Libor Martinek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D.
Libor Martinek.jpg
Narození 15. ledna 1965 (53 let)
Krnov
Povolání vysokoškolský učitel, spisovatel a básník
Stát ČeskoČesko Česko
Alma mater Pedagogická fakulta Univerzity Palackého
Témata bohemistika, překlad, Polská literatura a česká literatura
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libor Martinek (* 15. ledna 1965, Krnov) je český vysokoškolský pedagog, bohemista a překladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal v Bruntále. V roce 1989 vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor čeština – hudební výchova, Poté učil na Střední pedagogické škole v Krnově. Od roku 1993 byl odborným asistentem, od roku 2010 je docentem české literatury na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzity v Opavě, kde v roce 2011 založil Kabinet literárněvědné komparatistiky. V roce 2012 byl jmenován mimořádným profesorem Vratislavské univerzity (Uniwersytet Wrocławski, Polsko), kde přednáší dějiny české literatury na Ústavu slovanské filologie. Doktorát z dějin české literatury obhájil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v roce 2000, doktorát z dějin polské literatury v roce 2005 tamtéž. Habilitoval v roce 2010 rovněž na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity[1].

Je členem Obce spisovatelů ČR, Obce překladatelů ČR, Českého centra Mezinárodního PEN klubu, Těšínsko-záolžského kola Hornoslezského literárního sdružení s centrem v Katovicích. Od r. 2001 žije v Opavě.

Tématy Martinkova literárněvědného a literárněhistorického zájmu jsou poválečná česká literatura, česká, německá a polská literatura ve Slezsku od středověku po současnost, literární teorie (se zvláštním zřetelem k polské literární teorii), komparatistika, regionalistika. Kromě historie české literatury se zabývá i česko-polskými literárními vztahy v minulosti a současnosti.

Přednášel na několika univerzitách a vysokých školách v České republice, Polsku (Varšava, Poznaň, Katovice, Gdaňsk, Štětín, Vratislav, Lublin, Kielce, Čenstochová), přednášel pro studenty, odbornou i laickou veřejnost v České republice, Slovensku, Polsku, Německu a v Litvě. Do r. 2011 byl členem redakční rady časopisu Psí víno (Praha).

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

Obdržel několik ocenění za rozvoj česko-polských literárních a kulturních kontaktů:

  • 1997 Cena za překlady a popularizaci polské poezie v zahraničí, udělená Svazem polských spisovatelů ve Varšavě,
  • 2003 I. cena za překlady polské poezie v rámci XXVI Mezinárodního básnického listopadu v Poznani, udělená maršálkem Poznaňského vojvodství,
  • 2004 Cena polského výboru UNESCO, Ministra kultury Polské republiky a prezidenta hlavního města Varšavy za překlady polské poezie,
  • 2004 Statutární město Opava za rozvoj česko-polských literárních aktivit,
  • 2010 Medaile Evropského kruhu Franze Kafky, Praha,
  • 2010 Cena Władysława Broniewského a diplom Ministra kultury a národního dědictví Polské republiky v kategorii zahraniční tvůrce – vědec, Varšava,
  • 2016 Cena rektora Vratislavské univerzity za dosažené vědecké výsledky v r. 2015,
  • 2017 Cena rektora Vratislavské univerzity za dosažené vědecké výsledky v r. 2016,
  • 2018 Plaketa Marie Konopnické udělená Muzeem Marie Konopnické v Żarnowci (Polsko) za propagaci díla této polské autorky v ČR.

Získal ocenění v mezinárodních básnických soutěžích v České republice a v Polsku.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odborné publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Polská literatura českého Těšínska po roce 1945 (Opava 2004)
  • Polská poezie českého Těšínska po roce 1920 (Opava 2006)
  • Region, regionalismus a regionální literatura (Opava 2007)
  • Życie literackie na Zaolziu 1920–1989 (Kielce 2008)
  • Současná česká literatura I/1 (Opava 2008)
  • Literatura a hudba I/1, 2 (Opava 2009)
  • Identita v literatuře českého Těšínska. Vybrané problémy (Opava 2009)
  • Hledání kořenů. Literatura Krnovska a její představitelé. I. díl. Od středověku po interetnické vztahy v literatuře 20. století (Opava 2009),
  • Hledání kořenů. Literatura Krnovska a její představitelé. II. díl. Od národního obrození do současnosti (Opava 2010)
  • Fryderyk Chopin v české literatuře (Opava 2013)
  • Władysław Sikora (Opava 2015)
  • Identita v literatuře Těšínska (Opava – Kielce 2015)
  • Literatura i muzyka. Wprowadzenie do problematyki (Opava 2015) [s Małgorzatou Gamrat]
  • Henryk Jasiczek (Opava 2016)
  • Zlatý fond české kultury a jeho proměny (Opava 2016) [s Michaelou Hashemi]
  • Lašsko-evropský básník Óndra Łysohorsky (Vratislav 2016)

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • 2001 Co patří Večernici – Sekrety Gwiazdy Wieczornej (Opava – Kielce) - dvojjazyčná česko-polská sbírka básní - debut
  • 2012 Jsi mým signifié – Jestesz moim signifié (Krnov) - dvojjazyčná česko-polská sbírka básní

Časopisecké publikace[editovat | editovat zdroj]

Publikoval odborné studie a básnickou tvorbu v řadě odborných literárněvědných a literárních časopisů, sborníků i v básnických antologiích v ČR, Slovensku, Polsku, Rumunsku, SRN a Litvě (mj. Host, Tvar, Labyrint, Literární noviny, Psí víno, Akord, Mosty /Bratislava/, Śląsk /Katovice/, Religious and Sacred Poetry /Krakov/, Ostragehege /Drážďany/, Znad Vilii /Vilnius/).

Je členem redakčních rad odborných časopisů Religious and Sacred Poetry. Religion, Culture and Education (Krakov, Polsko), Er(r)go. Teoria – Literatura – Kultura (Katovice, Polsko), Studia Słowianoznawcze (Piotrków Trybunalski, Polsko), Litikon. Časopis pre výskum literatúry (Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Slovensko).

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Z polštiny sám nebo ve spolupráci s jinými překladateli přeložil básnické sbírky, výbory poezie a prózy i odborné práce mj. Wiesława Malického, Lucyny Przeczek-Waszkové, Wojciecha Bonowicze, Wilhelma Przeczka, Bogusława Żurakowského, Stanisława Nyczaje, Michała Bukowského, Stanisława Franczaka, Dariusze Tomasze Lebiody, Renaty Putzlacher, Danuty Kostewiczové, Wacława Kostrzewy, Bonifacyho Miązka, Wojciecha Kalagy, Ewy Lipské, Danuty Muchové, Jacka Sikory, Andrzeje Bątkiewicze, Marka Mariusze Tytka, Jacka Molędy, Wojciecha Ossolińského, Stefana Grabińského, Gustawa Morcinka, Zbigniewa Chojnowského, Marka Rapnického a řecko-polského básníka Nikose Chadzinikolaua.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dokumenty o habilitačním řízení na stránkách Masarykovy univerzity

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]