Louis Juchault de Lamoricière
| Louis Juchault de Lamoricière | |
|---|---|
 litografický portrét z tisku | |
| Narození | 5. února 1806 Nantes,  Francie |
| Úmrtí | 11. září 1865 (ve věku 59 let) Prouzel, Francie |
| Místo pohřbení | chapelle Lamoricière de Saint-Philbert-de-Grand-Lieu |
| Vzdělání | Polytechnický institut Vojenská škola v Metz |
| Alma mater | Polytechnická škola Škola dělostřelecké a ženijní přípravy |
| Povolání | generál, guvernér, diplomat |
| Ocenění | velkodůstojník Řádu čestné legie Nejvyšší řád Kristův velkokříž Řádu Pia IX. |
| Choť | Amelie Gaillard d'Auberville (od 1847)[1] |
| Děti | Jeanne Marie Juchault de la Moriciere[2] Henriette Juchault de La Moricière[2] Isabelle Juchault de La Moricière[2] Henri Michel Léon Juchault de La Moricière[2] |
| Rod |  Q18745173 |
| Funkce | Governor of Algeria (1845–1847) Poslanec Poslanecké sněmovny (1846–1848) Member of the 1848 Constituent Assembly (1848–1849) ministr války Francie (1848) ambassador of France to Russia (1849) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Louis Juchault de Lamoricière, celým jménem Christophe-Léon-Louis Juchault de Lamoricière (5. února 1806 St. Philbert de Grand-Lieu u Nantes – 11. září 1865 Prouzel) byl francouzský generál a politik.
Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Juchaultů se sídly na panství v Nantes. V roce 1826 absolvoval Polytechnickou školu a roku 1828 vstoupil do vojenské školy pro dělostřelce v Metz. V roce 1830 byl jmenován hejtmanem jednotky zuávů a byli vysláni do Alžírska. Tam se Lamoricière zasloužil o dobytí a francouzskou kolonizaci země. Roku 1837 byl povýšen na plukovníka, roku 1840 byl jmenován generálem a guvernérem Oranu. Roku 1843 byl povýšen do hodnosti generálporučíka a dále maršála. Patřil k nejlepším velitelům francouzské armády Thomase Roberta Bugeauda.
Za druhé Francouzské republiky, od 28. června do 20. prosince 1848, byl ministrem války. Jako francouzský diplomat roku 1848 vyjednával s Ruskem. V letech 1846-1851 zastával post poslance francouzského Národního shromáždění a vystupoval jako velký odpůrce politiky Napoleona III. Po převratu 2. prosince 1851 byl nucen odejít do exilu. Směl se vrátit roku 1857. V roce 1860 se stal velitelem pluků papežského vojska. V Itálii jim velel při tažení na obranu papežského státu Pia IX. proti armádě Viktora Emanuela Sardinského. V bitvě u Castelfidarda byl čtyřnásobným počtem vojáků Piemontského království poražen.
Poslední léta života strávil osaměle ve Francii. Zemřel v Prouzel v roce 1865. Byl pohřben v katedrále v Nantes.
Louis de Lamoricière v umění[editovat | editovat zdroj]
- desítky portrétů, grafických i obrazů
- monumentální mramorový kenotaf se třemi sochami podle návrhu Paula Duboise
- Český sochař Josef Kamil Alois Böhm vytvořil mramorovou generálovu bustu v Římě roku 1861. Byla vystavena na Světové výstavě v Londýně roku 1862[3], nyní je nezvěstná.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Juchault de Lamoricière na Wikimedia Commons - Encyclopaedia Britannica
