Leo Pastor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leo Pastor
Leo Pastor
Leo Pastor

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1893 – 1911

Poslanec Haličského zemského sněmu
Ve funkci:
1900 – 1910
Stranická příslušnost
Členství Polskie Centrum Ludowe
Polská lidová str.
(Polský klub)

Narození 7. června 1846
Mielec
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 4. února 1912 (ve věku 65 let)
Leżajsk
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Commons Kategorie Leon Pastor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leo Pastor (7. června 1846 Mielec4. února 1912 Leżajsk[1]) byl rakouský politik a římskokatolický kněz polské národnosti z Haliče, na konci 19. a počátkem 20. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Byl synem lékaře. Vystudoval kněžský seminář v Přemyšli a roku 1869 byl vysvěcen na kněze. Působil jako učitel náboženství. Od roku 1874 působil jako expositus v Radymně. Od roku 1898 byl proboštem v Bieczi, od roku 1901 prelátem a od roku 1905 děkanem v Bieczi. Angažoval se veřejně i politicky. V letech 1900–1910 zasedal dvakrát jako poslanec Haličského zemského sněmu.[1]

V 90. letech 19. století se zapojil i do celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1893 získal mandát na Říšské radě za kurii venkovských obcí, obvod Jarosław, Cieszanów atd. Nastoupil 13. října 1893 místo Władysława Koziebrodzkého. Mandát obhájil v řádných volbách do Říšské rady roku 1897, nyní za všeobecnou kurii, 8. volební obvod: Jarosław, Grodek atd. Zvolen byl i ve volbách do Říšské rady roku 1901, tentokrát v kurii venkovských obcí, obvod Jasło, Gorlice, Krosno. Poslancem se stal i ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva (obvod Halič 24).[2]Profesně byl k roku 1897 uváděn jako farář v Radymně.[3]

Zpočátku zasedal v parlamentu jako nezařazený poslanec, později se přiklonil ke klerikálnímu a křesťansko sociálnímu proudu. Byl předsedou formace Polskie Centrum Ludowe (Polské lidové centrum). Po volbách v roce 1907 byl předsedou této strany i jejího poslaneckého klubu a zároveň místopředseda širší parlamentní frakce Polský klub. Potom se krátce připojil k sněmovnímu klubu Polské lidové strany, ale brzy ji opustil pro antiklerikální tendence jejího předsedy Jana Stapińského.[1]

Odmítal politizaci své farnosti a tím se zhoršily jeho vztahy s biskupem Józefem Sebastianem Pelczarem. Od roku 1910 byl farářem v Leżajsku. Četné obce v Haliči mu udělily čestné občanství. Na přelomu století byl řazen spolu se Stojałowskim mezi nejvýznamnější klerikální haličské politiky.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 7. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Pastor, Leon (1846-1912), Seelsorger und Politiker, s. 337. (německy) 
  2. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  3. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0013&page=135&size=45