Laurenz Hafenrichter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Laurenz Hafenrichter
Narození 19. listopadu 1822
Plesná
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 5. března 1898 (ve věku 75 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Povolání kněz, politik a středoškolský učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Laurenz Hafenrichter (19. listopadu 1822 Plesná[1]5. března 1898 Praha-Malá Strana[2]), v českých zdrojích uváděný jako Vavřinec Hafenrichter, byl římskokatolický kněz německé národnosti, středoškolský profesor a politik. Vyučoval náboženství na gymnáziích v Chebu (1852–1856) a v Praze (1856–1890). Od 70. let byl kanovníkem v kolegiální kapitule Všech svatých na Pražském hradě; roku 1882 byl jmenován děkanem a 1894 proboštem. V letech 1880–1883 zasedal v Českém zemském sněmu jako zástupce Strany ústavověrného velkostatku. Sepsal německojazyčnou učebnici liturgiky pro gymnázia. Svými krajany byl oceňován jako vzorný německý kněz a chebský patriot.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 19. listopadu 1822 v obci Fleißen (dnes Plesná) u Chebu[3] jako syn mlynáře.[1] Absolvoval chebské gymnázium s výborným prospěchem a po maturitě pokračoval v bohosloveckých studiích v Praze. Na kněze byl vysvěcen 23. listopadu 1845.[3]

Nejprve působil jako kaplan ve Žluticích. V letech 1852 až 1856 vyučoval náboženství, ale také aritmetiku a geometrii na gymnáziu v Chebu. Roku 1856 se přestěhoval do Prahy, kde pracoval jako středoškolský profesor – katecheta nejprve na malostranském (1856–1874), později na novoměstském gymnáziu (1874–1890).[3][4]

V 70. letech 19. století byl přijat za kanovníka v kolegiální kapitule Všech svatých na Pražském hradě.[3] V roce 1882 tam byl jmenován děkanem[5] a roku 1894 proboštem.[6]

Zapojil se i do politického života. 20. března 1880 byl spolu s několika dalšími zvolen v doplňovací volbě za poslance českého zemského sněmu (volební období 1878–83),[7] kde zastupoval Stranu ústavověrného velkostatku[8] v kurii nesvěřeneckých velkostatků.[7] Ve sněmu zasedal do roku 1883, kdy ve volbách zvítězil český kandidát.[8]

Zastával řadu církevních funkcí — například roku 1862 získal (jako katecheta) expositorium canonicale[9] a 1873 byl jmenován arcibiskupským notářem.[10] Vedle toho byl konsistorním radou a náměstkem starosty Společnosti svatého Bonifáce při pražské arcidiecézi.[3][11]

Jeho činnost byla široce oceňovaná, zejména v sudetoněmeckých a církevních kruzích. Německojazyčný tisk ho chválil jako příkladného německého kněze, který nikdy nezapomněl na rodné Chebsko.[3] Roku 1891 mu císař udělil rytířský kříž Řádu Františka Josefa.[12] V listopadu 1895 slavil padesátileté výročí kněžského svěcení; při té příležitosti byl pozván na audienci k papeži Lvu XIII. do Říma.[13] Papež ho jmenoval komořím (papstlicher Hausprälat)[13] a zplnomocnil ho udělovat apoštolské požehnání.[14]

Laurenz Hafenrichter zemřel v noci na 5. března 1898 ve svém bytě v Praze-Malé Straně v Josefské ulici.[8] Zádušní mše, celebrovaná kardinálem Františkem Schönbornem, se konala v malostranském kostele sv. Tomáše za účasti řady představitelů katolické církve a pražských německých gymnázií. Pohřben byl na Vyšehradě.[15]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl autorem německojazyčné učebnice katolické liturgiky pro studenty gymnázií — Liturgik, oder, Erklärung der gottesdienstlichen Handlungen der katholischen Kirche (1869).[16]

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

  • Bratr Franz Hafenrichter[3] (1805–1877) se rovněž stal knězem a působil jako děkan v Hroznětíně.[17] V závěti vložil 1000 zlatých do „Studentského nadání P. Františka Hafenrichtera“, které z čistého výtěžku udělovalo stipendium vždy jednomu studentu katolického náboženství ročně ve výši 110 zlatých. Určeno bylo především pro studenty z řad jeho příbuzenstva, jinak pro „jiného hodného žáka“ chebského gymnázia. Vykonavatelem určil Laurenze Hafenrichtera.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SOA Plzeň, Matrika narozených Křižovatka 15, s. 71. Dostupné online.
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Tomáše, sign. TO Z6, s. 11. Dostupné online.
  3. a b c d e f g Todesfall. Egerer Zeitung. 1898-03-12, roč. 52, čís. 21, s. 4. Dostupné online [cit. 2019-11-02]. 
  4. Věstník učitelský. Národní listy. 1874-09-18, roč. 14, čís. 256, s. 2. Dostupné online [cit. 2019-11-02]. 
  5. Osobní věstník duchovenský. V arcibiskupství Pražském. Blahověst. 1882-02-25, roč. 32, čís. 6, s. 96. Dostupné online [cit. 2019-11-02]. 
  6. Osobní věstník duchovenský. V arcibiskupství Pražském. Blahověst. 1894-02-25, roč. 44, čís. 6, s. 96. Dostupné online [cit. 2019-11-02]. 
  7. a b Sněm království českého 1872-1882. 1. schůze, úterý 8. června 1880. (www.psp.cz)
  8. a b c Sterbefall. Bohemia. 1898-03-06, roč. 71, čís. 65, s. 6. Dostupné online [cit. 2019-11-02]. 
  9. Osobní věstník duchovenský. V arcidiecési Pražské. Blahověst. 1862-01-25, roč. 12, čís. 3, s. 48. Dostupné online [cit. 2019-11-02]. 
  10. Osobní věstník duchovenský. V arcibiskupstvím Pražském. Blahověst. 1873-04-05, roč. 23, čís. 10, s. 159. Dostupné online [cit. 2019-11-02]. 
  11. Zpráva o missijních štacích, jež leta 1891 poprvé dostaly podporu. Ordinariátní list Pražské arcidiecése. 1892-03-01, roč. 1892, čís. 3, s. 10–12. Dostupné online [cit. 2019-11-02]. 
  12. Ordensübergabe. Prager Tagblatt. 1891-03-24, roč. 15, čís. 82, s. 2. Dostupné online [cit. 2019-11-02]. 
  13. a b Priesterjubiläum. Politik. 1895-11-22, roč. 34, čís. 323, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-11-02]. 
  14. Apostolischer Segen. Politik. 1895-12-22, roč. 34, čís. 353, s. 4. Dostupné online [cit. 2019-11-02]. 
  15. Probst Laurenz Hafenrichter. Politik. 1898-03-09, roč. 37, čís. 68, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-11-02]. 
  16. Podle seznamu prací v NK ČR.
  17. Osobní věstník duchovenský. V arcibiskupstvím Pražském. Blahověst. 1877-06-15, roč. 27, čís. 17, s. 232. Dostupné online [cit. 2019-11-02]. 
  18. Studijní nadání v Království Českém, sv. IX. Praha: C. k. místodržitelství pro Čechy, 1901. 416 s. Dostupné online. Kapitola 645, s. 126. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]