Kyselina azelaová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kyselina azelaová
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevkyselina nonandiová
Triviální názevkyselina azelaová
Anglický názevnonanedioic acid (systematický název)
azelaic acid
Německý názevAzelainsäure
Funkční vzorec(CH2)7(COOH)2
Sumární vzorecC9H16O4
Vzhledbílý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS123-99-9
PubChem2266
ChEBI48131
SMILESO=C(O)CCCCCCCC(=O)O
InChI1S/C9H16O4/c10-8(11)6-4-2-1-3-5-7-9(12)13/h1-7H2,(H,10,11)(H,12,13)
1/C9H16O4/c10-8(11)6-4-2-1-3-5-7-9(12)13/h1-7H2,(H,10,11)(H,12,13)
Vlastnosti
Molární hmotnost188,22 g/mol
Teplota tání109–111 °C[1]
Teplota varu286 °C (100 mmHg)[1]
Hustota? g/cm³
Disociační konstanta pKapKa1=4,550, pKa2=5,498[2]
Rozpustnost ve vodě0,214 g/100 ml[2]
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[3]
Varování[3]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyselina azelaová je nasycená (tedy odvozená od alkanu) dikarboxylová kyselina s devíti atomy uhlíku v molekule.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Průmyslová výroba[editovat | editovat zdroj]

Průmyslově se tato kyselina vyrábí ozonolýzou kyseliny olejové. Vedlejším produktem je kyselina pelargonová (nonanová).

Vznik v přírodě[editovat | editovat zdroj]

V přírodě vytváří kyselinu azelaovou kvasinka Malassezia furfur. Také vzniká bakteriálním rozkladem kyseliny pelargonové.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Kyselina azelaová se vyskytuje v pšenici, žitu a ječmenu.

Biologická funkce[editovat | editovat zdroj]

V rostlinách kyselina azelaová slouží jako látka způsobující hromadění kyseliny salicylové, což je důležitá složka rostlinných obranných reakcí.[4]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Polymery a podobné materiály[editovat | editovat zdroj]

Estery této dikarboxylové kyseliny se používají jako mazadla a plastifikátory. S hexamethylendiaminem vytváří kyselina azelaová plast nylon-6,9.[5]

Použití v medicíně[editovat | editovat zdroj]

Kyselina azelaová se používá v medicíně k léčbě mírného až středního akné. Účinkuje tak, že zabíjí bakterie v pórech kůže.[6][7] Také snižuje vytváření keratinu, který je přírodní látkou podporující růst těchto bakterií.[8]
Rovněž se používá jako gel k léčbě růžovky díky schopnosti tlumit zánět.
K možným použitím kyseliny azelaové také patří léčba kožních pigmentací, jako jsou například melasma a pozánětová hyperpigmentace, zejména u pacientů s tmavšími kožními typy. Je doporučená jako náhrada hydrochinonu.[9]
Jako inhibitor enzymu tyrosinázy snižuje produkci melaninu.[10]

Obchodní názvy[editovat | editovat zdroj]

Kyselina azelaová se prodává například pod těmito obchodními názvy:
Azelex, Finacea, Finevin, Skinoren a Azaclear (obsahuje také niacinamid).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Azelaic acid na anglické Wikipedii.


  1. a b Sigma-Aldrich catalog. www.sigmaaldrich.com [online]. [cit. 2022-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-30. 
  2. a b Bretti, C.; Crea, F.; Foti, C.; Sammartano, S. Solubility and Activity Coefficients of Acidic and Basic Nonelectrolytes in Aqueous Salt Solutions. 2. Solubility and Activity Coefficients of Suberic, Azelaic, and Sebacic Acids in NaCl(aq), (CH3)4NCl(aq), and (C2H5)4NI(aq) at Different Ionic Strengths and at t = 25 C. J. Chem. Eng. Data. 2006, s. 1660–1667. DOI 10.1021/je060132t. 
  3. a b Azelaic acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. JUNG, H. W.; TSCHAPLINSKI, T. J.; WANG, L.; GLAZEBROOK, J.; GREENBERG, J. T. Priming in Systemic Plant Immunity. Science. 2009, s. 89. DOI 10.1126/science.1170025. PMID 19342588. 
  5. Boy Cornils, Peter Lappe "Dicarboxylic Acids, Aliphatic" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry 2006, Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a08_523
  6. Azelaic Acid for Acne, WebMD
  7. Azelaic acid topical, Drugs.com
  8. Liu R. H., Smith M. K., Basta S. A., Farmer E. R. (. Azelaic acid in the treatment of papulopustular rosacea - A systematic review of randomized controlled trials. Archive of Dermatology. 2006, s. 1047–1052. DOI 10.1001/archderm.142.8.1047. PMID 16924055. 
  9. Draelos Z. Skin lightening preparations and the hydroquinone controversy.. Dermatol Ther. Sept-Oct 2007, s. 308–313. PMID 18045355. 
  10. GRIMES, Pearl E. Aesthetics and Cosmetic Surgery for Darker Skin Types. [s.l.]: Lippincott Williams & Wilkins, 2007-07-01. Dostupné online. ISBN 978-0-7817-8403-0. S. 74–. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]