Přeskočit na obsah

Leonardo da Vinci (bitevní loď)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leonardo da Vinci v Tarentu (pohlednice).
Leonardo da Vinci v Tarentu (pohlednice).
Základní údaje
Vlajka
Typbitevní loď, dreadnought
TřídaConte di Cavour
Zahájení stavby18. července 1910
Spuštěna na vodu14. října 1911
Uvedena do služby17. května 1914
OsudDne 2. srpna 1916 zničena vnitřním výbuchem.
Takticko-technická data
Výtlak22 800 t
Délka175,5 m
Šířka28 m
Ponor8,4 m
Pohon4 turbínová soustrojí
4 lodní šrouby
22 080 kW
Rychlost22 uzlů
Dosah4800 nám. mil
Posádka994
Pancířpaluba 50 mm
velitelská věž 305 mm
boky 250 mm
čela věží 250 mm
Výzbroj13× 305mm kanón (2×2, 3×3)
18× 120mm kanón (18×1)
20× 76mm kanón
torpédomet

Leonardo da Vinci byla bitevní loď třídy Conte di Cavour italského královského námořnictva. Ve službě byla v letech 1914–1916. Dne 2. srpna 1916 byla kotvíc v Tarentu zničena vnitřním výbuchem.

Plavidlo postavila italská loděnice Odero v Sestri Ponente. Kýl byl založen 18. července 1910 a na vodu bylo spuštěno 14. října 1911. Do služby bylo přijato 17. května 1914.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce navazovala na předchozí třídu Dante Alighieri, ze které byl převzat pohonný systém a pancéřování. Hlavní výzbroj tvořilo třináct 305mm kanónů umístěných ve dvou dvoudělových a třech třídělových věžích. Osmnáct 120m kanónů sekundární ráže bylo umístěno v kasematech, lehkou výzbroj představovalo dvacet 76mm kanónů a lodě též nesly tři pevné torpédomety.[1]

Potopený dreadnought Leonardo da Vinci
Vrak Leonardo da Vinci po vyzvednutí z moře

Bitevní loď Leonardo da Vinci byla uvedena do služby těsně před vypuknutím první světové války. Neúčastnila se však žádných významnějších akcí, protože italské námořnictvo se děsilo rakouských ponorek a neodvažovalo se se svými bitevními loděmi opouštět přístavy.

Dne 2. srpna 1916 se Leonardo da Vinci převrátila a potopila v přístavu Tarent poté, co explodoval její muniční sklad. Velení italského námořnictva obvinilo z jejího potopení rakousko-uherské sabotéry, nicméně možné je i to, že šlo o nehodu. V roce 1919 začaly práce na vyzvednutí vraku s původním úmyslem plavidlo opravit a vrátit do služby, ale nakonec byla loď z finančních důvodů v roce 1923 sešrotována.

  1. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 40. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]