Přeskočit na obsah

Lokomotiva T 201.9

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lokotraktor Crochat 22 L 2 N
Lokomotiva T 201.9001, ZMŽ Zubrnice 2017
Lokomotiva T 201.9001, ZMŽ Zubrnice 2017
výrobní typCrochat 22 L 2 N
francouzská armádalocotracteur ALVF-Crochat
Cukrovar NymburkT 201.9001
administrativní ozn. po roce 1988796 401‑8
Základní údaje
VýrobceHenry Crochat Paříž, CFAH Saint-Chamond, Schneider Le Creusot
Výroba v letech1916 - 1918
Počet vyrobených kusů170
Provozovatelle Ministère de la Guerre RF (1916–40); Cukrovar Nymburk (1928–1997)
Typ spřáhlašroubovka + trubkové nárazníky
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě22 000 kg
Adhezní hmotnost22 000 kg
Délka přes nárazníky7 900 mm
Výška skříně od TK3 925 mm
Šířka2 250 mm
Minimální poloměr
projížděných oblouků
80 m
Rozchod1 435 mm
Celkový rozvor3 400 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezduB₀ be
Hodinový výkonca. 100 k ~ 74 kW
Maximální tažná síla4 500 kg při 3,6 km/h ~ 44 kN; 1 500 kg při 12 km/h ~ 15 kN
Konstrukční rychlost3,6 - 5,75 - 8 - 12 km/h
Maximální povolená rychlost12 km/h
Typ spalovacího motoruzážehový
Druh palivapetrolej
Jmenovitý výkon spalovacího motoru120 k, ~ 114 kW
Jmenovité otáčky spalovacího motoru1200 ot/min
Počet válců4
Přenos výkonuel.ss, dynamo
Počet a výkon trakčních motorů2× 37 kW
Regulace výkonu4° převodovka, stupně 3,6 - 5,75 - 8 - 12 km/h
Průměr hnacích dvojkolí1 150 mm
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lokomotiva T 201.9 je posunovací lokomotiva vyrobená v roce 1916 firmou Crochat pro potřeby francouzské armády. Roku 1928 byla prodána do cukrovaru v Nymburce, kde sloužila až do jeho uzavření v 90. letech.

Vznik a výroba

[editovat | editovat zdroj]

Už během prvních bojových operací I. světové války se ukázalo, že kouřící parní lokomotiva s natlakovaným kotlem je pro nepřítele snadno zaměřitelným a zranitelným cílem, že provozování stroje s hořícím ohněm pro manipulaci s municí je značně rizikové a pro kouřspotřebu kyslíku ho nelze použít v uzavřených, špatně větraných prostorách. Vojenské dráhy se tak poohlížely po vhodnějším principu pohonu kolejového vozidla.

Takové lokomotivy vyvinuly ve Francii Ateliers de constructions de locomotives Henryho Crochata.[pozn. 1][1] Motorové petrolej-elektrické lokotraktory Crochartovy konstrukce na objednávku francouzského ministerstva války vyráběly v licenci i společnosti Saint-Chamond,[pozn. 2] Schneider et Cie a další.[2] Celkem tak v letech 1916–1918 vzniklo 515 strojů tří typů: pro normální rozchod dvounápravový 22 L 2 N, větší čtyřnápravový 44 L 4 N, a čtyřnápravový typ 14 L 4 60 pro rozchod 600 mm.[1]

Typu 22 L 2 N bylo vyrobeno až 170 ks[pozn. 3], z nich armáda převzala 130 ks, zbylé pak získaly Společnost severní dráhy (la Compagnie des Chemins de Fer du Nord) a Pařížská plynárenská společnost (la Compagnie du Gaz de Paris).[1][3]

Technické provedení

[editovat | editovat zdroj]

Lokotraktor 22 L 2 N byl kapotový, s věžovou kabinou strojvůdce uprostřed. Nápravy byly vedeny rozsochami a odpruženy listovými pružinami. Osazen byl čtyřválcovým zážehovým motorem na petrolej o výkonu asi 120 koní, spřaženým s kompaudním dynamem Crochat 500 V/160 A.[4] Každá z obou náprav byla přes dvourychlostními redukční převod s čelním ozubením (poměr 1/16,2) poháněna vlastním trakčním motorem Thompson-Houston,[5] zavěšeným v pojezdu. Mechanická převodovka poskytovala jízdní charakteristiku ve čtyřech stupních, kdy při rychlosti 3,6 km (I.°) stroj vyvinul 4,5 t tažné síly na obvodu kol, 3 t při 5,75 km (II.°), 2,25 t při 8 km (III.°), a 1,5 t při 12 km (IV.°). Maximální hmotnost posunovaného dílu byla 250 t.[4][3]

Hmotnost lokomotivy byla 22 t (ve verzi s opancéřováním až 24 t).[4] Brzda byla pouze ruční (u T201.9001 bylo v provozu na vlečce dosazeno průběžné potrubí tlakové brzdy).

Lokotraktor ALVF (Crochat 22L2N, 1916), 100 let od své výroby. Železniční muzeum Mylhúzy, Francie 2016

Lokotraktory byly určeny pro manévrování s těžkými železničními děly (d'artillerie lourde sur voie ferrée - ALVF), pro posun na vojenských vlečkách za bojovými liniemi, v muničních skladech a v pevnostních objektech.[4]

Po skončení 1. světové války se část vojenského materiálu stala přebytečnou a v letech 1919-1922 byla odprodávána civilním zájemcům. Jeden ze strojů 22 L 2 N se tak roku 1928 dostal na vlečku nymburského cukrovaru, kde s pozdějším označením T 201.9001 s úpravami sloužil až do roku 1997.[3]

Zbylé lokotraktory francouzské armády zůstaly ve službě až do druhé světové války, když dělostřelecké normálie stále předurčovaly použití typu 22 L 2 N pro manipulaci s mobilními děly ALVF. Několik exemplářů ukořistěných v roce 1940 ještě využil německý wehrmacht;[4] z nich některé byly ke konci války zavlečeny dále na východ.

Zachované lokomotivy

[editovat | editovat zdroj]
  1. Henry Crochat byl francouzský inženýr a podnikatel. Jeho firma Ateliers de constructions de locomotives Henry Crochat („Dílny pro stavbu lokomotiv...“) byla v letech 1899-1926 průkopníkem v použití elektrického přenosu výkonu v kolejových vozidlech
  2. Compagnie des Forges et Aciéries de la Marine et d'Homécourt („Společnost námořních kováren a oceláren a společnosti z Homécourtu"), společnost s měnícími se názvy, známá též jako FAMH nebo Saint Chamond podle sídla svého ústředí, byla v letech 1854 až 1970 těžařským, hutním, ocelářským, zbrojním a strojírenským koncernem s desítkami závodů po celé Francii
  3. různá čísla v různých pramenech
  4. Lokotraktor T 201.9001 s rokem výroby 1916 je asi nejstarší zachovanou motorovou lokomotivou v Česku, starší, než většina našich historických muzeálních parních lokomotiv ...
  1. a b c Locomotives Henry Crochat, Paris. rail.lu [online]. [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  2. a b T 201.9001, Crochat typ 22 L 2N – Železniční poklady [online]. [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  3. a b c d T201.9001. Zubrnická železnice [online]. [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  4. a b c d e Ligne Maginot - Locotracteurs pétrole-électriques Crochat 22L2N et 44L4N. wikimaginot.eu [online]. [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  5. Crochat.fr : une locomotive survivante. crochat.fr [online]. [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

ARMAND, Louis. Histoire des chemins de fer en France. [s.l.]: Les presses modernes, 1963. 416 s.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]