Larmorova precese

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Larmorova precese je pohyb (stáčení) magnetického vektoru částice působením vnějšího magnetického pole.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Precese vektoru

Předpokladem vzniku precese je fakt, že částice má elektrický náboj a tudíž svůj magnetický moment a tento moment svírá nenulový úhel s vektorem vnějšího pole. V důsledku působení vnějšího magnetického pole pak bude magnetický moment částice opisovat kuželovou plochu s vrcholovým úhlem 2 s frekvencí .

Magnetické pole vyvíjí kroutící moment na magnetický moment částice:[zdroj?]

kde je kroutící moment, magnetický dipólový moment, gyromagnetický poměr, vektor momentu hybnosti, vnější magnetické pole.

Larmorova precese částice s nábojem ve vnějším magnetickém poli je podobná precesi klasického nakloněného gyroskopu ve vnějším gravitačním poli, jakým je např. točící se nakloněná dětská hračka - káča nebo je podobná precesi zemské osy.

Larmorova frekvence[editovat | editovat zdroj]

Frekvence precesního pohybu magnetického momentu částice se nazývá Larmorova frekvence a je závislá na intenzitě vnějšího magnetického pole (T, Tesla) a typu atomového jádra vyjádřeného gyromagnetickým poloměrem.

kde je frekvence otáčení, gyromagnetický poměr, intenzita magnetického pole.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Interakci atomových jader s nenulovým spinem s vnějším magnetickým polem využívá např. metoda nukleární magnetické rezonance (NMR spektroskopie), která se používá ke zkoumání struktury látek.

Joseph Larmor[editovat | editovat zdroj]

Sir Joseph Larmor (11. července 1857 - 19. května 1942) byl britský fyzik a matematik, člen Královské společnosti v Londýně a Francouzské akademie věd. Zabýval se mj. termodynamikou a elektrodynamikou. V roce 1919 vyslovil předpoklad, že magnetická pole slunečních skvrn jsou vyvolávána dynamovým mechanismem, udržovaným pohyby plynů v blízkosti slunečního povrchu.[1]

Jevy spojené s chováním částic s magnetickým momentem ve vnějším magnetickém poli byly nazvány na jeho počest.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Encyklopedie Diderot. [s.l.] : [s.n.], 1999. v osmi svazcích s. ISBN 80-902555-6-6. S. 301.