Linhartovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Linhartovy
Zámek
Zámek
Lokalita
Charakter vesnice
Obec Město Albrechtice
Okres Bruntál
Kraj Moravskoslezský kraj
Historická země Slezsko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 158 (2011)[1]
Katastrální území Linhartovy (5,32 km²)
Nadmořská výška 355 m n. m.
PSČ 793 95
Počet domů 68 (2011)[1]
Linhartovy
Linhartovy
Další údaje
Kód části obce 83879
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Linhartovy (německy Geppersdorf,[2]) je vesnice, část města Město Albrechtice v okrese Bruntál. Nachází se asi 4 km na jihovýchod od Města Albrechtic na řece Opavici. Prochází zde silnice I/57.

Linhartovy je také název katastrálního území o rozloze 5,32 km2.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Linhartovy byly založeny v průběhu 13. století, podnět k osídlení dal olomoucký biskup Bruno ze ze Schauenburku, který se rozhodl oblasti severní Moravy kolonizovat německými osídlenci. Tato oblast původně náležela do vlastnictví olomouckých biskupu, následně se stala součásti Opavského knížectví a posléze náležela Krnovskému knížectví, a to se stalo od 15. století součásti Slezska. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1377, kdy byly Linhartovy v držení Mikuláše z Vidbachu, který byl purkrabím opavských knížat na hradě Hradec nad Moravicí.[4][5]. V roce 1478 získali panství Linhartovi bratři Jan Trojan a Václav z Vladěnína a současně také obce Opavice, Holčovice, Mokré, Hošťálkovy a Rudíkovy za projevené služby opavskému knížeti Viktorínovi z Poděbrad.[6]. Následně jej vlastnil syn Václava z Vladěnína Ojíř z Fulštejna[7] Poté byly Linhartovy ve vlastnictví Ojířova syna Lacka Ojíře z Fulštejna na Linhartovech, který byl komorníkem krnovského knížectví. Lacek Ojíř přenechal panství Linhartovy svému bratrovi Albrechtovi z Fulštejna na Linhartovech v roce 1555, který však v roce 1564 zemřel. Panství přešlo zpět na Lacka Ojíře[8]. Jeho manželkou byla Magdaléna Rotmberková z Ketře. Manželství bylo bez potomků, a tak v závěti určil dědicem jejího nezletilého syna z prvního manželství a poručníkem byl druhý manžel jeho sestry Magdalény z Fulštejna Jiří Bernárd Tvorkovský z Kravař[9]. Magdaléna z Fulštejna měla z prvního manželství s Bartolomějem Kravařským ze Šlevic dvě dcery Bohunku Kravařskou ze Šlevic, která zdědila nově vniklé panství Hošťálkovy a druhá dcera Kateřina Kravařská ze Šlevic se provdala v roce 1577 za Václava Haugvic z Biskupic[10][11][12]. Haugvicové z Biskupic následně vlastnili panství Linhartovy, které prodali v roce 1658 prodali svým příbuzným Sedlnickým z Choltic. V roce 1742 byla vesnice rozdělena mezi Rakousko a Prusko. Po zrušení patrimoniálního panství se stali Linhartovy v roce 1850 samostatnou obcí. Zároveň byla součásti obce vedlejší obec Krásné Loučky v letech 1850 až 1918. Rakouská část je dnes součásti v České republiky. Pruská část je dnes sołectwo (ves) Lenarcice ve gmině Głubczyce a součást Polska.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel Linhartov podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[4]

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 342 323 338 299 316 313 365[p 1] 229 244 237 176 157 191
  1. z toho: 25 Čechoslováků, 301 Němců; 336 řím. kat., 22 evang., 7 bez vyzn.

V Linhartovech je evidováno 70 adres: 68 čísel popisných (trvalé objekty) a 2 čísla evidenční (dočasné či rekreační objekty).[13] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo sečteno 62 domů, z toho 51 trvale obydlených.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Ve vesnici se nachází silniční hraniční přechod ("místo k překračování hranice") do Polska Linhartovy – Lenarcice pro vozidla do 2 tun.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 786. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 708–709.  Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 58.  Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Příprava vydání Růžková, Jiřina; Morávková, Štěpánka; Škrabal, Josef; Jungová, Galina; Pavlíková, Marie. Svazek 1. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 1360 s. ISBN 80-7360-287-3. S. 1078–1079. 
  5. https://www.garalda.eu/download/pilnacek-rss-1326-1346.pdf. www.garalda.eu [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné online. 
  6. Historie obce: Holčovice. www.obecholcovice.cz [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné online. 
  7. S.R.O, Jiri Cizek, Hrady cz. Zámek Linhartovy, Linhartovy. www.hrady.cz [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné online. 
  8. Dějiny zaniklé obce Pelhřimovy - Lysá hora. www.lysahora.cz [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné online. 
  9. Genealogická znaková galerie v Bílovci. jjkn.sweb.cz [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné online. 
  10. Historie a současnost zámku Linhartovy (do roku 2004) – Zámek Linhartovy [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné online. (česky) 
  11. Family tree of Václav st. Haugvic z Biskupic. Geneanet [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Obrazy z kroniky - Skrbenští z Hříště - Zámek Hošťálkovy, dochované sídlo pánů Skrbenských z Hříště. www.obrazyzkroniky.cz [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné online. 
  13. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19 [cit. 2010-03-19]. Dostupné online. 
  14. Zámek Linhartovy, URL: http://www.zameklinhartovy.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • STIBOR, Jiří. Příspěvek k dějinám panství Linhartov a ke genealogii Sedlnických z Choltic. Časopis Slezského zemského muzea. 1995, roč. B 44, s. 1-18. ISSN 1211-3131. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]