Listovní tajemství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Právo na zachování listovního tajemství je jedním ze základních lidských práv. Patří mezi základní lidská práva relativní a jako takové může být zákonným způsobem v míře nezbytně nutné omezeno. V ČR je zaručeno Listinou základních práv a svobod (čl. 13: Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.).[1] Listovní tajemství se netýká pouze obsahu zásilek, ale také informací o odesilateli a adresátovi zásilky, místu a čase. Formulace "jiným podobným zařízením" myslí na technický vývoj, což zaručuje stejné právo na důvěrnost i u jiné soukromé distanční komunikace (e-mail, pager atd.). To ovšem neplatí v případě sociálních sítí či homepages, kdy uživatel od počátku ví, že vstupuje do veřejného prostoru.[2]

Dovolené omezení listovního tajemství[editovat | editovat zdroj]

Obecně je omezení listovního tajemství možné jen na základě řádného zákonného zmocnění, a to pouze v případě kolize s lidskými právy jiného nebo s ústavním pořádkem. Podmínkou pro omezení základních lidských práv relativních je dodržení principu proporcionality (tzn. prostředky zvolené pro omezení musí být vhodné k dosažení stanoveného cíle, potřebné, bez nichž by nebylo možno cíle dosáhnout a spravedlivě únosné, tedy vyrovnaný poměr omezení a přínosu ve prospěch veřejnosti).

V jednotlivých zákonech jsou dány konkrétní podmínky pro omezení listovního tajemství, viz výběr níže.

V Celním zákoně se k omezení listovního tajemství vztahuje ustanovení Hlavy páté, DÍLU DRUHÉHO Výkon celního dohledu a celní kontroly, a to v případě vnitřní kontroly zásilek, existuje-li důvodné podezření na přepravu nelegálního obsahu nebo obsahu, u kterého hrozí krácení na daních. O kontrole musí být na obalu proveden řádný záznam.[3]

Zákon o poštovních službách řeší problematiku nedoručitelných zásilek. Provozovatel poštovní služby smí otevřít zásilky, které nelze doručit ani vrátit, v případě, že existuje důvodné podezření na nebezpečnost nebo nedovolenou povahu obsahu zásilky, je poškozena, dodání by mohlo zapříčinit škodu, případně že je to přímo uloženo provozovateli poštovní služby zvláštními předpisy (např. zákon na ochranu zvířat).[4]

Porušení listovního tajemství v trestním právu[editovat | editovat zdroj]

Právo na listovní tajemství může být omezeno pouze zákonem. Zachovávat listovní tajemství jsou povinni všichni občané. Porušení listovního tajemství může založit odpovědnost za trestný čin porušování tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tohoto trestního činu se dopustí ten, kdo úmyslně poruší tajemství uzavřeného listu nebo jiné písemnosti při poskytování poštovní služby nebo přepravované jinou dopravní službou nebo dopravním zařízením; datové, textové, hlasové, zvukové či obrazové zprávy posílané prostřednictvím sítě elektronických komunikací a přiřaditelné k identifikovanému účastníku nebo uživateli, který zprávu přijímá, nebo neveřejného přenosu počítačových dat do počítačového systému, z něj nebo v jeho rámci, včetně elektromagnetického vyzařování z počítačového systému, přenášejícího taková počítačová data. Přísněji se trestá pachatel, který spáchá trestný čin jako člen organizované skupiny, spáchá takový čin ze zavrženíhodné pohnutky, způsobí činem značkou škodu nebo v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. Přísněji bude také potrestán pachatel, který čin spáchal jako úřední osoba, způsobí škodu velkého rozsahu nebo v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Zaměstnanec provozovatele poštovních služeb, telekomunikační služby nebo počítačového systému anebo kdokoli jiný vykonávající komunikační činnosti, spáchá čin úmyslného porušení tajemství nebo uskuteční čin v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch; jinému úmyslně umožní spáchat takový čin, nebo pozmění nebo potlačí písemnost obsaženou v poštovní zásilce nebo dopravovanou dopravním zařízením anebo zprávu podanou neveřejným přenosem počítačových dat, telefonicky, telegraficky nebo jiným podobným způsobem, bude potrestán odnětím svobody, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.[5]

Průlom do ochrany listovního tajemství je možný v trestním řízení pomocí institutů zadržení zásilky, otevření zásilky a záměna zásilky. Takový postup je možný pouze v odůvodněných případech, je-li to nutné k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, přičemž rozhodování o otevření zásilky či o její záměně je svěřeno do kompetence soudu.

Listovní tajemství - zaměstnanci vs. zaměstnavatelé[editovat | editovat zdroj]

Problematiku listovního tajemství v této oblasti řeší Zákoník práce. Zaměstnanci, kteří používají počítač či telekomunikační zařízení v pracovní době k vyřizování emailů osobní povahy, porušují pracovní kázeň, protože řádně nevyužívají pracovní dobu, případně zařízení zaměstnavatele (počítač, telefon apod.).[6] Ovšem zaměstnavatelé, kteří by takovou komunikaci kontrolovali, by porušili listovní tajemství zaručené Listinou základních práv a svobod. Zákoník práce vymezuje možnosti zaměstnavatele v "HLAVĚ VIII OCHRANA MAJETKOVÝCH ZÁJMŮ ZAMĚSTNAVATELE A OCHRANA OSOBNÍCH PRÁV ZAMĚSTNANCE §316 (1) Zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení. Dodržování zákazu podle věty první je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat." Zaměstnavatel podle tohoto paragrafu sice nesmí bezdůvodně narušovat zaměstnancovo soukromí sledováním, odposlechy nebo kontrolou korespondence, ale přiměřenou kontrolu provádět může.[6] O přiměřené kontrole Zákoník práce říká, že má-li zaměstnavatel závažný důvod, může k prověřování dojít, za podmínky, že zaměstnance informuje o rozsahu a způsobu kontroly.

Historie listovního tajemství[editovat | editovat zdroj]

Listovní tajemství zaručované nám součástí ústavy jako jedno z uznaných neporušitelných přirozených práv člověka není v ústavním pořádku v českých zemích novinkou. Listovní tajemství zaručovala v §116 Hlavy páté už prvorepubliková ústava (zákon č. 121/1920 ze dne 29. února 1920, kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky: (1) Tajemství listovní je zaručeno. (2) Podrobnosti upravuje zákon.). Také zákon, který prvorepublikovou ústavu nahradil, 150/1948 Sb. ÚSTAVNÍ ZÁKON ze dne 9. května 1948 Ústava Československé republiky říkala (KAPITOLA PRVNÍ Tajemství listovní a tajemství dopravovaných zpráv, §6: Nikdo nesmí porušovat tajemství uzavřených listů ani jiných písemností, ať chovaných v soukromí, ať zasílaných poštou nebo jiným dopravním prostředkem, leč v případech zákonem stanovených a způsobem podle zákona upraveným. Obdobně je chráněno tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným takovým veřejným zařízením.) A dokonce i následující socialistická ústava, 100/1960 Sb. Ústavní zákon ze dne 11. července 1960 Ústava Československé socialistické republiky listovní tajemství respektovala (Hlava druhá, Čl. 31: Nedotknutelnost obydlí, listovní tajemství a tajemství dopravovaných zpráv, jakož i svoboda pobytu jsou zaručeny.) Navzdory tomu, že pojem listovní tajemství byl v ústavách zakotven, bylo v dobách totality nezákonně porušováno. Dle někdejšího ředitele Poštovního muzea Praha, PhDr. Jana Galušky, čerpajícího z pramenů poštovního muzea bylo na počátku 60. let přes sedm stovek prověřených zásilek a po podpisu Charty 77 dokonce přes sedm desítek milionů zásilek zkontrolovaných agenty StB.[7]

Listovní tajemství v evropském právu[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako na našem území i v Evropě má listovní tajemství dlouhou tradici (dle E. Wagnerové patrně poprvé v belgické ústavě z r. 1831). Toto právo je v legislativě zakotveno kvůli významné roli práva na soukromí. [8] V Evropě zaštiťují základní lidská práva dva dokumenty, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, kde spadá listovní tajemství pod Čl. 8 Právo na respektování rodinného a soukromého života[9], a Listina základních práv Evropské unie, v Čl. 7. Respektování soukromého a rodinného života.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (dále také jen "Listina"), [cit. 2016-05-22]. Dostupné online.
  2. WAGNEROVÁ, Eliška, a kol. Listina základních práv a svobod: komentář. Praha : Wolters Kluwer, 2012. ISBN 978-80-7357-750-6.  
  3. Zákon č. 13/1993 Sb. Celní zákon ve znění pozdějších předpisů
  4. Zákon č. 95/2005 Sb., o poštovních službách
  5. Ust. § 182 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění.
  6. a b Zákon č. 262/2006 Sb. Zákoník práce
  7. Zprávy NTD, 11.07.2011, 20:00
  8. Listina základních práv a svobod: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. Komentáře Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7357-750-6. (E. Wagnerová)
  9. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-209
  10. http://www.ius-wiki.eu/evropske-pravo/lzpeu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]