Lachés (dialog)
![]() |
Platónovy dialogy |
Rané dialogy: |
Obrana Sókratova – Charmides |
Euthyfrón – Alkibiades první – Kritón |
Hippias Větší – Hippias Menší – Ión |
Lachés – Lysis – Prótagorás |
Přechodné a střední dialógy: |
Kratylos – Eutydémos – Gorgias |
Menéxenos – Menón – Faidón |
Symposion – Ústava – Faidros |
Parmenidés – Teaitetos |
Pozdní dialogy: |
Timaios – Kritias |
Sofistés – Politikos |
Filébos – Zákony |
Autenticita je sporná: |
Kleitofón – Epinomis – Theages |
Dopisy – Soupeřící milenci |
Minós – Alkibiades druhý |
Lachés (řec. Λάχης; 2. pád Lachéta) je filozofický dialog, jehož autorem je Platón; patří k jeho nejstarším dialogům.[1] Účastníci rozpravy diskutují o výchově a statečnosti.
Obsah
- 1 Účastníci diskuse
- 2 Stručný obsah dialogu
- 2.1 Má výcvik v šermování místo ve vzdělávání mládeže? [178a–181d]
- 2.2 Nikias o vzdělávací hodnotě šermu [181e-182d]
- 2.3 Lachés popírá užitečnost výcviku v šermování [182e-184c]
- 2.4 Jsou generálové kvalifikováni hovořit o vzdělání? [184d–189c]
- 2.5 Potřeba definovat statečnost [189d-190d]
- 2.6 Lachétova první definice [190e-192a]
- 2.7 Lachétova druhá definice [192b-194c]
- 2.8 Nikiova definice [194d-196c]
- 2.9 Důsledky Nikiovy definice: mohou být zvířata statečná? [196d–197e]
- 2.10 Nikias se pokusil definovat dobro, nikoli statečnost [198a-199e]
- 2.11 Konec diskuse: Sókratés prohlašuje, že všichni přítomní se musí učit [200a-201a]
- 3 Komentář
- 4 České překlady
- 5 Citát („Znalostí se má rozsuzovat, a ne množstvím.")
- 6 Odkazy
Účastníci diskuse[editovat | editovat zdroj]
Postavy, které v dialogu vystupují, jsou osobami historickými:
- Sókratés
- Lysimachos, syn Aristeida (asi 530–468 př. n. l.), proslulého athénského státníka a vojevůdce;
- Melésias, syn Thukydida (asi 490–429 př. n. l.), vůdce athénských aristokratů (není totožný s historikem Thúkydidem);[2]
- Nikias, athénský vojevůdce a politik, za výpravy na Sicílii byl zajat od Syrakusanů a odsouzen k smrti (†413 př. n. l.);[3]
- Lachés, athénský vojevůdce, padl v bitvě u Mantineie v roce 418 př. n. l.; dialog nese jeho jméno.[4]
- Přítomni jsou i dva chlapci, syn Lysimachův a syn Melésiův.[pozn. 1] Do rozhovoru vstoupí jen jednou, a to když potvrzují, že znají Sókrata.
Rozprava se odehrává v Athénách někdy mezi roky 424 př. n. l. (datum bitvy u Délia,[6] která je v dialogu zmíněna) a 418 př. n. l. (smrt Lachéta). Obsah rozmluvy je však literárním výtvorem Platónovým.
Stručný obsah dialogu[editovat | editovat zdroj]
Má výcvik v šermování místo ve vzdělávání mládeže? [178a–181d][editovat | editovat zdroj]
Lysimachos a Melesias, synové slavných otců, se snaží poskytnout svým synkům co nejlepší vzdělání. Kdosi jim řekl, že součástí výchovy by měl být i výcvik v boji ve zbroji (řec. ὁπλομαχία, hoplomachia), to je v antickém šermu,[7] či spíše v šermířské akrobacii.[5] Požádali o radu vojevůdce Lachéta a Nikia a spolu s nimi se podívali na představení šermířského mistra Stésilea, jenž předváděl své umění. Na návrh Lachéta žádají o radu i Sókrata. Ten slíbil, že se vynasnaží poradit, bude-li moci, ale napřed ať mluví Nikias a Lachés, mužové starší a zkušenější.
Nikias o vzdělávací hodnotě šermu [181e-182d][editovat | editovat zdroj]
Nikias zdůvodňuje užitečnost šermu pro mladé muže. Uvádí, že výcvik v šermířském umění podporuje fyzickou zdatnost, připravuje mladíky na vojenské úkoly, poskytuje výhodu oproti nevyškoleným soupeřům, pomáhá porozumět vojenské strategii. Toto umění prý u každého muže zvyšuje nebojácnost a zmužilost v boji.
Lachés popírá užitečnost výcviku v šermování [182e-184c][editovat | editovat zdroj]
Lachés naproti tomu argumentuje proti nutnosti výcviku v šermířství. Tvrdí, že Sparťané, kteří se znamenitě vyznají ve válečném umění, tento výcvik nepraktikují. A také nikdo z instruktorů šermířství se dosud nevyznamenal ve skutečné válce. Proto nestojí za to, aby člověk tento výcvik podstupoval.
Jsou generálové kvalifikováni hovořit o vzdělání? [184d–189c][editovat | editovat zdroj]
Melésias a Lysimachos žádají Sókrata, aby rozhodl, které mínění je správné. Sókratés se nejprve snaží objasnit, jaké je skutečné téma jejich diskuse. Kdykoli někdo o něčem uvažuje za nějakým účelem, je předmětem rozmýšlení onen jeho účel, a ne to, co je jen prostředkem. Vlastním cílem přece není výcvik v šermování, ten má být jen jedním z prostředků výchovy chlapců. Hlavní otázkou je však péče o charakter oněch mladých mužů. „Tedy k tomu je třeba hleděti, zda je někdo z nás odborníkem v pěstování duše a je s to krásně ji vypěstovat."[8] Zároveň se Sókratés se přiznává, že nemá kvalifikaci v tomto oboru, a předpokládá, že Lachés a Nikias se buď sami vyznají v pěstování charakteru, nebo znají odborníky v této oblasti. Sókratés navrhuje zeptat se obou vojevůdců, zda mají takové odborné znalosti. Generálové posléze slibují, že poskytnou své zkušenosti.
Potřeba definovat statečnost [189d-190d][editovat | editovat zdroj]
Podle Sókrata jde o to, jakým způsobem by měla přistoupit zdatnost k duším chlapců, aby je učinila lepšími. K tomu potřebujeme vědět, co je zdatnost (řec. ἀρετή, areté; překládáno též jako ctnost). „Neboť kdybychom snad ani naprosto nevěděli o zdatnosti, co to asi je, jakým způsobem bychom mohli komukoli o té věci radit, jak by jí nejlépe nabyl?"[9] Při jakékoli výuce musíme tápat, pokud nevíme, co se pokoušíme učit. Uvažovat však hned o celé zdatnosti považuje Sókratés za příliš veliký úkol. Je třeba nejprve prozkoumat, zdali je dostatečné naše vědění o některé její části, což bude pravděpodobně snadnější. Ke zkoumání vybírá tu část, k níž se zdá směřovat výcvik v šermu, tedy statečnost. Otázka, co je statečnost (řec. ἀνδρεία, andreia),[pozn. 2] je pak skoro až do konce dialogu předmětem diskuse.
Lachétova první definice [190e-192a][editovat | editovat zdroj]
Vojevůdce Lachés soudí, že podat výměr statečnosti není nesnadné: „jestliže by totiž někdo chtěl vytrvávaje v šiku brániti se proti nepřátelům a neutíkal, dobře věz, že ten by byl statečný."[11] Sókratés namítá, že Lachétova definice je specifická pro vojenskou pěchotu. V některých válečných situacích je však možno projevit statečnost i na ústupu. A existuje přece statečnost i v době míru: na moři, vůči nemoci, bídě, statečnost občanská, prostě statečnost v různých životních situacích. Ptá se, co je společného všem těmto formám statečnosti.
Lachétova druhá definice [192b-194c][editovat | editovat zdroj]
Lachés uznává námitky a nabízí výměr obecnější: statečnost je „jakási vytrvalost duše"."[12] Sókratés ukazuje, že předchozí definice byla příliš úzká, ale tato je zase příliš široká. Člověk přece může být vytrvalý ve věcech dobrých i špatných. Vytrvalost spojená s nerozumností může být škodlivá a zlá, a proto nemůže být součástí zdatnosti (ctnosti). Ne každou vytrvalost lze tedy nazvat statečností. Na Sókratovu výzvu se pak pokouší definovat statečnost Nikias.
Nikiova definice [194d-196c][editovat | editovat zdroj]
Nikias míní, že statečnost je „znalost věcí hrozivých i nehrozivých i ve válce i ve všech ostatních věcech.".[13] Lachés však namítá, že znalost je něco rozdílného od zdatnosti. Tak na příklad u nemocí lékaři znají věci hrozivé, můžeme je ale jen proto nazývat statečnými? Všichni odborníci vědí, které věci v jejich uměních jsou hrozivé i které nehrozivé, to však neznamená že musí být stateční.
Důsledky Nikiovy definice: mohou být zvířata statečná? [196d–197e][editovat | editovat zdroj]
Poněvadž statečnost definuje jako znalost toho, co je strašné a nehrozné, Nikias popírá, že zvířata mohou být statečná; soudí, že pro statečnost je nezbytná určitá míra moudrosti. Statečnými nelze nazývat ani děti, které se pro nerozumnost ničeho nebojí. Nebojácnost a statečnost není totéž. Nebojácnosti spojené s neprozíravostí je velmi mnoho, a to u mužů, žen, dětí i zvířat. Ale stateční jsou dle Nikia jen ti rozumní.
Nikias se pokusil definovat dobro, nikoli statečnost [198a-199e][editovat | editovat zdroj]
Dle Sókrata jsou hrozivé ty věci, které způsobují strach, a nehrozivé, které strach nezpůsobují. Strach však nezpůsobují věci minulé, strach je očekávání budoucího zla. U věcí, které jsou předmětem vědění, však není jedno vědění o věcech minulých, jiné zase o věcech přítomných a budoucích, nýbrž jde o jedno a totéž vědění. Je-li tedy statečnost znalostí, pak by měla být znalostí netoliko věcí hrozivých a nehrozivých, tedy jen budoucího zla a dobra, ale znalostí všech věcí dobrých a zlých (minulých, přítomných i budoucích). Znalost celkového životního dobra však jistě přesahuje pojem statečnosti; ta je přece jen částí zdatnosti (areté). Ani Nikiovi se tedy nepodařilo definovat statečnost.
Konec diskuse: Sókratés prohlašuje, že všichni přítomní se musí učit [200a-201a][editovat | editovat zdroj]
Nakonec tedy Sókratés považuje definice obou vojevůdců za neuspokojivé. Vyznává, že rozhovor zůstal trčet v aporii, v bezcestí, nikdo z přítomných že se nemůže pochlubit, že by na tom byl lépe než druzí, a vyzývá všechny k usilovnému společnému hledání.[14] „My všichni musíme společně hledat co nejlepšího učitele především sami pro sebe – neboť ho potřebujeme – a potom i pro ty chlapce, nešetříce ani peněz, ani ničeho jiného; nechávat však nás samy v tom stavu, v kterém nyní jsme, to neradím.".[15] Na závěr slibuje Lysimachovi, že k němu zítra přijde, aby se o tom poradili.
Komentář[editovat | editovat zdroj]
Lachés patří k raným Platónovým dialogům, které ukazují Sókrata, jak usiluje o vymezení základních etických problémů.[16] V těchto tzv. „sókratovských dialozích" vytyčuje Sókratés zpravidla nějakou aporii, zvláště o jednotlivých ctnostech nebo dobrých vlastnostech, o jejich vzájemných vztazích a jejich vztahu k vědění. Aporie nejsou v těchto dialozích vyřešeny.[17] Ani dialog Lachés nekončí jasným vymezením probíraného pojmu, tedy statečnosti.
Význam Sókratovy (resp. platónské) dialektiky tkví v tom, že uvádí ve zmatek a ruší lidské představy, aby tak ukázala, že to, co pokládáme za pravdivé, ještě pravdou není. Z toho pak má vzejít potřeba vážného úsilí po poznání.[18] Také v dialogu Lachés je prokázána nedostatečnost běžných představ o statečnosti a zároveň je zde naznačena cesta k filozofickému pojetí, v němž musí být obsažen pojem vědění i pojem dobra.[19]
Definici statečnosti podal Platón v dialogu Prótagoras, kde Sókratés říká, že to je „moudrá znalost věcí nebezpečných a bezpečných".[20] [pozn. 3] V Platónově pojetí „filozofická statečnost záleží ve správném posouzení věcí vzhledem k tomu, jsou-li člověku zlem skutečným či jen zdánlivým; to posouzení závisí na vědění o pravém dobru. Sókratés statečně podstoupil smrt, protože byl přesvědčen, že to není zlo."[22]
České překlady[editovat | editovat zdroj]
- Platón. Platonův Laches a Kriton. Překlad František Velišský. V Praze: Tiskem a nákladem dra Edvarda Grégra, 1890. 67 s. cnb001686498. (1. vydání tohoto překladu vyšlo v roce 1869.) Dostupné online
- Platón. Charmidés; Lachés; Lysis; Theagés. Překlad František Novotný. 2. vyd. Praha: ISE, 1995. 150 s. Oikúmené. ISBN 80-85241-81-1. (1. vydání tohoto překladu vyšlo v roce 1940.)
Citát („Znalostí se má rozsuzovat, a ne množstvím.")[editovat | editovat zdroj]
Lysimachos:
Ano, já tě prosím, Sókrate; vždyť naše porada, jak se mi zdá, potřebuje jakoby rozhodčího. Neboť kdyby se tito dva shodovali, méně by bylo takového potřebí; takto však, jak vidíš, Lachés hlasoval opačně proti Nikiovi, a proto je dobře vyslechnout i tebe, ke kterému z těch obou mužů se svým hlasem přidáváš.
Sókratés:
Jak to, Lysimachu? Co schválí většina z nás, to hodláš provádět?
Lysimachos:
Ano, co také by mohl člověk dělat, Sókrate?
Sókratés:
Také ty, Melésio, by sis takto počínal? A kdybys bral nějakou radu o zápasnické přípravě svého syna, co má cvičit, zdalipak bys poslouchal většiny z nás, či onoho, kdo právě je vzdělán a vycvičen pod vedením dobrého učitele tělocviku?
Melésias:
Rozumí se, že onoho, Sókrate.
Sókratés:
Tedy onoho bys poslouchal více než nás čtyř?
Melésias:
Snad.
Sókratés:
Ano, neboť znalostí se má, myslím, rozsuzovat, a ne množstvím, co má být dobře rozsouzeno.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dle mínění profesora Patočky byli ve věku, kdy začíná vážná tělesná i duševní výchova, tedy sotva něco více než desítiletí.[5]
- ↑ Pojem statečnosti daly Řekům zkušenosti války, proto doslovný překlad řeckého slova andreia je „mužnost", „zmužilost". Toto slovo se postupně stalo označením statečnosti ve všech oblastech života.[10]
- ↑ Xenofón ve svých Vzpomínkách na Sókrata připisuje Sókratovi výrok, že „stateční jsou tedy lidé, kteří vědí, jaké je správné počínání v těžkých a nebezpečných situacích, a kteří v tom dělají chyby, jsou zbabělí".[21]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PATOČKA, Jan. Platón: přednášky z antické filosofie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 379 s. ISBN 80-04-25609-0. S. 108.
- ↑ SVOBODA, Ludvík ed. a kol. Encyklopedie antiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1973. 744 s. cnb000127564. S. 619.
- ↑ O něm viz → Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 18. díl. V Praze: J. Otto, 1902. 1026 s. cnb000277218. Heslo „Nikias", s. 310–311. Dostupné online
- ↑ O něm viz → Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 15. díl. V Praze: J. Otto, 1900. 1066 s. cnb000277218. Heslo „Laches", s. 564. Dostupné online
- ↑ a b PATOČKA, Jan. Platón: přednášky z antické filosofie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 379 s. ISBN 80-04-25609-0. S. 109.
- ↑ BAHNÍK, Václav, ed. et al. Slovník antické kultury. [1. vyd.]. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. cnb000160204. S. 143.
- ↑ Platón. Charmidés; Lachés; Lysis; Theagés. Překlad František Novotný. 2. vyd. Praha: ISE, 1995. 150 s. Oikúmené. ISBN 80-85241-81-1. S. 47.
- ↑ Platón. Charmidés; Lachés; Lysis; Theagés. Překlad František Novotný. 2. vyd. Praha: ISE, 1995. 150 s. Oikúmené. ISBN 80-85241-81-1. S. 61.
- ↑ Platón. Charmidés; Lachés; Lysis; Theagés. Překlad František Novotný. 2. vyd. Praha: ISE, 1995. 150 s. Oikúmené. ISBN 80-85241-81-1. S. 66.
- ↑ NOVOTNÝ, František. O Platonovi. Díl třetí, [Filosofie]. 1. vyd. V Praze: Jan Laichter, 1949. 622 s. cnb000714188. S. 349.
- ↑ Platón. Charmidés; Lachés; Lysis; Theagés. Překlad František Novotný. 2. vyd. Praha: ISE, 1995. 150 s. Oikúmené. ISBN 80-85241-81-1. S. 67.
- ↑ Platón. Charmidés; Lachés; Lysis; Theagés. Překlad František Novotný. 2. vyd. Praha: ISE, 1995. 150 s. Oikúmené. ISBN 80-85241-81-1. S. 69.
- ↑ Platón. Charmidés; Lachés; Lysis; Theagés. Překlad František Novotný. 2. vyd. Praha: ISE, 1995. 150 s. Oikúmené. ISBN 80-85241-81-1. S. 73.
- ↑ PATOČKA, Jan. Platón: přednášky z antické filosofie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 379 s. ISBN 80-04-25609-0. S. 119.
- ↑ Platón. Charmidés; Lachés; Lysis; Theagés. Překlad František Novotný. 2. vyd. Praha: ISE, 1995. 150 s. Oikúmené. ISBN 80-85241-81-1. S. 81
- ↑ MCGREAL, Ian Philip, ed. Velké postavy západního myšlení: slovník myslitelů. Překlad Martin Pokorný. Vyd. 1. Praha: Prostor, 1997. 707 s. ISBN 80-85190-61-3. S. 37.
- ↑ HARE, Richard Mervyn, ChADWICK, Henry a BARNES, Jonathan. Zakladatelé myšlení: Platón, Aristoteles, Augustinus. Překlad Karel Berka. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1994. 315 s. ISBN 80-205-0363-3. S. 35.
- ↑ HEGEL, Georg Wilhelm Friedrich. Dějiny filosofie. II. díl. 1. vyd. Praha: ČSAV, 1965. 403 s. cnb002444293. S. 46, 144.
- ↑ NOVOTNÝ, František. O Platonovi. Díl třetí, [Filosofie]. 1. vyd. V Praze: Jan Laichter, 1949. 622 s. cnb000714188. S. 349–350.
- ↑ Platón. Prótagoras. Překlad František Novotný. 2., opr. vyd. Praha: Oikoymenh, 1992. 85 s. ISBN 80-85241-16-1. S. 78.
- ↑ Xenofón. Vzpomínky na Sókrata. Překlad Václav Bahník. Ve Svobodě 1. vyd. Praha: Svoboda, 1972. 450 s. cnb000158729. S. 175.
- ↑ NOVOTNÝ, František. O Platonovi. Díl třetí, [Filosofie]. 1. vyd. V Praze: Jan Laichter, 1949. 622 s. cnb000714188. S. 351.
- ↑ Platón. Charmidés; Lachés; Lysis; Theagés. Překlad František Novotný. 2. vyd. Praha: ISE, 1995. 150 s. Oikúmené. ISBN 80-85241-81-1. S. 59–60.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ČÁDA, František. Skladba Platonova dialogu Lacheta. In: Listy filologické, ročník 16 (1889). S. 328–336, 410–415. Dostupné online: 1. část, 2. část
- FISCHER, Josef Ludvík. Případ Sokrates. 2. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1994. 170 s. ISBN 80-7106-110-7. [Rozbor dialogu „Lachés" je na str. 91–95.]
- NOVOTNÝ, František. O Platonovi. Díl druhý, [Dílo]. 1. vyd. V Praze: Jan Laichter, 1948. 498 s. cnb000674226. (Stať „Lachés" je na str. 65–68.]
- NOVOTNÝ, František. O Platonovi. Díl třetí, [Filosofie]. 1. vyd. V Praze: Jan Laichter, 1949. 622 s. cnb000714188. [Stať „Statečnost" je na str. 349–351.]
- PATOČKA, Jan. Platón: přednášky z antické filosofie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 379 s. ISBN 80-04-25609-0. (Stať „Lachés" je na str. 106–120.]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Dílo Laches ve Wikizdrojích (anglicky)