Lázně Běloves

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lázně Běloves v roce 2017

Lázně Běloves jsou v současnosti (2013) nefungující východočeské minerální lázně, umístěné pod úbočím masivu hřebenu Dobrošova v Bělovsi, což je místní část okresního města Náchod. Náchod je tak jediným českým lázeňským městem bez fungujících lázní.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení[editovat | editovat zdroj]

Dle historických zpráv bylo toto místo známé díky lahodné kyselce už kolem roku 1392.

Samotné Lázně Běloves byly ve stejnojmenné části města Náchoda založeny v roce 1818. Léčila se zde onemocnění kardiovaskulárního systému, probíhala rekonvalescence po zánětech žil dolních končetin a také se zde léčily bolestivé poruchy pohybového aparátu. Základem zdejší léčby bylo podávání přírodních uhličitých koupelí.

Nejznámějším pramenem Lázní Běloves je Ida, která byla dodávána zpočátku jen do chat v Orlických horách a Krkonoších, ale postupně se dostala i do dalekých končin, včetně konkurenčních Karlových Varů.

Už v roce 1866 se lázně poprvé uzavřely návštěvníkům - tehdy totiž v Náchodě a okolí zuřila prusko – rakouská válka. Později se tak stalo ještě čtyřikrát - během první světové války zde byl umístěn vojenský lazaret, v roce 1943, v době druhé světové války, lázně obýval oddíl dívek z Hitlerjugend a v roce 1979 si ničivá povodeň vyžádala několikatýdenní uzavření lázní. Páté, a zdá se definitivní, uzavření původních lázní přinesl až konec XX. století.

Protože jinak lázně sloužily veřejnosti, majitel se velmi staral o vstřícnost k návštěvníkům. Od roku 1905 pro hosty organizoval výlety v kočárech, resp. vlakem do blízkého okolí i nedalekých německých lázní Bad Kudowa (dnes Kudowa-Zdrój). Od roku 1936 se pak datuje systematická propagace pod vedením Vlastimila Šuberta - spustil informační noviny "Vaše Běloves", nechal tisknout papírové skládačky fotografických záběrů lázní a okolí, nechal natočit propagační film o lázeňském provozu a jeho okolí, organizoval výlety autobusem až na Deštnou, do restaurací dodával papírové tácky a otvíráčky s logem IDA, kterou již kolem roku 1926 začal tehdejší vedoucí stáčírny rozvážet.

Těsně před II. světovou válkou se Běloves začala zajímat o převzetí lázní do obecního majetku, snažila se i získat status lázeňské obce, ale okupace tyto plány zhatila.

Poválečný vývoj[editovat | editovat zdroj]

Po válce bylo zlikvidováno výhodné železniční spojení do Polska - mezi Náchodem a šest kilometrů vzdálenými polskými lázněmi Kudowa Zdrój (tehdy ovšem německými Bad Kudowa) totiž existovala frekventovaná železniční trať, ale 12. 5. 1945 zde projel poslední vlak (s válečnými zajatci) a v roce 1947 byl vojskem rozebrán i dřevěný železniční most přes Metuji.

Panoramatický pohled na Běloves.
Panoramatický pohled na Běloves.

Majitel lázní MUDr. Vladimír Honl se po II. světové válce oženil s Američankou a po únoru 1948, kdy byla na lázně uvalena národní správa a "majitel" se stal pouze ošetřujícím lékařem, se chtěl odstěhovat s manželkou do Ameriky - neúspěšně, dokonce byl uvězněn za přípravu k opuštění republiky. Po propuštění z komunistických lágrů (mimo jiné uranové doly Jáchymov) našel útočiště u rodiny Burešových v Židovicích nad Labem (okres Litoměřice), kde dne 4.8.1965 také zemřel. Svou lékařskou kariéru ukončil v domově důchodců v Terezíně, jako ošetřující lékař. Je pohřben v rodinné hrobce Burešových v Roudnici nad Labem.

Opětovné snahy obce Belověs o převzetí lázní do své správy zhatil únor 1948 a sloučení obce s městem Náchod. Znárodněny byly lázně až v roce 1950, kdy je převzala Ústřední národní pojišťovna.

V roce 1952 byly lázně převedeny na ÚRO - Ústřední Radu Odborů (ROH).

V roce 1954 se lázně vrátily pod státní zdravotní správu s názvem Státní lázně Běloves u Náchoda. Bohužel byl provoz zredukován, propagace znectěna a lázně rychle upadaly - byl zrušen i odvoz zavazadel pacientů z nádraží (až po letech začalo být přistavováno auto), zrušen tisk oficiálních pohlednic a fotografií, zanedbávány tenisové kurty i zámecký park atd.

Až v 60. letech se do chátrajících lázní začalo částečně investovat - přístavba jídelny, přeměna otevřené kolonády na kavárnu a rekonstrukce topení na plyn.

V 80. letech byla rekonstruována budova "Helena" (poškozena při povodni roku 1979) a koncem 80. let došlo k významným investicím jak do lékařského a rehabilitačního vybavení, tak i stavebním - MěNV Náchod tehdy nechal zpracovat projekt nových lázní pod lomem, kde mělo stát šest nových lázeňských budov, jezírko, vrátnice a měl být nově vyřešen lesopark za Metují. Velkorysá akce začalo přesunem kanceláří do Popílkovy vily, čímž se uvolnilo místo pro nové ordinace. Postavila se nová vrátnice a začalo se stavět moderní rehabilitační středisko na místě zbourané Hedvy, které ale nebylo dokončeno - nastala Sametová revoluce a veškeré dosavadní plány přišly vniveč [2].

Restituce[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 byly lázně v rámci restitucí navráceny potomkům původních majitelů - MUDr. Věře Tetourové a paní Bohumile Černá, které se v listopadu 1992 staly dvoupětinovými podílnicemi nově vzniklé akciové společnosti v hodnotě 6,86 milionů Kčs. Lázně však čelily mnoha těžkostem - kvůli nedořešeným záležitostem s pozemky se vedly spory o vodu mezi restituovanými lázněmi a nerestituovanou stáčírnou kyselky, vedle toho se opakovaly problémy s hygienickými předpisy a to vše vedlo k tomu, že lázně začaly trpět nedostatkem hostů a tedy i peněz, takže byl na ně vyhlášen konkurz a v roce 1996 tuto a.s. (už v hodnotě 13,86 milionu Kč) výhodně zakoupili noví majitelé - JUDr. Jiří Kovanda, Jana Khalifa a Ing. Marian Khalifa, kteří lázně uzavřeli, zrušili i obchodování s minerální vodou a od té doby celý areál stále rychleji chátrá.

Budovy starých lázní, včetně dnes nefunkčního prameníku Idy, jsou určeny nejspíše k demolici - přispívá k tomu i vliv dvou záplav (1979 a 1997). Přilehlý park bývá správcem majitele udržován v "lidském" stavu po většinu roku.

Po roce 2000[editovat | editovat zdroj]

Lázně Běloves v roce 2017

Od roku 2004 se oficiální místa snaží o obnovu, resp. o znovuvybudování nové přeshraniční trati v původní stopě [3].

V roce 2005 se přihlásil nový solventní zájemce o odkup, rekonstrukci a provoz lázní - neúspěšně. V roce 2008 iniciovalo město Náchod projekt výstavby nových lázní za více než miliardu korun - zájemcem o výstavbu lázní v Bělovsi jsou Východočeská stavební společnost a francouzská společnost Buik. Zatím bylo vykoupeno zhruba 11 ha pozemků v sousedství původního areálu, protože staré lázně se městu nepodařilo vykoupit - za zchátralý areál a budovy vhodné spíš k demolici totiž vlastník chce 90 milionů Kč (od restituentů je přitom odkoupil za 10 milionů Kč a už v roce 2004 požadoval 35 milionů Kč) [4].

Pokud se projekt podaří dokončit, mohly by se brány lázní veřejnosti opět otevřít. Tím by v Náchodě vznikla další, tolik potřebná, pracovní místa a celé město by se dále rozvíjelo jako turisticky atraktivnější místo.

Dne 24. května 2011 byla zahájena obnova prameníku nad Jakubovým pramenem, jak je někdy zvána známá kyselka Ida, jež dosud vyvěrá z několika trubek do řeky Metuje, kde ji lidé jímají pro své účely (více o tom na odkazu níže).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/213411000100212/obsah/244336-kdo-zachrani-nachodske-lazne/
  2. http://www.beloves.wz.cz/lazne_po_ll.htm
  3. http://www.rozhlas.cz/hradec/zpravy/_zprava/147822
  4. http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/publ_izurnal/_zprava/103134

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]