Leopold Infeld

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leopold Infeld
Leopold Infeld (1960)
Leopold Infeld (1960)
Narození 20. srpna 1898
Krakov
Úmrtí 15. ledna 1968 (ve věku 69 let)
Varšava
Místo pohřbení Vojenský hřbitov na Powązkach ve Varšavě
Alma mater Jagellonská univerzita
Zaměstnavatelé Princetonská univerzita
University of Toronto
Ocenění Anisfield-Wolf Book Awards (1942)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold Infeld (20. července 1898 Krakov15. ledna 1968 Varšava) byl polský teoretický fyzik, autor výzkumu z oblasti obecné teorie relativity, teorie pole a elektrodynamiky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny židovských obchodníků. Vystudoval obchodní školu, pak studoval fyziku (zpočátku proti vůli svého otce) na Jagellonské univerzitě. Infeld získal doktorát v roce 1921, vedoucím jeho práce byl profesor Władyslaw Natanson. V roce 1920 se v Berlíně setkal s Albertem Einsteinem, navštěvoval přednášky Maxe Plancka a Maxe von Laueho. Po dokončení studia učil na židovských středních školách v Będzinu v Horním Slezsku, Koninu ve Velkopolsku a ve Varšavě. Během tohoto období napsal první vědecké práce.

Teprve po osmi letech se v roce 1930 stal asistentem na katedře teoretické fyziky na Lvovské univerzitě, kde se habilitoval.

V roce 1932 napsal v Lipsku dvě díla, která znamenala začátek jeho mezinárodní kariéry. V prvním z těchto děl (psaným společně s nizozemským matematikem Bartelem Leendert van der Waerdenem) vyvinul tzv. spinorový počet do formy použitelné v obecné teorii relativity (byl to van der Waerden, kdo uvedl spinorový počet do speciální teorie relativity. Ve druhé práci Infeld našel formulář Diracovy rovnice v prostoročasech obecné relativity.

Infeld strávil dva roky na univerzitě v Cambridgi, jako stipendista Rockefellerovy nadace. Tam se setkal s Maxem Bornem. Výsledkem jejich spolupráce bylo zobecnění klasické Maxwellovy elektrodynamiky takovým způsobem, který umožnil nelineární popis elektromagnetického pole (ttzv. Nelineární elektrodynamika, nebo též Born-Infeldova teorie). Tato teorie byla mezikrokem na cestě ke kvantové elektrodynamice.

Po zamítnutí kandidatury na post profesora v tehdejším polském Vilniusu v roce 1936, získal stipendium v Institute for Advanced Study v Princetonu, a začal pracovat s Albertem Einsteinem. Výsledkem této spolupráce byla rovnice pohybu v obecné teorii relativity (tzv. Einstein-Infeld-Hoffmannova teorie). Během dvouletého pobytu v Princetonu Infeld ve spolupráci s Einsteinem napsal knihu Evoluce fyziky (The Evolution of Physics, 1938), která se stala mezinárodním bestsellerem (v průběhu sedmdesáti let od zveřejnění dosáhla více než 200 vydání).

V roce 1938 se stal profesorem fyziky na University of Toronto v Kanadě. Díla z tohoto období se týkají relativistické kosmologie a teorie faktorizace. V Torontu Infeld pracoval do roku 1950.

Během studené války byl neprávem obviněn z kontaktů s komunisty v Polsku a možnosti prodávat vojenské tajemství (ohledně nukleárních zbraní). Odešel kvůli tomu z Kanady a vrátil se do Polska.

V roce 1950 byl jmenován vedoucím ústavu pro teoretickou fyziku na Varšavské univerzitě.

Společně s profesorem Vojtěchem Rubinowičem založil Ústav teoretické fyziky Varšavské univerzity. V roce 1952 se stal členem Polské akademie věd. V roce 1962 uspořádal ve Varšavě konferenci o pokroku v relativistické fyzice, na které se objevili nejvýznamnější fyzici (včele s Paulem Diracem a Richardem Feynmanem).

Jeho syn Eryk Infeld, absolvent univerzity v Cambridgi a fakulty fyziky a astronomie Varšavské univerzity, se v roce 1985 stal vedoucím Laboratoře fyziky plazmatu ústavu pro jaderný výzkum Polského institutu pro jaderný výzkum.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Nowe drogi nauki. Kwanty i materja (Nové cesty vědy) : Mathesis Polska, Warszawa 1933.
  • The Evolution of Physics. The Growth of Ideas from the Early Concepts to Relativity and Quanta, (s A. Einsteinem) Simon & Schuster i Cambridge University Press, 1938.
  • Whom the Gods Love. The Story of Evariste Galois, 1950.
  • Albert Einstein Charles Scribner's Sons, New York 1950.
  • Moje wspomnienia o Einsteinie (Moji vzpomínky na Einsteina) : Iskry, Warszawa 1956.
  • Motion and Relativity (s Jiřim Plebańskim) : Pergamon, Oksford 1960.
  • Szkice z przeszłości (Skici z minulosti) : PIW, Warszawa 1964.
  • Quest Chelsea, New York 1965.
  • Kordian, fizyka i ja (Kordian, fyzika a já) : PIW, Warszawa 1967.
  • Why I Left Canada McGill-Queen's University Press, Montreal 1978.