Lenovník novozélandský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxLenovník novozélandský
alternativní popis obrázku chybí
Lenovník novozélandský(Phormium tenax)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď asfodelovité (Asphodelaceae)
Rod lenovník (Phormium)
Binomické jméno
Phormium tenax
J. R. Forst. et G. Forst., 1776
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rostlina
Květenství
Květy

Lenovník novozélandský (Phormium tenax) je vytrvalá, trsnatá, stálezelená rostlinalisty dlouhými až tři metry. Je jedním ze dvou druhů úzkého rodu lenovník a jeho původním areálem je Nový Zéland a nepříliš vzdálený ostrov Norfolk, součást vnějšího teritoria Austrálie. Odtud byl lidmi rozšířen na pevninskou Austrálie, do Asie, Severní a Jižní Ameriky i na jih Afriky, občas roste i v Evropě. Důvodem k tomuto rozšíření bylo jak jeho využívání pro výrobu pevných textilních vláken, tak i estetická hodnota okrasných rostlin v zahradách.[1][2][3]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Je vlhkomilnou bylinou a přirozeně roste okolo řek, vodních nádrží i po okrajích vnitrozemských či pobřežních močálů, kde při vhodných podmínkách vytváří rozsáhlé, jednodruhové, nesnadno průchozí houštiny. Toleruje zasolenou půdu i mořskou expozici a přestože má rad vlhko, nesnese dlouhodobé zaplavení, vyhovují mu periodické záplavy (může být i mořskou vodou) přinášející živiny a likvidující hmyzí škůdce. Nejrychleji roste na stanovišti s plným sluncem, snáší však i polostín.

Nejlépe roste v aluviální a rašelinné půdě v oblastech teplého a vlhkého mírného podnebného pásma, kde bývá průměrná roční teplota v rozsahu 8 až 19 °C, průměrná teplota nejteplejšího měsíce nepřesahuje 22 °C a v nejchladnějším měsíci neklesá pod +3 °C, roční dešťové srážky se pohybují v rozmezí 500 až 4300 mm. Odolává i krátkodobému mrazu do -10 °C, větší a dlouhodobý chlad jej však zničí. Rostliny obvykle kvetou ve své domovině na jižní polokouli od konce října do února. Ploidie lenovníku novozélandského je 2n = 32.

Tento druh se často kříží s dalším druhem rodu, s lenovníkem aucklandským (Phormium colensoi), který se odlišuje žlutými květy, dolu svěšenými plody a celkově menší výškou. Pěstování i jejich využití je u obou totožné. Rostliny pěstované jako okrasné v zahradách bývají většinou jejich hybridy.

Mladá rostlina, např. semenáč, má v prvých dvou létech pomalý viditelný růst, který se ale třetího roku radikálně zrychluje, na jeho konci je původní rostlina rozrostlá a kořeny spojená průměrně s 15 novými jedinci a z nich má každý okolo 10 listů. Asi v pátém roce pozorovaná bylina vykvete a po odkvětu a zaschnutí stonku s plodenstvím uschne i rostlina se všemi listy. V následujících létech vyrostou na uvolněném místě nejméně tři mladé rostliny. Celé stanoviště brzy začne získávat prstencovou formu, kdy mladé rostliny obklopují prázdnou oblast v centru po uschlých starších rostlinách s vyčerpanou půdou, pokud záplavy se nepostarají o přísun živin, humusu a minerálů. Růst je výrazně pomalejší v chladných nebo suchých lokalitách, při malé úrodnosti půdy, stejně jako v dosahu zastíňujících stromů. Rostlina do svých kořenů i listů akumuluje významné množství draslíku.[1][2][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mnoholetá, hustě trsnatá bylina s kožovitými, víceméně vzpřímenými či mírně obloukovitě ohnutými listy 1 až 3 m dlouhými a širokými 5 až 12 cm, které vyrůstají z hlízovitě zduřelého oddenku. Kořenový systém je hluboký a široký, za příhodných podmínek sahá tak hluboko, jak je rostlina vysoká. Většina hrubších, oranžově zbarvených kořenů je vodorovně rozprostřená v hloubce do 50 cm, v poloměru 1,5 m kolem středu rostliny, a od nich k povrchu sahá hustá síť jemných bílých kořínků. Tuhé listy mají mečovitý tvar, na vrcholu jsou zašpičatělé, na líci ploché a na rubu kýlnaté. Svrchu jsou zbarveny žlutavě zeleně až tmavě zeleně, naspodu jsou modravé a střední žebro a okraj bývá červenavě nebo oranžově naběhlý.

Na stonku až 5 m vysokém vyrůstá latovité květenství složeno z červených, 2 až 3 cm tlustých, trubkovitých a často zakřivených květů. Oboupohlavný, vzpřímený, 2,5 až 5 cm dlouhý květ má šest červených až červenohnědých, voskovitých, okvětních lístků u báze srostlých a šest tyčinekprašníky, které jsou společně s čnělkou a bliznou delší než okvětí a z květu vystupují. Květ je protandrický, nejprve v něm uzraje oranžový pyl a teprve později vajíčkapestíku. Krátce stopkatý květ produkuje velké množství pylu i nektaru lákající opylující hmyz a na Nové Zélandu i ptáky, např. tui zpěvného a medosavku novozélandskou. Protože pyl je velmi lehký a snadno se vzduchem přenáší, mívá na opylení zásluhu i vítr.

Z opylených květů se vyvinou vzpřímené nebo odkloněné, trojúhlé, špičaté, tmavě zbarvené tobolky 5 až 10 cm dlouhé. Tobolky ve zralostí samy pukají a obsahují množství eliptických, plochých, mírně zkroucených semen dlouhých 10 mm a 5 mm širokých. Semena nejčastěji dozrávají v březnu a uvolňují se výbušným prasknutím tobolky, dále jsou rozptylována větrem a vodou. Starší rostliny produkují z oddenků mnoho podzemních postranních odnoží, které rychle zahušťují okolí. Tím se stává životnost rostliny téměř neomezená a vůbec nevadí, že okolní listy kolem odkvetlého stvolu uschnou.

Kromě rozmnožování prostým rozrůstáním kolonie rostlin nebo oddělenými kousky oddenků, např. velkou vodou, se lenovník množí i semeny. Semena zůstávají životaschopná asi jeden rok, klíčí velmi pomalu, při teplotě 15 °C až šest měsíců, mají dlouhou dormanci kterou lze zkrátit stratifikací.[1][2][4][5][6]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Hlavní význam lenovníku novozélandského spočívá v produkci vláken, která jsou dvakrát tak pevná jako vlákna lnu. Získávají se z listů, které jsou těmiti vlákny prostoupené. Listy se na podzim u země seřežou, několik dnů močí ve vodě a následně ve strojích třou a vochlují, až se získají hedvábně lesklá vlákna. Ta jsou nejen pevná, ale i silně vodě odolná a výborně se hodí na provazy, lodní lana, rybářské sítě i pevné oděvy. Dále se z nich zhotovují různé tkaniny, rohože, koše, prodyšné kontejnery apod. U rostlin pěstovaných na plantážích je z jednom hektaru výtěžek 75 až 100 tun listů.

Původní obyvatelé Nového Zélandu Maorové používali listů pro pokrytí střech obytných chýší, šťávu z listů aplikovali na rány, popáleniny a nemoci kůže, proti úplavici, žaludečním vředům i zácpě, míza z kořenů sloužila k léčbě střevních potíží, nektar z květů byl sbírán jako sladidlo. Rostliny přirozeně poskytují úkryt pro ptáky, plazy i drobné obratlovce. Při kvetení nektar živí ptáky, netopýry i gekony, semena spadlá na vodní hladinu zase žerou kachny.

V Evropě a Severní Americe se někdy pěstuji v zahradách jako okrasné rostliny. Byly vyšlechtěny kultivary s pestrými listy zbarvenými do bronzova či fialova, nebo mají podélné pruhy barvy růžové, červé, oranžové či fialové. Exempláře rostoucí v kontejnerech (ochrana před mrazem) bývají mnohem menší a téměř nikdy nekvetou.[1][2][5][7]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Používání vláken z rostlin znali již Maorové a s osídlením Nového Zélandu Evropany nastal od 60. let 19. století (po vynálezu strojního zpracovávání listů) boom ve vyžívání lenovníku a tudíž se i rychle rozšiřovalo jeho pěstování. Tehdy byla rostlina exportována na další kontinenty, kde byla vysazován na plantážích a její pěstování a zpracování dávalo obživu stovkám lidí. Největší poptávka byla v průběhu první světové války (1914 - 1918), kdy byly jiné zdroje vláken rovnocenné kvality velmi vzácné. V následujících 30. a 40. létech 20. století však bylo využívání lenovníkových vláken umrtveno, byla nahrazována umělými vlákny získanými z ropy a jejich derivátů. Původně průmyslová, hojně využíváná rostlina se následně stala na mnoha místech nežádoucí a invazní, začala se nekontrolovaně šířit a ohrožovat domácí přírodu.

S koncem 2. tisíciletí se opět mírně rozmohlo používání přírodních vláken získávaných z listů lenovníků, jejích vlastností se využívá v biokompozičních tkaninách společně se syntetickými vlákny k výrobě kvalitních odolných oděvů, koberců a rohoží. Lenovníky složí i jako zdroj jedlého rostlinného oleje s vysokým obsahem omega-3 mastných kyselin, který je téměř na úrovni rybího tuku.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d SVOBODOVÁ, Věra. BOTANY.cz: Phormium tenax [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 27.12.2011 [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e POPAY, Ian. Invasive Species Compendium: Phormium tenax [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 26.04.2016 [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. GOVAERTS, Rafaël. Catalogue of Life: Phormium tenax [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 08.2017 [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Dendrologie.cz: Phormium tenax [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 30.01.2007 [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b Plants For a Future: Phormium tenax [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Plant Finder: Phormium tenax [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Herbář Wendys: Phormium tenax [online]. Botanika Wendys.cz, Zdeněk Pazdera, Miličín, rev. 20.12.2015 [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]