Přeskočit na obsah

Lella Lombardi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lella Lombardi
Lella Lombardi (20. června 1975)
Lella Lombardi (20. června 1975)
Narození26. března 1941
Frugarolo
Úmrtí3. března 1992 (ve věku 50 let)
Milán
Příčina úmrtírakovina prsu
ObčanstvíItálie a Italské království
Povoláníautomobilová závodnice a pilotka Formule 1
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maria GraziaLellaLombardi (26. března 1941 Frugaloro, Piemont3. března 1992 Milán) byla italská automobilová závodnice. Je jednou ze dvou jezdkyň, které se kvalifikovaly do závodu Formule 1 a jako doposud jediná žena získala body v Grand Prix, když ve velké ceně Španělska v roce 1975 dojela na šestém místě.[1]

Lella Lombardi na závodech Formule 5000 Monza

Její otec byl řezník v malém městečku Frugaloro v Piemontské oblasti.[2] Lella se naučila řídit auto už ve věku 13 let a po získání řidičského průkazu rozvážela v otcově dodávce zboží po okolních městech. Chtěla se stát automobilovou závodnicí. V dílně svého známého, který jezdil závody rallye, pomáhala s údržbou vozů a časem postoupila na místo spolujezdkyně. Na splátky si koupila svůj první závodní vůz, se kterým se v roce 1965 zúčastnila závodu na autodromu v Monze.[3][4] Závodění se začala věnovat profesionálně. V roce 1968 skončila na druhém místě v závodě formule 3 a v roce 1970 získala titul italského šampiona Formule 850.[2] O rok později se stala šampionkou ve voze Formule Ford Mexico. Připojila se k týmu ShellSport/Radio Luxembourg a roku 1974 se s vozem Lola umístila na pátém místě ve Formuli 5000.[3]

Lella Lombardi ve voze March 751 na závodě šampionů 1975

V roce 1974 vstoupila do závodů Formule 1, když se ve voze Brabham BT42 neúspěšně pokusila kvalifikovat do Grand Prix Velké Británie na závodním okruhu v Brands Hatch.[1][4] Během tréninku na tento první závod nezískala dostatek bodů ke kvalifikaci a dosáhla až 29. času. Její vstup do Formule 1 sponzoroval italský šlechtic hrabě Vittorio Zanone, majitel společnosti Lavazza.[5] Jean Moselyová, manželka majitele závodní stáje Marche, přesvědčila Maxe Moselyho, aby Lelle Lombardi dal příležitost.[6] V následujícím roce se zúčastnila 12 závodů jako členka týmu March engineering. Po Marii Terese de Filippis se stala druhou ženou v historii, která se kvalifikovala na start ve Formuli 1. Stalo se tak na zahajovacím závodě série v Jižní Africe. Kvůli poruše palivového systému musela odstoupit ve dvacátém třetím kole. [7] Nezapomenutelný úspěch dosáhla 27. dubna 1975 ve Velké ceně Španělska v Barceloně, když jako první a doposud jediná žena bodovala ve Formuli 1. V předčasně skončeném závodě dojela na šestém místě a získala půl bodu.[1] Ve své poslední Gran Prix v Rakousku v roce 1976 dojela na 12. místě. Lella Lombardi se zúčastnila celkem 17 Grand Prix Formule 1, dokázala12krát postoupit do závodu s bilancí 0,5 bodu v cíli, 6 umístění, 5 odstoupení a dokončila 363 kol.

Závěr kariéry

[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1976 definitivně Formuli 1 opustila a věnovala se jízdě ve sportovních automobilech. Účastnila se závodu Firecracker 400 NASCAR na okruhu Daytona International Speedway na Floridě v roce 1977. Dávala však přednost Evropě a hlavně Itálii, kde spolupracovala s Osellou a Alfou Romeo. V roce 1979 vyhrála v jejich vozech dva šestihodinové závody na okruhu v Perguse a Vallelunze. V roce 1981 vyhráli také šestihodinový závod v Mugellu.[8]

Čtyřikrát startovala také ve vytrvalostním závodě 24 hodin Le Mans:

Rok Tým Spolujezdci Vůz Třída Počet kol Pozice Klasifikace
1975 Elf Switzerland Marie-Claude Carmasson Renault Alpine A441 S 2.0 20 DNF závada
1976 Aseptogyl Christine Dacremont Lancia Stratos-Ferrari GTP 265 20. 2nd
1977 Inaltera Christine Beckers Inaltera LM-Ford Cosworth S 2.0 279 11. 4.
1980 Scuderia Torino Corse Mark Thatcher Osella PA8-BMW S 2.0 157 DNF nehoda

V letech 1982 až 1984 se Lella Lombardiová soustředila na evropský šampionát cestovních vozů. V roce 1982 zaznamenala četná vítězství s vozem Alfa Romeo ve skupině A GTV6 spolu s řadou spolujezdců. V roce 1987 závodila s vozem Ford Sierra RS Cosworth. [8]

V roce 1988 ukončila aktivní závodní kariéru a o rok později založila svůj vlastní závodní tým Lella Lombardi Autosport.[3]

Novináři jí přezdívali Tygřice z Turína. Jejím jediným zájmem, kromě rybaření, byly automobilové závody. Tomu pořídila vše. Byla samotářka, nezajímala se o módu, obvykle nosila kalhoty a trička. [8] Otevřeně přiznávala svou homosexuální orientaci. Od roku 1985 bojovala s rakovinou prsu. Zemřela ve věku 50 let dne 3. března 1992 v přítomnosti své dlouholeté partnerky Fiorenzy na klinice San Camillo v Miláně. Je pohřbena ve svém rodném městě Frugaloro.[4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lella Lombardi na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 Lella Lombardi. SvětFormule.cz [online]. [cit. 2025-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-04-19.
  2. 1 2 Biography - Lella Lombardi [online]. 2022-12-27 [cit. 2025-03-05]. Dostupné online. (anglicky)
  3. 1 2 3 SERAFINI, Denissa. Lella Lombardi - legenda Formule 1 | LUSSO LEGENDS. lussolegends.cz [online]. [cit. 2025-03-03]. Dostupné online.
  4. 1 2 3 NAVRÁTILOVÁ, Marie. Tygřice z Turína. Ona dnes. 2019-12-02, čís. 48, s. 28–29. Dostupné online.
  5. VITÁK, Josef. Ženy v královně motorsportu - Lella Lombardi. SvětFormule.cz [online]. 2021-11-09 [cit. 2025-03-06]. Dostupné online.
  6. DUCKER, Jillian. And Your Point Is?: Remembering Lella Lombardi. The HERstory Project [online]. 2023-11-06 [cit. 2025-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Information about Lella Lombardi from historicracing.com. www.historicracing.com [online]. [cit. 2025-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-12-05. (anglicky)
  8. 1 2 3 Lella Lombardi: She made her point. Motor Sport Magazine [online]. 2015-08-28 [cit. 2025-03-05]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]