Kójó Išikawa

Kójó Išikawa
Narození	5. července 1904 ; Prefektura Fukui
Úmrtí	26. prosince 1989 (ve věku 85 let)
Povolání	fotograf
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kójó Išikawa (石川光陽, 5. července 1904, Prefektura Fukui – 26. prosince 1989) byl japonský policista a fotograf.^[1] Jako důstojník městské policie byl prakticky jediným člověkem, který na příkaz policejního superintendenta dokumentoval okamžité škody způsobené nálety na Tokio ve druhé světové válce. Navíc vše za přísných podmínek, které civilistům zakazovaly fotografovat válečné škody.^[2]^[3]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 5. července 1904 jako syn Takedžiro Išikawy a jeho manželky v prefektuře Fukui. Během svého dětství se přestěhoval do Fukui, Numazu a Macumoto kvůli práci svého otce, který byl zaměstnancem JNR. V roce 1919 chtěl jeho otec, aby si otevřel fotografické studio, a tak odešel z Tokijské farmaceutické školy (nyní Tokijská farmaceutická univerzita) a začal studovat v Hačija Photo Studio u lektora Kudana v Tokiu. Po dvou letech učení otevřel se svým otcem fotografické studio v obci Macumoto. V roce 1924 jeho otec zemřel a v následujícího roce byl Išikawa přijat do armády a přidělen k 80. pěšímu pluku v Koreji.

Během období vojenské služby i po jejím skončení pronajímal fotografické studio ostatním lidem, ale stále žil se svými příbuznými v Tokiu. V roce 1927 byl přijat na oddělení metropolitní policie na doporučení policisty Osakiho, který se s ním seznámil.

Fotografoval často na oddělení městské policie, a dokud nezačal používat Leicu DIII (Leica III), kterou Išikawa později používal jako svůj oblíbený stroj, používal velkoformátový fotoaparát Ango na skleněné desky. Fotografoval také v případu incidentu 26. února 1936, kdy se vojáci dostali do ředitelství metropolitní policie. Policisté museli vyrovnat své zbraně na nádvoří policejního oddělení.

Bezprostředně po náletu B-25, který proběhl 18. dubna 1942, ho zavolal šéf policejní sekce Bunbe'e Hara (原文兵衛), aby nálet fotografoval na rozkaz generála Nobujoši Saka (坂信弥). Byla to velmi nebezpečná mise, ale Gwangyang^[4] stále fotografoval.

I během náletu v Tokiu 10. března 1945 zachytil katastrofu na 33 fotografiích.^[5] Po válce napsal:^[6]

Poté co jsem po zahájení náletu dorazil na policejní stanici Rjógoku (本所両国警察署, nyní policejní stanice Hondžo 本所警察署) jsem však nemohl fotografovat kvůli prudkému větru, kouři a jiskrám. Nemohl jsem udělat nic, abych fotografoval. Nešlo to.^[6] Schoval jsem fotoaparát a utíkal, zázračně přežil a po úsvitu fotografoval škody. Pokud jde o situaci v té chvíli. Nejtěžší bylo namířit fotoaparát na mrtvolu známého kolegy. Byla to tragédie. Ale musel jsem být nemilosrdný.

Poté Gwangyang pořizoval dokumentární záznam až do náletu 25. května. Existuje více než 600 dochovaných fotografií náletů pořízených Gwangyangem, včetně těch z Doolittlova náletu.

Během války bylo prakticky zakázáno pro širokou veřejnost fotografovat místo náletu^[7], takže série fotografií pořízených Gwangyangem byla cenným obrazem škod způsobených náletem.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Po porážce začala okupace generálního velitele spojeneckých sil (GHQ). GHQ se dozvědělo, že na japonské straně neexistovaly žádné oficiální záznamy o náletech^[8], ale brzy Gwangyang zjistil, že nálety fotograficky dokumentoval jako jediný. Gwangyang obdržel od GHQ příkaz k odevzdání negativů škod při náletu, ale tvrdohlavě tento rozkaz odmítal. Na druhé straně oddělení městské policie uvedlo: „Fotografie leteckého náletu osobně pořídil Gwangyang.“ GHQ věděla, že Gwangyang byl odhodlán nepodat negativy a vzdala se předložení negativu, a nakonec odevzdala fotografii s negativy. Gwangyang ho však nechal pohřbený ve své zahradě, aby zabránil tomu, aby se negativů zmocnilo GHQ. Jak Gwangyang chránil negativy před GHQ, bylo možné nechat je budoucím generacím ve formě „fotografie“, která vizuálně zachycuje tragédii náletu v Tokiu. Později Kójó vzpomínal na tuto dobu: „Opravdu nechci fotografovat válku.“

Po válce působil jako policista až do roku 1963 a zemřel ve věku 85 let v roce 1989.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Incident 26. února, na policejním oddělení
Evakuace během bombardování, Tokio, 27. ledna 1945
Město v troskách po bombardování
Město v troskách po bombardování
Železniční stanice Rjógoku, 1935
Sangjo Senši Taiikusai, 1940
Sangjo Senši Taiikusai, 1940
Autobus Tokio Noriai Džidóša, 1934

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 石川光陽 na japonské Wikipedii a Kōyō Ishikawa na anglické Wikipedii.

↑ (japonsky) Tokijské muzeum fotografie, editor. nihongo: 328 Outstanding Japanese Photographers|『日本写真家事典』| Nihon shashinka jiten. Kyoto: Tankōsha, 2000. ISBN 4-473-01750-8
↑ Great Tokyo Air Raid a war crime (Yomiuri Shimbun editorial) [online]. 18. 3. 2005 [cit. 2008-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
↑ TBS「月曜ゴールデン『シリーズ激動の昭和 3月10日東京大空襲語られなかった33枚の真実』」(Nálety na Tokio, 33 pravd, které nebyly nikdy vysloveny) [online]. [cit. 2008-09-20]. Dostupné online. (japonsky)
↑ Poznámka: Náhle se v článku začalo objevovat jméno Gwangyang...
↑ 撮影に赴く際に上司の原から「今夜の空襲は今までの空襲の観念や方法と違った猛烈さを極めていて、現場は想像以上のものがある。充分気をつけてな、決して死ぬなよ。必ず元気で帰ってきてくれよ」と督励を受けたとされている。 (Když jsem šel fotografovat, můj šéf řekl: „Dnešní nálety jsou extrémně silné, na rozdíl od konvenčního konceptu a metody náletů, a scéna je horší, než jsem si dokázal představit. Buďte opatrní, nesmíte zemřít. Nezapomeňte se vrátit v dobrém duchu.“)
↑ ^a ^b 警察文化協会『ドキュメント東京大空襲』雄鶏社、1968年初版・1978年増補改訂、(Policejní kulturní asociace „Document Tokyo Air Raid“ Rooster, první vydání v roce 1968, revidováno v roce 1978), s. 93
↑
Poznámka: 7. května 1943 japonské Ministerstvo vnitra, Bezpečnostní úřad, Normy vymáhání:
- Střelba nepřátel by vás měla zastavit
- I v případě střelby na Japonce je nutné objasnit účel použití a zabránit tomu, aby to bylo něco, co není nezbytné pro prevenci špionáže a je to zvláště nutné.
- Fotografujte stav obnovy domů a ostatních budov. Stejně jako u každé položky.
Podle této vyhlášky byla Gwangyangova fotografie aktem veřejné instituce zvané „policie“ a tak se samotnou fotografií nebyl žádný problém, ale – fotografie široké veřejnosti jsou zakázány, zásahy vojenské policie včetně fotografování však zakázána není, pokud je za účelem potvrzení záznamů o škodách, jako jsou žádosti veřejných institucí, viz dvě položky norem proti zákroku). Podle svědectví Gwangyanga došlo k činu, který bránil fotografování, o kterém se domnívalo, že je způsobeno nedorozuměním vojenské policie, která nepochopila neoprávněné fotografování širokou veřejností nebo neúplné informace o prohlášení. (V tuto chvíli se chystal pořízené snímky schovat do bezpečí.) Tyto scény byly vysílány v seriálu TBS 10. března 2008 s hercem Tóru Nakamurou v hlavní roli „10. března Tokyo Air Raid: 33 Untold Truths“.
↑ Kromě Išikawy fotografoval také ještě Šunkiči Kikuči, který patřil k organizaci Tohoša, která byla součástí Agentury pro styk s veřejností Armádní štábní divize. Mnoho zaznamenaných fotografií pořizovali fotografové, kteří patřili do „Japonské fotografické korporace“, která se podílela na fotografických aktivitách japonské vlády v oblasti vztahů s veřejností. V roce 2010 byly tyto nezveřejněné fotografie nalezeny mezi věcmi dotyčných pozůstalých u jejich rodinných příslušníků. Existuje více než 1700 zaznamenaných fotografií a NHK Special „Tokio Grand Air Raid mluví o nevydaných fotkách“ vyrobila Japan Broadcasting Corporation v letech 2012 a 2014 vyšla kniha Tokijský nálet a materiální centrum pro válečné katastrofy vyšla fotokniha Tokyo Air Raid Photo Records o škodách způsobených nerozvážným bombardováním Ameriky obsahující více než 1400 snímků včetně fotografií Išikawy.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kójó Išikawa na Wikimedia Commons

[1] (japonsky) Tokijské muzeum fotografie, editor. nihongo: 328 Outstanding Japanese Photographers|『日本写真家事典』| Nihon shashinka jiten. Kyoto: Tankōsha, 2000. ISBN 4-473-01750-8

[2] Great Tokyo Air Raid a war crime (Yomiuri Shimbun editorial) [online]. 18. 3. 2005 [cit. 2008-09-20]. Dostupné online. (anglicky)

[3] TBS「月曜ゴールデン『シリーズ激動の昭和 3月10日東京大空襲語られなかった33枚の真実』」(Nálety na Tokio, 33 pravd, které nebyly nikdy vysloveny) [online]. [cit. 2008-09-20]. Dostupné online. (japonsky)

[4] Poznámka: Náhle se v článku začalo objevovat jméno Gwangyang...

[5] 撮影に赴く際に上司の原から「今夜の空襲は今までの空襲の観念や方法と違った猛烈さを極めていて、現場は想像以上のものがある。充分気をつけてな、決して死ぬなよ。必ず元気で帰ってきてくれよ」と督励を受けたとされている。 (Když jsem šel fotografovat, můj šéf řekl: „Dnešní nálety jsou extrémně silné, na rozdíl od konvenčního konceptu a metody náletů, a scéna je horší, než jsem si dokázal představit. Buďte opatrní, nesmíte zemřít. Nezapomeňte se vrátit v dobrém duchu.“)

[docu-6] 警察文化協会『ドキュメント東京大空襲』雄鶏社、1968年初版・1978年増補改訂、(Policejní kulturní asociace „Document Tokyo Air Raid“ Rooster, první vydání v roce 1968, revidováno v roce 1978), s. 93

[7] Poznámka: 7. května 1943 japonské Ministerstvo vnitra, Bezpečnostní úřad, Normy vymáhání:
Střelba nepřátel by vás měla zastavit

I v případě střelby na Japonce je nutné objasnit účel použití a zabránit tomu, aby to bylo něco, co není nezbytné pro prevenci špionáže a je to zvláště nutné.

Fotografujte stav obnovy domů a ostatních budov. Stejně jako u každé položky.
Podle této vyhlášky byla Gwangyangova fotografie aktem veřejné instituce zvané „policie“ a tak se samotnou fotografií nebyl žádný problém, ale – fotografie široké veřejnosti jsou zakázány, zásahy vojenské policie včetně fotografování však zakázána není, pokud je za účelem potvrzení záznamů o škodách, jako jsou žádosti veřejných institucí, viz dvě položky norem proti zákroku). Podle svědectví Gwangyanga došlo k činu, který bránil fotografování, o kterém se domnívalo, že je způsobeno nedorozuměním vojenské policie, která nepochopila neoprávněné fotografování širokou veřejností nebo neúplné informace o prohlášení. (V tuto chvíli se chystal pořízené snímky schovat do bezpečí.) Tyto scény byly vysílány v seriálu TBS 10. března 2008 s hercem Tóru Nakamurou v hlavní roli „10. března Tokyo Air Raid: 33 Untold Truths“.

[8] Střelba nepřátel by vás měla zastavit

[9] I v případě střelby na Japonce je nutné objasnit účel použití a zabránit tomu, aby to bylo něco, co není nezbytné pro prevenci špionáže a je to zvláště nutné.

[10] Fotografujte stav obnovy domů a ostatních budov. Stejně jako u každé položky.

[8] Kromě Išikawy fotografoval také ještě Šunkiči Kikuči, který patřil k organizaci Tohoša, která byla součástí Agentury pro styk s veřejností Armádní štábní divize. Mnoho zaznamenaných fotografií pořizovali fotografové, kteří patřili do „Japonské fotografické korporace“, která se podílela na fotografických aktivitách japonské vlády v oblasti vztahů s veřejností. V roce 2010 byly tyto nezveřejněné fotografie nalezeny mezi věcmi dotyčných pozůstalých u jejich rodinných příslušníků. Existuje více než 1700 zaznamenaných fotografií a NHK Special „Tokio Grand Air Raid mluví o nevydaných fotkách“ vyrobila Japan Broadcasting Corporation v letech 2012 a 2014 vyšla kniha Tokijský nálet a materiální centrum pro válečné katastrofy vyšla fotokniha Tokyo Air Raid Photo Records o škodách způsobených nerozvážným bombardováním Ameriky obsahující více než 1400 snímků včetně fotografií Išikawy.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]