La Roche-Guyon

La Roche-Guyon
Znak
Poloha
Souřadnice	49°4′54″ s. š., 1°37′46″ v. d.
Nadmořská výška	13 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Francie Francie
Region	Île-de-France
Departement	Val-d'Oise
Arrondissement	Pontoise
Kanton	Vauréal
La Roche-Guyon
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	4,61 km²
Počet obyvatel	399 (2023)
Hustota zalidnění	86,6 obyv./km²
Správa
Starosta	Christine Forgeová (od 2014)
Oficiální web	larocheguyon.fr
E-mail	mairie.larocheguyon@wanadoo.fr
PSČ	95780
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

La Roche-Guyon je francouzská obec nacházející se v departementu Val-d'Oise v regionu Île-de-France. La Roche-Guyon je součástí sdružení Nejkrásnější vesnice Francie.

Poloha

Obec se nachází v jihozápadní části Val-d'Oise, na hranicích Île-de-France a Normandie, na rozhraní tří departementů: Val-d'Oise, Yvelines a Eure. Leží přibližně 66 km severozápadně od Paříže a 40 km západně od Pontoise.

		Amenucourt	Chérence
	Gasny		Haute-Isle
		La Roche-Guyon
	Gommecourt	Freneuse	Moisson

Dějiny

Náhorní plošina byla osídlena již v pravěku. Podle legendy se v raných dobách křesťanství Pience, vdova po majiteli panství, setkala se svatým Nikáziem. Na místě jejich setkání nechala poté vystavět svatyni, o které se předpokládá, že je západní lodí současné hradní kaple.

Malá merovejská nekropole svědčí o osídlení v raném středověku.

Až smlouva ze Saint-Clair-sur-Epte, uzavřená v roce 911 hovoří o lokalitě La Roche na strategickém místě na hranici s Normandským vévodstvím, na pravém břehu řeky Epte. První hrad byl postaven kolem roku 1066 na obranu Île-de-France, královského území, jako součást opevnění Epte.

Kolem roku 1190 byla postavena věž, spojená s hradem podzemním schodištěm o asi sto schodech vytesaným do boku plošiny. Má výhled na údolí Seiny a Epte a nachází se na strategické poloze. Ve 13. století byl postaven dolní panský dům.

Rodina Guy de La Roche byli pány léna od 10. do 15. století.

V roce 1628 se panství dostalo do vlastnictví rodiny du Plessis-Liancourt a poté v roce 1659 do vlastnictví rodiny La Rochefoucauld sňatkem Jeanne du Plessis-Liancourt s Františkem VII. de La Rochefoucauld (1634-1714). Zámek zůstal v majetku této rodiny dodnes, s výjimkou let 1816-1829, kdy patřil vévodům z Rohanu.

V 18. století provedl vévoda Alexandre de La Rochefoucauld (1690-1762), šestý syn Františka VIII. de La Rochefoucauld a Madeleine Le Tellier de Louvois, rozsáhlé přestavby na hradě a ve vesnici. V těchto pracích později pokračovala jeho dcera, vévodkyně z Enville. Staré panské sídlo La Roche-Guyon, středověkého původu, již nebylo vhodné pro vévodu a jeho matku, dceru ministra Louvoise a proto bylo v 18. století přeměněno na barokní zámek.

Ulice vesnice byly vydlážděny a v roce 1742 byl vybudován vodovod, který přiváděl vodu z Chérence na náhorní plošině Vexin 3,2 km dlouhým akvaduktem do nádrže vytesané do útesu nad hospodářskými budovami hradu. Zásoboval zámeckou kuchyni, zeleninovou zahradu a také novou kašnu ve vesnici. Do té doby vesničané odebírali vodu přímo ze Seiny. Poté vévoda nechal v letech 1744 a 1762 postavit silnici do Gasny a další cesty.

Vévodkyně z Enville poté nechala na ostrově Île aux Bœufs, západně od vesnice, vybudovat promenádu. V roce 1769 bylzaložen park osázený libanonskými cedry a poté byl navržen rozlehlý park o rozloze asi patnácti hektarů.

V polovině 18. století vévodství zahrnovalo farnosti La Roche, Gommecourt, Clachaloze, Bennecourt, Limetz, Villez, Amenucourt, Roconval, Beauregard, Chérence, Copierres, Montreuil-sur-Epte, Haute-Isle, Chanteuilsle, Aincourt, Vé Saint-Martin-la-Garenne, Sandrancourt, Guernes, Moisson, Rolleboise, Méricourt, Freneuse a Bonnières. Vévodkyně provozovala salon oblíbený u osvícenců, jako byl Anne Robert Jacques Turgot, který zde pobýval sedm měsíců, Nicolas de Condorcet (v letech 1785 a 1791), anglický agronom Arthur Young, malíř Hubert Robert, který měl na zámku nějakou dobu ateliér, nebo Jean le Rond d’Alembert, Choiseulové a Rohanové.

Tento vliv byl založen na rozvoji rozsáhlého venkovského panství, jehož lesy, mýtné na Seině a další práva tvořily rozsáhlé příjmy, které umožňovaly rodině La Rochefoucauldů udržet si postavení mezi nejvyšší šlechtou.

Po svolání generálních stavů 21. ledna 1789 Louis-Alexandre de La Rochefoucauld, syn vévodkyně z Enville, byl jmenován zástupcem šlechty města Paříže. Byl jedním ze 47 šlechticů, kteří se dne 25. června připojili k třetímu stavu. Za zástupce správní rady Chaumont byli také zvoleni Jean-Jacques Feugères, právník parlamentu, a také André-François a Nicolas Alexandre Chandelierovi, zedníci, za farnost La Roche-Guyon. Během Francouzské revoluce se jmenovala Roche-sur-Seine a stala se správním sídlem krátce trvajícího kantonu s dvanácti obcemi (do roku 1801).

Louis-Alexandre de La Rochefoucauld hlasoval pro Občanskou ústavu duchovenstva a dne 12. listopadu byl jmenován prezidentem pařížské departementní rady. Dme 11. října 1791 se musel vypořádat s nepokoji vyvolanými girondisty. Uprchl po uvěznění krále Ludvíka XVI. a jeho rodiny v Templu, ale byl zatčen v Gisors dne 4. září 1792 byl zmasakrován davem. Den předtím byl ve vězení opatství Saint-Germain-des-Prés zavražděn Charles de Chabot, vnuk vévodkyně z Enville.

Dne 2. října 1793 Generální rada Seine-et-Oise nařídila zničení pevnosti, aby se zabránilo jejímu pádu do rukou kontrarevolucionářů. Třetina pevnosti byla srovnána se zemí. Kameny se pak staly levným stavebním materiálem a byly použity k výstavbě dalších budov ve vesnici.

S revolucí a v 19. století prošla obec významnou transformací. Z důležitého obchodního centra s týdenním trhem s prasaty a pšenicí se postupně stalo letovisko. Domy obývané vévodskou správou se staly rekreačními sídly pro pařížskou buržoazii. V roce 1812 byly zahájeny práce na přestavbě kostela. Severní kaple byla rozšířena a zvonice získala nový zvon. Během století došlo k několika katastrofálním sesuvům půdy. Dne 3. ledna 1810 se část skály zřítila na sklepy a dům a zabila dítě. Další sesuvy půdy nastaly v letech 1835 a 1894. V roce 1832 vesnici zasáhla velká epidemie cholery, které během tří týdnů podlehlo 32 obyvatel.

Večer 12. prosince 1840 se flotila pod velením prince z Joinville, která přivážela Napoleonovy ostatky ze Svaté Heleny, krátce zastavila v La Roche.

V 19. století se stal říční přístav významným pro průmyslovou aktivitu jako byl vápencový lom v Chérence a válcovny v Bray-et-Lû, vyrábějící zinkový plech. Železnice vybudovaná v údolí Epte byla však rychlejší a pohodlnější a říční přístav byl rychle opuštěn.

V roce 1819 pobýval Alphonse de Lamartine v La Roche-Guyon, kde napsal jednu ze svých Méditations poétiques. V roce 1821 a poté v roce 1835 pobýval ve vesnici Victor Hugo, jako host kardinála de Rohan.

V roce 1850 získal hrabě Georges (1821-1861), mladší syn vévody Françoise XIV. (1794-1874), od svého otce povolení vybudovat ozdravovnu pro rekonvalescenci dětí z pařížských nemocnic. Hrabě odkázal budovy kongregaci sester svatého Vincence de Paul, nebo Assistance Publique de Paris, která je zdědila. V roce 1890 byla díky odkazu pana Fortina postavena další budova ve prospěch chudých dětí z pařížských kongregačních škol. Správu zajišťoval ředitel dětské nemocnice Trousseau v Paříži.

Impresionistický malíř Camille Pissarro zde pobýval v roce 1863, v roce, kdy se účastnil Salonu odmítnutých. Claude Monet, který pobýval ve Vétheuil a poté v Giverny, také vesnici pravidelně navštěvoval. Během léta roku 1885 pobýval ve vesnici Auguste Renoir a následující rok se nakrátko do vesnice vrátil. V červnu 1885 zde také maloval Paul Cézanne.

Po francouzsko-pruské válce v roce 1870 měla La Roche jen asi šest set obyvatel, zatímco před revolucí jich zde žilo přes tisíc. Od roku 1826 existovala pošta. V okolí se nacházely vinice. Víno bylo určeno především pro místní spotřebu.

Přes Seinu, která je v tomto místě široká 170 m, byly postupně postaveny dva mosty. První, postavený v roce 1840, fungoval do roku 1914. V letech 1914-1934 umožňoval trajekt spojený s kladkou posuvnou po laně automobilům přejezd řeky. Pěší se přepravovali přívozem. V říjnu 1932 začala stavba druhého mostu, který byl slavnostně otevřen 7. července 1935. Během bitvy o Francii byl francouzskými ženisty 9. června 1940 vyhozen do povětří.

Za druhé světové války v roce 1943 Němci na hradě umístili protiletadlové dělostřelecké postavení. Hrad v únoru 1944 obsadil štáb polního maršála Erwina Rommela. Vesnici s 543 obyvateli tehdy obsadilo více než 1500 vojáků.

Rommel byl na inspekční cestě po normandské frontě vážně zraněn. Byl převezen do vojenské nemocnice v Bernay, odtud do nemocnice v Le Vésinet nedaleko Paříže, poté byl na vlastní žádost převezen do Německa, aby mohl být se svou rodinou.

Nahradil ho polní maršál Günther von Kluge, který do La Roche přijel 19. července. Po neúspěšném pokusu o atentát na Hitlera Kluge spáchal sebevraždu.

Dne 18. srpna 1944 Německá armáda vesnici evakuovala. Večer 25. srpna vesnice utrpěla spojenecký bombardovací nálet, ovšem Němci už ji opustili. Vesnici zasáhlo 64 bomb a osm hrad. Bombardování zničilo nejstarší dům ve vesnici z roku 1520, poškodilo hospodářské budovy hradu i samotný hrad. Po válce byly provedeny rozsáhlé restaurátorské práce.

Poslední vinobraní se konalo kolem roku 1950. Vinice, která v roce 1900 pokrývala čtyřicet hektarů svahů, odolala fyloxeře, která na začátku století zdecimovala vinice v regionu Île-de-France, ale ne chorobě vějířovitých listů, která zničila poslední keře révy.

V roce 1987 se vydražila pozůstalost vévodkyně z La Roche-Guyon (1899-1984), rozené Marie-Louise Lerche, druhé manželky a vdovy po hraběti Gilbertovi de la Rochefoucauld (1889-1964), vévodovi z La Roche-Guyon, nábytek, dekorace a knihovnu rodového zámku. Od té doby sídlo trpělo vandalismem, který v kombinaci s nedostatečnou údržbou opět vyžadoval jeho rekonstrukci. Zámek, který zůstává majetkem rodiny La Rochefoucauld, byl pronajat Generální radě Val-d'Oise na základě dlouhodobé nájemní smlouvy. Pro veřejnost byl otevřen roku 1994 a s pomocí státu se postupně restauruje.

V roce 2003 prefekturní dekret povolil zřízení veřejného kulturního spolupracujícího zařízení pro zámek La Roche-Guyon. Toto veřejné zařízení nastoupilo po sdružení pro ochranu a propagaci panství, které bylo založeno v roce 1995 za účelem zajištění kulturních aktivit.

Pamětihodnosti

• Zámek La Roche-Guyon, jeho donjon je od roku 1862 zapsán na seznamu historických památek, celý zámek od roku 1943
• Kuchyňská zahrada zámku Château de la Roche-Guyon, po rekonstrukci je zahrada o rozloze přibližně tří hektarů znovu otevřena veřejnosti od 2004
• Kostel Saint-Samson, zařazený mezi historické památky od roku 1926. Stavba začala v roce 1404, kdy král Karel VI. udělil povolení k výstavbě farního kostela mimo areál hradu. Práce však byly brzy přerušeny stoletou válkou a obnoveny až ve druhé čtvrtině 16. století. Kostel byl původně navržen v gotickém slohu, ale konečné úpravy proběhly renesančním slohu.
• Radnice s krytou tržnicí z roku 1847
• Fontána z roku 1742
• Kasematy vyhloubené během druhé světové války. Německý generál Erwin Rommel si zde po vylodění v Normandii, které mělo za následek bombardování vesnice spojeneckým letectvem, na nějakou dobu zřídil své velitelství.
• Solnice a úřad pro daň ze soli z 18. století

Galerie

• 
  Donjon původního hradu
• 
  Zámek
• 
  Zámecká zahrada u Seiny
• 
  Kostel Saint-Samson
• 
  Radnice s tržnicí
• 
  Fontána
• 
  Bývalá solnice
• 
  Válečný pamník

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku La Roche-Guyon na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu La Roche-Guyon na Wikimedia Commons

Portály: Francie

Autoritní data	BNF: cb15280511w (data) GND: 4508185-2 LCCN: no2001080612 MBAREA: adb7a209-76ac-4d68-b7fc-1d8bc28e2c81 NLI: 987007496650905171 VIAF: 246277269 WorldCat Entities: E39PBJwX8Ct6xhG4bRp4XQp3wC