Lorrainosaurus
 LorrainosaurusStratigrafický výskyt: Střední jura, před 168 miliony let | |
|---|---|
 Fosilie typového exempláře druhu Lorrainosaurus keileni. | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | Živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Nadřád | Sauropterygia |
| Řád | Plesiosauria |
| Podřád | Pliosauroidea |
| Čeleď | Pliosauridae |
| Rod | Lorrainosaurus |
| Binomické jméno | |
| Lorrainosaurus keileni Sachs et al., 2023 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lorrainosaurus („lotrinský ještěr“) je rod vyhynulého jurského mořského plaza z čeledi Pliosauridae, žijícího na území dnešní Francie. Tento predátor z kladu Thalassophonea žil asi před 168 miliony let (geologický věk bajok, střední jura).[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Fosilie tohoto pliosaurida (v podobě nekompletní kostry s fragmenty lebky) byly objeveny roku 1983, a to náhodně při stavbě silnice mezi oblastmi Montois-la-Montagne a Sainte-Marie-aux-Chênes na severovýchodě Francie (historická oblast Lotrinsko). Typový exemplář (dnes s označením MNHNL BU159) byl poprvé zkoumán paleontologem Pascalem Godefroitem v roce 1994, který jej původně zařadil do rodu Simolestes jako nový druh S. keileni. Později bylo toto zařazení zpochybněno a v roce 2023 byl fosilní materiál formálně popsán jako nový rod pod vědeckým jménem Lorrainosaurus keileni. Na popisu se podílel i český paleontolog Daniel Madzia.[2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Lorrainosaurus byl středně velký pliosaurid, dravý mořský plaz ze skupiny plesiosaurů. Pokud měl podobné tělesné proporce jako vývojově příbuzný západoevropský rod Liopleurodon, pak měřil na délku přibližně 4,5 až 5 metrů.[3] Samotná dolní čelist rodu Lorrainosaurus byla dlouhá 133 cm a při porovnání s příbuzným rodem Stenorhynchosaurus můžeme celkovou délku evropského pliosaurida odhadnout na 4,66 metru (lebka tvořila přibližně 28,6 % délky celého těla).[4] Lebka byla robustní a veliká, díky čemuž odolávala dobře tlakům při zakusování se do těla kořisti. Lorrainosaurus byl vrcholovým predátorem, skvěle anatomicky i fyziologicky přizpůsobeným k životu v mořském prostředí.[5] Největší zástupci této vývojové skupiny byli ještě podstatně větší, dosahovali délky až kolem 14 metrů a hmotnosti přibližně 15 tun.[6][7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Článek o objevu na webu Nova Taxa (anglicky)
- ↑ Sachs, S.; Madzia, D.; Thuy, B.; Kear, B. P. (2023). The rise of macropredatory pliosaurids near the Early-Middle Jurassic transition. Scientific Reports. 13 (17558): 17558.
- ↑ SOCHA, Vladimír. 150 let s liopleurodonem. OSEL.cz [online]. 26. květen 2023. Dostupné online. (česky)
- ↑ Páramo-Fonseca, M. E.; Benavides-Cabra, C. D.; Gutiérrez, I. E. (2019). A new specimen of Stenorhynchosaurus munozi Páramo-Fonseca et al., 2016 (Plesiosauria, Pliosauridae), from the Barremian of Colombia: new morphological features and ontogenetic implications. Journal of Vertebrate Paleontology. 39 (4). e1663426.
- ↑ Muscutt, L. E.; et al. (2017). The four-flipper swimming method of plesiosaurs enabled efficient and effective locomotion. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 284 (1861): 20170951.
- ↑ SOCHA, Vladimír. Největší mořští zabijáci z dinosauří éry. OSEL.cz [online]. 23. červenec 2024. Dostupné online. (česky)
- ↑ Zhao, R. J. (2024). Body reconstruction and size estimation of plesiosaurs. BioRxiv.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Noè, L. F. (2001). A taxonomic and functional study of the Callovian (Middle Jurassic) Pliosauroidea (Reptilia, Sauropterygia). University of Derby (PhD Thesis).
- Weis, R.; Thuy, B.; Braun, P. (2021). Les collections paléontologiques et l'inventaire des holotypes au Musée national d'histoire naturelle de Luxembourg. Bulletin de la Société des naturalistes luxembourgeois. 123: 3–20.