V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Leopold Vilém Krakowský z Kolowrat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leopold Vilém
hrabě Krakowský z Kolowrat
Dobový portrét hraběte Leopolda Viléma
Dobový portrét hraběte Leopolda Viléma

Státní konferenční ministr a ministr vnitřních záležitostí
Ve funkci:
1796 – 1808
Panovník František II./I.

Nejvyšší kancléř česko-rakouský
Ve funkci:
1782 – 1796
Panovník Josef II., Leopold II., František II.
Předchůdce Jindřich Kajetán Blümegen
Nástupce Prokop Lažanský z Bukové

Prezident dvorské komory
Ve funkci:
1772 – 1782
Panovník Marie Terezie, Josef II.
Předchůdce Johann Seyfried Herberstein

Český kancléř[zdroj?]
Ve funkci:
1769 – 1772
Panovník Marie Terezie

Císařský tajný rada

Císařský komorník

Narození 31. prosince 1727
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 2. listopadu 1809 (81 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Rodiče Filip Nerius Krakovský z Kolovrat
Děti František Xaver I. Krakowský z Kolowrat
Příbuzní Leopold Krakowský z Kolowrat (vnuk)
Profese politik a podnikatel
Ocenění 1782 rakouský Řádu zlatého rouna (č. 805)
1809 velkokříž Řádu sv. Štěpána a řádu Leopoldova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Filip Nerius hrabě Krakowský z Kolowrat
1688–1733
matka Anna Barbora Michnová z Vacínova
1709–1772
manželka 1. (1750) Marie Terezie del Caretto di Millesimo
† 1769
manželka 2. (1769) Maria Theresia von Khevenhüller-Metsch
dcera Maria Anna Krakowská z Kolowrat
syn František Václav Krakowský z Kolowrat
dcera Marie Josefa Krakowská z Kolowrat
syn Filip Fantišek Krakowský z Kolowrat
dcera Barbora Krakowská z Kolowrat
dcera Jana Krakowská z Kolowrat
dcera Terezie Krakowská z Kolowrat
syn Leopold Krakowský z Kolowrat
syn Leopold Krakowský z Kolowrat
dcera Marie Terezie Krakowská z Kolowrat
syn Josef Krakowský z Kolowrat
syn Karel František Krakowský z Kolowrat
dcera Marie Františka Krakowská z Kolowrat
dcera Marie Antonie Krakowská z Kolowrat
dcera Marie Aloisie Krakowská z Kolowrat
syn Kristian Krakowský z Kolowrat
syn František Antonín Krakowský z Kolowrat
syn František Xaver Krakowský z Kolowrat
vnuk Leopold Krakowský z Kolowrat
1804–1863
vnuk Theodor Krakowský z Kolowrat

Leopold Vilém hrabě Krakowský z Kolowrat (31. prosince 1727, Praha2. listopadu 1809, Vídeň) byl český politik a zakladatel tabákové továrny a jehlové továrny, první svého druhu v Evropě, v Golčově Jeníkově. Vrcholu politické kariéry dosáhl v letech 1796–1808, kdy zastával pozici prvního státního a konferenčního ministra a ministra vnitřních záležitostí. V roce 1782 se stal držitelem řádu Zlatého rouna.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako druhé dítě a nejstarší syn Filipa Neria hraběte Krakowského z Kolowrat (26. března 1686, Praha28. března 1773, Praha) a jeho manželky (sňatek 1725) Anny Barbory Michnové z Vacínova (1709–1772) ve farnosti svatého Jiljí.

Díky svému sňatku s Marií Terezií del Caretto hraběnkou di Millesimo se stal zakladatelem tzv. redenínské (hrobské) větve rodu Kolowratů. Jeho choť, dcera Františka Václava del Caretto hraběte di Millesimo a Marie Anny Terezie hraběnky Desfours zu Mont und Athienville, přinesla do manželství věnem jak Radenín, tak Vlčovec a Zahrádku. Z tohoto manželství, které trvalo od 24. srpna 1750 do smrti Marie Terezie v roce 1769, se narodilo devět dětí.

Ještě téhož roku se hrabě Leopold Vilém znovu oženil. Ve Vídni pojal za manželku Marii Terezii hraběnku von Khevenhüller-Metsch, dceru Jana Josefa hraběte von Khevenhüllera a Anny Karolíny hraběnky von Metsch. Z tohoto manželství vzešlo osm potomků.

Hrabě Leopold Vilém zemřel 2. listopadu 1809 ve Vídni, ale pohřben byl do rodové hrobky v Hrobech.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Hrabě Leopold vynikal svou vzdělaností, schopnostmi i zkušenostmi. Nejen proto se těšil důvěře několika panovníků – Marie Terezie (s níž si dokonce osobně dopisoval), Josefa II., Leopolda II. i Františka II. (I.). Jako nejvyšší kancléř se pak zúčastnil korunovací Leopolda II. i jeho choti Marie Ludoviky.

Snahou Josefa II. bylo spojit politickou a finanční správu pod jeden úřad. Do čela nově vzniklé spojené česko-rakouské dvorní kanceláře, dvorské komory a bankodeputace byl postaven hrabě Leopold Vilém. Krátce před panovníkovou smrtí v roce 1790 se řízení zahraniční politiky ujalo grémium státníků, kam mimo hraběte Leopolda Viléma patřil i hrabě Václav Kounic-Rietberg, hrabě Franz Moritz von Lacy, hrabě Karel Fridrich Hatzfeld, hrabě František Rosenberg-Orsini, hrabě Jiří Starhamberg a hrabě Karel Zinzendorf. Jejich cílem bylo zabránit pokračování pruské ofenzivy proti podunajské monarchii.

V souvislosti s korunovací Leopolda II. v roce 1791 se hraběti Leopoldovi Vilémovi podařilo odvrátit hrozbu výraznějšího rozšíření zemského sněmu o měšťany. Úplné zrušení tohoto záměru pak vymohl na Františku II. Zasadil se i o zrušení státní rady zřízené hrabětem Kounicem a soustředění veškeré vnitřní politické agendy pod úřad prvního ministra. V červnu roku 1808 pak byl hrabě pro svůj vysoký věk poslán do výslužby.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Dne 14. ledna 1778 získal hrabě Leopold Vilém zemský stav v Korutanech, 8. července 1783 v Dolních Rakousích, 29. září téhož roku v Tyrolích a 21. července 1791 v Kraňsku. Ve Švábsku byl 15. dubna přijat do stavu rytířského a 11. května 1803 se stal indigenátem v Uhrách.

Rozšiřování majetku[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako jeho otec se i hrabě Leopold Vilém věnoval rozšiřování majetku a pozemkového vlastnictví. Se svou první manželkou zakoupil v roce 1753 panství Hroby, které sousedilo s Radenínem. Prodávajícím byl tehdy rytíř František Antonín Koch, jehož otec František Jiří postavil v obci jednopatrový barokní zámek na místě, kde původně stála renesanční tvrz z konce 16. století. O šest let později pak manželé koupili v dražbě statek a zámek Oblajovice a v roce 1764 ještě statek Vrbice. O rok později prodal statek Radovesnice s dalšími dvěma vsemi Janu Václavu hraběti Rummerskirchovi. Od roku 1769 do roku 1772 také držel lénem Teste Reuth v Horní Falci a v roce 1776 zdědil hrabě Leopold Vilém Budkov a Mladonovice po Františku Josefovi hraběti Berchteldovi z Uherčic.

Během druhého manželství dokončil hrabě Leopold Vilém stavbu barokního zámečku ve Filipově u Čáslavi, kterou zahájil jeho otec Filip Nerius. Směrem na jih od zámku založil také rozsáhlý park, jehož hlavní alej zdobily barokní pískovcové sochy alegorií jednotlivých kalendářních měsíců. Zachovala se pouze torza čtyř soch.

V roce 1773 mu Filip, Prokop a Jan Nepomuk Krakowští z Kolowrat postoupili panství Čakovice, které Leopold Vilém prodal Antonii hraběnce z Klebelsbergu (rozené Krakowské z Kolowrat) za 44 000 zlatých ve stříbře. V témže a následujícím roce přikoupil ke zděděnému panství Světlá nad Sázavou statky Nová Ves, Pavlíkov a Vilémovice i se zámkem. V roce 1777 daroval hrabě světelskému kostelu sv. Václava velmi cenný umíráček, kostel nadále finančně podporoval, nechal v něm dokonce zřídit Kolowratskou hrobku. Těsně před smrtí hraběte Leopolda Viléma v roce 1809 byla v zámku ve Světlé zřízena vojenská nemocnice, která byla v provozu až do roku 1814. O tři roky později Světlou, Novou Ves a Vilémovice koupil uherský hrabě František Josef Zichy z Vaszonykeö.

Továrna a zámky v Jeníkově[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejvýznamnější ekonomické počiny hraběte Leopolda Viléma patří rozšíření panství v Jeníkově. V panství, které zdědil, založil faru a školu a díky svému vlivu zde nechal zřídit státní manufakturu na tabák a postavil pro ni dvě budovy, dnes známé jako Horní a Dolní zámek. Za továrnu, která byla větší než téměř současně zřízená továrna v Praze, dostával ročně nájem 6 000 zlatých. Později zde hrabě založil i továrnu na jehly, první svého druhu v Evropě.

Dolní zámek (tzv. Starý) je trojkřídlá budova postavená jižně od staré tvrze. Sloužila pro správu panství a ubytování vrchnostenských úředníků. Horní zámek (tzv. Nový) tvoří obdélná budova v jižním sousedství, která byla budovou tabákové továrny. Obě budovy byly postaveny mezi lety 1774 a 1775.

Dědictví[editovat | editovat zdroj]

Jako svého univerzálního dědice ustanovil nejmladšího syna Františka Xavera. Ostatní děti toto rozhodnutí soudně napadly a během sporu o dědictví se správa panství ocitla v rukou tříčlenné administrace, která v názoru na řízení panství nebyla jednotná. Během dlouhých sporů zanikla jak tabáková továrna, v jejíchž prostorách následně vznikl vojenský lazaret, tak i jehlárna. Až v roce 1817 došlo k dohodě mezi zákonnými dědici, kteří se shodli na prodeji panství společně s Hostačovem. V následné dražbě vše koupila Marie Aloisie, dcera hraběte Leopolda Viléma.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha : Euromedia – Knižní klub, 2016. 152 s. 

Erb Kolovratů