Tramvajová doprava v Liberci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Liberecké tramvaje)
Skočit na: Navigace, Hledání
Terminál Fügnerova, "srdce" celé liberecké tramvajové sítě.

Krajské město Liberec je jedním ze sedmi měst v Česku, kde je provozována tramvajová doprava. Provozovatelem je Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou, a. s. (do roku 2010 pod názvem Dopravní podnik města Liberce). Původně byla síť úzkorozchodná (1000 mm), v roce 1960 byla část sítě zrušena, v letech 19902005 proběhla postupná přestavba městské trati na normální rozchod (1435 mm). Meziměstská trať do Jablonce nad Nisou zůstává prozatím dále úzkorozchodná. V územním plánu je zakresleno několik nových tratí (do Rochlic, Vesce, Ruprechtic a Pavlovic).

V roce 2012 byly provozu čtyři denní a jedna historická linka. Celková délka tratí dosahuje 21,5 km. Pod hlavičkou libereckého dopravního podniku funguje také sdružení Boveraclub, které se zabývá renovacemi historických tramvají. V plánu je také vybudování muzea historie tramvajové dopravy.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Začátky provozu[editovat | editovat zdroj]

Pamětní kolej v Pražské ulici, připomínající zrušenou jednokolejnou trať (druhá kolej pro opačný směr se nacházela v Moskevské ulici)

11. září roku 1894 schválila rada města Liberce návrh na výstavbu tratě elektrické tramvaje, s rozchodem 1000 mm. Bylo to v době, kdy jediný tramvajový provoz na území dnešní ČR byl v Praze (Křižíkova elektrická dráha na Letné), díky tomu se tak Liberec zařadil k nejmodernějším městům v Česku. Výstavba začala v květnu 1897, o tři měsíce později byla trať dokončena, a 25. srpna téhož roku byl na ní slavnostně zahájen provoz. První úsek začínal u vlakového nádraží, odkud vedl dvoukolejně ulicí 1. máje až k mostu přes Nisu, kde se rozdvojoval a ulicemi Jánskou a 1. máje pokračoval na Soukenné náměstí. Raritou byl v té době pravostranný provoz tramvají. Odtud opět pokračoval každý směr zvlášť na Benešovo náměstí: nahoru procházela trať Revoluční a Moskevskou, dolu mířila ulicí Pražskou. Dále byla trať jednokolejná (dvoukolejná od 12. června 1907) s výhybnami a vedla na prozatímní konečnou stanici Městský lesík (dnešní Zoologická zahrada). Od listopadu 1897 se pak jezdilo až k dnešní konečné, do Lidových sadů. Elektrická dráha si velmi rychle získala oblibu veřejnosti: v roce 1898 přepravila 800 000 cestujících. Z technických důvodů byl již od začátku provozu zaveden pravostranný provoz.

V roce 1899 byla zprovozněna trať do Rochlice, na začátku 20. století probíhala výstavba nových tratí do Růžodolu I (1904) a do Horního Hanychova (1912). Na podzim roku 1906 byla z důvodu Německo-české výstavy postavena speciální trať pro dopravu návštěvníků, ta však byla téhož roku po ukončení výstavy demontována. V roce 1908 byla tramvajová vozovna přestěhována z areálu elektrárny na dnešní místo v Nitranské ulici. Od roku 1912 se začaly objevovat i tramvaje s tzv. lyrovými sběrači, namísto s původními tyčovými. Do roku 1914 bylo do Liberce dodáno 32 motorových a 8 vlečných vozů.

Počáteční tramvajové nadšení však ukončila 1. světová válka. Mnozí zaměstnanci narukovali a provoz tak musel být značně omezen. Tramvaje sloužily také k přepravě raněných vojáků od nádraží k městským lazaretům (od 29. listopadu 1914). Na konci července 1915 se ve službě průvodčích poprvé objevily ženy.

Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]

Tramvaj Tatra T3 odjíždí ze zastávky a výhybny Nová Ruda

Do této doby byla liberecká elektrická dráha téměř čistě německým podnikem s němčinou jako úředním jazykem, až roku 1925 bylo Ministerstvem železnic nařízeno dvojjazyčné označení. Vozový park byl rozšířen o 10 vozů ze Studénky a dalších sedm z České Lípy. 13. prosince 1924 bylo také poprvé zavedeno číslování linek:

  1. Nádraží – Lidové sady
  2. Rochlice – Růžodol I
  3. Soukenné náměstí – Horní Hanychov
  4. Lidové sady – Pekárny (od 1934)

V této době mnoho tratí budováno nebylo. Trať končící v Růžodolu byla prodloužena asi o 700 m k restauraci Letka, v roce 1934 pak vznikla spojovací trať od nádraží k Viaduktu (původní úsek Soukenné náměstí - Viadukt byl zrušen), která byla v roce 1940 zdvoukolejněna.

Zatímco roku 1929 bylo přepraveno 8 milionů pasažérů, během hospodářské krize počet klesl na 5,4 miliónu a ztráty na příjmech ve výši 1 miliónu korun musely být řešeny reklamními tabulemi na vozech.

Doba socialismu[editovat | editovat zdroj]

Konečná libereckých tramvají v Jablonci nad Nisou

Hlavní stavbou, která se po válce v liberecké tramvajové dopravě konala, bylo v roce 1955 propojení jablonecké a liberecké tramvajové sítě, a to podle již dlouhou dobu existujících plánů. K 31. říjnu 1960 byly pod tlakem doby zrušeny tratě do Rochlice a Růžodolu. To bylo ale poslední velké rušení tratí ve městě (na rozdíl od sousedního Jablonce). V 70. letech byla kompletně zrekonstruována meziměstská trať do Jablonce. Přitom byla zrušena bloková smyčka poblíž centra Jablonce a trať byla zkrácena do nové smyčky v Pasířské ulici. V roce 1984 byly přeloženy obě jednokolejné tratě v centru do své dnešní polohy (dnes je v ulici Pražská zasazena pamětní kolejnice na počest této zrušené trati). Koncem 80. let se začala jevit stále důležitější potřeba upravit rozchod kolejí z 1000 na 1435 mm, jako to bylo ve všech městech tehdejší ČSSR (kromě Bratislavy). Přestavba městské trati se ale uskutečnila až v 90. letech.

Posledními dodanými dvounápravovými tramvajemi byl jednotný typ 6MT. Kvůli nemožnosti provozu vozů Tatra T1 na úzkém rozchodu byly prvními vozy koncepce PCC v Liberci tramvaje Tatra T2 (dodávané od 1959, v letech 1956 a 1957 byl zde rovněž zkoušen druhý prototyp tohoto typu). Od roku 1965 jsou v provozu vozy Tatra T3. Poslední z nich (v provedení T3SUCS) přišly do Liberce v roce 1987. O rok později byl zde ukončen provoz vozů T2. Ty se však v Liberci ještě jednou objevily (viz 90. léta).

90. léta[editovat | editovat zdroj]

Tramvaj T3SUCS v roce 1994
Tramvaj T3M.04 (Škoda 02T) na Soukenném náměstí
Tramvaj T3R.SLF

V této době byla nejdůležitější modernizace celé městské trati. Přestavba probíhala v několika etapách od roku 1990 do roku 1998, kdy 14. srpna vyrazily do města první tramvaje na rozchodu 1435 mm. Již v roce 1995 byl na Fügnerově otevřen moderní Terminál MHD, který je zároveň i symbolem libereckých tramvají. Přerozchodovaná trať má v úseku Lidové sady – Viadukt v každém směru tři kolejnice, takže je na ní umožněn provoz i úzkorozchodných tramvají (což umožňuje zatažení tramvají z meziměstské linky do vozovny i provoz historického vozu na městské trati). V letech 1998 až 2001 byl zrekonstruován další úsek městské trati - z dočasné konečné Kubelíkova do Dolního Hanychova. Mezi roky 2004 a 2005 byla pak dokončena poslední část rekonstrukce trati v úseku Dolního HanychovaHorního Hanychova.

Na přelomu let 1993 a 1994 byl do Liberce zapůjčen pražský vůz Tatra T3M č. 8106, který byl v běžném provozu s cestujícími určen pro porovnání úspor novějších elektrických výzbrojí oproti starším, které byly dopravním podnikem stále používány (tento vůz je dnes v Liberci provozován jako historický).[2] Z důvodu nedostatku tramvají zakoupil Dopravní podnik města Liberce v polovině 90. let osm ojetých vozů Tatra T2R z Ostravy. Poslední dva vozy jezdí dodnes (květen 2013). Liberec je tak poslední městem na světě, které v osobní dopravě provozuje tramvaje tohoto typu. V polovině 90. let bylo v plzeňské Škodě Dopravní technika rekonstruováno několik tramvají typu T3 na typ T3M.04 (Škoda 02T). V roce 1998 byl do Liberce dodán prototyp nízkopodlažní tramvaje Tatra RT6S, který však byl kvůli mnoha závadám od roku 2003 dlouhodobě odstaven a nakonec v roce 2013 odprodán.

21. století[editovat | editovat zdroj]

Interiér libereckého vozu T3R.PV

Po přelomu tisíciletí jsou tramvaje T3 stále modernizovány, a to formou novostaveb. Od roku 2003 do roku 2008 byly do Liberce dodávány vysokopodlažní vozy Tatra T3R.PV a od roku 2005 do roku 2008 částečně nízkopodlažní tramvaje Tatra T3R.PLF. V roce 2012 byl do provozu zařazen prototyp tramvaje EVO2, po kterém měla následovat sedmikusová série, jež však byla zrušena. V témže roce spatřila světlo světa modernizovaná tramvaj Tatra T3R.SLF, která se od T3R.PLF liší pouze v elektrické výzbroji. Série těchto tramvají se stále rozrůstá.

Síť[editovat | editovat zdroj]

Seznam tratí[editovat | editovat zdroj]

Centrem nejen tramvajové dopravy v Liberci je terminál MHD Fügnerova. Mezi Rybníčkem a Nádražím se nachází, dnes již zmodernizovaná, tramvajová vozovna Mrštíkova.

Linkové vedení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam tramvajových linek v Liberci.

K listopadu 2011 byly v provozu celkem čtyři pravidelné denní linky č. 2, 3, 5 a 11. Ve vybrané dny v roce (státní svátky apod.) jezdí i historické tramvaje na speciální tramvajové lince č. 1 (případně č. 4).

Budoucnost[editovat | editovat zdroj]

Hlavní prioritou mnoha libereckých politických stran před volbami v roce 2006 byla výstavba trati do Rochlice. V roce 2008 začala stavba nové trati do Rochlice nultou etapou - rekonstrkucí terminálu MHD Fügnerova. První etapa, při které byl v roce 2009 zmodernizován úsek meziměstské trati Fügnerova – Mlýnská – Klicperova a zdvoukolejněn úsek U Lomu – Nová Ruda trvala pět měsíců[3]. Druhá etapa proběhla v roce 2011 v úseku Klicperova - Textilana - U Lomu.[4].

Zvažováno bylo i prodloužení trati v Horním Hanychově až k lanovce na Ještěd, prioritní je však výstavba trati do Rochlice.

Vozový park[editovat | editovat zdroj]

V Liberci se v osobním provozu používají následující typy tramvají:

Obrázek Typ Modifikace a podtypy Dodávky v letech
(celkové dodávky)
Počet
(k 13. 4. 2016)[5]
Tatra T2R Tatra T2 Tatra T2R 1996
(1959–1996)
2
Tatra T3R.PV Tatra T3 Tatra T3, Tatra T3SUCS, Tatra T3m, Tatra T3M.04, Tatra T3R.PV, Tatra T3R.PLF, Tatra T3R.SLF 1982–2015
(1965–2015)
61
EVO2 EVO2 EVO2 2012
(2012)
1

Boveraclub[editovat | editovat zdroj]

Historická tramvaj 6MT

V Liberci se také nacházejí historické vozy, o které pečuje Boveraclub:

  • „Bovera“, ev. č. 78 (původně z Ústí nad Labem, rok výroby 1929), v provozu od r. 2001
  • 6MT, ev. č. 117 (původně z Jablonce nad Nisou, r. v. 1953, dlouhodobě zapůjčena z brněnského Technického muzea), v provozu od r. 2011[6]
  • Gotha T2D, ev. č. 144 (původně z Halle, poté Gera a Jena, r. v. 1968), čekající na renovaci
  • „Bohemka“, ev. č. 36 (r. v. 1930), čekající na renovaci[7]
  • liberecký vůz ev. č. 3 (r. v. 1897), bude zřejmě vyrobena replika[8]
  • motorový vůz ev. č. 9 (původně z Ústí nad Labem, r. v. 1899), v renovaci
  • „Plecháč“, vlečný vůz ev. č. 44 (původně pro Jablonec nad Nisou, r. v. 1932, dlouhodobě zapůjčen z brněnského Technického muzea), v provozu od r. 2015
  • „Věžka“, služební vlečný vůz ev. č. 105 (původně pro Jablonec nad Nisou, r. v. 1899), stále příležitostně využívaný
  • Tatra T3M, ev. č. 8106 (pražský vůz zkoušený v Liberci v letech 1993–1994, r. v. 1973), zapůjčen od Dopravního podniku měst Liberce a Jablonce nad Nisou[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.dpmlj.cz/historie/projekt-centra-historie-tramvajove-dopravy/
  2. a b DVORSKÝ, Petr; HINČICA, Libor. Tramvaj T3M znovu v Liberci. Československý dopravák. 2013, čís. 1, s. 4–8.  
  3. http://www.r1genus.cz/clanky/liberecko-4/v-liberci-skoncila-dalsi-etapa-modernizace-tramvajove-trati--6954/
  4. http://www.silnice-zeleznice.cz/clanek/oprava-dalsiho-useku-tramvajove-trati-v-liberci-stala-124-mil-kc/
  5. DP Liberec: Vozový park [online]. Seznam-autobusu.cz, [cit. 2016-04-13]. Dostupné online.  
  6. ČTK. Nadšenci z Liberce vrátili na koleje další historickou tramvaj [online]. Českenoviny.cz, 2011-10-28. Dostupné online.  
  7. ČTK. Historická tramvaj sloužila na zahradě jako altán. Teď ji nadšenci zrenovují [online]. Idnes.cz, 2009-08-21, [cit. 2009-08-21]. Dostupné online.  
  8. ČTK. V Liberci se pustili do záchrany první tramvaje z roku 1897 [online]. R1genus.cz, 2009-09-27, [cit. 2009-09-27]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karpaš, R. a kol.: Kniha o Liberci. Dialog, Liberec, 1996.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]