Leb i sol

Leb i sol
Základní informace
Žánry	folk rock a jazz rock
Aktivní roky	od 1976
Současní členové
Vlatko Stefanovski
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leb i sol je makedonská rocková / jazzová kapela založená v roce 1976. Kromě toho, že jsou Leb i sol významnou makedonskou kapelou, byli také jednou z nejpopulárnějších rockových kapel v bývalé Jugoslávii.

Dějiny

Raná éra

V polovině 70. let vedla relativně malá hudební scéna ve Skopje k časté spolupráci mezi budoucími členy kapely Leb i sol. Vlatko Stefanovski (kytara) a Bodan Arsovski (basa-kytara) spolu hrají ve VIS Jegulje již od páté třídy základní školy. První pozoruhodná práce těchto dvou byla v jazz/rockové skupině Breg, kterou vedl Miki Petkovski (klávesy). Za bicími byl Garabet Tavitjan Garo, který brzy odchází na vojenskou službu a Petkovski se přidává k Smakovi a Breg přestává být aktivní.

1. ledna 1976 Vlatko Stefanovski (kytara), Bodan Arsovski (baskytara), Nikola Dimuševski (klávesy) a Dimitrie Čučurovski (bicí) založili kapelu Leb i sol. Název kapely pochází z tradičního pozdravu, který doslovně znamenal „chléb a sůl“, a byl často používán jako výraz zášti a odhodlání, jako „budu jíst jen chleba a sůl, ale nevzdám se“, nicméně takový to nemá nic společného s názvem kapely. Ve studiu Radia Skopje natáčejí své první nahrávky; „Etida br. 3“, „Devetka“ a „Pesma za nas“. Jejich hudba obsahovala prvky rocku, jazzu a makedonské etnické hudby. Jak kapela hudebně dospívala, vliv jazzu slábl. Na koncertech však kapela uvádí dlouhé klasické jazzové verze tradičního etnofolku, jako jsou skladby „Jovano Jovanka“ a „Aber Dojde Donke“, které publikum přijalo s velkým nadšením.

Konec 70. let (počátek popularity)

V dubnu 1977 vystoupili poprvé mimo Makedonii, když hráli jako předskokana pro Dragi Mlinareca v Novém Sadu. Ve stejném roce vystoupili na festivalu mládeže v Subotici, kde získali ocenění a podepsali smlouvu s nahrávací společností PGP RTB. Koncem srpna vystupují jako předkapela Bijelo dugmet na koncertě u Hajdučky česma. Koncem roku se účastní festivalu 'BOOM' v Novém Sadu a koncertní verze jejich skladeb „Pod vodou“ a „U senci“ jsou na kompilaci BOOM '77, vydané v roce 1978 nakladatelstvím. Suzy.

V září 1977 vydali své debutové album Leb i sol, které nahráli ve studiu RTV Novi Sad. Album vydává vydavatelství PGP RTB a producentem materiálu byl Josip Boček. Josip Boček byl bývalý kytarista skupiny Korni grupa a Stefanovski byl jeho fanoušek, takže spolupráce pokračovala i na následujících albech. Materiál na albu je silně ovlivněn jazzovými a rockovými tématy a šest z devíti skladeb je instrumentálních. Všichni členové kapely jsou autory skladeb, i když Stefanovski je nejzasloužilejší.

Leb i sol byla především koncertní kapela, jejíž živé vystoupení sloužilo k improvizacím a předvádění instrumentální virtuozity, v níž nepřekročili hranici dobrého vkusu.

Na opatijském festivalu na jaře 1978 zahráli skladbu „Aber dojde donke“, se kterou získali cenu za „nejlepší umělecký dojem a nejzdařilejší aplikaci folklorního projevu“. Brzy poté se dostali na samý vrchol rockových kapel z bývalé Jugoslávie a získali mnohem lepší studiové podmínky pro přípravu materiálu na nové album.

Druhé album s názvem Leb i sol 2 vyšlo v roce 1978 a vydalo ho nahrávací společnost PGP-RTB. Po úspěchu debutového alba přibyly kromě již úspěšné skladby „Aber doyde donke“ i instrumentálky „Marija“, „Akupunktura“, „Uzvodno od tuge“ a pro vokální provedení písně „Talasna dužina“, texty napsal Vlatkův bratr Goran Stefanovski, který s nimi bude i nadále spolupracovat.

Leb i sol se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let stala velmi populární skupinou a za největší zásluhu se považují jejich první dvě alba, která obsahovala materiál přístupný širšímu publiku. Přestože se všichni členové kapely projevili jako výborní muzikanti, Vlatko Stefanovski dospívá k nejsilnějšímu projevu jako výjimečný virtuos na kytaru. V roce 1978 je časopis Džuboks podle hlasování čtenářů vyhlásil skladbou roku.

Třetí album s názvem Ručni rad vydalo v roce 1979 vydavatelství PGP-RTB. Materiál se nahrává ve studiu V Radio Bělehrad a na dvou skladbách hostuje saxofonista Mića Marković. Styl alba byl lehce ovlivněn jazzem a pod autorstvím jsou opět podepsáni všichni čtyři. Mezi úspěšné písně patří skladby „Kumova slama“, „Ručni rad“ a „Verni pas“. Po vydání alba kapelu opustil Nikola Dimuševski na stálé místo v zábavním orchestru RTV Skopje a na jeho místo nastoupil Miki Petkovski, který je ale také v roce 1980 velmi rychle opustil a odešel do Kanady. Když zůstali bez klávesisty, rozhodli se pokračovat v práci jako trio a začali připravovat materiál na další desku.

1980

Jejich čtvrté studiové album s názvem Beskonačno izdaju bylo vydáno v roce 1981 nahrávací společností PGP-RTB. Zachovali svůj styl a hudbu přizpůsobili triu. Některé z důležitých skladeb na materiálu jsou obal staré makedonské písně „Zajdi“, „Živa rana“ od Vlatka Stefanovského a „Skakavac“ od Bogdana Arsovského. Po vydání alba kapelu opustil bubeník Garabet Tavitjan a na jeho místo přišel Dragoljub Đuričić ze skupiny „YU grupa“.

Po krátkém angažmá v muzikálu a divadle natočili v roce 1982 ve studiu Radia Skopje své další album Sledovanje. Album vydává nahrávací společnost PGP-RTB a poprvé sami producenti. Materiál tvoří převážně vokální skladby a „Nosim tuvoj žig“ se stává velkým rádiovým hitem. Mezi dalšími skladbami je ještě výraznější cover lidové písně „Mile Pop Jordanov“. To léto dva a půl měsíce cestovali s divadlem ' KPGT ' v Americe, kde vystupovali v různých klubech a hráli s kapelou 'Big Country'. Ve stejném roce vydávají dvojalbum Akustična trauma, které je zároveň posledním vydaným nahrávací společností PGP RTB. Materiál na albu se skládá z koncertu konaného 13. dubna 1982 v záhřebské 'Kulušić' a byl smíchán ve studiu M-2, RTV Skopje.

Své další album Kalabalak vydali v roce 1983 a vyšlo u nahrávací společnosti Jugoton. Materiál nahrávají s hosty; Bobi Micev (klávesy) a Peter Kargov (saxofon). Další album Tangenta bylo nahráno v září 1984 v bělehradském studiu 'Aquarius'. Album vyšlo v roce 1984 u vydavatelství Jugoton a producentem materiálu byl Kevin Ayers. Hudebními hosty jsou Laza Ristovski na klávesy a Nenad Jelić na perkuse. Skladba „Kontakt je skup“ zaznamenala v rádiích velký úspěch. V roce 1986 vydali album Zvučni zid, kterým si připomněli desáté výročí hudební tvorby. Album obsahuje materiál pro divadlo, film a televizi, takže jsou tam náměty pro televizní pořad „Bušava azbuka“, divadelní hry „Oslobođenje Skoplja“, „Tumba, tumba divina“, „Koštana“ a pro filmy Šmeker, Za sreću je potrebno troje a Sretna nova 1949. Autory skladeb jsou Stefanovski a Bodan, v materiálu vystupují Garabet Tavitjan (která se mezitím do kapely vrátila) a herečka a zpěvačka Ana Kostovska.

Po vydání alba se ke kapele připojili Goce Micanov na saxofon a Kiril Đajkovski na klávesy. S nimi dvěma jdou brzy do studia a nahrávají další album Kao kakao. Album bylo vydáno v roce 1987 a bylo vydáváno nahrávací společností Jugoton. S tímto materiálem provedli změnu stylu a nahráli deset vokálních skladeb. O produkci se postarali Stefanovski, Bodan a Braco Zafirovski, hudebními hosty se zúčastnili Bebi Dol, Ana Kostovska a Ronnie Wathen, kteří hráli na irské dudy. Arsen Dedić napsal text k písni „Femme Fatale“, zatímco ostatní texty napsali Vlatko a jeho bratr Goran Stefanovski. Kao kakao nabídlo několik velmi pozoruhodných hitů, jmenovitě „Skoplje“ (který byl poprvé nahrán v makedonštině), „Kao kakao“ (text sboru převzatý z knihy „Školica“ od Julia Kortasara), „Mamurni ljudi“, „Strážím noc před bdělostí“ a „Femme Fatale“. Vlatko Stefanovski zároveň nahrává hudbu k filmům Zaboravljeni a Čaruga a hostuje na materiálu Željka Bebka a záhřebské rockové skupiny Film.

Další album Putujemo vyšlo v roce 1989 ve stejné sestavě a vydalo ho nahrávací společnost Jugoton. Produkci si dělali sami společně s Bracem Zafirovským a hudbu a texty k osmi písním napsal Vlatko Stefanovski. Skladbu „Sumorno proleće“ složil Bodan a text napsal Goran Stefanovski. Na materiálu se opět představili hudební hosté, a to Kaliopi jako doprovodný vokalista, Zoran Jovanović na saxofon a klarinet a Kire Kostov na lesní roh. Skladba, která se vymykala ostatním a stala se velkým hitem, byla „Čukni vo drvo“. Nikola Dimuševski, který se také podílel na nahrávání alba, se do kapely vrátil jako hráč na klávesy.

1990

Po vydání alba Putujemo, následující rok Vlatko Stefanovski a Bodan Arsovski založili vlastní vydavatelství Third Ear Music. Ve stejném roce vydali také album s názvem Zodiac, na kterém je hudba složená pro stejnojmennou baletní show. Po vydání alba je Garo Tavitjan znovu opustil a založil jazzovou skupinu 'Paramecium', ve které hrál Igor Dimovski na kytaru, Goce Micanov na saxofon, Ljupčo Stojsavljević na baskytaru a Valentino Skenderovski a Jovančo Arsovski na klávesy.

V květnu 1991 se Stefanovski, Bodan, Dimuševski a Đuričić vydali na turné po Spojených státech a Kanadě. Koncert konaný v prestižním klubu 'CBGB', který se nachází v New Yorku, je zveřejněn na živém CD Live in New York. Album vyšlo ve stejném roce a bylo vydáno nahrávací společností Third Ear Music. Materiál obsahuje také nahrávky ze zkoušek v „americkém“ studiu, nahrávky skladby „Blagoslov“ z Makedonské pravoslavné církve v Torontu, téma „Going back to Skopje“ (natočeno v mobilním studiu v Torontu) a cover verze lidová píseň „Uči me majko, karaj me“, která byla nahrána ve Skopje v říjnu 1991.

Na jaře 1992 odehráli čtyři vyprodané koncerty v Sava Center v Bělehradě a poté odešli do amsterdamského klubu Paradizo. V prosinci 1995 Dražen Vrdoljak uspořádal koncerty v Záhřebu, Pule a Rijece a poté s nimi vystoupil Garo Tavitjan na bicí.

V roce 1995 vydali své poslední album Anthology. Album je dvojitou CD kompilací, která obsahuje přehled celé jejich dosavadní hudební kariéry a je vydávána nahrávací společností Third Ear Music. Po vydání alba uspořádala skupina Leb i sol svůj poslední koncert 13. prosince 1995 v Soluni v klubu 'Milos', po kterém se jejich cesty rozešly.

Shledání

Leb i sol v roce 2006

Po posledním koncertu v roce 1995 v klubu Milos v Soluni a následném rozchodu se členové kapely obrátili ke své úspěšné sólové kariéře.

V dubnu 2006 se kapela znovu sešla, aby oslavila 30 let existence. Sestavu, která vyrazila na turné po zemích bývalé Jugoslávie, tvořili Vlatko Stefanovski, Bodan Arsovski, Garabet Tavitjan a Koki Dimuševski. Vlatko Stefanovski později kapelu opustil a ostatní členové v nové sestavě (Arsovski, Dimuševski, Srđan Dunkić na bicí a Stefanovskiho náhradní Dimitar Božikov) vydali v roce 2008 album I taka nataka, na kterém ve dvou písních („Si zaljubiv edno mine“ a „It's Warming Up“) hostující rockový zpěvák Dado Topić.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leb i sol na chorvatské Wikipedii.

Literatura

• Petar Janjatović, „Ex Yu rocková encyklopedie“, 2007, ISBN 978-86-905317-1-4

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leb i sol na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky Archivováno 28. 9. 2007 na Wayback Machine. Verze původní stránky archivováno 28. září 2007.
• Oficiální stránky Vlatka Stefanovského
• Oficiální stránky Bodana Arsovského Archivováno 16. 5. 2014 na Wayback Machine. Verze původní stránky archivováno 16. května 2014.
• Oficiální stránky Nikoly Dimuševski Archivováno 27. 3. 2009 na Wayback Machine. Verze původní stránky archivováno 27. března 2009.
• Oficiální stránky Garabet Tavitjan Archivováno 14. 1. 2009 na Wayback Machine. Verze původní stránky archivováno 14. ledna 2009.

Autoritní data	ISNI: 0000 0004 7128 9243 MBA: f655d16d-d23f-44f3-93f9-176e961bcc55 VIAF: 305506287