Listonožky
 Listonožky | |
|---|---|
 Listonoh americký (Triops longicaudatus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | korýši (Crustacea) |
| Nadtřída | Altocrustacea |
| (nezařazeno) | Allotriocarida |
| Třída | lupenonožci (Branchiopoda) |
| Podtřída | Phyllopoda |
| Řád | listonožky (Notostraca) G. O. Sars, 1867 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Listonožky[1][2] nebo také listonozi[3] (Notostraca) jsou řád korýšů ze třídy lupenonožci (Branchiopoda). Zahrnuje pouze dva žijící rody v jediné čeledi Triopsidae: Triops a Lepidurus.[4] Fosilní záznam listonožek však sahá alespoň do svrchního devonu.[5]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Velikostně jde o jedny z největších zástupců své třídy: běžně dorůstají 10–40 mm, listonoh letní (Triops cancriformis) může nabývat rozměrů až 110 mm. Listonožky charakterizuje dorzoventrálně zploštělé tělo kryté širokým a štítovitým karapaxem (mívá žlutou, zelenou, hnědou či černou barvu, u mladých jedinců je průsvitný). Karapax srůstá pouze s hlavou, zatímco hruď a zadeček volně překrývá. Na přední části karapaxu jsou patrné sblížené složené oči. Smyslové orgány doplňuje několik nahloučených jednoduchých oček (ocelli) a tzv. dorzální orgán. Tykadla chybí, anebo alespoň nejsou výrazná. Hrudní část těla tvoří celkem 11 článků, z každého z nich vyrůstá jediný pár lupenitých končetin (fylopodií), jejichž funkce je dýchací i pohybová: umožňují jak plavání, tak lezení. První pár fylopodních končetin má výrazné vnitřní větve (endity), které vyčnívají z obou stran karapaxu. U druhého páru jsou endity menší a dále dochází k jejich redukci. Na posledním z hrudních článků ústí pohlavní vývody. Zadeček tvoří větší množství segmentů, které se spojují do podoby takzvaných prstenců, z předních článků přičemž opět vyrůstají tělní přívěsky. Z koncového telsonu vyrůstají dva nevětvené výběžky vytvářející koncovou vidlici, u rodu Lepidurus je o něco prodloužený i telson samotný.[4][6][7][2]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]
Listonozi jsou obyvatelé dočasných vodních tůní po celém světě s výjimkou Antarktidy; Lepidurus arcticus však svým areálem výskytu zasahuje až do Norska a Grónska a je také jediným listonohem, který toleruje přítomnost ryb. Rod Lepidurus obecně obývá spíše trvalejší a zároveň chladnější tůně nežli rod Triops.[6] Na území Česka žijí zástupci obou rodů a rovněž demonstrují tyto preference: listonoh jarní (Lepidurus apus) má teplotní maximum asi 15 °C, po jehož překročení dospělci hynou; u listonoha letního (Triops cancriformis) teplotní maximum přesahuje i 22 °C.[3]
Adaptace na dočasná vodní stanoviště se pojí i s dosti rychlým životním cyklem, většina druhů ho dokončí již za pouhých 30 až 40 dní.[4] Samotný vývoj z vajíčka do dospělého jedince trvá pouhé 2 až 3 týdny. Jedna sezóna zároveň víceméně odpovídá jedné generaci listonožek, do dalšího roku přečkávají právě odolná vajíčka.[7] Jejich určitá frakce navíc z preventivních důvodů přečkává i několik období sucha a uvádí se, že mohou v latentním stavu zůstat i celá desetiletí.[6] Listonožky mohou být gonochoristy i hermafrodity, zejména ve vysokých zeměpisných šířkách. Čistě partenogenetické populace jsou nejisté.[4] Pokud dochází ke vzájemnému páření, samec plave vzhůru nohama a přidržuje samici nad sebou.[6]
Navzdory rychlému životnímu cyklu listonožky přijímají potravu, ba každý den dokonce vyžadují množství potravy odpovídající okolo 40 % jejich tělesné hmotnosti. Ze strany jídelníčku však nebývají vybíravé. Metachronním pohybem končetin víří sedimenty a získávají z nich organické částice. Dovedou také aktivně lovit, kdy se krmí různými vodními bezobratlými, dokonce i žabími pulci. Požírají i klidová vajíčka jiných vodních bezobratlých, vodní rostliny a jinou vhodnou potravu. Na rýžových polích mohou být považovány za škůdce, na druhou stranu požírají i plevelné rostliny a larvy komárů.[6][7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MOTYČKA, Vladimír; ROLLER, Zdeněk, 2001. Bezobratlí (1). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 10). S. 94.
- 1 2 SEDLÁK, Edmund, 2002. Zoologie bezobratlých. Brno: Přírodovědecká fakulta MU. ISBN 80-210-2892-0. S. 86.
- 1 2 SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. Praha: Karolinum Press, 2015. ISBN 8024622580, ISBN 9788024622583. S. 124.
- 1 2 3 4 BRUSCA, R. C.; MOORE, Wendy; GIRIBET, G., 2023. Invertebrates. 4. vyd. New York: Oxford University Press. ISBN 9780197554418. S. 695–698. (anglicky)
- ↑ LAGEBRO, Linda; GUERIAU, Pierre; HEGNA, Thomas A. The oldest notostracan (Upper Devonian Strud locality, Belgium). Palaeontology. 2015-05, roč. 58, čís. 3, s. 497–509. Dostupné online [cit. 2026-04-06]. ISSN 0031-0239. doi:10.1111/pala.12155. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 HUTCHINS, Michael; CRAIG, S. F.; THONEY, Dennis A.; SCHLAGE, Neil. Protostomes. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 2). S. 141–143. (anglicky)
- 1 2 3 CÁCERES, Carla E.; ROGERS, D. Christopher. Class Branchiopoda. In: THORP, James H.; ROGERS, D. Christopher. Ecology and General Biology (Thorp and Covich’s Freshwater Invertebrates – Volume I). 4. vyd. London: Academic Press, 2015. ISBN 978-0-12-385027-0, ISBN 0-12-385027-4. S. 687–708. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu listonožky na Wikimedia Commons 
Taxon Notostraca ve Wikidruzích
