Limský syndrom
Limský syndrom je zvláštní sympatie pachatele (např. únosce) k oběti (např. rukojmí). Pachatel se chová, jako by neomezoval svobodu oběti, vytváří dojem, že se o ni stará. Snaží se zlepšit podmínky jejího zajetí, stane se něčím, jako pečovatelem o oběť. Termín vychází z události z roku 1996, kdy skupina tvořená členy revolučního hnutí Tupac Amaru obsadila velvyslanectví Japonska v Limě, a zmocnila se tak mnoha rukojmí. Únosci s nimi však navázali silné vazby a většinu z nich, včetně vysoce postavených činovníků, následně propustili.[1]
Opakem je Stockholmský syndrom, který se projevuje vytvořením vazby osoby oběti k pachateli.
Limský syndrom v umění[editovat | editovat zdroj]
Jako příklad limského syndromu v umění je uváděn vztah Zvířete k zajaté dívce v pohádce Kráska a zvíře.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SELADI-SCHULMAN, J. What Is Lima Syndrome? [online]. Healthline, 2020-30-10 [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DAŇKOVÁ, Andrea. Genderová analýza vývoje ženských hrdinek v animované tvorbě Walta Disneyho. Praha, 2019 [cit. 2021-12-01]. Diplomová práce. Fakulta humanitních studií UK. Vedoucí práce Blanka Knotková-Čapková. s. 74–75. Dostupné online.
