Lazar Hrebeljanović

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lazar Hrebeljanović
Prince Lazar (Ravanica Monastery).jpg
Narození 1329
Prilepac
Úmrtí 28. června 1389 (ve věku 59–60 let)
Gazimestan
Místo odpočinku Црква Вазнесења у Приштини (13891391)
Manastir Ravanica (od 1391)
Manastir Vrdnik (do 1942)
Chrám svatého Michala Archanděla (19421988)
Manastir Ravanica (od 1989)
Bělehrad
Szentendre
Národnost Srbové
Manžel(ka) Milica Hrebeljanović
Děti Mara Lazarević Brankovićová
Olivera Lazarević
Jelena Lazarević Balšić Hranić
Stefan Lazarević
Teodora Lazarević
Dragana Lazarević Šišman
Vuk Lazarević
Rodiče Pribac Hrebeljanović
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štěpán Lazar I. Hrebeljanović (okolo 1329, Prilepac, Kosovo28. června 1389, Kosovo pole) či kníže Lazar (srbsky Кнез Лазар/Knez Lazar) nebo car Lazar byl srbský vládce, kníže (1371–1389) a car (1389). V Srbsku se stal legendární postavou a pravoslavná církev ho uznává jako světce.

Život[editovat | editovat zdroj]

Lazarovo království ve 14. století

Princův otec jménem Pribac byl nižší šlechtic na dvoře cara Štěpána IV. Dušana a Lazar vyrůstal na dvoře ve městě Prizren. V roce 1362 je zmíněn jako dvořan Dušanova následníka Štěpána V., který ho okolo roku 1371 povýšil na knížete.

Erb Lazara Hrebeljanoviće

Později Lazar Prizren opustil a konsolidoval svou moc na severu Srbska. I když byl vazalem cara Štěpána V., odmítl se zúčastnit bitvy u řeky Marica, ve které osmanské síly porazily většinu srbské armády a ovládaly oblasti jižně a východně od Kosova. Krátce na to car Štěpán V. zemřel jako poslední mužský potomek dynastie Nemanjićovců. Lazar se díky diplomacii, vojenským vítězstvím a v neposlední řadě dynastickému manželství s Milicou Nemanjićovou stal nejsilnějším srbským šlechticem. Přisvojil si tituly Štěpán a autokrat a povýšil se i nad svého spojence, bosenskeho bána Tvrtka Kotromaniće, který používal titul Štěpán král Srbů a Bosny a byl po otcově matce potomek Nemanjićovců, takže jeho dynastické nároky byly legitimnější.

Lazar si na Balkáně vybojoval silnou pozici a ovládal dnešní centrální Srbsko a část Kosova. Hlavním městem jeho knížectví bylo město Kruševac. Kladl silný odpor postupující Osmanské říši, například ve vítězné bitvě u Pločniku v roce 1387. Lazarovo knížectví se stalo útočištěm mnoha mnichům, spisovatelům, architektům a umělcům z Bulharska, Řecka a jižního Srbska, které byly pod kontrolou Turků. I když jeho rozloha byla asi čtvrtinová v porovnaní s Dušanovým císařstvím, sjednotil centrální Srbsko se severními provinciemi Mačva, Kučevo a Braničevo. Jeho území chránili vazalští vládci, které si zavázal manželstvím se svými dcerami. Patřili k nim Mikuláš Gorjanský v Mačvě, Đurađ II. Balšić v Zetě (Černá Hora), Vuk Branković v Rašce (Kosovo).

Diplomatickým úspěchem jeho vlády bylo smíření srbské církve vedené Sávou IV. a byzantské církve reprezentované konstantinopolským patriarchou Filotheem. Ten srbskou církev zbavil klatby uvalené za vlády Štěpána Dušana a oficiálně přiznal jejímu představenému titul patriarchy.[1]

V předvečer bitvy na Kosově poli ho korunovali carem, ale v bitvě ho Turci zajali a poté popravili.

Ortodoxní církev ho vyhlásila za svatého mučedníka.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 96. Dále jen Dějiny Srbska. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]