Latrie
Latrie (lat. Latrīa, ze starořeč. λατρεία, latreía) je termín používaný v římskokatolické teologii pro úctu k Bohu v Nejsvětější Trojici.[1] Pojem latrie se vztahuje také k úctě k jednotlivým Božským osobám (Otec, Syn a Duch svatý) tvořícím Nejsvětější Trojici.[2] Latrie klade důraz spíše na vnitřní formu úcty než na vnější obřady.[1]
Formy latrie[editovat | editovat zdroj]
Teologie mj. rozlišuje na latrii absolutní a latrii relativní.
- Latrie absolutní – vnitřní úcta k Nejsvětější Trojici bez nějakých vnějších pomocných prvků
- Latrie relativní – vnější úcta k Nejsvětější Trojici skrze nějaké výtvarné ztvárnění Nejsvětější Trojice např. obraz, socha či jiný artefakt. Daný předmět je pouze pomůckou disponující k latrii absolutní.
Bez tohoto rozlišení existuje nebezpečí, že se relativní latrie změní v idolatrii (modloslužbu). V tomto případě se totiž sám lidský artefakt stane předmětem božské úcty. Z těchto a dalších důvodů řada křesťanských teologických směrů vycházející z reformace odmítá kult relativní latrie u výtvarných ztvárnění Nejsvětější Trojice či jednotlivých Božských osob.[2]
Eucharistie[editovat | editovat zdroj]
Latrie se vztahuje také na eucharistii a eucharistickou adoraci. V 16. století Tridentský koncil konkrétně potvrdil přítomnost Krista v eucharistii a dal teologický podklad pro eucharistickou adoraci, když uvedl:[3]
„Jednorozeného Syna Božího je třeba uctívat ve svátosti eucharistie úctou ,latrie’, včetně vnější bohopocty.“
Papež Pavel VI. v encyklice Mysterium fidei z roku 1965,[3] také potvrdil tuto víru, když v 56. bodě uvedl: „Katolická církev vždy projevovala a stále projevuje tuto latrii, která náleží svátosti Eucharistie, a to jak během mše, tak i mimo ni...“[4]
Relikvie[editovat | editovat zdroj]
Kristovým obrazům a relikviím, jako např. sv. Kříži, náleží podle učení sv. Tomáše Akvinského relativní cultus latriae, protože důvod úcty (obiectum formale) nespočívá v nich samotných, nýbrž v Kristově osobě, kterou znázorňuje nebo které se týkají, není úcta jim prokazovaná absolutní, nýbrž relativní. Je to však pravý cultus latriae, protože platí Kristově božské osobě.[2][5]
Rozdíl latrie a dulie[editovat | editovat zdroj]
Kult latrie je obětní povahy a může být vzdán pouze Bohu. Katoličtí a pravoslavní křesťané mají pro svaté jiný typ úcty. Tato úcta se nazývá dulie a je odstupňována:
- Hyperdulie – úcta k Panně Marii
- Protodulie – úcta k sv. Josefovi
- Dulie – úcta k ostatním svatým
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Latria na anglické Wikipedii.
- ↑ a b O'GRADY, John F. Catholic beliefs and traditions. [s.l.]: [s.n.], 2002. Dostupné online. ISBN 0-8091-4047-0. S. 145. (angličtina)
- ↑ a b c LUDWIG, Ott. De Deo Redemptore. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 1993. 88 s. S. 30–33, 82.
- ↑ a b HARDON, John A. The History of Eucharistic Adoration. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 0-9648448-9-3. S. 4–10. (angličtina)
- ↑ Mysterium fidei [online]. Svatý stolec, 1965-03-09 [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ Summa theol. III 25,5 a 4.