Líčidlovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Líčidlovité

alternativní popis obrázku chybí
Líčidlo jedlé (Phytolacca esculenta)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď: líčidlovité (Phytolaccaceae)
R.Br., 1818
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Líčidlovité (Phytolaccaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Jsou to byliny i dřeviny, často s nápadnými bobulovitými plody, pocházející především z tropické Ameriky. V Česku se v zahradách pěstuje líčidlo, jehož bobule jsou používány např. k barvení potravin.

Čeleď prošla s rozvojem molekulární taxonomie četnými změnami a několik rodů bylo postupně přeřazeno do samostatných čeledí. V systému APG IV, vydaném v roce 2016, bylo celkem 9 rodů přeřazeno do nové čeledi Petivericeae, čímž se čeleď líčidlovité výrazně zmenšila.

Stromovitý druh Phytolacca dioica

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci líčidlovitých jsou lysé, přímé nebo ovíjivé byliny a polokeře, řidčeji i keře nebo stromy. Listy jsou jednoduché, střídavé, řapíkaté nebo přisedlé, celokrajné, se zpeřenou žilnatinou, bez zřetelných palistů. Rostliny často obsahují rafidy šťavelanu vápenatého. Květy v úžlabních nebo vrcholových hroznech, klasech nebo latách. Květy jsou drobné, pravidelné, oboupohlavné nebo řidčeji jednopohlavné, pětičetné nebo řidčeji čtyřčetné (Agdestis). Okvětí je nerozlišené na kalich a korunu, Tyčinek je 5 až mnoho, v 1 nebo 2 kruzích. Gyneceum je svrchní nebo výjimečně polospodní (Agdestis) tvořené 3 až 16 volnými nebo částečně či zcela srostlými plodolisty. Čnělky jsou krátké a většinou volné, řidčeji srostlé v jedinou čnělku zakončenou bliznovými rameny. V každém plodolistu je jediné vajíčko. Plodem je dužnatá bobule nebo nažka.[1][2][3][4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď líčidlovité zahrnuje v současném taxonomickém pojetí (APG IV) asi 28 druhů v 5 rodech. Největší rod je líčidlo (Phytolacca, asi 21 druhů). Většina druhů roste v Americe, pouze několik druhů rodu líčidlo se vyskytuje v jižní, východní a jihozápadní Asii, subsaharské Africe či na Madagaskaru. Jeden druh je endemit Havaje. Areál v Americe sahá od Kanady až po Chile a Argentinu.[5] V Evropě se žádný druh přirozeně nevyskytuje, v některých oblastech zplaňuje líčidlo americké (Phytolacca americana).[6]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čeleď líčidlovité byla v klasické taxonomii stejně jako dnes řazena do řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). S nástupem molekulárních analýz a fylogenetické taxonomie došlo postupně k četným změnám v pojetí čeledi. V APG II byl vyčleněn rod Gisekia do samostatné čeledi Gisekiaceae a mohotypický rod Barbeuia do Barbeuiaceae, v APG III rod Lophiocarpus do Lophiocarpaceae. V systému APG IV, publikovaném v roce 2016, byla vyjmuta celá podčeleď Rivinoideae (celkem 24 druhů v 9 rodech) a přeřazena do samostatné čeledi Petiveriaceae, čímž se čeleď Phytolaccaceae výrazně zmenšila. Také rod Microtea byl přeřazen do samostatné čeledi Microteaceae.[7][8][9]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

O mechanismech opylování je známo málo. Květy líčidla mají nektária a jsou opylovány hmyzem. Rod Agdestis má zapáchající květy, které jsou navštěvovány mouchami. Dužnaté plody jsou často nápadně zbarvené a jsou roznášeny ptáky.[10]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Plody různých druhů líčidla, zvláště líčidla amerického jsou používány v potravinářství např. k barvení cukrovinek a vína.[12] Mají však velký obsah saponinů, jsou pro člověka mírně jedovaté a příležitostně byly používány k praní prádla a k hubení měkkýšů.[10] Mladé listy líčidla bývají místně používány jako salát.[12] Líčidlo americké (Phytolacca americana) a líčidlo jedlé (P. esculenta) jsou pěstovány v zahradách jako okrasné rostliny s nápadným plodenstvím.

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Agdestis, Anisomeria, Ercilla, Nowickea, Phytolacca[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BERRY, P.E. et al.. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VII). Missouri : Timber Press, 2003. ISBN 0-930723-13-X. (anglicky)  
  2. REICHE, Karl Friedrich. Estudios criticos sobre la flora de Chile. Santiago de Chile : [s.n.], 1903. (španělsky)  
  3. MARTINEZ, Julieta G.; MCDONALD, J. Andrew. Nowickea (Phytolaccaceae), a new genus with two species in Mexico. Brittonia. 1989, čís. 41(4).  
  4. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants. Agdestidaceae [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b HASSLER, M.. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  7. BREMER, B. et al.. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG II. Botanical Journal of the Linnean Society. 2003, čís. 141.  
  8. BREMER, B. et al.. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG III. Botanical Journal of the Linnean Society. říjen 2009, roč. 161, čís. 2. ISSN 1095-8339.  
  9. BYNG, James W. et al.. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online.  
  10. a b SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.  
  11. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)  
  12. a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]