Ludmila Pecháčková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Lída Merlínová)
Ludmila Pecháčková
Rodné jménoLudmila Skokanová
Narození3. února 1906
Praha-Holešovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. července 1988 (ve věku 82 let)
tamtéž
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPražská konzervatoř
Povolánísubreta, tanečnice, spisovatelka a dramatička
ChoťCyril Pecháček
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ludmila Pecháčková, rozená Skokanová (3. února 1906 Praha-Holešovice[1]11. července 1988 Praha)[2][3] byla česká subreta, tanečnice, žurnalistka a spisovatelka, autorka nenáročné, zejména milostné četby, dívčích románů, knih pro mládež a životopisů významných osobností.[4] Publikovala pod pseudonymem Lída Merlínová.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1925 absolvovala dramatickou konzervatoř, poté krátce působila jako elévka v Národním divadle v Praze a pak v operetním souboru olomouckého divadla.[4] Zde poznala skladatele, dirigenta a pedagoga Cyrila Pecháčka, za něhož se provdala.[5] Vedla zde také soukromou taneční školu a působila jako žurnalistka.[5] V roce 1940 se manželé přestěhovali do Dvora Králové a po válce zpět do Prahy. Tam Pecháčková působila jako učitelka tance. Po manželově předčasném skonu v roce 1949 navázala vztah s partnerkou (již v roce 1950 jí k prvnímu výročí věnovala knihu Muž na stráži), s níž zůstala patrně do konce života.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1929 vydala román s homoerotickou tematikou Vyhnanci lásky, jako první svazek nové erotické edice Faun pražského nakladatele A. Krále.[6] V roce 1934 následoval v nakladatelství Šolc a Šimáček román Lásky nevyslyšené a v roce 1937 dvoudílný román Dobrodruzi sexu, oba ve stylu (heterosexuální) červené knihovny.[7]

Když byl v roce 1931 založen časopis Hlas sexuální menšiny, začala do něj přispívat beletristickými texty a esejemi.[5]

Ve spolupráci s manželem napsala parodickou operetu Alfa a Omega s podtitulem moderní Robinsonky.[3]

V roce 1939 byl podle jednoho z jejích mnoha románů natočen film Zlatý člověk.[3][8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. sv. Antonína v Holešovicích
  2. a b LISHAUGEN, Roar; SEIDL, Jan. Generace hlasu. Česká meziválečná homoerotická literatura a její tvůrci. In: PUTNA, Martin C. Homosexualita v dějinách české kultury. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-2000-0. S. 234. Dále jen Lishaugen (2011).
  3. a b c d Lishaugen (2011), str. 236.
  4. a b FORST, Vladimír, a kolektiv. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 3 M-Ř. Svazek I, M-O. Praha: Academia, 2000. S. 240.  Cit. in: Lishaugen (2011), str. 234.
  5. a b c Lishaugen (2011), str. 235.
  6. Lishaugen (2011), str. 237.
  7. Lishaugen (2011), str. 239.
  8. Ludmila Pecháčková v Internet Movie Database (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]