Ladislaus Hengelmüller

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ladislaus baron Hengelmüller
Ladislaus Hengelmuller.jpg

Rakousko-uherský velvyslanec v USA
Ve funkci:
1894 – 1913
Předchůdce Ernst Schmit
Nástupce Konstantin Dumba

Rakousko-uherský vyslanec v Srbsku
Ve funkci:
1887 – 1888
Předchůdce Rudolf Khevenhüller-Metsch
Nástupce Gustav Thömmel

Rakousko-uherský vyslanec v Brazílii
Ve funkci:
1891 – 1893
Předchůdce Rudolf Welsersheimb
Nástupce Ernst Schmit

Narození 2. května 1845
Budapešť
Úmrtí 22. dubna 1917 (ve věku 71 let)
Opatija
Profese diplomat
Commons Ladislaus Hengelmüller von Hengervár
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislaus svobodný pán Hengelmüller von Hengervár (2. května 1845, Budapešť22. dubna 1917, Opatija) byl rakousko-uherský diplomat. Na ministerstvu zahraničí působil od roku 1868, zásluhy získal později jako dlouholetý rakousko-uherský velvyslanec v USA (1894–1913). V roce 1906 byl povýšen na barona a v roce 1910 se stal členem uherské Horní sněmovny.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z německé rodiny usazené v Uhrách, jeho otec Michael Hengelmüller byl úředníkem ve státních službách. Ladislaus vystudoval práva, krátce sloužil v armádě a poté začal pracovat jako úředník na uherském ministerstvu financí. V roce 1868 vstoupil do diplomatických služeb a zúčastnil se východoasijské expedice admirála von Petze. Po návratu do Evropy byl krátce konzulem v Bukurešti, poté vyslaneckým sekretářem ve Washingtonu. V letech 1875–1876 působil v Německu (Brémy, Kolín nad Rýnem, Frankfurt nad Mohanem), poté přešel do Paříže a v letech 1879–1887 byl velvyslaneckým radou v Londýně. V letech 1887–1888 byl vyslancem v Bělehradě, kde měl důležitou úlohu, protože tehdejší Srbské království bylo závislé na podpoře Rakouska-Uherska. Po návratu z Bělehradu byl povýšen do šlechtického stavu (1889) a dva roky zůstal mimo aktivní službu. V letech 1891–1893 byl rakousko-uherským vyslancem v Brazílii a nakonec dlouholetým vyslancem ve Spojených státech amerických (1894–1913). Díky jeho intervenci bylo diplomatické zastoupení ve Washingtonu povýšeno z vyslanectví na velvyslanectví (1903). Od roku 1910 byl doyenem diplomatického sboru ve Washingtonu, díky dlouholetému působení zde získal značnou popularitu a mimo jiné patřil k přátelům amerického prezidenta Theodora Roosevelta. Po návratu z USA odešel do výslužby.

Během své diplomatické služby získal řadu vyznamenání, byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1908), velkokříže Řádu Františka Josefa (1889) a Řádu železné koruny (1875). V roce 1898 byl jmenován c.k. tajným radou a v roce 1906 byl povýšen do stavu svobodných pánů. V roce 1910 se stal členem uherské Sněmovny magnátů.

Když se po návratu z Brazílie v roce 1893 zúčastnil jako delegát mezinárodní konference o zdravotnictví v Drážďanech, oženil se zde s polskou šlechtičnou Marií Albertinou Dunin-Borkowskou, ovdovělou Taczanowskou (1859–1941).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 331–332 ISBN 978-3-205-20493-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Ladislaus Hengelmüller in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online