Levínská vrchovina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Levínská vrchovina
Levínská vrchovina mezi Borem a Orlickými horami: výrazné vrchy jsou Darnkowskie Wzgórza, Grodczyn a Homole. Pohled z Červenokostelecké pahorkatiny nad Hronovem
Levínská vrchovina mezi Borem a Orlickými horami: výrazné vrchy jsou Darnkowskie Wzgórza, Grodczyn a Homole. Pohled z Červenokostelecké pahorkatiny nad Hronovem

Nejvyšší bod 803 m n. m. (Grodczyn (německy Ratschenberg, česky Hradiště/Hradec))

Nadřazená jednotka Podorlická pahorkatina
Sousední
jednotky
Olešnický hřbet Orlických hor, Sedloňovská vrchovina, Ohnišovská pahorkatina, Hronovská kotlina, Bukovinský hřbet Jestřebích hor, Stolové hory, Chudobská sníženina/Obniżenie Kudowy

Světadíl Evropa
Stát Polsko Polsko
Česko Česko
Povodí Labe, Odra
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Levínská vrchovina (polsky Wzgórza Lewińskie, německy Lewiner Bergland) je malé pohoří v jihozápadní části středních Sudet v okrese Kladsko v Dolnoslezském vojvodství.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Levínská vrchovina je nevelká oblast o rozloze cca. 40 km²; nachází se mezi Stolovými horami na severu a Orlickými horami na jihu.

Oficiálně se nyní Levínská vrchovina nedělí na žádné podokrsky, nicméně v historických německých pramenech (viz sekce Reference), aniž by se někdy hovořilo o Levínské vrchovině jako takové, se rozlišuje část na levém břehu říčky Klikawy [něm. Schnelle] a část na břehu pravém (Ratschengebirge - někdy zahrnující i Dörnikauer Berge/Darnkowskie Wzgórza). Vzhledem k tomu, že došlo k výrazné obměně obyvatelstva v důsledku II. světové války, ne vždy původní německá a česká pojmenování odpovídají novodobým polským.[1] Nejzajímavější a nejpodrobnější jsou historické německé prameny. Levínská vrchovina vytváří sice nižší, ale neodmyslitelnou a malebnou součást panoramatu Podorlicka (středních Sudet).

Na jihu sousedí nebo je částečně totožná s Olešnickým hřbetem Orlických hor, Dobřanskou a Dobrošovskou vrchovinou (podokrsky Sedloňovské vrchoviny) a severním výběžkem Bohdašínské vrchoviny (podokrsek Ohnišovské pahorkatiny) na české straně. Celá tato část se dříve nazývala Tassauer Berge (vlastně Tasovské hory; od názvu vesničky Tassau, dnes polský Taszów, česky Tasov). Tento název dnes připomíná vrch Taszowskie Górki (670 m n. m.) na sever od Tasova. Na severozápadě jejich hřbet padá ke státní hranici mezi Bělovsem a Slaným (polsky Słone, něm. Schlaney/Schnellau součást Chudoby/Kudowa-Zdrój) u ústí Střely (polsky Klikawa (něm. Schnelle) do Metuje. Na východě je hranice vrchoviny tvořena průsmykem Polskie Wrota (německy Hummelpass)  a na západě Chudobskou sníženinou.

Nejzajímavější v turistickém ohledu je severní část. Tam dosahuje vrchovina své největší nadmořské výšky horským hřbetem, jenž vrcholí horou Grodczyn  (německy Ratschenberg, 803 m n. m.) Podle lidových pověstí stál na vrcholu hrad, který byl údajně r. 1428 zničen husity. Odtud pramení zřejmě české pojmenování hory Hradiště (v německém přepisu Hradisce nebo také Hradisch, vlastně česky Hradec).[2] Pro Ratschenberg (Grodczyn) a okolní vrcholy se také používal souborný německý název Ratschengebirge[3] , který v sobě zahrnoval i níže uvedenou Drnkovskou vrchovinu. Velmi výrazným vrcholem v této části vrchoviny na jihovýchodě je Homole (polsky Gomoła, německy Hummelberg – 733 m n. m.) se zříceninou stejnojmenného hradu.

Na severozápadě a severu od údolí vedoucího z Jeleniówa k Darnkówu a Kulinu Kłodzkiemu se nachází další součást Levínské vrchoviny, a to Drnkovská vrchovina (polsky Darnkowskie Wzgórza, německy Dörnikauer Berge) s nejvýraznějšími vrcholy Krucza Kopa/Rabenkuppe (722 m n. m.) a Czarna Kopa/Schwarze Kuppe (741 m n. m.), zatím co na severu za údolím Chudobského potoka (Kudowski potok) je nejvyšší kótou Lelkowa Góra (něm. Ingwerberg, 736 m n. m.) . Na jihovýchodní straně Drnkovského údolí jsou pak vrcholy Cisowa Góra (723 m n. m.), Średnia Kopa (něm. Mittelkuppe 746 m n. m.) a dále Czech (702 m n. m.) a Lech (739 m n. m.), přes něž pozvolna Drnkovská vrchovina spadá do Dušnické sníženiny. Granitová Drnkovská vrchovina sahá na severozápadě až ke Stroužnému, horní části obce Czermna a zadní části Chudoby.[4] Tím se vlastně u Čermné dotýká i Bukovinské části Jestřebích hor vrcholy Bor (polský Skalniak; něm. Spiegelberg; 627 m n. m.), Lisiak (dříve něm. Große Daufalka nebo též Fuchsberg, 617 m n. m.) a Mały Lisiak (dříve něm. Kleine Daufalka, 545 m n. m.) nad českou osadou Mokřiny (součást Žďárek - tady vrchovina lehce zasahuje na území České republiky).

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Průsmyk Polskie Wrota vytváří předěl mezi úmořím Baltského moře a Severního moře, větší část Levínské vrchoviny je odvodňována řekou Střela (polsky Klikawa) do Metuje. Jen malá část spadá do povodí řeky Bystrzyca Dusznicka (Baltské moře).

Významná města a obce[editovat | editovat zdroj]

Kudowa-Zdrój, Duszniki-Zdrój, Lewin Kłodzki, Jerzykowice Wielkie, Darnków, Dańczów, Taszów, Kulin

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Vrchovinou vedou tyto turistické značky:

  • červená turistická značka – červená z Chudoby do Dušník
  • modrá turistická značka – modrá z Levínu na Homoli
  • modrá turistická značka – modrá z Kulína do Dańczowa
  • zelená turistická značka – zelená ze Zelence do Levína

Zajímavá místa[editovat | editovat zdroj]

  • Kudowa-Zdrój (česky Chudoba nebo také Lázně Chudoba) – lázeňský park, sanatorium, kaple na vrchu Wzgórze Kaplicne
  • Duszniki-Zdrój (česky Dušníky, německy Bad Reinerz) – lázně, v létě se tam koná Chopinovský festival
  • ruiny hradu Homole na stejnojmenné hoře
  • Dańczów – dřevěná zvonice z roku 1849
  • Brzozowie (česky Březová, německy Brzesowie) – barokní kostel Petra a Pavla z roku 1400
  • na české straně opevnění na Dobrošově
  • Kulin (česky Hrdloňov, německy Keilendorf) – dřevěné chalupy z 19. století
  • Lewin Kłodzki (česky Levín, německy Lewin) – ulice Lasek Miejski – barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z 1. poloviny 18. století, hora Kalvárie s kaplemi z roku 1894, dřevěné domy z konce 19. století
  • Lewin Kłodzki – na náměstí Mariánský sloup z r. 1687, kostel Sv. Archanděla Michaela z r. 1560, původně renesanční, v roce 1697 barokní přestavba, kamenný železniční viadukt vysoký 27 metrů z roku 1906, projektovaný italskými inženýry

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wzgórza Lewińskie na polské Wikipedii.

  1. ROZPORZĄDZENIE MINISTRA ADMINISTRACJI PUBLICZNEJ z dnia 28 maja 1949 r. o przywróceniu i ustaleniu nazw miejscowości.. MONITOR POLSKI: DZIENNIK URZĘDOWY RZECZYPOSPOLITEJ POLSKIEJ. 13 lipca 1949 r. 1949, roč. Rok XXVII, čís. Część "A", Nr. A - 44. Dostupné online. 
  2. MÜLLER, Karl Adam. Vaterländische Bilder: oder Geschichte und Beschreibung sämmtlicher Burgen und Ritterschlösser Schlesiens beider Antheile und der Grafschaft Glatz. 2.. vyd. Glogau: C. Flemming, 1844. 551 s. 
  3. OTTO, A. Die Grafschaft Glatz. Praktischer Reiseführer (Griebens Reiseführer, Band 147). 2. vyd. Berlin: Albert Goldschmidt, 1914. 147 s. 
  4. PARTSCH, Joseph. Schlesien. Eine Landeskunde für das deutsche Volk. I. Teil: Das ganze Land.. 2. vyd. Breslau: Ferdinand Hirt, 1896. 420 s. 

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]