Louňovice pod Blaníkem (zámek)
| Louňovice | |
|---|---|
.jpg) Vstupní průčelí | |
| Účel stavby | |
Vstupní průčelí | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesanční barokní |
| Výstavba | 2. polovina 16. století |
| Přestavba | 1645 |
| Stavebník | Oldřich Skuhrovský ze Skuhrova |
| Poloha | |
| Adresa | Louňovice pod Blaníkem,  Česko |
| Ulice | náměstí J. Žižky |
| Souřadnice | 49°38′12,62″ s. š., 14°50′48,64″ v. d. |
  Louňovice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 26858/2-99 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Louňovice jsou zámek v městysi Louňovice pod Blaníkem v okrese Benešov ve Středočeském kraji. Zámek založil Oldřich Skuhrovský ze Skuhrova ve druhé polovině šestnáctého století. Jako vrchnostenské sídlo sloužil přibližně sto let a poté patřil pražskému arcibiskupství. Ve dvacátém století budovu využíval spolek Sokol, roztocké muzeum nebo místní národní výbor. V zámku se nachází louňovické muzeum a v přilehlé budově čp. 86 je Muzeum včelařství.[1] Zámecký areál je chráněn jako kulturní památka.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
V roce 1547 Louňovice koupil Kryštof Skuhrovský ze Skuhrova, jehož pět synů si roku 1566 rozdělilo dědictví po otci.[3] Nejmladší a v té době ještě nezletilý syn Oldřich Skuhrovský dostal městečko Louňovice s pustým klášterem a dvorem.[4] Právě Oldřich poté v městečku založil tvrz, při jejíž stavbě snad využil areál bývalého proboštství, které mělo podle tradice stát v místech jižního křídla zámku. Snad ještě za Oldřichova života byla tvrz rozšířena na trojkřídlý objekt s nádvorními arkádami.[3]
Oldřich Skuhrovský byl roku 1594 zabit čtveřicí zemanů ve Vitanovicích, a správy statku se pak ujala vdova Marie Kristýna z Talmberka. Přikoupila Zvěstov a roku 1598 správu panství s poručnictvím nad mladším synem Oldřichem Sezimou předala staršímu synovi Kryštofovi Skuhrovskému. Sama si ponechala příjmy z Libouně a byt na louňovické tvrzi. Kryštof byl vlastníkem Louňovic ještě roku 1602, ale někdy před rokem 1614 jej vystřídal bratr Oldřich Sezima.[4] Někdy v té době došlo k vyzdobení fasády (nebo její opravě) sgrafitovou omítkou. Dokončení prací dokládá letopočet 1610 na vnější straně severního křídla.[3]
.jpg)
Oldřich Sezima Skuhrovský byl katolík, ale přesto se zapletl do stavovského povstání v letech 1618–1620, za což bylo jeho panství odsouzeno k manství, z něhož bylo propuštěno až roku 1636. Oldřich Sezima zemřel 31. srpna 1652 jako poslední mužský příslušník rodu.[4] Jeho dcery Ludmila Magdaléna a Alžběta Kateřina se téhož roku rozdělily o dědictví,[4] přičemž byl louňovický zámek popsán jako „od kamene dobře vystavěný, se všemi pokojemi, sklepy vrchními i podzemními, maštalemi, chlívy, kuchyní, ratejnou, zahradami“.[3]
Louňovice dostala Ludmila Magdaléna, která se provdala za Karla Adama Lva z Říčan, majitele Odlochovic.[4] Nový vlastník upravoval interiéry, což připomíná znak ve štukové výzdobě jihozápadní věže. Karel Adam Lev zemřel roku 1672 a Louňovice odkázal pražskému arcibiskupství. Arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna nechal zámek upravit v barokním slohu a pokračoval ve štukové výzdobě interiérů. Dokončení úprav dokládá letopočet 1675 v kapli v jihozápadní věži. Ve stejném roce dal nad vjezd do zámku umístit valdštejnský erb. Při některé z mladších úprav byly nárožní věže sníženy, aby nepřesahovaly úroveň prvního patra.[3]
Během pozemkové reformy zámek roku 1925 koupila tělocvičná jednota Sokol. Ve druhé polovině dvacátého století budovu využívalo jako depozitář muzeum v Roztokách[5] a sloužila také potřebám místního národního výboru.[3]
V zámku sídlí louňovické informační centrum[6] a muzeum s archeologickou expozicí zaměřenou na výsledky archeologických výzkumů v Louňovicích na Blaníku a Malém Blaníku.[1]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
.png)
Raně barokní podoba zámku je výsledkem úprav z roku 1615. Jednopatrová budova má čtyři křídla s válcovými věžemi v rozích. Do dvora se vjíždí bosovanou branou a průjezdem klenutým valenou klenbou s lunetami. Nádvoří je obdélné a ze dvou stran lemované přízemními arkádami. Fasády dalších dvou křídel zdobí sgrafitová rustika, jejíž stopy jsou i na vnějších průčelích.[5]
K památkově chráněnému areálu patří také budovy přilehlého hospodářského dvora s bývalým pivovarem (čp. 76 a 86), kaplička před východním průčelím zámku na náměstí a pozemek bývalé zahrady.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Muzeum [online]. Louňovice pod Blaníkem [cit. 2023-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-02-27.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2023-02-26]. Identifikátor záznamu 138060 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. Kapitola Louňovice pod Blaníkem – zámek, s. 288–299.
- ↑ a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XV. Kouřimsko, Vltavsko a jihozápadní Boleslavsko. Praha: Šolc a Šimáček, 1927. 348 s. Dostupné online. Kapitola Louňovice zámek, s. 193.
- ↑ a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Louňovice pod Blaníkem, s. 315.
- ↑ Informační centrum [online]. Louňovice pod Blaníkem [cit. 2023-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-02-27.
- ↑ PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek 2. Politický okres benešovský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1911. 300 s. Kapitola Louňovice, s. 159.
- ↑ Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-26]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Louňovice pod Blaníkem na Wikimedia Commons
