Ladislaus Hengelmüller
| Ladislaus baron Hengelmüller | |
|---|---|
 | |
| Rakousko-uherský velvyslanec v USA | |
| Ve funkci: 1894 – 1913 | |
| Předchůdce | Ernst Schmit |
| Nástupce | Konstantin Dumba |
| Rakousko-uherský vyslanec v Srbsku | |
| Ve funkci: 1887 – 1888 | |
| Předchůdce | Rudolf Khevenhüller-Metsch |
| Nástupce | Gustav von Thoemmel |
| Rakousko-uherský vyslanec v Brazílii | |
| Ve funkci: 1891 – 1893 | |
| Předchůdce | Rudolf Welsersheimb |
| Nástupce | Ernst Schmit |
| Narození | 2. května 1845 Pešť |
| Úmrtí | 22. dubna 1917 (ve věku 71 let) Opatija |
| Choť | Maria Albertyna Dunin-Borkowska |
| Děti | Mila (1899–1919) |
| Příbuzní | Marianne Hengelmüller Edle von Hengervár (sourozenec) |
| Profese | diplomat |
| Commons | Ladislaus Hengelmüller von Hengervár |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ladislaus svobodný pán Hengelmüller von Hengervár (2. května 1845 Budapešť – 22. dubna 1917Opatija) byl rakousko-uherský diplomat. Na ministerstvu zahraničí působil od roku 1868, zásluhy získal později jako dlouholetý rakousko-uherský velvyslanec v USA (1894–1913). V roce 1906 byl povýšen na barona a v roce 1910 se stal členem uherské Horní sněmovny.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z německé rodiny usazené v Uhrách, jeho otec Michael Hengelmüller byl úředníkem ve státních službách. Ladislaus vystudoval práva, krátce sloužil v armádě a poté začal pracovat jako úředník na uherském ministerstvu financí. V roce 1868 vstoupil do diplomatických služeb a zúčastnil se východoasijské expedice admirála von Petze. Po návratu do Evropy byl krátce konzulem v Bukurešti, poté vyslaneckým sekretářem ve Washingtonu. V letech 1875–1876 působil v Německu (Brémy, Kolín nad Rýnem, Frankfurt nad Mohanem), poté přešel do Paříže a v letech 1879–1887 byl velvyslaneckým radou v Londýně. V letech 1887–1888 byl vyslancem v Bělehradě, kde měl důležitou úlohu, protože tehdejší Srbské království bylo závislé na podpoře Rakouska-Uherska. Po návratu z Bělehradu byl povýšen do šlechtického stavu (1889) a dva roky zůstal mimo aktivní službu. V letech 1891–1893 byl rakousko-uherským vyslancem v Brazílii a nakonec dlouholetým vyslancem ve Spojených státech amerických (1894–1913). Díky jeho intervenci bylo diplomatické zastoupení ve Washingtonu povýšeno z vyslanectví na velvyslanectví (1903). Od roku 1910 byl doyenem diplomatického sboru ve Washingtonu, díky dlouholetému působení zde získal značnou popularitu a mimo jiné patřil k přátelům amerického prezidenta Theodora Roosevelta. Po návratu z USA odešel do výslužby.
Během své diplomatické služby získal řadu vyznamenání, byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1908), velkokříže Řádu Františka Josefa (1889) a Řádu železné koruny (1875). V roce 1898 byl jmenován c.k. tajným radou a v roce 1906 byl povýšen do stavu svobodných pánů. V roce 1910 se stal členem uherské Sněmovny magnátů.
Když se po návratu z Brazílie v roce 1893 zúčastnil jako delegát mezinárodní konference o zdravotnictví v Drážďanech, oženil se zde s polskou šlechtičnou Marií Albertinou Dunin-Borkowskou, ovdovělou Taczanowskou (1859–1941).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 331–332 ISBN 978-3-205-20493-0
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislaus Hengelmüller na Wikimedia Commons - Ladislaus Hengelmüller in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online
