Sestřelení bombardéru City of Savannah 5. března 1945

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Letecká nehoda u Vísky)
Sestřelení bombardéru City of Savannah 5. března 1945
B-17G přezdívaný „Létající pevnost“. Letoun stejného typu se zřítil u Vísky
B-17G přezdívaný „Létající pevnost“. Letoun stejného typu se zřítil u Vísky
Nehoda
Datum5. března 1945
Čas11.25
Hlavní příčinavýpadek motorů po zásahu německé protiletadlové obrany
MístoNěmecká říše Víska, okres Liberec
Zeměpisné souřadnice50°56′43″ s. š., 15°1′18″ v. d.
Počátek letuSpojené království Knettishall, Suffolk
Letoun
ModelLockheed/Vega B-17G-20-VE Flying Fortress
DopravceSpojené státy americké United States Army Air Forces
Stáří16. prosince 1943 (vyroben)
Následky
Na palubě osob9
Zraněných0
Mrtvých1
Letounzničen

Sestřelení bombardéru City of Savannah 5. března 1945 je událost, k níž došlo během třinácté mise amerického bombardéru Lockheed/Vega B-17G-20-VE s/n 42-97542 z 563rd BS, 388th BG, 8th AF, USAAF (~ 563. bombardovací squadrony 388. bombardovací skupiny 8. letecké armády amerického armádního letectva) nad Německem. Na své palubě měl letoun devítičlennou posádku. Po poškození letadla německou protiletadlovou obranou se pilot pokoušel doletět do Polska, na území tehdy osvobozené sovětskou Rudou armádou. To se mu ovšem nepovedlo a s letounem se u Vísky ve Frýdlantském výběžku dnešní České republiky zřítil. Havárii osm letců přežilo, byli ale zajati nacisty a v zajetí zůstali až do konce války.

Letadlo[editovat | editovat zdroj]

Před druhou světovou válkou disponovalo vojenské letectvo Spojených států amerických (United States Army Air Corps, ve zkratce USAAC) bombardéry Martin B-10, které již na počátku třicátých let 20. století technicky zastarávaly. Na jejich náhradu vyhlásilo velení letectva USAAC dne 6. srpna 1934 soutěž,[1] ve které požadovalo vyvinout těžký bombardovací letoun, jenž by mohl plně naložený bombami letět ve výšce tří kilometrů rychlostí 320 km/h po dobu minimálně čtyř hodin. Na výrobě nového letadla ve společnosti Boeing pracovali konstruktéři Edward Curtis Wells a E. Gifford Emery.[2] Ti zkonstruovali stroj, který dostal označení B-17. Od jeho prvního návrhu po premiérový zkušební let, jenž Leslie R. Tower uskutečnil 28. července 1935,[3] neuplynula doba ani jednoho roku.[4] Postupem času prošel bombardér úpravami a modernizacemi, až po verzi B-17G, jíž se vyrobilo 8680 strojů.[2] Mezi nimi též letoun označený 42-97542.[p. 1] Ten společnost Lockheed/Vega dodala 16. prosince 1943 do Denveru. Následně se 11. ledna 1944 přeřadil na základnu u Rochesteru ve Spojeném království a o dva dny později do Langley. Dne 25. ledna 1944 přešel do 482. bombardovací skupiny v Alconbury, následujícího dne k 96. bombardovací skupině v Snettertonu a o další den později (27. ledna 1944) se stal součástí 563. bombardovací squadrony 388. bombardovací skupiny,[6] která sídlila na letecké základně číslo 136 nacházející se u města Knettishall v hrabství Suffolk na jihu Anglie.[7]

Poslední let[editovat | editovat zdroj]

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. března 1945 vystartovalo na misi číslo 865 celkem 429 bombardérů a 689 stíhaček. Mířily na německé rafinérie. Primárním cílem náletu měl být závod na syntetická paliva u Ruhlandu. Ovšem s ohledem na nevlídné počasí, které tehdy panovalo, musely zvolit cíle sekundární, jimiž se pro 233 bombardérů B-17 a 369 stíhaček P-51 stalo město Chemnitz s příležitostnými cíli Plavno a Fulda. Dalších 120 bombardovacích letounů B-24 mířilo na ropné rafinérie u Hamburku a 27 stíhaček P-51 mělo za svůj náhradní cíl seřaďovací nádraží u města Kreuztal. Dalších 28 těchto stíhacích strojů letělo na průzkumnou misi a jiných 14 stíhacích letounů P-51 ve společnosti čtyř průzkumných letadel F-5 provádělo fotografickou průzkumnou misi.[8]

Součástí mise byla také formace letounů B-17G z 563. bombardovací squadrony 388. bombardovací skupiny 8. letecké armády amerického armádního letectva (563rd BS, 388th BG, 8th AF, USAAF).[8] Na pozici Hi-1-2 ve formaci letěl bombardovací letoun B-17G 42-97542 „City of Savannah“.[7] Na své palubě nesl devítičlennou posádku,[9] jíž velel pilot nadporučík Ralph Wade Kittle a dalšími členy byli copilot poručík Jon Edward Rutt, navigátor poručík John Edward Watkins, palubní inženýr technický seržant Lloyd Chester Sanford, radista technický seržant Salvatore Victor Genco, přední střelec štábní seržant Irwin Wolf Boxer, spodní střelec štábní seržant Alexander Raymond Kudla, boční střelec desátník Robert William Jones a zadní střelec štábní seržant Robert Hoyt Warren.[10]

Poškození letadla a jeho havárie[editovat | editovat zdroj]

Víska
Víska
Poloha Vísky na mapě České republiky

Při náletu na Plavno shodil letoun v 11.06 hodin své bomby na tamní seřaďovací nádraží. Následně však stroj poblíž českého města Kraslice zasáhla střela německé protiletadlové obrany,[7] která jej poškodila a vyřadila dva ze čtyř jeho motorů.[11] V tu chvíli bylo posádce jasné, že s takto poškozeným strojem již na Britské ostrovy nedoletí. Nacházeli se nad nepřátelským územím a tušili, že se letadlo zřítí. Snažili se proto dostat na území obsazené sovětskou armádou, tedy co možná nejdále za válečnou frontu, která se v té době nacházela asi třicet kilometrů od hranic s Polskem.[p. 2][9] O tomto svém úmyslu zpravil pilot hlášením i další letouny ve formaci.[8] Tu pak následně opustil a letěl k severovýchodu. Aby co možná nejvíce letoun odlehčili, odhodili všechny zbylé bomby připravené na nálet na Chemnitz a zbavili se také zbraňových systémů, které bombardér zatěžovaly. Když přelétávali hory (jiné zdroje tuto událost lokalizují nad Frýdlantsko)[9], zastavil se i třetí motor a letadlo následně začalo pozvolna klesat. Jakmile sklesali až na spodní úroveň mraků, začali členové posádky z letadla postupně vyskakovat. Osmi z nich se podařilo úspěšně dopadnout buď na zem nebo do větví stromů, ale devátému, zadnímu střelci Warrenovi, jenž skákal jako poslední, se již padák kvůli malé výšce nestačil otevřít a dopadl tvrdě do malého pískového lomu na okraji lesa východním směrem od Vísky, kde zahynul. Bombardér bez posádky pak ještě z jihovýchodního směru přeletěl nad Vískou a v 11.25 hodin se zřítil,[7] když u železniční tratě narazil do země a vzňal se.[11]

Po dopadu[editovat | editovat zdroj]

Pro vrak letadla si přijeli vojáci německého Wehrmachtu, kteří jej ve spolupráci se zdejšími četníky rozmontovali, ve Višňové naložili na vlak a po železnici dopravili do Liberce, kde jej zasypali spolu s dalšími letouny v některé z jam u růžodolského letiště.[9]

Polovina přeživších z posádky včetně velitele Kittela se po dopadu schovávala před německými nepřáteli. Útočiště nalezli v jedné z místních stodol, ale po několika hodinách je objevila zdejší německá domobrana se psy a letce zajala. Zbylá čtveřice se schovávala v okolních lesích, avšak po dvou dnech němečtí vojáci dopadli i je. Následně všech osm Němci vyslýchali, mučili a umístili do zajateckých táborů. V nich trpěli hladem a absolvovali též dlouhé pochody při přesunech mezi tábory. Přesto se všichni dočkali konce války a vrátili se zpět do Spojených států amerických. Za svou statečnost v boji získali několikrát i vyznamenání.[7]

Tělo posledního, devátého letce, jenž se při seskoku zabil, zaopatřil Rudolf Lorenc, jemuž patřilo pohřebnictví ve Vísce čp. 83.[7] Poté tělo mrtvého pohřbili na hřbitově ve Višňové v těsném sousedství tamější márnice.[14] Po válce přijeli do Višňové pro jeho ostatky Američané. Pro místní to byla velká událost i proto, že mezi vojáky se objevili také černoši, které někteří místní doposavad nikdy neviděli.[9]

Neštěstí se podařilo objasnit až na začátku 21. století, neboť svědci nehody byli buď po druhé světové válce odsunuti, nebo zemřeli. A po roce 1948 navíc nepřála snahám o vyšetření havárie amerického letadla ani tehdejší vládnoucí strana v Československu. Havárie se tak stala nejdéle nevyjasněnou leteckou nehodou druhé světové války na území České republiky.[9]

Pomník[editovat | editovat zdroj]

Kamenný pomník, k němuž vede přístupová cesta z dřevěných trámů. Za pomníkem zeď se stromy
Památník posádce sestřeleného letadla

Dne 7. března 2015 byl v 16 hodin – u příležitosti sedmdesátého výročí nehody ve Vísce – odhalen pomník od Karla Kocmana připomínající toto neštěstí.[14] Celý program začal ve 14 hodin mší v kostele Seslání svatého Ducha ve Višňové. Následně se účastníci historickými vozy přesunuli do Vísky k pomníku.[11] Tam došlo k jeho odhalení za účasti zástupce ambasády Spojených států amerických Laurence Hilla,[14] hejtmana Libereckého kraje Martina Půty,[15] frýdlantského starosty Dana Ramzera či starosty Višňové Tomáše Cýruse.[16] Na počest letců z havarovaného bombardéru navíc proletěly nad hlavami shromážděných stíhací letouny JAS-39 Gripen.[11] V místním kulturním domě pak ještě probíhaly odborné přednášky a návštěvníci mohli zhlédnout výstavu modelů letadel.[14]

Pomník je situovaný u zdi někdejší továrny „Hermann Pollacks & Söhne“ tak, aby byl dobře viditelný ze silnice III/0353, která východně od něj vede.[17] Jeho půdorys má tvar letícího bombardéru. Zužující se přístupová cesta k pomníku symbolizuje trup stroje a hranoly, které jsou k němu umístěny v kolmém směru, představují jeho křídla. Okolo pomníku je vysázeno osm tisů (Taxus), jež představují přeživší členy posádky. Uprostřed je osazen blok ve tvaru trojúhelníku opracovaný z kusu liberecké žuly upomínající na letce, jenž havárii nepřežil. Celý monument stál asi jedno sto tisíc korun českých, na které se složili drobní dárci i dvě regionální firmy.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Dovětek ve svém názvu – City of Savannah – získal letoun podle města Savannah v americkém státě Georgie.[5]
  2. ↑ Bojová linie tehdy vedla jižně od města Vratislav směrem na západ až ke Zhořelci, kde se stočila severním směrem a pokračovala po toku řek Lužické Nisy a poté Odry.[12] Přímo v den sestřelení na východní frontě dobyla Rudá armáda město Koszalin a naopak ztratila již dobyté město Lubáň.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Boeing B-17 Flying Fortress [online]. Larry Dwyer, 1996-09-08, rev. 2014-10-06 [cit. 2015-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b FIALA, Jiří. Boeing B-17 Flying Fortress [online]. Tým válečná technika [cit. 2015-03-30]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. ↑ První vzlet prototypu Boeing B-17 – 28. 7. 1935 – 80 let [online]. Vojtěch Šír [cit. 2015-04-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ B-17 Flying Fortress [online]. Chicago: Boeing Corporate Offices [cit. 2015-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ B17 Restoration Project [online]. Pooler: National Museum of the Mighty Eighth Air Force [cit. 2015-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-27. (anglicky) 
  6. ↑ 42-97542 [online]. Londýn: IWM London, rev. 2014-09-27 [cit. 2015-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f LACINA, Vladimír. Havárie B-17 v obci Víska u Višňové v březnu 1945 [online]. Model Ranch, 2015-02-17 [cit. 2015-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  8. ↑ a b c Missions [online]. Eighth Air Force Historical Society [cit. 2015-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-11. 
  9. ↑ a b c d e f g PROKOPCOVÁ, Milada. Na Frýdlantsku zmapovali dosud nevyjasněnou havárii amerického bombardéru. iDNES.cz [online]. 2015-03-10 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online. 
  10. ↑ Pamětní deska u pomníku [online]. Liberec: Krajský úřad Libereckého kraje [cit. 2015-03-27]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d ČTK. Na Liberecku odhalí pomník posádce letadla zříceného za války. Deník [online]. 2015-03-07 [cit. 2015-03-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ LIDDELL HART, Basil Henry. Dějiny druhé světové války. Překlad Jitka Sládková. 1. vyd. Brno: Jota, 2000. 776 s. ISBN 80-7217-117-8. Kapitola Tažení od Visly k Odře, s. 704. 
  13. ↑ SOMMERVILLE, Donald. Encyklopedie druhé světové války: 1939–1945. Překlad Leonid Křížek. Praha: Naše vojsko, 2009. 319 s. ISBN 978-80-206-1077-5. Heslo 5. března, s. 179. 
  14. ↑ a b c d PAVLÍČKOVÁ, Jana. VIDEO: Američtí letci mají pomník ve Vísce. Liberecký deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2015-03-09, rev. 2015-03-10 [cit. 2015-03-12]. Dostupné online. ISSN 1802-078X. 
  15. ↑ ŠINÁGL, Jan. Víska 7.3.2015: Odhalení pomníku posádce amerického letadla B-17G [online]. Žebrák: Jan Šinágl, 2015-03-08 [cit. 2015-04-07]. Dostupné online. 
  16. ↑ LANGER, Jiří. Grippeny vzdaly nad Vískou čest posádce sestřeleného amerického letadla B17 [online]. Liberec: Krajský úřad Libereckého kraje, 2015-03-10 [cit. 2015-04-07]. Dostupné online. 
  17. ↑ VODSEĎÁLEK, Petr. Nový pomník vzniká ve Vísce. Deník [online]. 2014-12-29 [cit. 2015-04-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sestřelení_bombardéru_City_of_Savannah_5._března_1945&oldid=22354032“