Lesja Curenková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lesja Curenková
Леся Цуренко
Lesja Curenková (2022)
Lesja Curenková (2022)
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
Datum narození30. května 1989 (34 let)
Místo narozeníVolodymyrec, USSR, Sovětský svaz[1]
BydlištěKyjev, Ukrajina
Výška174 cm[1]
Hmotnost67 kg[1]
Profesionál od2007[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek6 224 185 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů490–315
Tituly4 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění23. místo (18. února 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2013, 2024)
French Open4. kolo (2018, 2023)
Wimbledon4. kolo (2023)
US Openčtvrtfinále (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů114–70
Tituly0 WTA, 8 ITF
Nejvyšší umístění115. místo (28. května 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2014)
French Open1. kolo (2012, 2013, 2015, 2017, 2018)
Wimbledon3. kolo (2017)
US Open2. kolo (2015)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230709a9. července 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.
V kvalifikaci French Open 2022

Lesja Curenková (ukrajinsky: Леся Цуренко, Lesja Curenko, * 30. května 1989 Volodymyrec) je ukrajinská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála čtyři singlové turnaje, včetně titulů z acapulského Abierto Mexicano Telcel 2017 a 2018. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v únoru 2019 na  23. místě a ve čtyřhře pak v květnu téhož roku na 115. místě. Od sezóny 2018 ji trénuje Adriano Albanesi. Dříve tuto roli plnili Dmytro Bryček, Jurij Čerepov, Andrij Pužajenko či Volodymyr Turčynov.[1]

Na grandslamu nejdále postoupila po výhře nad Markétou Vondroušovou do čtvrtfinále US Open 2018, kde ji hladce vyřadila pozdější japonská vítězka Naomi Ósakaová.

V ukrajinském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 čtvrtfinálovým utkáním Světové skupiny proti Švédsku, v němž prohrála dvouhry s Arvidssonovou i Larssonovou. Do roku 2019 v soutěži nastoupila k šestnácti mezistátním utkáním s bilancí 11–12 ve dvouhře a 3–2 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

2013[editovat | editovat zdroj]

V úvodní australské části sezóny se probojovala do semifinále Brisbane International, turnaje kategorie WTA Premier, když do hlavní soutěže nastoupila až jako šťastná poražená v kvalifikaci poté, co odstoupila Maria Šarapovová. Postupně si poradila s Jarmilou Gajdošovou a Danielou Hantuchovou, než ji v semifinále zastavila Ruska Anastasija Pavljučenkovová ve třech setech. Porážku jí oplatila na melbournském Australian Open, kde dvacátou čtvrtou nasazenou Pavljučenkovovou jako kvalifikantka zdolala ve třech sadách. Ve druhé fázi si poradila s Darjou Gavrilovovou a ve třetím kole nestačila na dánskou světovou desítku Caroline Wozniackou.

Na amerických betonech dohrála ve třetím kole na BNP Paribas Open. V úvodní fázi vyřadila Japonku Ajumi Moritovou a Kazachstánku Jaroslavu Švedovovou, než skončila na raketě Petry Kvitové.

2015: První titul na WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Čtvrtfinále si, po postupu z kvalifikace, zahrála v singlové soutěži BNP Paribas Open kalifornského Indian Wells, kde na její raketě postupně zůstaly Annika Becková, Andrea Petkovicová, Alizé Cornetová a Eugenie Bouchardová. Mezi poslední osmičkou hráček však skrečovala zápas proti Srbce Jeleně Jankovićové v důsledku poranění hlezna, jež utrpěla v předchozím duelu s Kanaďankou.

Ve Wimbledonu potřetí vypadla ve druhém kole, když nestačila na Rumunku Irinu-Camelii Beguovou. Do premiérového finále okruhu WTA Tour se probojovala na červencovém Istanbul Cupu. Ve finále události na tvrdém povrchu zdolala polskou tenistku Urszulu Radwańskou po dvousetovém průběhu 7–5 a 6–1. Získala tak první turnajovou trofej v této úrovni tenisu. Bodový zisk ji posunul na dosavadní kariérní maximum. Po turnaji figurovala na 47. příčce žebříčku.

Letní část na amerických betonech rozehrála torontským Rogers Cupem, kde v kvalifikačním turnaji vyřadila Američanku Nicole Gibbsovou i Španělku Laru Arruabarrenovou. V hlavní soutěži poté zdolala Yaninu Wickmayerovou, wimbledonskou finalistku Garbiñe Muguruzaovou a Němku Carina Witthöftovou, aby ji až ve čtvrtfinále stopku vystavila patnáctá nasazená Italka Sara Erraniová.

Do dvouhry Connecticut Open se podívala až jako tzv. šťastná poražená z kvalifikace, po odstoupení Halepové. Na úvod si poradila s dvěma Češkami Barborou Strýcovou a turnajovou pětkou Karolínou Plíškovou. Třetí zástupkyně českého tenisu a nasazená čtyřka, finalistka French Open Lucie Šafářová, ji však vyřadila v semifinále. O týden později na US Open brněnské rodačce porážku vrátila, když přes turnajovou šestku postoupila do druhého kola grandslamu. V něm nenašla recept na americkou hráčku Varvaru Lepčenkovou.

Další kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po sérii čtyř finálových výher prohrála boj o titul na lednovém Brisbane International 2019 s českou světovou osmičkou Karolínou Plíškovou po třísetovém průběhu. Přitom v závěru druhé sady podávala na vítězství v utkání, ale česká hráčka si ztracené podání vzala zpět a průběh následně otočila. Ukrajinka si ve třetím setu podvrtla kotník. Jednalo se o její první finále z kategorie Premier. Bodový zisk ji posunul na nové kariérní maximum, když se posunula o tři příčky výše na 24. místo. Již v semifinále vyřadila pátou hráčku klasifikace Naomi Ósakaovou.[4]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5/ WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0–1 D)
International / WTA 250 (4–1 D)

Dvouhra: 6 (4–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 26. července 2015 Istanbul, Turecko tvrdý Polsko Urszula Radwańská 7–5, 6–1
Vítězka 2. 19. září 2016 Kanton, ČLR tvrdý Srbsko Jelena Jankovićová 6–4, 3–6, 6–4
Vítězka 3. 4. března 2017 Acapulco, Mexiko tvrdý Francie Kristina Mladenovicová 6–1, 7–5
Vítězka 4. 3. března 2018 Acapulco, Mexiko (2) tvrdý Švýcarsko Stefanie Vögeleová 5–7, 7–6(7–2), 6–2
Finalistka 1. 6. ledna 2019 Brisbane, Austrálie tvrdý Česko Karolína Plíšková 6–4, 5–7, 2–6
Finalistka 2. 5. února 2023 Hua Hin, Thajsko tvrdý Čína Ču Lin 4–6, 4–6

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 13 (6–7)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 3. září 2007 Baku, Ázerbájdžán antuka Gruzie Tinatin Kavlašviliová 3–6, 5–7
Vítězka 2. 28. dubna 2008 Adana, Turecko antuka Brazílie Vivian Segniniová 4–6, 6–1, 6–1
Vítězka 3. 13. října 2008 Charkov, Ukrajina koberec Rusko Jelena Gasanovová 6–3, 6–1
Finalistka 4. 8. února 2010 Stockholm, Švédsko tvrdý Ukrajina Oxana Ljubcovová 4–6, 5–7
Finalistka 5. 1. března 2010 Minsk, Bělorusko tvrdý Rusko Anna Lapuščenkovová 1–6, 6–3, 6–7(2)
Vítězka 6. 9. listopadu 2010 Minsk, Bělorusko tvrdý Nizozemsko Richèl Hogenkampová 6–3, 6–2
Finalistka 7. 29. března 2011 Ipswich, Austrálie antuka Austrálie Sally Peersová 7–5, 5–7, 0–6
Vítězka 8. 20. září 2011 Tbilisi, Gruzie antuka Maďarsko Réka Luca Janiová 7–6(7–3), 6–3
Vítězka 9. 31. října 2011 Istanbul, Turecko tvrdý Rusko Irina Chromačovová 6–1, 7–5
Vítězka 10. 15. listopadu 2011 Bratislava, Slovensko tvrdý Česko Karolína Plíšková 7–5, 6–3
Finalistka 11. 25. září 2012 Telavi, Gruzie antuka Ukrajina Jelina Svitolinová 1–6, 2–6
Finalistka 12. 28. července 2014 Vancouver, Kanada tvrdý Austrálie Jarmila Gajdošová 6–3, 2–6, 6–7(3–7)
Finalistka 13. 16. února 2020 Káhira, Egypt tvrdý Rumunsko Irina-Camelia Beguová 4–6, 6–3, 2–6

Čtyřhra (8 titulů)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. 1. září 2008 Alphen Rajn, Nizozemsko antuka Argentina Florencia Molinerová Chorvatsko Darija Juraková
Srbsko Vojislava Lukićová
4–6, 7–5, [10–7]
2. 15. září 2008 Karši, Uzbekistán tvrdý Bělorusko Ima Bohušová Uzbekistán Albina Chabibulinová
Uzbekistán Alexandra Kolesničenková
6–3, 6–1
3. 20. října 2008 Karši, Uzbekistán koberec Rusko Anastasija Poltoracká Bělorusko Ima Bohušová
Bělorusko Darja Kustovová
7–6(9–7), 1–6, 10–3
4. 30. března 2009 Chanty-Mansijsk, Rusko koberec Bělorusko Xenia Milevská Gruzie Oxana Kalašnikovová
Rusko Valeria Savinychová
6–2, 6–3
5. 27. dubna 2009 Johannesburg, JAR tvrdý Spojené království Naomi Cavadayová Slovensko Kristína Kučová
Lotyšsko Anastasija Sevastovová
6–2, 2–6, [11–9]
6. 18. květen 2009 Charkov, Ukrajina antuka Bělorusko Xenia Milevská Ukrajina Ljudmyla Kičenoková
Ukrajina Nadija Kičenoková
6–4, 6–4
7. 8. února 2010 Stockholm, Švédsko tvrdý Bělorusko Xenia Milevská Rakousko Nikola Hofmanová
Rakousko Yvonne Meusburgerová
6–4, 7–5
8. 9. srpna 2010 Kazaň, Rusko tvrdý Bělorusko Jekatěrina Dzegalevičová Uzbekistán Albina Chabibulinová
Kyrgyzstán Xenia Palkinová
6–2, 6–3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lesia Tsurenko na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Lesja Curenková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230206a6. února 2023
  2. Lesja Curenková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230206a6. února 2023
  3. Lesja Curenková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20190106a6. ledna 2019
  4. Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Plíšková v Brisbane zdolala Curenkovou a poprvé má dvě trofeje z jednoho turnaje! [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-06 [cit. 2019-01-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]