Larmorova precese
Larmorova precese je pohyb (stáčení) magnetického vektoru částice působením vnějšího magnetického pole.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Předpokladem vzniku precese je fakt, že částice má elektrický náboj a tudíž svůj magnetický moment a tento moment svírá nenulový úhel s vektorem vnějšího pole. V důsledku působení vnějšího magnetického pole pak bude magnetický moment částice opisovat kuželovou plochu s vrcholovým úhlem 2 s frekvencí .
Magnetické pole vyvíjí kroutící moment na magnetický moment částice:[zdroj?]
kde je kroutící moment, magnetický dipólový moment, gyromagnetický poměr, vektor momentu hybnosti, vnější magnetické pole.
Larmorova precese částice s nábojem ve vnějším magnetickém poli je podobná precesi klasického nakloněného gyroskopu ve vnějším gravitačním poli, jakým je např. točící se nakloněná dětská hračka – káča nebo je podobná precesi zemské osy.
-
Precese gyroskopu
-
precese zemské osy
Larmorova frekvence
[editovat | editovat zdroj]Frekvence precesního pohybu magnetického momentu částice se nazývá Larmorova frekvence a je závislá na intenzitě vnějšího magnetického pole (T, Tesla) a typu atomového jádra vyjádřeného gyromagnetickým poměrem.
kde je frekvence otáčení, gyromagnetický poměr, intenzita magnetického pole.
Význam
[editovat | editovat zdroj]Interakci atomových jader s nenulovým spinem s vnějším magnetickým polem využívá např. metoda nukleární magnetické rezonance (NMR spektroskopie), která se používá ke zkoumání struktury látek.
Joseph Larmor
[editovat | editovat zdroj]Sir Joseph Larmor (11. července 1857 – 19. května 1942) byl britský fyzik a matematik, člen Královské společnosti v Londýně a Francouzské akademie věd. Zabýval se mj. termodynamikou a elektrodynamikou. V roce 1919 vyslovil předpoklad, že magnetická pole slunečních skvrn jsou vyvolávána dynamovým mechanismem, udržovaným pohyby plynů v blízkosti slunečního povrchu.[1]
Jevy spojené s chováním částic s magnetickým momentem ve vnějším magnetickém poli byly nazvány na jeho počest.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Encyklopedie Diderot. [s.l.]: [s.n.], 1999. v osmi svazcích s. ISBN 80-902555-6-6. S. 301.