Lopata (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lopata
Vstup do hradního jádra
Základní informace
Sloh gotický
Výstavba 13671377
Přestavba 15. století
Stavebník Heřman z Litic
Poloha
Adresa výběžek vrchu Lopata, Milínov, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Lopata
Lopata
Další informace
Rejstříkové číslo památky 30190/4-368 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lopata je zřícenina hradu asi dva kilometry severně od obce Milínovokrese Plzeň-jih. Hrad stál na buližníkovém suku nad údolím Kornatického potoka v nadmořské výšce 420 metrů. Jeho areál chráněný jako kulturní památka ČR[1] je součástí stejnojmenné přírodní rezervace. Postaven ve druhé polovině čtrnáctého století na místě osídleném již v eneolitu. Na počátku roku 1433 ho po několika měsíčním obléhání dobylo a pobořilo husitské vojsko.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Lokalita byla osídlena již v eneolitu lidem chamské kultury. Na základě nalezené keramiky a skleněných korálů se na místě předpokládá také existence pozdně halštatského hradiště, jehož opevnění bylo zničeno výstavbou středověkého hradu.[2]

Stavebníkem hradu byl v letech 1367–1377 patrně Heřman z Litic, který je na Lopatě poprvé připomínán roku 1377.[3] V prosinci 1397 hrad ovládaný lapky oblehl královský hejtman Prokop a dobytý hrad následně přešel do královského majetku.[4] Roku 1401 král Václav IV. věnoval hrad domažlickému purkrabímu Maršíkovi z Hrádku, po jehož smrti panství převzal starší syn Jan z Lopaty a Hrádku, který během husitských válek patřil mezi podporovatele krále Zikmunda. Před rokem 1427 přenechal Jan z Lopaty panství svému bratru Habartovi z Lopaty, který využil nestabilní vlády, a stal se lapkou. Jeho výboje směřovaly zejména na panství hradu Vlčtejn.[5]

Dne 27. října 1432 Lopatu oblehlo vojsko šlechticů, ke kterým patřili Svojše ze Zahrádky, Přibík z Klenové, Jan Zmrzlík ze Svojšína, Jan Řitka z Bezdědic a Menhart z Hradce,[5] spolu s oddíly měst Klatov, Sušice, Horažďovic a Domažlic. V únoru 1433 vyhladovělá posádka po čtyřměsíčním obléhání hrad zapálila a pokusila se o útěk, ale jejích čtyřicet mužů bylo zajato. Samotný Habart z Lopaty unikl na hrad Hus, kde pokračoval v loupeživé činnosti. Vyhořelý hrad pak už nebyl nikdy obnoven.[6] V písemných pramenech je uváděn v letech 1457 a 1539 jako pustý.[7]

Archeologie[editovat | editovat zdroj]

Archeologické výzkumy na hradě prováděl již František Xaver Franz, který na hradní skále nalezl keramiku chamské kultury[2] s podílem střepů, které patří kultuře kulovitých amfor.[8] Rozsáhlý průzkum obléhacího tábora z let 1432–1433 provedl Milan Novobilský. Mezi nálezy z hradu a obléhacího tábora převažují militária a keramika.[9] Známým archeologickým nálezem z hradu je obličejový pohár.[10]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Skála v předhradí s pozůstatky strážní věže
Torzo bergfritu

Lopata patřila mezi dvoudílné hrady bergfritového typubergfritem umístěným netypicky v nejlépe chráněné části hradu. Zástavba a opevnění předhradí bylo z větší části dřevěné. Pouze na východní straně se na výrazném skalním útvaru dochovaly základy čtverhranné věže.[11] Další čtverhranný objekt dochovaný v podobě prohlubně stával v jižním nároží.[12]

Hradní jádro mělo přibližně lichoběžníkový půdorys.[11] Vstupovalo se do něj pěšky po mostě přes příkop. Na most se vcházelo po schodišti z prvního patra mostní věže zaniklé v devatenáctém století při hledání pokladů.[13] Most ústil do brány v parkánové zdi uzavírané kolébkovým padacím mostem. Od ní vedlo krátké schodiště k další bráně široké 1,5 metru a vysoké čtyři metry. Přestože byla zbořena po dobytí hradu, nalezené fragmenty umožnily její rekonstrukci v devatenáctém století. V průběhu dvacátého století však brána až na drobný fragment znovu zanikla.[14]

Z pohledu příchozího po pravé straně brány stávala čtverhranná obytná věž. V severním nároží jádra se nachází torzo bergritu o průměru deset metrů a síle zdi, která dosahovala téměř tří metrů. Mezi oběma věžemi bývala jakási budova nejasného účelu. Naproti stál u jihozápadní strany palác vybavený kachlovými kamny. Součástí jádra byla také čtyři metry hluboká cisterna na vodu.[15]

Obléhací tábor[editovat | editovat zdroj]

V okolí zříceniny se dochovaly pozůstatky obléhacích staveb z let 1432–1433. Samotný obléhací tábor se nacházel severně od hradu na nejvyšším místě náhorní planiny pod vrcholem Lopata (452 m n. m.). Východně od strážní věže v předhradí útočníci umístili palebné postavení bombardy s ráží asi padesát centimetrů chráněné příkopem a valem. Na místě bylo nalezeno velké množství šipek z kuší a projektilů z ručních palných zbraní a tarasnice vystřelených obránci.[16] Kromě velkého děla útočníci používali také tři až čtyři tarasnice, dva praky a jeden menší vrhací stroj.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-01-11]. Identifikátor záznamu 141616 : Výšinné neopevněné sídliště a zřícenina hradu Lopata, zřícenina. Památkový katalog. MonumNet [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  2. a b ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Milínov, s. 201. 
  3. NOVOBILSKÝ, Milan. Hrad Lopata. 2. vyd. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2003. 24 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 3). ISBN 80-86596-34-6. S. 15. Dále jen Novobilský 2003. 
  4. Novobilský 2003, s. 16
  5. a b Novobilský 2003, s. 19
  6. Novobilský 2003, s. 20
  7. Novobilský 2003, s. 21
  8. JOHN, Jan. Výšinné lokality středního eneolitu v západních Čechách. Plzeň: Katedra archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni, 2010. 134 s. (Opomíjená archeologie). Dostupné online. ISBN 978-80-7043-956-2. S. 44. 
  9. Novobilský 2003, s. 17
  10. ORNA, Jiří. Obličejový pohár z hradu Lopata u Plzně. In: METLIČKA, Milan. Archeologie západních Čech. Věnováno stému výročí úmrtí Františka Xavera France. Plzeň: Západočeské muzeum, 2010. ISBN 978-80-7247-076-1. S. 99–104.
  11. a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Lopata, s. 347–348. 
  12. Novobilský 2003, s. 6
  13. Novobilský 2003, s. 9
  14. Novobilský 2003, s. 10
  15. Novobilský 2003, s. 12
  16. Novobilský 2003, s. 13
  17. Novobilský 2003, s. 14

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FIŠER, Petr; DRNEK, Jaroslav. Rozbor železných šipek z hradu Lopaty. Hláska. 2000, roč. XI, čís. 1, s. 1–2. Dostupné online. ISSN 1212-4974. 
  • JOHN, Jan. Výsledky průzkumu suťového kužele pod hradem Lopata. In: Jižní Plzeňsko 5/2007. Blovice: Muzeum Jižního Plzeňska v Blovicích, 2007. ISBN 978-80-86596-92-1. S. 83–92.
  • NOVOBILSKÝ, Milan. František Xaver Franc a jeho přínos pro poznání středověkého hradu Lopaty. In: METLIČKA, Milan. Archeologie západních Čech. Věnováno stému výročí úmrtí Františka Xavera France. Plzeň: Západočeské muzeum, 2010. ISBN 978-80-7247-076-1. S. 77–98.
  • NOVOBILSKÝ, Milan. Gotický portál na hradě Lopata. Příspěvek k otázce vzniku a založení hradu. Hláska. 1994, roč. V, čís. 4, s. 1–10. Příloha. Dostupné online. 
  • NOVOBILSKÝ, Milan. Hrad Lopata. 2. vyd. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2003. 24 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 3). ISBN 80-86596-34-6. 
  • NOVOBILSKÝ, Milan. Obléhání hradu Lopaty. Rekonstrukce obléhání hradu z roku 1432–1433. Plzeň: Západočeské muzeum, 2008. 152 s. ISBN 978-80-7247-058-7. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Plzeňsko a Loketsko. Svazek XIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 250 s. Kapitola Lopata hrad, s. 70–74. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]