Legenda o živých mrtvých
| Legenda o živých mrtvých | |
|---|---|
| Žánry | drama válečný |
| Formát | minisérie |
| Dramaturgie | Dana Špirková |
| Scénář | Jiří Blažek |
| Režie | Petr Tuček |
| Hrají | Jiří Dušek Ladislav Večeřa Josef Šebek Bohumil Slezáček Vlasta Fialová Alena Hessová Milan Pásek Rudolf Jurda Ladislav Lakomý Bohumil Šmída |
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Počet řad | 1 |
| Počet dílů | 4 (seznam dílů) |
| Obvyklá délka | 49–55 min |
| Produkce a štáb | |
| Vedoucí produkce | Ilona Stáňová |
| Kamera | Václav Myslivec |
| Hudba | Milan Slimáček Pavel Blatný |
| Produkční společnost | Československá televize |
| Distributor | Československá televize |
| Premiérové vysílání | |
| Stanice | I. program |
| Formát obrazu | černobílý, 4 : 3 |
| Vysíláno | 27. prosince 1971 – 17. ledna 1972 |
| Legenda o živých mrtvých na ČSFD, Kinoboxu, FDb, SZ, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Legenda o živých mrtvých je československý dramatický televizní seriál vzniklý v produkci Československé televize, která jej také v letech 1971–1972 vysílala. Čtyřdílnou minisérii natočil podle scénáře Jiřího Blažka režisér Petr Tuček. Seriál pojednává o německém majorovi Richardu Lenzovi, který nesouzní s nacistickým myšlením a který během svého působení na Moravě v závěru druhé světové války předává informace zdejším partyzánům.
Příběh[editovat | editovat zdroj]
Ve východomoravských lesích a kopcích nedaleko Holešova působí na konci druhé světové války skupina partyzánů pod vedením dvou ruských bojovníků, Vasila a Michala. Odbojáři se snaží podnikat akce proti německým nacistickým jednotkám, což se jim poměrně daří. Mají totiž spojence mezi místními a výraznou pomocí je také zdejší doktor Vinkler, který dobře zná místní lidi i okolí. Lékař se navíc přátelí s německým důstojníkem ochranné policie, který zde velí. Major Lenz totiž není přesvědčeným nacistou a chce, aby válka skončila, proto předává přes Vinklera partyzánům informace. Jeho nadřízení si ale všimnou neobvykle úspěšných aktivit zdejších odbojářů a vlažných Lenzových reakcí, takže mu na nejbližší pozici přidělí věrného nacistu, důstojníka SS Liebleina, který má za úkol zjistit, kdo je zrádcem.
Obsazení[editovat | editovat zdroj]
- Jiří Dušek jako major Richard Lenz, důstojník ochranné policie
- Ladislav Večeřa jako Vasil, ruský velitel partyzánů
- Josef Šebek jako Michal, ruský partyzán, Vasilův zástupce a politický komisař
- Bohumil Slezáček jako doktor Vinkler, Lenzův přítel a spolupracovník partyzánů
- Vlasta Fialová jako hraběnka Eva Velinská, Lenzova přítelkyně a oddaná Němka
- Alena Hessová jako Marta Vinklerová, manželka doktora Vinklera
- Milan Pásek jako hrabě Jindřich Velinský, manžel hraběnky Evy a věrný Čech
- Rudolf Jurda jako major Kurt Klein, velitel gestapa
- Ladislav Lakomý jako nadporučík Fritz Lieblein, důstojník SS
- Bohumil Šmída jako plukovník Mahler, důstojník ochranné policie
Produkce[editovat | editovat zdroj]
V roce 1970 vyšla v týdeníku Květy třídílná reportáž „Záhada alpské havárie“ o událostech z konce druhé světové války v okolí Holešova, o působení zdejších partyzánských oddílů a činnosti německého majora Hübnera, který z pozice velitele holešovských kasáren spolupracoval s českým odbojem a partyzány v blízkých Hostýnských vrších.[1][2][3][4] Autory článku byli Milan Bravenec a Miroslav Neumann, přičemž druhý jmenovaný byl v oné době místním partyzánem a od 60. let 20. století publikoval práce věnující se odbojovému hnutí v regionu.[5] Článek zaujal scenáristu Jiřího Blažka, který se rozhodl využít informace o tehdejších událostech v okolí Holešova jako inspiraci pro celovečerní film pro soutěž k 50. výročí Komunistické strany Československa. Materiál ale nakonec přepracoval do čtyřdílné televizní minisérie Legenda o živých mrtvých,[6] kterou jako svůj první seriál natočilo brněnské televizní studio. Režisér Petr Tuček si do hlavních rolí vybral Jiřího Duška, Ladislava Večeřu, Josefa Šebka, Bohumila Slezáčka či Vlastu Fialovou.[7] Natáčení seriálu začalo v květnu 1971,[8] probíhalo v Holešově a okolí[9] a trvalo 50 natáčecích dnů.[7] Hudbu k seriálu složili Milan Slimáček a Pavel Blatný.[10]
Vysílání[editovat | editovat zdroj]
Seriál Legenda o živých mrtvých uvedla Československá televize na I. programu od prosince 1971 do ledna 1972. První díl měl premiéru 27. prosince 1971,[11] další následovaly v týdenní periodě, takže poslední čtvrtá část byla odvysílána 17. ledna 1972.[12] Seriál byl zařazen do večerního vysílání v hlavním vysílacím čase, začátky jednotlivých dílů o délce od 49 do 55 minut byly ve 20.00 hodin, s výjimkou prvního dílu, který byl uveden ve 20.20 hodin.
Seznam dílů[editovat | editovat zdroj]
| Č. v seriálu | Název | Režie | Scénář | Datum premiéry |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Osudné rozhodnutí | Petr Tuček | Jiří Blažek | 27. prosince 1971 |
| 2 | Štvanice | Petr Tuček | Jiří Blažek | 3. ledna 1972 |
| 3 | Zámecká past | Petr Tuček | Jiří Blažek | 10. ledna 1972 |
| 4 | Cesta smrti | Petr Tuček | Jiří Blažek | 17. ledna 1972 |
Přijetí[editovat | editovat zdroj]
Článek v týdeníku Hlas revoluce označil seriál za „zdařilé dílo“ a konstatoval, že i v Československu byl konečně natočen seriál s odbojovou tematikou. Povšiml si rovněž skutečnosti, že tvůrci pořadu byli mladí umělci, „kteří v době, kdy se děj odehrává, byli ještě dětmi“, takže nemohli vytvářet dílo podle vlastních prožitků a podle skutečných událostí.[13] Autoři v listu Průboj uvedli, že „Legenda o živých mrtvých patří nesporně k úspěchům Čs. televize“.[4] Rovněž text v Obraně lidu seriál chválil, zejména dobře napsané dialogy, ze kterých mohl těžit režisér, a herecké výkony. Podle autora vynikl zejména Jiří Dušek v roli majora Lenze. Článek zaznamenal i některé výtky, především „přehranost a nepřirozenost“ v některých částech, které kvůli nevěrohodným přestřelkám připomínaly spíše „levné dobrodružné filmy“.[14] Úplnou kritiku seriálu naopak přinesl týdeník Tvorba, v němž Jiří Karlovský uvedl, že minisérie „nesplnila očekávání a je výraznou prohrou“. Vadila mu „primitivnost“ dialogů (např. o smyslu života, přátelství, apod.), obrazu (zobrazování zranění s velkým množstvím krve) i situací, kdy je boj o ideály podle jeho názoru zobrazen „v jakési hybridní podobě hry na četníky a zloděje s výraznou dávkou většinou nevkusné erotiky“.[15]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BRAVENEC, Milan; NEUMAN, Miroslav. Záhada alpské havárie. Květy. 1970, čís. 6, s. 38–39. Dostupné online.
- ↑ BRAVENEC, Milan; NEUMAN, Miroslav. Záhada alpské havárie. Květy. 1970, čís. 7, s. 36–37. Dostupné online.
- ↑ BRAVENEC, Milan; NEUMAN, Miroslav. Záhada alpské havárie. Květy. 1970, čís. 8, s. 20–21. Dostupné online.
- ↑ a b vj; hý. Legenda o hrdinství a zradě. Průboj. 1972-01-18, s. 5. Dostupné online.
- ↑ SEIFERT, Rudolf. Bojovník může podlehnout, v naší paměti a historii města zůstává…. Holešovsko. 2009, čís. 22, s. 13. Dostupné online.
- ↑ Jak vznikla Legenda o živých a mrtvých. Naše rodina. 1972, čís. 4, s. 7. Dostupné online.
- ↑ a b SAVARA, Ivo. Legenda o živých mrtvých. Vlasta. 1971, čís. 52, s. 9. Dostupné online.
- ↑ Legenda o živých a mrtvých. Lidová demokracie. 1971-05-19, s. 4. Dostupné online.
- ↑ SAVAR, Ivo. Pomník nesmrtelným. Obrana lidu. 1971-12-28, s. 5. Dostupné online.
- ↑ MOC, Jiří. Seriály od A do Z : Lexikon českých seriálů. Praha: Česká televize, 2009. ISBN 978-80-7404-036-8. S. 104.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1971-12-27, s. 8. Dostupné online.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1972-01-17, s. 8. Dostupné online.
- ↑ V. P. Legenda o živých mrtvých. Hlas revoluce. 1972, čís. 1, s. 5. Dostupné online.
- ↑ rčk. Partyzánský epos. Obrana lidu. 1972-01-21, s. 5. Dostupné online.
- ↑ KARLOVSKÝ, Jiří. Všechno a nic. Tvorba. 1972, čís. 5, s. 12. Dostupné online.