Racek Audouinův
 Racek Audouinův | |
|---|---|
 Racek Audouinův, adultní pták | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] (jako Larus audouinii) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neoghathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Čeleď | rackovití (Laridae) |
| Rod | racek (Ichthyaetus) |
| Binomické jméno | |
| Ichthyaetus audouinii Payraudeau, 1826 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Racek Audouinův (Ichthyaetus audouinii) je středně velký druh racka.
České jméno[editovat | editovat zdroj]
V navrhovaném názvosloví, schváleném ČSO je uváděn název racek zelenonohý.[2] Již předtím však byl tento druh na našem území pozorován a jeho výskyt publikován pod názvem racek Audouinův. Ornitologická veřejnost proto uznává a používá toto o deset let dříve publikované jméno.[3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Zbarvením se podobá racku stříbřitému a podobným druhům, má však červený zobák s černou páskou na špičce a světlou špičkou. Mladí ptáci jsou pro laika těžko odlišitelní.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Racek Audouinův hnízdí na několika místech Středozemního moře, s největší kolonii v deltě řeky Ebro. Zatímco v roce 1966 byla celosvětová populace odhadována na pouhých 800-1000 párů, do roku 1997 vzrostla na 18 500-19 000 párů.[4] V zimě se rozptyluje po tomto moři a dále na pobřeží severozápadní Afriky. Výjimečně zaletuje dále na sever do vnitrozemí a na atlantské pobřeží Evropy.[5] V květnu 2003 byl poprvé pozorován ve Velké Británii a Nizozemsku.[6][7] V září 2005 byl zjištěn až na Azorských ostrovech.[4] Zalétl také do České republiky, kde byl dosud zjištěn třikrát.[3][8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ HUDEC, K.; ČAPEK, M.; HANÁK, F.; KLIMEŠ, J.; PAVÍZA, R. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, 2003.
- ↑ a b ŠÍREK, J.; POHANKA, J. První pozorování racka Audouinova (Larus audouinii) v České republice. Sylvia. 1994, roč. 30, s. 160-161.
- ↑ a b GORDINHO, L. O. R.; MARTINS, G. M. O. The first Audouin's Gull for the Azores. Just 1,500 miles off Newfoundland. Birding. 2009, roč. 46, s. 1-4.
- ↑ OLSEN, K. M. O.; LARSSON, H. Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton & Oxford: Princeton University Press, 2003. ISBN 0-691-11327-0.
- ↑ BOURC. British Ornithologists’ Union Records Committee: 31st Report (October 2004). Ibis. 2005, roč. 147, s. 246-250.
- ↑ WALKER, D. Audouin's Gull: new to Britain. British Birds. 2004, roč. 97, čís. 10, s. 537-541.
- ↑ http://fkcso.sweb.cz/laraud.htm Archivováno 15. 9. 2008 na Wayback Machine. Přehled pozorování racka Audouinova v ČR na stránkách FK ČSO
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu racek Audouinův na Wikimedia Commons
