Listovní tajemství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Listovní tajemství je jedním ze základních lidských práv. Je zaručeno Listinou základních práv a svobod (čl. 13: Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.).[1] V širším výkladu zákona se (v případě pracovníků pošty vázaným také poštovním tajemstvím) nejedná jen o obsah zásilek, ale také o informace o odesilateli a adresátovi zásilky.

Též je definováno jako dovolené omezení práva na informace.

Je jím mj. chráněno právo na nedotknutelnost sdělení přepravovaného poštou v uzavřeném obalu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Listovní tajemství zaručované nám součástí ústavy jako jedno z uznaných neporušitelných přirozených práv člověka není v ústavním pořádku v českých zemích novinkou. Listovní tajemství zaručovala v §116 Hlavy páté už prvorepubliková ústava (zákon č. 121/1920 ze dne 29. února 1920, kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky: (1) Tajemství listovní je zaručeno. (2) Podrobnosti upravuje zákon.). Také zákon, který prvorepublikovou ústavu nahradil, 150/1948 Sb. ÚSTAVNÍ ZÁKON ze dne 9. května 1948 Ústava Československé republiky říkala (KAPITOLA PRVNÍ Tajemství listovní a tajemství dopravovaných zpráv, §6: Nikdo nesmí porušovat tajemství uzavřených listů ani jiných písemností, ať chovaných v soukromí, ať zasílaných poštou nebo jiným dopravním prostředkem, leč v případech zákonem stanovených a způsobem podle zákona upraveným. Obdobně je chráněno tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným takovým veřejným zařízením.) A dokonce i následující socialistická ústava, 100/1960 Sb. Ústavní zákon ze dne 11. července 1960 Ústava Československé socialistické republiky listovní tajemství respektovala (Hlava druhá, Čl. 31: Nedotknutelnost obydlí, listovní tajemství a tajemství dopravovaných zpráv, jakož i svoboda pobytu jsou zaručeny.) Navzdory tomu, že pojem listovní tajemství byl v ústavách zakotven, bylo v dobách totality nezákonně porušováno. Dle někdejšího ředitele Poštovního muzea Praha, PhDr. Jana Galušky, čerpajícího z pramenů poštovního muzea bylo na počátku 60. let přes sedm stovek prověřených zásilek a po podpisu Charty 77 dokonce přes sedm desítek milionů zásilek zkontrolovaných agenty StB.[2]

Listovní tajemství a zaměstnání[editovat | editovat zdroj]

Problematiku listovního tajemství v této oblasti řeší Zákoník práce. Zaměstnanci, kteří používají počítač v pracovní době k vyřizování emailů osobní povahy, porušují pracovní kázeň. (HLAVA II, §301: Zaměstnanci jsou povinni b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly)[3] Ovšem zaměstnavatelé, kteří by takové maily kontrolovali, by porušili listovní tajemství zaručené Listinou základních práv a svobod. To však neznamená, že jsou zaměstnavatelé vůči těmto praktikám zaměstnanců bezzubí. Zákoník práce vymezuje možnosti zaměstnavatele následujícím způsobem: (HLAVA VIII OCHRANA MAJETKOVÝCH ZÁJMŮ ZAMĚSTNAVATELE A OCHRANA OSOBNÍCH PRÁV ZAMĚSTNANCE §316 (1) Zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení. Dodržování zákazu podle věty první je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat. (2) Zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci.)[3] O přiměřené kontrole Zákoník práce říká, že má-li zaměstnavatel závažný důvod, může k prověřování dojít, za podmínky, že zaměstnance informuje o rozsahu a způsobu kontroly.

Dovolené omezení listovního tajemství[editovat | editovat zdroj]

V Celním zákoně se k omezení listovního tajemství vztahuje ustanovení Hlavy páté, DÍLU DRUHÉHO Výkon celního dohledu a celní kontroly: (§48 (5) Vnitřní kontrolu poštovních zásilek, na jejichž obsah se vztahuje listovní tajemství, lze provést pouze tehdy, je-li důvodné podezření, že tyto zásilky obsahují nejen písemné sdělení, ale i zboží podléhající clu, daním a poplatkům vybíraným při dovozu nebo jehož vývoz nebo dovoz je zakázán nebo omezen. Skutečnost, že byla provedena vnitřní kontrola, je povinen celní úřad na obalu zásilky potvrdit úředně stanoveným způsobem.)[4]

Zákon o poštovních službách řeší problematiku nedoručitelných zásilek. Provozovatel poštovní služby smí otevřít zásilky, které nelze doručit ani vrátit, v případě, že existuje důvodné podezření na nebezpečnost nebo nedovolenou povahu obsahu zásilky, je poškozena, dodání by mohlo zapříčinit škodu, případně že je to přímo uloženo provozovateli poštovní služby zvláštními předpisy (např. zákon na ochranu zvířat).[5] V §8 téhož zákona druhá věta říká: Při otevírání musí být zajištěna ochrana skutečností, jež jsou chráněny podle zvláštního právního předpisu 5), jakož i ochrana poštovního tajemství (§16) a listovního tajemství 6) Je-li zásilka nedoručitelná a otevřená, může být její obsah prodán (§9 odstavec 1 (1) Provozovatel je oprávněn po uplynutí sjednané lhůty prodat poštovní zásilku nebo její část jestliže a) poštovní zásilku nelze dodat a současně ji nelze vrátit nebo nemá být podle poštovní smlouvy vrácena, nebo b) je důvodná obava, že se obsah poštovní zásilky do dodání znehodnotí; odstavec 2: Prodat nelze poštovní zásilku, jež je podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu České republiky 4) nedotknutelná.)

Tajemství v trestním právu[editovat | editovat zdroj]

Právo na listovní tajemství může být omezeno pouze zákonem. Zachovávat listovní tajemství jsou povinni všichni občané. Porušení listovního tajemství může založit odpovědnost za trestný čin porušování tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tohoto trestního činu se dopustí ten, kdo úmyslně poruší tajemství uzavřeného listu nebo jiné písemnosti při poskytování poštovní služby nebo přepravované jinou dopravní službou nebo dopravním zařízením; datové, textové, hlasové, zvukové či obrazové zprávy posílané prostřednictvím sítě elektronických komunikací a přiřaditelné k identifikovanému účastníku nebo uživateli, který zprávu přijímá, nebo neveřejného přenosu počítačových dat do počítačového systému, z něj nebo v jeho rámci, včetně elektromagnetického vyzařování z počítačového systému, přenášejícího taková počítačová data. Přísněji se trestá pachatel, který spáchá trestný čin jako člen organizované skupiny, spáchá takový čin ze zavrženíhodné pohnutky, způsobí činem značkou škodu nebo v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. Přísněji bude také potrestán pachatel, který čin spáchal jako úřední osoba, způsobí škodu velkého rozsahu nebo v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Zaměstnanec provozovatele poštovních služeb, telekomunikační služby nebo počítačového systému anebo kdokoli jiný vykonávající komunikační činnosti, spáchá čin úmyslného porušení tajemství nebo uskuteční čin v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch; jinému úmyslně umožní spáchat takový čin, nebo pozmění nebo potlačí písemnost obsaženou v poštovní zásilce nebo dopravovanou dopravním zařízením anebo zprávu podanou neveřejným přenosem počítačových dat, telefonicky, telegraficky nebo jiným podobným způsobem, bude potrestán odnětím svobody, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.[6]

Průlom do ochrany listovního tajemství je možný v trestním řízení pomocí institutů zadržení zásilky, otevření zásilky a záměna zásilky. Takový postup je možný pouze v odůvodněných případech, je-li to nutné k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, přičemž rozhodování o otevření zásilky či o její záměně je svěřeno do kompetence soudu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Předpis č. 2/1993 Sb. Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky
  2. Zprávy NTD, 11.07.2011, 20:00
  3. a b Zákon č. 262/2006 Sb. Zákoník práce
  4. Zákon č. 13/1993 Sb. Celní zákon ve znění pozdějších předpisů
  5. Zákon č. 95/2005 Sb.
  6. Ust. § 182 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]