Linduška úhorní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxLinduška úhorní
alternativní popis obrázku chybí
Linduška úhorní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďkonipasovití (Motacillidae)
Rodlinduška (Anthus)
Binomické jméno
Anthus campestris
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření lindušky úhorní (světle zeleně – hnízdiště, světle modře – migrace, modře – zimoviště)
Rozšíření lindušky úhorní (světle zeleně – hnízdiště, světle modře – migrace, modře – zimoviště)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Linduška úhorní (Anthus campestris) je středně velký ptákčeledi konipasovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Druh tvoří 2 poddruhy.

  • A. c. campestris – linduška úhorní evropská obývá celou Evropu a Asii po jihozápadní Sibiř a severozápadní Kazachstán.
  • A. c. griseus – linduška úhorní turkestánská žije na území dále na východ.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velká linduška s délkou těla 15,5–18 cm. Je poměrně jednobarevně zbarvená, bez výrazného proužkování hřbetu a s neskvrněnou bělavou spodinou (nebo jen několik čárek po stranách hrudi). Na hlavě je nápadný světlý nadoční proužek. Výraznou částí opeření jsou tmavé střední krovky s kontrastním světlým lemem. Mladí ptáci mají výrazně čárkovaný hřbet a hruď.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Má palearktický typ rozšíření. Je tažná, zimuje v Sahelu, Egyptě, Arábii a Přední Asii.[2] Hnízdí na písčitých místech a mýtinách.[4]

Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]

Dříve hnízdila na několika místech České republiky, v současnosti hnízdí pravidelně již jen v Podkrušnohoří; z jižní Moravy prakticky vymizela. V letech 20012003 byla její početnost odhadována na 20–40 párů ve srovnání se 100–200 páry v letech 19731977.[5]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí většinou monogamně, často se však vyskytují i případy bigynie. Hnízdo staví oba ptáci dobře skryté na zemi, většinou v prohlubenině nebo polodutině. Ročně mívá 1 až 2 snůšky po 4–5 bělavých, šedavých nebo nazelenalých, hustě hnědě skvrnitých vejcích o rozměrech 20,7 × 15,8 mm. Inkubace trvá 12–13 dnů, sedí pouze samice. Mláďata krmí většinou oba rodiče, přičemž samice aktivněji než samec. Hnízdní péče trvá 12–15 dnů.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

V potravě převládá hmyz, hlavně brouci a mravenci, v zimě občas požírá také semena a části rostlin.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-11]
  2. a b c d HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
  3. SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. 
  4. SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. 
  5. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]