Leónidás I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Leónidás I.
Narození 6. století př. n. l.
Sparta
Úmrtí 480 př. n. l.
Thermopyly
Potomci Pleistarchos
Otec Anaxandridas II.
Matka Anaxandridas II.

Leónidás I.(řecky Λεωνίδας) byl spartský král z dynastie Ágidovců, jenž panoval v období řecko-perských válek, konkrétně mezi léty 489 až 480 př. n. l. Proslavil se svým hrdinským odporem proti mnohonásobné perské přesile v bitvě u Thermopyl, v níž v srpnu 480 př. n. l. padl.

Život[editovat | editovat zdroj]

Otcem Leónida byl král Anaxandridás II. Leónidás měl dva vlastní bratry, staršího Dória a mladšího Kleombrota, který se po Leónidově smrti stal regentem za jeho nezletilého syna. Král Kleomenés I. byl Leónidovým nevlastním bratrem. Paul Cartledge, významný badatel a historik, dospěl k závěru, že Leónidás se narodil někdy kolem roku 540 př. n. l. Pokud akceptujeme hypotézu, že datum jeho narození spadá do některého z roků krátce po 540 př. n. l., lze předpokládat, že v době konfliktu s Peršany dosáhl Leónidás věku padesáti let. O Leónidově mládí a dospělosti není nic bližšího známo. Kvůli nedostatku písemných pramenů nelze s určitostí tvrdit, zda se spartskými princi bylo zacházeno lépe než s ostatními Sparťany. Jelikož ale Leónidás nebyl královým prvorozeným synem, lze usuzovat, že od svých sedmi let musel absolvovat stejně tvrdý výcvik jako ostatní spartští občané. První skutečná zmínka o Leónidovi pochází z roku 489 nebo 488 př. n. l., kdy se stal králem poté, co Kleomenés I. za nevyjasněných okolností zemřel. Příčinou Kleomenovy smrti byla patrně sebevražda, avšak nelze vyloučit, že se jednalo o vraždu, do níž byl Leónidás možná zapleten. Leónidás se pak oženil s Kleomenovou dcerou Gorgó, jež mu porodila syna Pleistarcha. O Leónidově vládě nejsou známy žádné podrobnosti až do roku 480 př. n. l., kdy perský král Xerxés I. přitáhl s obrovským vojskem do Řecka.

Související informace naleznete také v článku Bitva u Thermopyl.

Po řadu předchozích let se nejprve král Dáreios I., jehož v roce 490 př. n. l. odrazili Athéňané v bitvě u Marathónu, a po něm jeho syn Xerxés připravovali k nové invazi do Řecka. Konečně v roce 480 př. n. l. byl Xerxés schopen zahájit odvetné tažení, jímž chtěl pomstít deset let starou porážku svého otce. V čele zřejmě nejpočetnějšího soudobého vojska, podporovaného podobně ohromným námořnictvem, se vypravil proti Helénům. Řekové odmítající podrobit se králi si uvědomovali hrozící nebezpečí a už v roce 481 př. n. l. se jejich zástupci sešli na Isthmu, kde vytvořili helénský spolek, jehož vůdcem byla ustavena Sparta. Po obdržení žádosti o pomoc od řeckých spojenců, se Sparťané dotázali na radu Apollónova orákula v Delfách. Podle Hérodota poskytla Pýthie Sparťanům tuto odpověď:

„Mužové, kteří dlíte v širé krajině spartské,
buď vám Peršané zpustoší vaše veliké město,
nebo nad smrtí zapláčou hory v Lakedaimonu –
krále z Hérakla rodu –, když osud rozhodne jinak.
Bojovnost jeho a síla překoná býky a tygry,
silný bude jak Zeus a pravím vám s jistotou toto:
Bojovat bude do konce, zvítězí, anebo padne.“[1]
Mramorová socha spartského hoplíta, patrně Leónidás I.

Tato věštba znamenala, že Sparta bude buď vydrancována, nebo přijde o svého krále. V srpnu 480 př. n. l. vyrazil Leónidás k průsmyku Thermopyly („Teplé brány“), který kontroloval vstup do středního Řecka a byl proto vybrán jako místo, kde mělo dojít k utkání s Xerxovou armádou. Leónida doprovázelo pouze 300 příslušníků jeho osobní tělesné stráže, z nichž všichni měli syny, kteří by dále zachovali jejich rod. Vlastní spartské vojsko mělo údajně přitáhnout ihned po skončení svátku karnejí. Společně se Sparťany dorazili k průsmyku také arkadští, korintští a jiní peloponéští těžkooděnci. K nim se připojili rovněž Thespijci, Thébané, Lokrové a Fókové. Celé řecké vojsko čítalo podle různých antických pramenů přibližně mezi 4000 až 7000 hoplíty. Tato síla měla v thermopylském průsmyku zadržet ze severu se blížící Xerxovu armádu, jež podle rozličných moderních odhadů sestávala z asi 80 000 až 200 000 mužů.

Xerxés se prý smál, když se od svých zvědů doslechl jak nepatrné množství Helénů mu u Thermopyl stojí v cestě. Na počátku prvního dne vyslal k Řekům svého emisara, jenž královým jménem žádal, aby složili své zbraně. Leónidás mu na to odpověděl: „Pojď a vezmi si je!“ („Molón labe!“). Xerxés poté vyčkával další tři dny v naději, že Řekové sami odejdou. Konečně pátého dne zahájil útok. V úzkém průsmyku nebyli však Peršané schopni uplatnit svoji početní převahu nad Řeky, kteří díky svým delším kopím a dokonalejší výzbroji přivodili lehce ozbrojeným barbarům těžké ztráty. Král nasadil do boje i svůj elitní oddíl „nesmrtelných“, ovšem i ti byli Helény strašlivě zmasakrováni. S obdobným průběhem se střetnutí vyvíjelo i šestý den. Teprve následující den přinesl obrat v bitvě, neboť málijský zrádce Efialtés prozradil Xerxovi tajnou stezku přes hory, po níž bylo možné obejít postavení Řeků. Perský velitel Hydarnés potom touto cestou vpadl Helénům do týlu. Jakmile se o tom Řekové za úsvitu sedmého dne dozvěděli, leckteří z nich se vyslovovali pro stažení vojska. Nicméně Leónidás odeslal většinu Helénů pryč, zatímco s 300 Sparťany, 900 heilóty a 700 Thespijci vytrval v průsmyku. 400 Thébanů bylo nuceno zůstat proti své vůli jako rukojmí. Thespijci, jejichž vůdcem byl Démofilos, setrvali dobrovolně. Jak poznamenal Hérodotos: „prohlásili, že neodejdou a neopustí Leónida a jeho druhy, a také tam zůstali a padli.“[2] Podle jedné domněnky uváděné Hérodotem poslal Leónidás zbývající muže pryč, jelikož je chtěl uchránit před smrtí, aby tak mohli čelit Peršanům v pozdějších bitvách. Zároveň si byl dobře vědom, že Sparťané mají zakázáno ustoupit. Hérodotos se ale klonil spíše k tomu názoru, že Leónidás rozkázal ostatním Řekům stáhnout se, protože si všiml jejich váhání a neochoty podstoupit nebezpečí.[1] Tudíž propustil všechny vojáky kromě Thespijců a heilótů.

Líčení závěru bitvy se v jednotlivých pramenech liší. Podle Hérodota vyrazili ze všech stran sevření Helénové proti Peršanům a usmrtili při tom mnoho barbarů. V rozhořčeném boji padl Leónidás, kolem jehož mrtvoly se strhlo zuřivé střetnutí, v němž byli zabiti dva Xerxovi bratři. Sparťané a Thespijci byli nakonec zcela obklíčeni a pobiti do jednoho, zatímco Thébané se vzdali. Diodóros Sicilský se zmiňuje o nočním útoku proti perskému táboru. Během něho měli Řekové uvést své nepřátele ve zmatek a ještě předtím, než vinou perských šípů a oštěpů padli, měli zabít velký počet Peršanů. Tento popis je s největší pravděpodobností pouhou smyšlenkou, neboť perské ležení se nalézalo ve vzdálenosti asi osmi kilometrů od řeckého.

Po boji přikázal Xerxés, aby byla Leónidově mrtvole uťata hlava a naražena na kůl. Král tím chtěl demonstrovat, co se stane těm, kteří se mu budou stavět na odpor. Přesto oběť, jíž Leónidás a jeho muži přinesli u Thermopyl, nezbavila Helény odvahy, nýbrž naopak upevnila jejich odhodlání, což mělo posléze za následek Xerxovu definitivní porážku. Poté, co se Sparťané zmocnili Leónidových ostatků, zpopelnili je se všemi poctami a uložili ve velkolepém mauzoleu, jež se nachází v severní části dnešní Sparty. Kromě toho zavedli každoročně konané festivaly na počest Leónida. V místě bitvy u Thermopyl se nyní nachází památník, nazývaný „Leónidův monument“. Pod zde vztyčenou bronzovou sochou Leónida jsou vyryta slova, která Leónidás odpověděl prvního dne perskému poslovi vyzývajícímu Helény ke složení zbraní.

Odraz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Do dnešních dnů je Leónidás vnímán jako ztělesnění spartské statečnosti, odvážnosti, bojového ducha a ukázněnosti. Již brzy po své smrti byl považován za všeřeckého hrdinu, ve Spartě byl navíc i kultovně uctíván. Leónidás patřil mezi antickými dějepisci nejčastěji připomínané Sparťany. Cestovatel Pausaniás podotkl, že „mnoho bojů se strhlo mezi Řeky a cizinci ... avšak čin Leónidův převýšil skutky současné i ty dávno minulé.“[3] Křesťan Órigenés srovnával Leónidovu a Sókratovu smrt s ukřižováním Krista.[4]

Leónidovo sebeobětování u Thermopyl nebylo v moderním věku zapomenuto a stalo se pevnou součástí evropské historické tradice, přičemž se na něho odvolávaly velice odlišné názorové a filozofické proudy, vyzdvihující ho jako hrdinského válečníka bojujícího za svobodu. V roce 1814 inspiroval svým činem Jacquesa-Louise Davida k namalování obrazu Leónidás u Thermopyl. O několik let později se Leónidás stal symbolem filhelénství. V českých zemích tohoto spartského krále oslavovali mimo jiné básníci Josef Svatopluk Machar a Petr Bezruč. Motiv bitvy u Thermopyl a hrdinství krále Leónidy byl v roce 2007 zpracován ve volné filmové adaptaci 300: Bitva u Thermopyl od režiséra Zacka Snydera, jež vycházela z komiksu 300 od Franka Millera, jemuž posloužil jako námět film The 300 Spartans od Rudolpha Mathého z roku 1962.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Hérodotos VII.220
  2. Hérodotos VII.222
  3. Pausaniás III.4.2
  4. Órigenés. Contra Celsum II.17

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOČKALOVÁ, Martina. Buď zvítězit nebo padnout. Žvá historie. duben 2010, s. 66-68.  
  • HÉRODOTOS. Dějiny. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1192-7
  • HOLLAND, Tom. Perský oheň: první světová velmoc a boj o Západ. Praha: Dokořán, 2007. ISBN 978-80-7363-094-2
  • OLIVA, Pavel. Kolébka demokracie: dějiny a kultura klasického Řecka 5.-4. století př.n.l. Praha: Arista, 2000. ISBN 80-86410-04-8
  • PAUSANIÁS. Cesta po Řecku I. Praha: Svoboda, 1973
  • ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Řecký zázrak. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, Erika, 2000. ISBN 80-242-0403-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]