Kynžvartská daguerrotypie
Kynžvartská daguerrotypie je jedna z prvních daguerrotypií, kterou pořídil francouzský vynálezce Louis Daguerre a zachytil na ni motiv svého uměleckého ateliéru. Osobně ji s vlastnoručním věnováním daroval kancléři Metternichovi roku 1839, ve stejném roce, kdy byla daguerrotypie patentována. Je majetkem státu, zavedená v mobiliárním fondu Kynžvart[1] (inventární čísla KY 1550a a KY 1550b), a v roce 2006 byla prohlášena za movitou národní kulturní památku a zařazena do příslušného seznamu.[2] V dubnu 2018 byla fotografie zapsána na prestižní seznam dokumentů UNESCO Paměť světa.[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Daguerre při snímání nepoužil zrcadla, neboť nápis na štítku u zavěšeného obrazu v pozadí je stranově převrácený. Podle používané tradice velikostí štítků na rámech starých pláten je možné spočítat, že socha stojící postavy je přibližně 160 cm vysoká. Pražské Národní technické muzeum se zabývalo otázkou stáří této daguerrotypie: pokud ji Metternich vlastnil a v roce 1839 svému archiváři sděloval, že ji obdržel před vyhlášením vynálezu, měla by být tato dagguerotypie data staršího. Pokud je pravdou, že je autor rozeslal tehdy nejvýznamnějším postavám té doby a mělo by jich být přibližně 10 kusů. Rudolf Jung se přiklání k názoru, že je posílal všechny najednou, tedy i tuto do Kynžvartu. Pak by bylo nutné hovořit tak, že tato patří mezi 10 nejstarších a zachovaných fotografií, respektive daguerrotypií, na světě. Každopádně tuto Jung považuje za jednu z nejzdařilejších.
Profesor Paul Rath, tehdejší kustod Metternichova kynžvartského zámeckého muzea, o ní píše[4]:
No. 760: Daguerrův pokusný obraz u příležitosti vynálezu světelných obrazů, zaslaný jeho Jasnosti Clementu W. L., knížeti von Metternich, ještě před zveřejněním tohoto nového objevu.Paul Rath
Zapomenutý artefakt nalezl při průzkumu sbírek na zámku Kynžvart historik fotografie Rudolf Skopec kolem roku 1960.[5]
V současné době je zátiší součástí fotografické expozice Národního technického muzea v Praze, kde patří k nejcennějším exponátům.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ŘÍHA, Miloš. Nejstarší fotografie na světě [online]. Zámek Kynžvart (Národní památkový ústav), 2004 [cit. 2018-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-16.
- ↑ http://monumnet.npu.cz/chruzemi/list.php?IdCis=NP%2C207 Nařízení vlády č. 422/2005 Sb. ze dne 29. září 2005 o prohlášení Horského hotelu a televizního vysílače Ještěd u Liberce a některých movitých kulturních památek za národní kulturní památky a o změně některých dalších předpisů. Nařízení vlády č.422/2005 Sb.: Daguerrotypie zátiší ateliéru umělce z doby krátce před rokem 1839.
- ↑ https://archiv.ihned.cz/c1-66099590-unikat-z-pritmi-muzea-ceska-fotografie-byla-zapsana-na-prestizni-seznam-dokumentu-unesco-pamet-sveta
- ↑ http://m.denik.cz/denik/c/zamek_kynzvart20090925.html[nedostupný zdroj]
- ↑ V rozhovoru pro Hospodářské noviny dne 15.4.2018 o tom vypovídá Rudolf Skopec, vnuk objevitele; Marek Miler: Vnuk historika fotografie Rudolfa Skopce: Unikátní Kynžvartskou daguerrotypii objevil a zachránil můj dědeček, chtěli jsme ji v technickém muzeu, on-line (verif. 20180415).
- ↑ Archivovaná kopie. www.ntm.cz [online]. [cit. 2013-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-16.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Maren a Monika Faber Groning: Inkunabeln einer neuen Zeit: Pioniere der Daguerreotypie in Osterreich, 1839–1850
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Záznam[nedostupný zdroj] v daguerreobase.org