Lea Vivot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lea Vivot
Narození25. února 1948 (73 let)
Horní Temenice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánísochařka a scénografka
Webová stránkawww.leavivot.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Lavička lásky, botanická zahrada Montreal, Kanada

Lea Vivot, narozena jako Drahomíra Hekelová (25. února 1948[1] Horní Temenice, Morava) je kanadská sochařka českého původu, žijící v Ontariu-Kleinburgu v Kanadě, střídavě též v USA a Mexiku. Typické jsou pro ni bronzové sochy v životní velikosti na náměty párů milenců, rodičů s dětmi a podobně, často kontroverzní a provokativní; součástí mnoha těchto skulptur jsou bronzové lavičky. Některé náměty se opakují v různých městech ve variantním provedení. Na přání klientů je možné postavy na lavičce libovolně zaměňovat.[2] Kromě bronzových soch vytváří též skulptury ze dřeva, mramoru, betonu a terakoty[1], kresby a grafiky.

Její obchodní model je založen na zápujčce sochy na dobu neurčitou, po několika letech autorka oznámí, že další umístění sochy je zpoplatněno nebo je třeba dílo zakoupit. Často se proto stává, že jsou díla demontována a přesunuta na nové místo.[3] Od objektů vytváří 7 odlitků, bezplatnou zápůjčkou zvyšuje autorka jejich atraktivitu.

Život[editovat | editovat zdroj]

V dětství zažila problematické vztahy v rodině, drsnou výchovu u cizích lidí a pokus o sebevraždu. Prožila mnoho nocí v Praze na lavičkách v parcích.[4] Poté, co si bez povolení úřadů vzala argentinského studenta (či inženýra nukleární fyziky[5]), který byl poté z Československa vyhoštěn, a jí nebylo povoleno vycestovat z Československa, v roce 1968 ilegálně emigrovala v kufru auta Alfa Romeo italských turistů, které předtím provázela po Praze[4] do Itálie.[1][6] Se svým manželem se však již nesetkala, dříve údajně zahynul[4] při zemětřesení v Mexiku (roku 1968 ovšem nejsou v Mexiku uváděny žádné oběti zemětřesení). Odmítla azyl v Německu a rozhodla se pro odchod do Kanady, kde získala stipendium pro umělecká studia.[4]

Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, v Itálii absolvovala sochařské kursy modernisty Marina Mariniho na akademii výtvarných umění (Academia di Brera) v Miláně. Dále studovala na univerzitě Ontario College of Art (OCA) v Kanadě a v New Yorku (Art Student's League). Po příchodu do ciziny si přivydělávala jako biletářka, novinářka, módní návrhářka, modelka či herečka, pomocnice v domácnostech i restauracích či šperkařka tvořící z vosku a strávila i mnoho nocí na lavičkách.[5][7]

Jméno Lea užívá podle zemřelé přítelkyně z dětství, příjmení Vivot získala od svého prvního manžela, Argentince Alberta Antonia Vivota. Po jeho údajném tragickém úmrtí při zemětřesení v Mexiku si vzala kanadského veterináře. Měla tři syny, z nichž prostřední, Moris, zemřel ve věku 18 měsíců.[1][7] Její kanadská usedlost i s ateliérem jednou vyhořela.[4]

Podporuje tři dětské domovy v Mexiku, přispívala na české konto Bariéry a po moravských povodních roku 1997 vzala na prázdniny na svůj ranč v Torontu 7 dětí z postižených oblastí Šumperska.[1]

Díla[editovat | editovat zdroj]

Bronzové sochy v životní velikosti vytváří od 70. let. Roku 1978 vystavila v nákupním centru v Torontu své dílo Lavička lásky; někteří obyvatelé dílo prý bojkotovali a demonstrativně nakupovali jinde. Když autorka začala požadovat po majitelích nákupního centra peníze za vystavení sochy, centrum sochu odmítlo zaplatit. V roce 1986 jej koupil Murray Goldman za 150 000 amerických dolarů a umístil před svým domem v Torontu.[8] V roce 2020 sochu někdo ukradl.[9] Zbývající exempláře zatím zůstávají na svých místech.[10]

Jako další veřejně umístěné dílo autorky je uváděna socha Tajemná lavička vědění, původně načerno instalována v Neapoli. Po stížnostech tamních obyvatel Neapolská městská rada požádala umělkyni, aby lavičku odstranila. Ta byla roku 2003 přesunuta do parku v Bonita Springs na Floridě, opět bez povolení. V lednu 2005 umělkyně rozhodla, že je načase, aby město Bonita Springs lavičku koupilo nebo vrátilo. Vivot tvrdila, že má na lavičku kupce v Anglii, který je ochoten jí koupit za 150 000 $. Po jednáních nejprve snížila požadovanou cenu na 95 000 $ a nakonec ji prodala městu Bonita Springs za 57 000 $. Na nákup lavičky uspořádali obyvatelé sbírku. Lavička je jednou z nejoblíbenějších veřejných uměleckých památek Bonita Springs.[11]

Druhý odlitek sochy Tajemná lavička vědění se objevil v Ottawě, u vchodu do Wellington Street Library and Archives Canada v Ottawě. Lea Vivotová ji nainstalovala bez povolení před budovu kolem deváté hodiny v noci začátkem května 1989.

„Budově něco chybělo a já nemám pocit, že by umělci měli trávit čas byrokratickými procesy,“ prohlásila Vivot. „Za stejnou dobu, kterou by trvalo trvalo vyřídit povolení, mohu vytvořit další sochu a vylepšit další prostor."

Svá díla věnovala i řadě významných osobností, například Ronaldu Reaganovi, Pierru Trudeauovi, Hillary Clintonové, Lucianu Pavarottimu,[1] Alanovi Aldovi či Plácidu Domingovi.[4]

V České republice[editovat | editovat zdroj]

  • Radost z deště, Šumperk, Hlavní třída (dvě děti s deštníkem, variace tohoto námětu jsou i na dalších místech po světě)
  • Lavička vzkazů a Matka s dítětem, Šumperk, (kojící matka na lavičce)
  • X Lavička neřesti (The Bench of Vice), v Praze-Vysočanech před budovou Sazky, K Žižkovu 851/4, slavnostně odhalena 27. září 2001[12] či 14. září 2001[4] (muž sedící na lavičce s novinami v ruce, v jeho klíně spočívají ruce ženy klečící s odhaleným rozkrokem před ním na zemi – variace sochy umístěné v Torontu)[12]Toto dílo zakoupil bývalý šéf společnosti Hušák za necelé tři miliony korun. Odstraněno 2011. [13]
  • „Ice Time“, sousoší v Praze před O2 arenou na hranici Libně a Vysočan, části sousoší nesou názvy „Skater“ a „Beauty and the Beast“, česky je sousoší označováno názvem „Život hrou“ (hokejový brankář, krasobruslařka a chlapec obouvající si brusle, na lavičce vyryty citáty hokejových osobností)[12]
  • Otec, syn a pes - Praha-Staré Město, Pařížská, u hotelu Intercontinental (muž s chlapcem leží v síťové houpačce, chlapec drží v ruce míček, na nějž doráží psík)[12]
  • Dívka s motýlem - Praha-Staré Město, Pařížská, u hotelu Intercontinental (dívka sedící na dřevěné lavičce, levou rukou objímá psa, pravou ruku má napřaženou vzhůru)[12]
  • Tajemná lavička - Praha-Staré Město, Veleslavínova, před hotelem Four Seasons (chlapec a dívka sedící na lavičce, chlapec drží v pravé ruce červené jablko, levou objímá dívku kolem ramen)[12]
  • Lavička nekonečná - Praha Veleslavín, Evropská, před klinikou Canadian Medical (kojící žena v hovoru s těhotnou ženou sedící na lavičce)
  • Matka a dítě - Praha-Vinohrady, U Zvonařky, před hotelem Le Palais Art Hotel Prague[12]

V Kanadě[editovat | editovat zdroj]

Jinde[editovat | editovat zdroj]

Kapské Město, New York[5]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 2002: Praha, budova Sazky[7] či podzim 2001[14] (8 děl)
  • 2009: Šumperk, vlastivědné muzeum[1][7] (40 děl)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 dostala cenu Významná česká žena ve světě. Její podobu sama navrhla.[1] V roce 2007 obdržela cenu Olomouckého kraje za přínos v kultuře.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i Lea Vivot, Šumperk – brána Jeseníků, 12. 5. 2009
  2. Darované soše na proporce nekoukej. www.advojka.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  3. N, U. Zvonařky čp 65/1 120 00 Praha 2 Česká republika 50° 4' 11 2512"; MAPY, 14° 26' 4 2468" EZobrazit na mapě: Google. Matka s dítětem. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2019-07-14 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d e f g Marcela Titzlová: Lea Vivot a její skandální lavičky, Revue.idnes.cz, 1. 9. 2001
  5. a b c Ondřej Klinkor: Proslavily ji lavičky, na kterých spala, MF Dnes, 8. 7. 2011, příloha Léto 2011, str. C1 a C5
  6. Lea Vivot všude a nikde, Česká televize, T. Gregor, 2000, 29 minut
  7. a b c d Lea Vivot a její sochy v Praze, Senior internet klub VŠE Praha, text nedatován, autor neuveden, pdf soubor datován 8. 4. 2011
  8. Zloději ukradli v Torontu sochu česko-kanadské umělkyně. Dílo za statisíce dolarů naložili do dodávky | Svět. Lidovky.cz [online]. 2020-08-29 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (česky) 
  9. Zloději ukradli v Torontu sochu česko-kanadské umělkyně. Dílo za statisíce dolarů naložili do dodávky | Svět. Lidovky.cz [online]. 2020-08-29 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (česky) 
  10. The Secret Bench of Knowledge | ArtSWFL.com. www.artswfl.com [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  11. The Secret Bench of Knowledge | ArtSWFL.com. www.artswfl.com [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  12. a b c d e f g Pomníky a sochy, Pražská informační služba – vítáme Vás
  13. Noví vládci Sazky rozprodají Hušákovu „galerii“ včetně Lavičky neřesti. iDNES.cz [online]. 2011-11-10 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  14. Lea Vivot v Praze 2001

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]