Lícování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Lícování je ve strojírenství předepsání rozměrů a výroba dvou samostatných konstrukčních částí, kdy jedna svým vnějším povrchem (součást charakteru „hřídel“) má zapadat do otvoru vytvořeného v druhé (součást charakteru „díra“) tak, aby tyto části vůči sobě měly předepsaný vztah - tvoří uložení. Součástem, které do sebe mají zapadat, například hřídeli a díře ložiska, se obvykle stanovuje shodný jmenovitý průměr a ten se doplňuje ještě rozměrem tolerančního pole (stručně „tolerancí“); protože žádnou součástku nelze vyrobit úplně přesně, stanoví se takto rozmezí přípustných rozměrů s ohledem na funkci uložení. Velikost nebo šířka tolerančního pole určuje míru přesnosti, s níž se součástka musí vyrábět. Vhodnou kombinací přípustných odchylek může konstruktér rozhodnout o druhu uložení. Rozsah přípustné odchylky může konstruktér předepsat číselně v milimetrech, z praktických důvodů jsou však mezinárodně normovány a udávají se kombinací písmen a čísla.

Toleranční třídy[editovat | editovat zdroj]

Velikost tolerančního pole v μm pro jmenovitý rozměr 80-120 mm a stupně přesnosti IT4 - IT10

Toleranční pole se udává jako toleranční třída a označuje kombinací písmen A - Z, ZA - ZC (u hřídele malá a u díry velká písmena) a čísla 01, 0 - 18. Písmena udávají polohu tolerančního pole vůči jmenovitému rozměru či tzv. nulové čáře. U děr znamenají písmena A - H, že díra bude vždy větší než jmenovitý rozměr (A znamená největší kladnou odchylku, H nejmenší), písmeno J oboustrannou odchylku a písmena K - ZC, že díra bude vždy menší než jmenovitý rozměr. U hřídele je význam písmen obrácený: a znamená největší zápornou odchylku (hřídel bude menší než jmenovitý rozměr), h je oboustranná a zc znamená největší kladnou odchylku (hřídel bude větší než jmenovitý rozměr).

Čísla znamenají požadovaný stupeň přesnosti výroby čili šířku tolerančního pole. Čísla 01 - 4 znamenají největší přesnosti, například pro kalibry a měřidla, čísla 5 - 11 běžné strojírenské přesnosti a čísla 12 - 18 se užívají při výrobě polotovarů, určených k dalšímu opracování (například výkovků nebo výlisků). Dosažení vyšší přesnosti je ve výrobě pochopitelně nákladnější, takže konstruktér má volit nejnižší přesnost (nejvyšší číslo), která u daného uložení vyhoví požadované funkci. Šířka tolerančního pole roste geometricky, zvýšením stupně přesnosti o 1 se toleranční pole zvětší 1,6 krát (platí pro IT5 až IT18).

Druhy uložení[editovat | editovat zdroj]

Druh uložení je tedy určen kombinací tolerančního pole hřídele a díry a může být:

  • s přesahem nebo pevné - skutečný průměr hřídele bude vždy větší než průměr díry, takže součásti budou navzájem nehybně spojeny, jako například kolo nalisované na hřídeli. Příkladem může být uložení H11 / p11 (malá přesnost) nebo H7 / p6 s vyšší přesností.
  • přechodné - mezi součástkami může vzniknout vůle nebo přesah. Typickým příkladem může být uložení H7 / h7.
  • s vůlí nebo volné - skutečný průměr hřídele bude vždy menší než průměr díry, což zaručuje nezbytnou vůli a umožňuje vzájemný pohyb součástí, například hřídele v kluzném ložisku. Příkladem může být uložení H11 / d11 nebo přesnější H7 / f7.

Jednotná díra a jednotný hřídel[editovat | editovat zdroj]

Z praktických důvodů se ve výrobě užívá jen část možností, které toleranční třídy poskytují. Typicky se používá soustava jednotné díry a méně často soustava jednotného hřídele. Pokud se například díry obrábějí výstružníkem příslušného průměru, stačí jedna sada výstružníků obvykle s toleranční třídou H7, případně H6 nebo naopak H11. Podle druhu uložení se pak užívají hřídele s třídami například f7 (volné), h7 (přechodné) nebo s7 (s přesahem). To je soustava jednotné díry.

Naopak v soustavě jednotného hřídele se volí obvykle třída h7 a druh uložení pak určuje toleranční třída díry.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]