Litoradlice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Litoradlice
Jižní okraj obce
Jižní okraj obce
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 55 (2011)
Domů 35 (2009)
Lokalita
PSČ 375 01
Obec Temelín
Okres České Budějovice
Historická země Čechy
Katastrální území Litoradlice (10,78 km²)
Zeměpisné souřadnice
Litoradlice
Litoradlice
Další údaje
Kód části obce 85821
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Litoradlice jsou malá vesnice, od roku 1985 část obce Temelín v okrese České Budějovice. Nachází se asi 5,5 km na východ od Temelína. Je zde evidováno 35 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 55 obyvatel.[2]

Litoradlice je také název katastrálního území o rozloze 10,78 km².

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Jméno vsi je odvozena od osobního jména Ĺutorad. Ves se původě jmenovala Ĺutoradice. V roce 1467 je uváděna jako Litoradice a v roce 1553 jako Litoradlicze.[3][4][5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Archeologické nálezy dokládají, že Litoradlice byly osídleny již v pravěku.[6] Nálezy pocházejí z doby bronzové a ze doby železné.[7] Při kopání základů pro bývalou školu byly nalezeny žárové hroby s množstvím bronzových spon, spirálových náramků, jehlic a hrotů z kopí.[8] Při výkopu za školou byla nalezena stradonická keramika.[6]

První písemná zmínka o Litoradlicích pochází z roku 1440.[9] V 15. a 16. století Litoradlice měnily často majitele, náležely k církevnímu majetku, k panství Rožmberků, Divčických ze Sudoměře, Malovců z Malovic na Dřítni.[3][4] V roce 1623 připadly Litoradlice, jako součást dříteňského zboží, Baltazaru de Marradasovi. V berní rule roku 1654 byly Litoradlice zapsány k panství Hluboká a tam setrvaly až do roku 1849.[3]

Památník padlých

Dne 22. srpna 1920 byl v Litoradlicích odhalen pomník padlých v první světové válce, na kterém jsou uvedena jména deseti zdejších rodáků.[4] O tři roky později byl ve vsi založen sbor dobrovolných hasičů.[8]

V polovině 20. století byl v litoradlickém katastrálním území zřízen vojenský výcvikový prostor. V roce 1972 se zde ukázky výcviku vltavotýnské tankové jednotky zúčastnil president Ludvík Svoboda. V letech 1997 a 1998 pozemky někdejšího vojenského cvičiště koupila obec Temelín a část pozemků zalesnila[10]

V letech 1985–1989 v souvislosti s výstavbou Jaderné elektrárny Temelín a Vodního díla Hněvkovice zanikly okolní vsi Buzkov, Březí, Jaroslavice, Knín, Křtěnov, Podhájí a Temelínec.

Demografický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet

obyvatel[9]

193 206 193 186 197 185 173 127 105 104 88 53 45 55

Přelidněnost na přelomu 19. a 20. století řešili někteří obyvatelé emigrací do Ameriky.[3]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Myslivna (rodný dům A.Rodlera)
Lokalita s kosatcem sibiřským

Vpravo od silnice III/12221 z Jeznice do Litoradlic roste kosatec sibiřský. Rostliny sem byly přeneseny při záchranném přenosu vybraných rostlinných druhů ze zátopové oblasti vodního díla Hněvkovice.[11]

Regionální biocentra[editovat | editovat zdroj]

V litoradlickém katastrálním území jsou dvě regionální biocentra, vložená do nadregionálních biokoridorů, v rámci územního systému ekologické stability na území Jihočeského kraje, a to Janoch a Velký les.[12]

Památný strom[editovat | editovat zdroj]

Ve dvoře myslivny roste 20 metrů vysoká lípa malolistá (litoradlická lípa).

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Přes Litoradlice vede silnice III/12221[13] a cyklotrasa č. 1079 Hluboká nad Vltavou – Týn nad Vltavou.[14]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kulturními památkami v Litoradlicích jsou:[15]

  • Pravěké a raně středověké hradiště Na Hradu ze starší doby železné[16]
  • Pět mohylníků
  • Hraniční kámen – schwarzenberský mezník; v roce 1973 již nebyl nalezen.[17]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Adolf Rodler (1843–1912), římskokatolický kněz, publicista a politik, se narodil v domě čp. 10 (litoradlická myslivna).[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 9. říjnu 2009
  2. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 170. 
  3. a b c d BARTUŠKA, Jan. Ohlédnutí za životem Litoradlic. [s.l.]: Obecní úřaf Temelín, 2013. 60 s. 
  4. a b c SUDOVÁ, Martina. Vltavotýnsko: Krajem dvou řek. České Budějovice: Bohumír NĚMEC - VEDUTA, 2010. 312 s. ISBN 978-80-86829-54-8. S. 167. 
  5. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny:II.díl. Praha: [s.n.], 1949. 
  6. a b DUBSKÝ, Bedřich. Pravěk jižních Čech. Blatná: Jihočeské nakladatelství bratří Římsové v Blatné, 1949. 699 s. 
  7. CHVOJKA, Ondřej. Z šera dávných věků... Nové archeologické výzkumy a nálezy na Vltavotýnsku. Týn nad Vltavou: Městské muzeum, 2007. 32 s. ISBN 978-80-239-9598-5. 
  8. a b DVOŘÁKOVÁ, Eva. 80. výročí založení hasičského sboru v Litoradlicích: 1923–2003. [s.l.]: [s.n.], 2003. S. 6. 
  9. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 196. 
  10. Temelín zakoupil vojenský újezd. Hospodářské noviny [online]. 1998-04-24 [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  11. VOPÁTKOVÁ, Alena. Bakalářská práce na téma: Uplatnění přenesených ohrožených druhů cévnatých rostlin ve vybraných biotopech [online]. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, 2013-04 [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  12. Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje [online]. Krajský úřad Jihočeského kraje, 2017-03-09 [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  13. Silniční síť v Jihočeském kraji: mapa [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  14. Na kole Vltavotýnskem [online]. [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  15. Národní památkový úřad: Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  16. LUTOVSKÝ, Michal. Jižní Čechy v raném středověku. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2011. 301 s. ISBN 978-80-86829-68-5. 
  17. Památkový katalog [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  18. MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]