Leonid Popov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Leonid Ivanovič Popov)
Leonid Ivanovič Popov
Sovětský kosmonaut
Státní příslušnostSovětský svaz SSSR
Datum narození31. srpna 1945 (78 let)
Místo narozeníOleksandrija Ukrajinská SSR
Čas ve vesmíru200d 14h 45m
Kosmonaut od1970
MiseSojuz 35, Sojuz 40, Sojuz T-7
Kosmonaut do1987
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonid Ivanovič Popov (rusky Попов Леонид Иванович; ukrajinsky Попов Леонід Іванович) (* 31. srpna 1945 Oleksandrija, Ukrajinská SSR) byl sovětský vojenský letec a kosmonaut ukrajinské národnosti[zdroj⁠?]. Ve vesmíru byl třikrát.

Život[editovat | editovat zdroj]

Leonid se narodil v ukrajinském městě Olexandrija (rusky Alexandrija) koncem srpna 1945.[1] Jeho otec byl předválečným předsedou kolchozu ve vesnici Morozivka a po válce se sem vrátil pracovat i založit rodinu. Malý Leonid se v základní škole učil s průměrnými výsledky. Po škole začal pracovat v továrně jako elektromechanik, za dva roky se dostal do černihivského leteckého učiliště. Stal se stíhacím letcem a v roce 1970 se dostal do Hvězdného městečka. Byl náhradníkem pro Sojuz 22, pracoval v řídícím letovém středisku. V roce 1980 se svého prvního letu dočkal. V té době jeho dcera dokončovala desetiletku.[2]

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Poprvé startoval z Bajkonuru v roce 1980 spolu s Rjuminem v Sojuzu 35. Letěli a pak pracovali na orbitální stanici Saljut 6. Zde přivítali další posádky z programu Interkosmos a strávili zde rekordní dobu 6 měsíců. Zpět na Zemi odletěl v lodi Sojuz 37. Po dovolené v Kislovodsku a na Kubě se do Hvězdného městečka vrátil.

Na jaře dalšího roku letěl podruhé. Tentokrát na Sojuzu 40, na palubě měl Rumuna Prunaria a opět pracovali, ale jen pár dní, na stanici Saljut 6. Let i přistání bylo bez problémů. Jako všichni kosmonauti i oni byli po přistání vyznamenáni jak v Kremlu, tak v zemi svého partnera, tedy v Rumunsku.

A už o rok později letěl potřetí v novém typu Sojuz T-7, opět jen na osm dní, ale na novou stanici Saljut 7. V posádce měl kosmonauty Serebrova a druhou ženu-kosmonautku po Těreškovové, Savickou. Vše proběhlo bez větších problémů a dolů se vrátil v lodi Sojuz T-5.

Všechny tři lety začínaly na kosmodromu Bajkonur a končily přistáním v kabině na padácích na území Kazachstánu.

Po letech[editovat | editovat zdroj]

V roce 1987 dosáhl vojenské hodnosti generálmajora a téhož roku tým kosmonautů opustil. Je ženatý a má dnes již dospělou dceru.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Čestné tituly[editovat | editovat zdroj]

Řády a medaile[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354. 
  2. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Čtvrtá základní, s. 124. 
  3. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Leonid Ivanovič Popov, s. 171. 
  4. a b Леонид Иванович Попов. www.astronaut.ru [online]. [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. (rusky) 
  5. 1980: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (španělsky) 
  6. Указ Президента Российской Федерации от 12 апреля 2011 года № 436 «О награждении медалью „За заслуги в освоении космоса“» Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]