Lady Hamiltonová

Lady Hamiltonová
Narození	26. dubna 1765 Neston
Úmrtí	15. ledna 1815 (ve věku 49 let) Calais
Příčina úmrtí	úplavice
Občanství	Spojené království Velké Británie a Irska a Království Velké Británie
Povolání	zpěvačka, modelka, mim, modelka, herečka, umělkyně a tanečnice
Choť	William Hamilton (1791–1803)
Partner(ka)	Horatio Nelson
Děti	Horatia Nelson
Rodiče	Henry Lyon a Mary Kidd
Příbuzní	Horatio Nelson Nelson-Ward, Eleanor Philippa Ward, Marmaduke Philip Smyth Ward, John Ward, Nelson Ward, William George Ward, Edmund Nelson Ward, Horatia Nelson Ward, Philip Ward a Caroline Mary Ward (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emma, lady Hamiltonová Emma, Lady Hamilton (rozená Amy Lyon, 26. dubna 1765 – 15. ledna 1815) byla anglická modelka, tanečnice a herečka. Svou kariéru zahájila v londýnském demi-monde, kde se postupně stala společnicí několika zámožných mužů. Její romantický život vyvrcholil vztahem s námořním hrdinou lordem Horatiem Nelsonem a proslavila se také jako oblíbená modelka a múza portrétisty George Romneyho.

Raný život

George Romney: Lady Hamiltonová jako Kirké, 1782.

Emma Hamilton se narodila jako dcera kováře z hrabství Cheshire a své dětství strávila ve Walesu, kde ji vychovávala její babička.

O jejích prvních letech existuje jen málo doložených informací. Jisté je, že ve dvanácti letech už pobývala v Londýně, kde pracovala jako pomocná ošetřovatelka v domácnosti skladatele Thomase Linleyho.

Když jí bylo přibližně šestnáct let, opustila Linleyho službu a přesunula se do domu paní Kellyové, která byla známá jako vedoucí nevěstince.

Začátek kariéry

Po období stráveném v domácnosti paní Kellyové se Emma postupně začala pohybovat v prostředí londýnské vyšší společnosti, kde se setkávala s umělci, hudebníky a muži z vyšších společenských vrstev. Toto prostředí, ač společensky kontroverzní, jí poskytlo příležitosti, které by jako dívka z chudých poměrů jinak nikdy nezískala. Právě zde se začala formovat její budoucí role významné ženy s vlivem.

V polovině 70. let 18. století se Emma stala společnicí sira Harryho Fetherstonhaugha, mladého aristokrata, který ji pozval na svůj venkovský statek Uppark. Zde vystupovala jako zpěvačka a tanečnice při soukromých společenských večírcích.

Jejich vztah však skončil náhle poté, co Emma otěhotněla. Fetherstonhaugh ji odmítl finančně podpořit a přerušil s ní kontakt. Tato epizoda je doložena v korespondenci mezi Featherstonhaughem a jeho přítelem Charlesem Francisem Grevillem.

Po ukončení vztahu se sirem Harrym Fetherstonhaughem se Emma obrátila na jeho přítele Charleses Francise Grevilla, který se stal jejím novým patronem. Greville jí poskytl stabilní zázemí a začal ji formovat tak, aby působila kultivovaněji a společensky přijatelně.

Múza pro umělce

Po ukončení vztahu se sirem Harrym Fetherstonhaughem se Emma obrátila na jeho přítele Charlese Francise Grevilla, který se stal jejím novým patronem a poskytl jí stabilní zázemí. Greville se snažil Emmu kultivovat a postupně ji uváděl do prostředí, které bylo mnohem uhlazenější než londýnský demi-monde. Pod jeho vedením se učila francouzštinu, zpěv, společenské chování a získávala dovednosti, které jí měly zajistit lepší budoucnost. Greville také rozhodl, že Emma předá svou novorozenou dceru do pěstounské péče, což bylo v té době běžné mezi ženami v podobné situaci.

Právě Greville představil Emmu portrétistovi Georgi Romneymu, který v ní okamžitě rozpoznal výjimečný model. Romney ji začal malovat opakovaně a vytvořil desítky portrétů, které Emmu proslavily v uměleckých kruzích po celé Británii. Jeho obrazy ji zobrazovaly jako antické bohyně, mytologické postavy i alegorie ctností a vytvořily z ní jednu z nejznámějších ženských tváří své doby. Romneyho fascinace Emmou byla tak silná, že se stala jeho nejčastěji malovanou múzou a její podoba se díky tomu rozšířila mezi aristokracii i sběratele umění.

Greville však měl vlastní ambice a plánoval sňatek s bohatou dědičkou, a proto se rozhodl Emmu „předat“ svému strýci, siru Williamu Hamiltonovi, britskému velvyslanci v Neapoli. Hamilton, vášnivý sběratel antických artefaktů a respektovaný diplomat, Emmu přijal do své domácnosti. V Neapoli se Emma ocitla v prostředí evropské aristokracie a rychle si získala pozornost nejen díky své kráse, ale i díky společenskému talentu a schopnosti navazovat kontakty. Stala se blízkou důvěrnicí královny Marie Karolíny Neapolské, sestry francouzské královny Marie Antoinetty, a získala přístup k nejvyšším kruhům neapolského dvora.

Lady Hamilton

V roce 1791 se Emma provdala za sira Williama Hamiltona a získala titul Lady Hamilton. Právě v Neapoli rozvinula svou originální performativní techniku známou jako „Attitudes“. Šlo o sérii póz inspirovaných antickými sochami, živými obrazy a pantomimou, které kombinovaly pohyb, výraz a kostým. Její vystoupení byla považována za mimořádný estetický zážitek a přitahovala diplomaty, umělce i cestovatele z celé Evropy. Johann Wolfgang Goethe, který Emmu viděl osobně, o ní napsal, že dokáže jediným gestem vyjádřit více než herečka za celou hru.

V Neapoli se Emma také poprvé setkala s admirálem Horatiem Nelsonem. Jejich první setkání v roce 1793 bylo zdvořilé, ale bez hlubšího významu. Teprve po Nelsonově vítězství v bitvě u Abúkíru v roce 1798 se jejich vztah začal rozvíjet. Nelson přijel do Neapole jako národní hrdina, vyčerpaný a nemocný, a Emma s Hamiltonem jej přijali do svého domu. Emma se stala jeho oporou, pečovala o něj a brzy mezi nimi vznikl hluboký citový vztah. Jejich poměr byl veřejným tajemstvím a stal se jedním z nejznámějších milostných příběhů britské historie. V roce 1801 se jim narodila dcera Horatia.

Emma však nebyla pouze společnicí a milenkou. Během revolučních nepokojů v Neapoli v letech 1798–1799 sehrála významnou politickou roli. Působila jako prostřednice mezi britským loďstvem a neapolským dvorem, pomáhala organizovat evakuaci královské rodiny na Sicílii a účastnila se diplomatických jednání. Její vliv na královnu Marii Karolínu byl značný a podle některých historiků to byla právě Emma, kdo ji v několika klíčových momentech přiměl k rozhodnutím, která ovlivnila osud celého království.

Poslední roky života

Po smrti sira Williama Hamiltona v roce 1803 a po Nelsonově triumfu u Trafalgaru v roce 1805 se Emma ocitla v centru pozornosti britské společnosti. Nelson ve své závěti žádal, aby se stát o Emmu postaral, ale vláda jeho přání ignorovala. Emma tak zůstala bez finanční podpory a její společenské postavení se rychle zhoršovalo. Zadlužila se, byla uvězněna pro dluhy a nakonec odešla do Francie, kde žila v chudobě. Zemřela 15. ledna 1815 v Calais ve věku 49 let.

Povaha

Podle historika Sichela byla Emma Hamilton osobností s mimořádně citlivou a vnímavou povahou, která dokázala spontánně a velmi výrazně reagovat na své okolí. Její přirozená schopnost vyjadřovat emoce jí umožňovala nejen zachytit nálady a myšlenky druhých, ale často je dokázala odhalit i jim samotným. Emma měla talent inspirovat ostatní a naznačovat jim možnosti, které přesahovaly jejich vlastní představy.

Sichel také uvádí, že Emmu provázel jakýsi pocit předurčení. Dokázala se rychle přizpůsobit významným situacím a naplnit jejich požadavky, což ji vedlo jak k velkým úspěchům, tak k dramatickým pádům. Byla pracovitá, vytrvalá a rozhodná. Postupně se stala aktivní politickou osobností, která si dopisovala s předními představiteli evropského boje proti jakobínství. Sichel rovněž odmítá představu, že byla pouhým nástrojem ambiciózní královny Marie Karolíny; v několika případech to byla právě Emma, kdo královnu přiměl k zásadním rozhodnutím.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lady Hamiltonová na Wikimedia Commons
• http://www.bbc.co.uk/history/british/empire_seapower/nelson_emma_01.shtml
• http://www.npg.org.uk/collections/search/person/mp01999/emma-lady-hamilton
• http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/225634

Autoritní data

Biblio: 3b567f8b-669e-478a-92a1-e8a2853124f8 NKC: jn20000700663 BIBSYS: 90053809 BNF: cb11973738n (data) CANTIC: 981058614755606706 GND: 118545310 ICCU: LO1V091738 ISNI: 0000 0001 1850 060X LCCN: n50018497 NLA: 35767884 NLG: 114201 NLI: 987007262339505171 NLP: a0000001198787 NTA: 072373954 PLWABN: 9810533949905606 SELIBR: 260701 SNAC: w6f19j6x SUDOC: 02776477X Trove: 1078373 ULAN: 500095026 VcBA: 495/73172 VIAF: 5722468 WorldCat Entities: E39PBJdrHYJdq9pbXfXwbdV6Kd