Lidija Starodubcevová
| Lidija Volodymyrivna Starodubcevová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. prosince 1962 (61 let)  Charkov, Sovětský svaz |
| Vzdělání | historička, filozofka, socioložka |
| Alma mater | Národní univerzita V. N. Karazina Charkov |
| Povolání | univerzitní profesorka mediální komunikace filmová režisérka |
| Rodiče | Natalija Feoktystivna Kolosovová (matka) |
| Webová stránka | www.culturalnet.ru/main/person/2335 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lidija Starodubcevová (ukrajinsky Лідія Володимирівна Стародубцева; * 25. prosince 1962 Charkov, Ukrajinská SSR) je ukrajinská scenáristka a režisérka dokumentárních filmů, doktorka filozofie, profesorka a vedoucí katedry mediální komunikace Národní univerzity V. N. Karazina v Charkově a novinářka.
Další činnost[editovat | editovat zdroj]
Je také příležitostnou organizátorkou a moderátorkou kulturních projektů, výstav, diskusních klubů „Polylog“ a „Un-Vacuum“, kina „El Topos“, kurátorka výstav „Utopia of Van Gogh“ a „Techno-Art-Mystery“; šéfredaktorka kulturologických publikací a sborníků statí (Bricolage, Symbol, Ex nihilo, Polylog, El Topos: Jak je možná filmová filozofie?, Jaká moderní?). Příležitostně píše básně [1].
Členka Národního svazu umělců Ukrajiny.
Filmografie[editovat | editovat zdroj]
- Krátké filmy Víno zabíjí, Dny strachu; scénář a produkce
- Čas vypršel (v originále Vremja i stěklo); USA-Česká republika-Ukrajina, 2014; hraje Igor Pomerancev; scénář, režie a produkce filmu[2]
- Amputa, scénář spolu s Igorem Pomerancevem, kamera, režie a produkce; reportážní snímek o životě veteránů ukrajinské války po amputaci končetin, což představuje nejčastější následky zranění ruskými nášlapnými minami. Film s českými titulky Anny Kareninové měl českou premiéru 7. ledna 2020 v kině Ponrepo v Praze. Český překlad scénáře filmu s výběrem snímků vydala v tematickém sborníku Amputace Džamila Stehlíková.[3]
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Metafyzika labyrintu. (1998)
- Architektura postmoderny. Historie - Teorie - Praxe. (1998)
- Tváře paměti. Kultura "post" (1999)
- Paměť a zapomínání. Strom historie nápadů. Sborník textů (2000)
- Dále uspořádala tři sborníky a napsala kolem 180 statí.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://www.meridiancz.com/en/lidia-starodubtseva-ukraine/
- ↑ https://www.imdb.com/title/tt4429972/
- ↑ Igor Pomerancev, Lydia Starodubceva, Ljudmila Chersonskaja, Boris Chersonskij: Amputace. Ukrajina. Příběhy nevyhlášené války. Nakladatelství Džamila Stehlíková, edice Relikty. Praha 2020, ISBN 978-80-270-7123-4
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lidija Volodymyrivna Starodubcevová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lidija Starodubcevová
- vlastní webová stránka http://www.culturalnet.ru/main/person/2335 Archivováno 12. 3. 2021 na Wayback Machine.
