La Ciotat
| La Ciotat | |
|---|---|
 Pohled na město s přístavem | |
.svg) Znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°10′34″ s. š., 5°36′29″ v. d. |
| Nadmořská výška | 61 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Francie |
| Region | Provence-Alpes-Côte d’Azur |
| Departement | Bouches-du-Rhône |
| Arrondissement | Marseille |
| Kanton | La Ciotat |
  La Ciotat | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 31,46 km² |
| Počet obyvatel | 38 477 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 1 223 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Alexandre Doriol (LR) |
| Oficiální web | www |
| mairie | |
| PSČ | 13600 |
| Označení vozidel | 13 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
La Ciotat (výslovnost [la sjota]; okcitánsky La Ciutat) je město v jižní Francii v departementu Bouches-du-Rhône v regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur, ležící na pobřeží Středozemního moře, přibližně 25 kilometrů jihovýchodně od Marseille. Je nejjižnějším městem aglomerace Aix-Marseille-Provence a sídlem stejnojmenného kantonu. Žije zde přibližně 38 tisíc[1] obyvatel.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]La Ciotat leží na pobřeží Středozemního moře, na hranicích s národním parkem Calanques, v úzké půlkruhovité zátoce. Nachází se na okraji rozsáhlé vápencové synklinály, která se na západě zvedá v masiv Canaille a vytváří vysoké útesy spadající přímo do moře, na severu území města pokračuje až k obci Cassis, kde tvoří mys Cap Canaille. Tyto útesy, nazývané Soubeyranské útesy, dosahují výšky přes 390 metrů, čímž se řadí k nejvyšším ve Francii a zároveň mezi nejvyšší přímořské útesy v Evropě.
Sousední obce
[editovat | editovat zdroj] |
Cassis | Ceyreste | La Cadière-d’Azur | |
 |
Saint-Cyr-sur-Mer | |||
 La Ciotat  | ||||
 | ||||
Historie
[editovat | editovat zdroj]![](http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:"Plan_du_Port_et_du_Mole_de_la_Ciotat"_(22057954649).jpg)
Za římských dob nesla osada název Citharista, později užívaný název města La Ciutat, znamenající v okcitánštině a katalánštině „město“, se výrazněji prosadil v 15. století. Roku 1429 získalo La Ciotat městskou listinu, která ji uznala jako samostatnou obec. V následujícím století se stala útočištěm janovských aristokratů prchajících před konflikty mezi Francií a Španělskem. Tito přistěhovalci sehráli patrně klíčovou roli při založení loděnice, která se specializovala na stavbu lodí určených k vývozu místních produktů, jako byly olivový olej, víno, pšenice a mýdlo. Na oplátku přivážely lodě luxusní zboží – koření, hedvábí, koberce, parfémy či porcelán – aby uspokojily rostoucí nároky stále zdejších bohatších obyvatel.
Později se město stalo dějištěm jednoho z prvních promítaných filmů vůbec – snímku Příjezd vlaku do stanice La Ciotat, který roku 1895 natočili bratři Lumièrové. Ještě před oficiální pařížskou premiérou byl film promítán vybranému publiku v několika francouzských městech, mimo jiné i právě v La Ciotat. Také další tři filmy rané tvorby bratří Lumièrů – Partie d’écarté, Pokropený kropič (první známá filmová komedie) a Snídaně dítěte – vznikly roku 1895 právě v La Ciotat, a to ve vile Clos des Plages, letním sídle rodiny Lumièrů. Roku 1904 zde bratři Lumièrové vyvinuli své první barevné fotografie.[2]
V roce 1907 zde Jules Le Noir vynalezl hru pétanque, první turnaj se konal roku 1910. Historie této hry je dnes dokumentována v místním muzeu Ciotaden.
Městská radnice byla postavena roku 1978 a původně sloužila jako sídlo místní loděnické společnosti.
Druhá světová válka
[editovat | editovat zdroj]V září 1940 vytvořil vichistický režim, v návaznosti na obdobné předválečné praktiky právní základ pro soustřeďování cizinců mužského pohlaví ve věku 18 až 55 let do tzv. jednotek zahraničních dělníků (Groupes de Travailleurs Étrangers, GTE) a jejich nucené nasazení na práce ve veřejném či soukromém zájmu.[3] Tyto jednotky obvykle čítaly kolem 250 mužů, byly ubytovány v táborech a zpravidla jim velel francouzský důstojník v záloze.
Jedna taková jednotka s označením GTE 167, byla od července 1941 do března 1943 umístěna v La Ciotatu, přičemž její příslušníci museli pracovat v loděnici. Velitel tábora patřil podle dobových svědectví k těm, kteří brali svou odpovědnost vážně a snažili se zlepšit osud svých mužů, projevilo se to mimo jiné tím, že roku 1942 umožnil pomoc při nedostatečném zásobování potravinami a varoval židovské členy jednotky před deportací plánovanou na 3. srpna 1942 do tábora Les Milles a odtud do německých vyhlazovacích táborů. Díky tomu se z 60 Židů určených k transportu podařilo přibližně polovině uprchnout; jen několik z nich bylo znovu dopadeno a následně deportováno.[4]
Vývoj počtu obyvatel
[editovat | editovat zdroj]
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]Zejména v horní části města se nachází velké množství kancelářských budov. Ty představují významný zdroj pracovních míst i příjmů pro místní obyvatele, a to zejména díky navazujícím službám, jako je doprava, pohostinství a další servisní činnosti. Obchodní cestující zároveň podporují místní hotely, které by jinak byly závislé především na hlavní turistické sezóně.
V centru se nacházejí nákupní střediska i pobočky obchodního řetězce Carrefour a restaurace McDonald's. Městem rovněž prochází důležitá regionální silnice Route 10, která spojuje železniční stanici La Ciotat s centrem a pokračuje dále do přístavní části.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Městem prochází dálnice A50 a také železniční trať Marseille–Toulon–Nice, na které má železniční stanici pod názvem La Ciostat-Ceyreste. Dopravu zajišťuje společnost SNCF. Z La Ciotat do sousední obce Cassis vede silnice Corniche des Crêtes, patnáct kilometrů dlouhá, klikatá panoramatická trasa (oficiálně silnice D141) s panoramatickými výhledy na moře a vysoké útesy.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]
- Joseph-Antoine Fabre (1844–1923), římskokatolický kněz, biskup v Marseille v letech 1909–1923
- Albert Londe (1858–1917), fotograf, průkopník rentgenových snímků
- Louis-Joseph Maurin (1859–1936), římskokatolický kněz a kardinál, biskup v Lyonu v letech 1916–1936
- Bratři Auguste (1862–1954) a Louis (1864– 1948) Lumièrové, filmaři, v La Ciotat pobývali často na rodinné vile
- Fernand Bouisson (1874–1959), politik a 111. francouzský premiér, starostou města v letech 1935–1942
- René Donoyan (1940–2021), fotbalista
- André Nel (* 1959), entomolog a paleontolog
- Olivier Dahan (* 1967), režisér
- Yoan Cardinale (* 1994), fotbalista
- Quentin Cornette (* 1994), fotbalista
- Maxime Decomble (* 2005), cyklista
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Bridgewater, Anglie (1957)[5]
Kranj, Slovinsko (1958)
Singen, Německo (1958)
Torre Annunziata, Itálie (2006)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků La Ciotat na anglické Wikipedii a La Ciotat na německé Wikipedii.
- 1 2 Populations de référence 2023. INSEE. 18. prosince 2025. Dostupné online.
- ↑ Accueil | Institut Lumière. www.institut-lumiere.org [online]. [cit. 2026-03-02]. Dostupné online.
- ↑ 167e-GTE-La-Ciotat. www.ajpn.org [online]. [cit. 2026-03-02]. Dostupné online.
- ↑ Zone der Ungewißheit: Exil und Internierung in Südfrankreich 1933 - 1944. Příprava vydání Jacques Grandjonc, Theresia Grundtner. Dt. Erstausg. vyd. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt 512 s. (Rororo rororo-Sachbuch). ISBN 978-3-499-19138-1.
- ↑ Comité Jumelage La Ciotat. maisondujumelage.e-monsite.com [online]. [cit. 2026-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-08.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu La Ciotat na Wikimedia Commons - Oficiální stránky města
