Lícování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Lícování je ve strojírenství předepsání rozměrů a výroba dvou samostatných konstrukčních částí, nejčastěji hřídele a ložiska (díry) tak, aby tyto části vůči sobě měly předepsaný vztah. Součásti, které do sebe mají zapadat, například hřídel a ložisko, mají obvykle shodný jmenovitý průměr, ale protože žádnou součástku nelze vyrobit úplně přesně, doplňuje se tento rozměr ještě rozměrem tolerančního pole (stručně "tolerancí"), čili rozmezím přípustné odchylky tohoto rozměru. Velikost nebo šířka tolerančního pole určuje míru přesnosti, s níž se součástka musí vyrábět. Vhodnou kombinací přípustných odchylek může konstruktér rozhodnout o druhu uložení. Rozsah přípustné odchylky může konstruktér předepsat číselně v milimetrech, z praktických důvodů jsou však mezinárodně normovány a udávají se kombinací písmen a čísla.

Toleranční třídy[editovat | editovat zdroj]

Velikost tolerančního pole v μm pro jmenovitý rozměr 80-120 mm a stupně přesnosti IT4 - IT10

Toleranční pole se udává jako toleranční třída a označuje kombinací písmen A - Z, ZA - ZC (u hřídele malá a u díry velká písmena) a čísla 01, 0 - 18. Písmena udávají polohu tolerančního pole vůči jmenovitému rozměru či tzv. nulové čáře. U děr znamenají písmena A - H, že díra bude vždy větší než jmenovitý rozměr (A znamená největší kladnou odchylku, H nejmenší), písmeno J oboustrannou odchylku a písmena K - ZC, že díra bude vždy menší než jmenovitý rozměr. U hřídele je význam písmen obrácený: a znamená největší zápornou odchylku (hřídel bude menší než jmenovitý rozměr), h je oboustranná a zc znamená největší kladnou odchylku (hřídel bude větší než jmenovitý rozměr).

Čísla znamenají požadovaný stupeň přesnosti výroby čili šířku tolerančního pole. Čísla 01 - 4 znamenají největší přesnosti, například pro kalibry a měřidla, čísla 5 - 11 běžné strojírenské přesnosti a čísla 12 - 18 se užívají při výrobě polotovarů, určených k dalšímu opracování (například výkovků nebo výlisků). Obecně platí, že konstruktér má zvolit nejnižší přesnost (nejvyšší číslo), která u daného uložení vyhoví požadované funkci. Dosažení vyšší přesnosti je ve výrobě pochopitelně nákladnější.

Druhy uložení[editovat | editovat zdroj]

Druh uložení je tedy určen kombinací tolerančního pole hřídele a díry a může být:

  • s přesahem nebo pevné - skutečný průměr hřídele bude vždy větší než průměr díry, takže součásti budou navzájem nehybně spojeny, jako například kolo nalisované na hřídeli. Příkladem může být uložení H11 / p11 (malá přesnost) nebo H7 / p6 s vyšší přesností.
  • přechodné - mezi součástkami může vzniknout vůle nebo přesah. Typickým příkladem může být uložení H7 / h7.
  • s vůlí nebo volné - skutečný průměr hřídele bude vždy menší než průměr díry, což zaručuje nezbytnou vůli a umožňuje vzájemný pohyb součástí, například hřídele v kluzném ložisku. Příkladem může být uložení H11 / d11 nebo přesnější H7 / f7.

Jednotná díra a jednotný hřídel[editovat | editovat zdroj]

Z praktických důvodů se ve výrobě užívá jen část možností, které toleranční třídy poskytují. Typicky se používá soustava jednotné díry a méně často soustava jednotného hřídele. Pokud se například díry obrábějí výstružníkem příslušného průměru, stačí jedna sada výstružníků obvykle s toleranční třídou H7, případně H6 nebo naopak H11. Podle druhu uložení se pak užívají hřídele s třídami například f7 (volné), h7 (přechodné) nebo d7 (s přesahem). To je soustava jednotné díry.

Naopak v soustavě jednotného hřídele se volí obvykle třída h7 a druh uložení pak určuje toleranční třída díry.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]