Kyle Busch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kyle Busch
Kyle Busch v roce 2015.
Kyle Busch v roce 2015.
Datum narození 2. května 1985
Místo narození Las Vegas
Národnost americká
Příbuzní Kurt Busch (bratr)
2021 NASCAR Cup Series
Současný tým Joe Gibbs Racing
Šéf týmu Joe Gibbs
Číslo vozu 18
Motor Toyota
Minulá sezóna 8.
Dřívější týmy Hendrick Motorsports
Aktivní roky 2004-současnost
Starty 570
Vítězství 57
Pole-position 32
Nejlepší umístění 1. (2015, 2019)
Tituly
2015, 2019 2
Ocenění
2005 NASCAR Nextel Cup Series Rookie of the Year
2004 Busch Series Rookie of the Year
2016 ESPY Awards Best Driver
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyle Thomas Busch (* 2. května 1985, Las Vegas) je americký automobilový závodník a šampión sérií NASCAR Cup a Xfinity v rámci závodů NASCAR. Jezdí ve voze značky Toyota s číslem 18 za tým Joe Gibbs Racing v NASCAR Cup Series a Xfinity Series a s vlastním vozem v Gander Outdoors Truck Series. Je vlastníkem týmu Kyle Busch Motorsports, který se účastní závodů v sérii Gander Outdoors Truck a Kyle zde působí jako vyhledávač mladých talentovaných jezdců.

Kyle je mladší bratr Kurta Busche, šampióna NASCAR z roku 2004. V současnosti je držitelem několika rekordů napříč všemi třemi nejvyššími sériemi závodů NASCAR jako například 24 vítězství za sezónu (2010) nebo celkový počet 213 vítězství, čímž odsunul dosavadního krále NASCAR, Richarda Pettyho (200 vítězství), v historických tabulkách na druhé místo. Dále drží rekord v počtu vítězství za sezónu v Xfinity Series, kde v roce 2010 vyhrál 13 závodů a také má v této sérii největší počet vítězství (97). Vlastní rekord v počtu vítězství v sérii Gander Outdoors Truck (59), čímž překonal dosavadního leadera, Rona Hornadayho, Jr. (51 vítězství), a je držitelem celkem 13 tzv. weekend sweepů, protože se mu 13krát v kariéře povedlo vyhrát všechny závody během jednoho víkendu, které se jely na stejné trati. Dále je to jediný jezdec, který dokázal vyhrát v každé ze tří nejvyšších sérií aspoň 50 závodů. V roce 2019 dokázal vyrovnat rekord Morgana Shepherda v podobě 11 top 10 dojezdů v řadě od začátku sezóny.

V roce 2006 se stal nejmladším účastníkem, který se kdy dokázal dostat do playoff Chase for the Cup (playoff se starými pravidly). Je prvním jezdcem, kterému se podařilo zvítězit s vozem značky Toyota v nejvyšší sérii Sprint Cup (dnes a dále NASCAR Cup) v závodě na trati Atlanta Motor Speedway v roce 2008 a prvním, který s tímto vozem získal titul šampióna v roce 2015. Dále je jediným jezdcem, který kdy dokázal vyhrát čtyři po sobě jdoucí jarní závody na trati Richmond Raceway (2009-2012) a je to také inaugurační vítěz vůbec prvního závodu série Sprint Cup na trati Kentucky Speedway z roku 2011. V roce 2008 se stal prvním jezdcem, který kdy v historii všech tří nejvyšších sérií odjel 3 závody na 3 různých tratích ve 3 různých sériích pro 3 různé týmy během 3 dnů (V Cupu na Pocono Raceway, v Xfinity na Nashville Superspeedway a v Trucích na Texas Motor Speedway).

Je jedním z pouhých 6 jezdců, kteří kdy dokázali získat titul v nejvyšší sérii Monster Energy Cup a v sérii Xfinity a v roce 2005 se stal teprve 14. jezdcem, který kdy dokázal vyhrát alespoň jeden závod ve třech nejvyšších sériích NASCAR. Spolu s Mattem Kensethem, Bradem Keselowskim a Martinem Truexem, Jr. je jediný jezdec, který v 21. století dokázal v závodě nejvyšší série NASCAR Cup vést více než 400 kol (konkrétně 415 kol v kuse na trati Bristol Motor Speedway). V roce 2009 se stal prvním jezdcem historie, který dokázal vyhrát dva závody NASCAR v jeden den (závody série Camping World Truck a Nationwide na trati Auto Club Speedway). Stal se také prvním jezdcem, který kdy vyhrál všechny tři závody během jednoho závodního víkendu a to hned dvakrát (v roce 2010 a 2017 na trati Bristol Motor Speedway). Je také jedním z pouhých tří jezdců, kteří kdy dokázali vyhrát závod nejvyšší série Monster Energy Cup v den svých narozenin, když v roce 2009 zvítězil na trati Richmond Raceway. V roce 2018 se mu jako prvnímu jezdci v historii povedlo vyhrát na všech tratích v sérii Monster Energy Cup, kde kdy startoval (5 a více startů).

Kariéra a život před NASCAR[editovat | editovat zdroj]

Kyle Busch dostal první závodní lekce ve věku 6 let, kdy řídil motokáru v sousedství Las Vegas. Nemohl dosáhnout na pedály, proto se jeho otec Tom Busch staral o pedály a Kyle držel volant. Jak vyrůstal, pracoval v garáži spolu se svým otcem a starším bratrem Kurtem Buschem. Ve věku 10 let se stal šéfmechanikem "trpasličího týmu" jeho bratra.

Svou závodní kariéru začal krátce po svých 13. narozeninách v roce 1998. V letech 1999 až 2001 vyhrál více než 65 závodů v závodech legendárních vozů, získal 2 tituly na Bullringu poblíž trati Las Vegas Motor Speedway a poté se přesunul do série Late Model. V roce 2001 v ní nasbíral 10 vítězství na Bullringu.

Ve věku 16 let začal působit v sérii Craftsman Truck (dnes a dále Gander Outdoors Truck), kde se ujal Fordu týmu Roush-Fenway Racing s číslem 99 jako náhradník za propuštěného Nathana Haseleua. Debutoval na trati Indianapolis Raceway Park, kde ve svém prvním závodě skončil na 9. místě. Ve svém 2. závodě na trati Chicago Motor Speedway dokonce vedl závěrečná kola, ale došlo mu palivo 12 kol před cílem.

Kyle Busch byl nejrychlejší v tréninku na závod na trati Auto Club Speedway, jenže se později dozvěděl, že nemůže startovat v závodech, které jsou sponzorované tabákovými výrobky do té doby, dokud mu nebude 18 let. Závod formulí série CART na Auto Club Speedway, který se jel ve stejný víkend, byl totiž sponzorován cigaretami Marlboro. Tim Woods III tedy nahradil Kyla Busche ve voze číslo 99. Celkem za sezónu 2001 odstartoval Kyle Busch 6 závodů a dvakrát dokázal dojet na 9. místě.

6 týdnů po incidentu zvedlo pro sezónu 2002 vedení NASCAR minimální věk závodníků na 18 let, aby se incident z předchozího roku nemohl opakovat. Pro Kyla Busche to znamenalo dočasný konec a začal závodit v American Speed Association, kde v roce 2002 skončil na 8. místě v průběžném bodování.

Ve stejném roce Kyle Busch úspěšně odmaturoval o rok dříve s vyznamenáním na střední škole v Durangu v Las Vegas, aby se mohl plně soustředit na svou závodní kariéru. Na závěr sezóny v sérii ARCA odjel jeden závod pro WP Motorsports v Chevroletu číslo 22 na trati Charlotte Motor Speedway, kde skončil na 12. místě.

Kariéra v NASCAR[editovat | editovat zdroj]

2003[editovat | editovat zdroj]

Kyle Busch vstoupil do sezóny 2003 jako vývojový jezdec týmu Hendrick Motorsports. V něm odjel v sérii ARCA RE/MAX 7 závodů a získal 2 vítězství na trati Nashville Superspeedway a Kentucky Speedway.

Jakmile v květnu oslavil své 18. narozeniny, mohl se vrátit ke své předčasně ukončené kariéře v NASCAR. Odjel 7 závodů v Busch Series (dnes a dále Xfinity Series) v Chevroletu číslo 87 pro tým NEMCO Motorsports, ve kterých dokázal dvakrát dojet na 2. místě.

2004[editovat | editovat zdroj]

Kyle Busch začal svou sezónu 2004 účastí v sérii ARCA RE/MAX v závodě na trati Daytona International Speedway, který dokázal vyhrát. Poté začal svou první plnou sezónu v Busch Series, ve které nahradil Briana Vickerse v Chevroletu číslo 5. Své první Pole Position dokázal získat v 5. závodě sezóny na trati Darlington Raceway a své první vítězství získal na trati Richmond International Raceway. Později v sezóně dokázal vyhrát další 4 závody na tratích Charlotte Motor Speedway, Kentucky Speedway, Indianapolis Raceway Park a Michigan International Speedway, čímž vyrovnal dosavadní rekord Grega Biffla, který v roce 2001 také dokázal vyhrát 5 závodů ve své první plné sezóně. V průběžném bodování skončil na 2. místě za Martinem Truexem, Jr.

Ve stejném roce se také uskutečnil jeho debut v nejvyšší sérii Nextel Cup v Chevroletu číslo 84 pro tým Hendrick Motorsports. Pokusil se kvalifikovat do 9 závodů, uspěl v 6 závodech a jeho nejlepší dojezd bylo 24. místo na trati Auto Club Speedway.

2005[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2004 bylo oznámeno, že Kyle Busch začne jezdit od roku 2005 na plný úvazek v nejvyšší sérii Nextel Cup pro tým Hendrick Motorsports jako náhradník za Terryho Labonteho v Chevroletu číslo 5. Ve své první plné sezóně dokázal zvítězit na trati Auto Club Speedway a stal se tak nejmladším vítězem závodu, když předchozí rekord Donalda Thomase překonal o pouhé 4 dny. Na konci sezóny dokázal zvítězit ještě na trati Phoenix International Raceway a svou první plnou sezónu zakončil 20. místem v průběžném bodování spolu s titulem Nejlepší nováček roku. Stal se také nejmladším vítězem Pole Position, když si v únoru vyjel první místo v kvalifikaci na závod Auto Club 500 na trati Auto Club Speedway.

Kyle Busch se také účastnil několika závodů v sériích Busch a Craftsman Truck. V Busch Series pro Hendrick Motorsports odstartoval 14 závodů a zvítězil na trati Charlotte Motor Speedway. V Craftsman Truck Series odstartoval 11 závodů pro tým Billy Ballew Motorsports a zvítězil třikrát na tratích Charlotte Motor Speedway, Dover International Raceway a Atlanta Motor Speedway.

2006[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 získal Kyle Busch jedno vítězství v nejvyšší sérii Nextel Cup na trati New Hampshire Motor Speedway díky správně zvolené strategii se šetřením paliva. Dokázal se také poprvé kvalifikovat do playoff Chase for the Cup jakožto nejmladší účastník, kterému se to do té doby podařilo. Sezónu zakončil 10. místem v průběžném bodování.

Opět se zúčastnil i závodů v sériích Busch a Craftsman Truck. V sérii Busch odjel 34 závodů, dokázal zvítězit na trati Bristol Motor Speedway a skončil na 7. místě v průběžném bodování. V sérii Craftsman Truck odjel 7 závodů a zvítězil na trati Charlotte Motor Speedway.

2007[editovat | editovat zdroj]

Kyle Busch v roce 2007.

V roce 2007 se Kyle Busch stal prvním jezdcem, který dokázal zvítězit v novém a bezpečnějším typu závodního vozu, tzv. vůz zítřka (Car of Tomorrow). Zvítězil na trati Bristol Motor Speedway, ale po závodě trochu zkritizoval nový vůz, že za moc nestojí. Toto vítězství bylo již 200. v rámci všech tří nejvyšších sériích NASCAR pro tým Hendrick Motorsports a také 600. vítězství pro značku Chevrolet. Během druhého závodu na trati Texas Motor Speedway se Kyle Busch prostě a jednoduše na závod po nehodě vykašlal a odešel bez toho, aniž by o tom informoval svůj tým. Dale Earnhardt, Jr. tedy musel závod dokončit za něj jako náhradník. Během závodu na trati Talladega Superspeedway v Busch Series měl Kyle Busch nehodu, ve které se převrátil sedmkrát přes střechu a jeho bezpečnostní zařízení HANS dokonce prasklo. Jezdec odešel z nehody po svých a nezraněn. Během exhibičního závodu All-Star Challenge na trati Charlotte Motor Speedway dostal Kyle Busch smyk a vyřadil ze závodu jak sebe, tak svého staršího bratra Kurta Busche. Oba bratři byli na sebe dost naštvaní a nepromluvili spolu až do dne Díkuvzdání, kde jim při společné večeři jejich babička promluvila do duše. V červnu bylo oznámeno, že Kyle Busch v příští sezóně nebude jezdit za tým Hendrick Motorsports. Jeho náhradníkem se stal Dale Earnhardt, Jr. Během závodu Pepsi 400 na trati Daytona International Speedway skončil Kyle Busch těsně druhý ve foto finiši o pouhých 0,005 sekundy za vítězným Jamiem McMurraym. V srpnu Kyle Busch oznámil, že od sezóny 2008 bude jezdit pro tým Joe Gibbs Racing v Toyotě číslo 18 jako náhradník za J. J. Yeleyho.

Kyle Busch se také zúčastnil jako každý rok i několika závodů série Busch a Craftsman Truck. V sérii Busch odstartoval 19 závodů a vyhrál 4 závody na tratích Daytona International Speedway, Richmond International Raceway, Kansas Speedway a Phoenix International Raceway. V sérii Craftsman Truck odstartoval 11 závodů a nasbíral 2 vítězství na tratích Atlanta Motor Speedway a Phoenix International Raceway.

2008[editovat | editovat zdroj]

Kyle Busch začal své působení v Joe Gibbs Racing jako jezdec, který vedl nejvíc kol (86) v 50. ročníku slavné Daytony 500, kde skončil na 4. místě. Následující závod na trati Auto Club Speedway dokončil taktéž na 4. místě a stal se poprvé v kariéře vedoucím mužem průběžného bodování. A nejen to, po dvou druhých místech z prvních dvou závodů v Nationwide Series a druhém a prvním místu z prvních dvou závodů v Craftsman Truck Series málem vedl průběžné bodování ve všech třech nejvyšších sérií NASCAR najednou (byl první ve Sprint Cupu, druhý v Nationwide Series a první v Craftsman Truck Series). V závodě na trati Atlanta Motor Speedway získal své první vítězství pro tým Joe Gibbs Racing stejně jako první vítězství pro značku Toyota v nejvyšší sérii Sprint Cup. V závodě na trati Richmond International Raceway dostal Kyle Busch lehký smyk a 3 kola před koncem závodu poslal miláčka diváků, Dala Earnhardta, Jr., do zdi. Tento incident zapříčil to, že se z Kyla Busche stal největší záporák celé sezóny 2008 a při každé příležitosti ho diváci nenáviděli tak moc, jak jen dokázali.

Kyle Busch slaví vítězství na Infineon Raceway (2008).

Základní část sezóny 2008 byla pro Kyla Busche velmi úspěšná. Na špici průběžného bodování se udržel po dobu 16 závodů po sobě s pohodlným náskokem přes 200 bodů a zvítězil celkem v 8 závodech (V Atlantě, Talladeze, Darlingtonu, Doveru, Sonomě, Daytoně, Chicagolandu a Watkins Glen). Ve druhém závodě na Bristol Motor Speedway vedl Kyle Busch 415 z 500 kol, ale byl odstrčen z cesty Carlem Edwardsem, který dokázal závod vyhrát. Kylu Buschovi se to moc nelíbilo a začal po skončení závodu narážet do Edwardsova vozu. Ten mu to oplatil posláním do smyku a oba pánové dostali za tento incident podmínku.

Kyle Busch vstoupil do playoff Chase for the Cup jako vedoucí muž, ale 34. místo z prvního závodu na trati New Hampshire Motor Speedway, poslední 43. místo ze závodu na trati Dover International Speedway a 28. místo ze závodu na trati Kansas Speedway ho definitivně vyřadily z boje o titul. Z náskoku 30 bodů a vedení průběžného pořadí se tak během tří závodů stala ztráta -311 bodů a poslední 12. místo. Kyle Busch tuto obrovskou ztrátu dokázal stáhnout alespoň na 10. místo po posledním závodě sezóny na trati Homestead-Miami Speedway.

Jak už bylo zvykem u týmu Hendrick Motorsports, ani s týmem Joe Gibbs Racing Kyle Busch nepřestal jezdit v sérii Nationwide (dříve Busch) a pro tým Billy Ballew Motorsports opět jezdil v sérii Craftsman Truck. V sérii Nationwide odjel 30 závodů a společně s jeho týmovými kolegy Dennym Hamlinem, Joeym Loganem a Tonym Stewartem získal titul vlastníků pro svůj tým v Toyotě číslo 20. Sám Kyle Busch dokázal za těch 30 závodů zvítězit hned desetkrát (v Texasu, Phoenixu, Mexico City, Charlotte, Chicagolandu, Indianapolis Raceway Parku, Fontaně, Doveru, Charlotte a Texasu), čímž vyrovnal rekord Sama Arda, který v roce 1984 také vyhrál 10 závodů. Nejezdil pouze pro Joe Gibbs Racing, ale i pro slabší tým Todd Braun Racing s Toyotou číslo 32, ve které zvítězil v Charlotte a i pro ještě slabší tým D'Hondt Motorsports s Toyotou číslo 92, se kterou na trati Watkins Glen International dojel na 2. místě.

V sérii Craftsman Truck odjel 18 z 25 závodů opět pro tým Billy Ballew Motorsports, se kterým zvítězil ve 3 závodech ve Fontaně, Atlantě a Bristolu. Za celou sezónu tedy Kyle Busch odstartoval neskutečných 84 závodů a 21 z nich vyhrál, čímž výrazně překonal dosavadní rekord Kevina Harvicka, který v roce 2006 vyhrál 14 závodů napříč všemi 3 nejvyššími divizemi NASCAR (5 vítězství v Nextel Cupu a 9 vítězství v Busch Series).

2009[editovat | editovat zdroj]

Kyle Busch začal sezónu 2009 vítězstvím ve kvalifikačním závodě na slavnou Daytonu 500. Během závodu Daytona 500 opět vedl nejvíc kol (88), ale kvůli bouračce závod nedokončil. Následující týden se stal prvním jezdcem v historii, který kdy dokázal vyhrát 2 závody NASCAR na stejné trati v jeden den, když odpoledne zvítězil v závodě série Craftsman Truck a večer v závodě série Nationwide. Na tato vítězství navázal Kyle Busch vyhranými závody Sprint Cupu v Las Vegas a Bristolu.

Kyle Busch na Milwaukee Mile (2009).

2. května se stal teprve druhým jezdcem historie po Calu Yarboroughovi, který dokázal zvítězit v nejvyšší sérii Sprint Cup v den svých narozenin v závodě na trati Richmond International Raceway. V závodě Coke Zero 400 na trati Daytona International Speedway se Kyle Busch v posledním kole zapletl do velké havárie, kterou sám způsobil blokováním vozů za sebou. Jezdci se nic nestalo. Kyle Busch poté ve druhém závodě na trati Bristol Motor Speedway získal své 4. vítězství v sezóně. Do playoff Chase for the Cup se ale nedostal, k postupu mu chybělo na posledního Briana Vickerse pouhých 8 bodů. Chuť si tedy trochu spravil během závodů playoff, které oproti minulé sezóně nebyly tak hrozné a stačily by mu teoreticky na 5. místo v průběžném bodování, pokud by byl účastníkem. A poslední hořkou pilulku musel spolknout při závodě na trati Texas Motor Speedway, kde mu 3 kola před cílem došlo palivo a naděje na vůbec první historický tzv. weekend sweep zhasly (Kyle Busch vyhrál závody série Camping World Truck a Nationwide Series v Texasu). Sezónu zakončil jako nejlepší jezdec mimo playoff na 13. místě.

Kyle Busch se v sérii Nationwide rozhodl jet všechny závody o titul. V průběhu celé sezóny patřil téměř vždy mezi nejrychlejší, kteří v každém závodě vedli spoustu kol a bojovali o vítězství. Za celou sezónu nasbíral 9 vítězství na tratích ve Fontaně, Texasu, Richmondu, Nashvillu, Loudonu, Gateway, Charlotte, Texasu a Homesteadu. Od 7. závodu sezóny na trati Phoenix International Raceway vedl průběžné bodování a vedení si udržel až do úplného konce. Startem a vítězstvím v posledním závodě sezóny na trati Homestead-Miami Speedway získal svůj první titul v NASCAR a poprvé od roku 1983 dokázal někdo kromě Sama Arda vyhrát poslední závod sezóny a zároveň získat i titul.

V sérii Craftsman Truck startoval v 15 závodech naposledy pro tým Billy Ballew Motorsports a nasbíral 7 vítězství na tratích ve Fontaně, Atlantě, Bristolu, Chicagolandu, Loudonu, Talladeze a Texasu. Dokonce dokázal zvítězit v 5 závodech po sobě, ve kterých startoval. Od příští sezóny se totiž rozhodl založit vlastní tým a závodit pro něj. Za celou sezónu dokázal Kyle Busch překonat svůj vlastní rekord 84 závodů ve všech třech nejvyšších sérií NASCAR z minulého roku, který navýšil na číslo 86 a málem i vyrovnal svůj předešlý rekord 21 vítězných závodů (zvítězil dvacetkrát) taktéž z minulého roku.

Kyle Busch se také ukázal v jednom závodě série Camping World East Series (dnes K&N Pro Series East) na trati Iowa Speedway. Ve svém prvním startu dokázal z Pole Position zvítězit.

2010[editovat | editovat zdroj]

11. prosince 2009 Kyle Busch oznámil, že bude v sezóně 2010 jezdit pro svůj vlastní tým Kyle Busch Motorsports v sérii Camping World Truck (dříve Craftsman Truck). Plán byl takový, že se nasadí dvě Toyoty s čísly 18 (pro Kyla Busche a Briana Icklera) a 56 (pro Taylera Malsama na plný úvazek). Jenže nastaly komplikace, Ickler a Malsam dostali nabídku jezdit v Nationwide Series a finanční problémy donutily Kyla Busche zrušit tým s číslem 56 po pár závodech. Náhradníky pro Toyotu s číslem 18 se tedy stali Johnny Benson, Jr. a Kasey Kahne.

Kyle Busch v roce 2010.

21. srpna 2010 se Kyle Busch stal vůbec prvním jezdcem v historii NASCAR, který kdy dokázal zvítězit ve všech 3 závodech během jednoho závodního víkendu. Povedlo se mu to na trati Bristol Motor Speedway, kde vyhrál ve středu závod série Camping World Truck, v pátek závod série Nationwide a v sobotu závod nejvyšší série Sprint Cup. Kyle Busch byl nazván "debílkem" Bradem Keselowskim během představování jezdců na závod nejvyšší série Sprint Cup v Bristolu, kterého Kyle Busch poslal do smyku v závodě série Nationwide poté, co se ho údajně on pokusil úmyslně vyřadit ze závodu.

7. listopadu 2010 během závodu na trati Texas Motor Speedway se Kyle Busch dostal do smyku a po zastávce v boxech jel úmyslně rychleji, než je povoleno, aby neztratil kolo. Vedení závodu nemohlo jeho přestupek ignorovat a dostal penalizaci. Kyle Busch během penalizace ukázal prostředníček směrem k jednomu z mužů, co kontrolují zastávky v boxech. Za tohle gesto byl penalizován ztrátou 2 kol a později dostal ještě pokutu 25 tisíc dolarů spolu s podmínkou do konce roku. Kyle Busch poté zakončil sezónu 2010 se 3 výhrami v Richmondu, Doveru a Bristolu a na 8. místě v průběžném bodování.

V sérii Nationwide opět padaly rekordy. Kyle Busch odstartoval ve 29 závodech, nasbíral rekordních 13 vítězství na tratích ve Fontaně, Phoenixu, Texasu, Doveru, Charlotte, Loudonu, Chicagolandu, Indianapolis Raceway Parku, Iowě, Bristolu, Doveru, Fontaně a Homesteadu, čímž překonal svůj vlastní rekord z roku 2008 a také rekord Sama Arda. Navzdory tomu, že vynechal 6 závodů, se stejně dokázal umístit na 3. místě v průběžném bodování a zařídil pro Toyotu s číslem 18 titul vlastníků (už 3. titul vlastníků pro tým Joe Gibbs Racing v řadě).

V sérii Camping World Truck startoval v 16 závodech, nasbíral zde 8 vítězství v Nashvillu, Charlotte, Bristolu, Chicagolandu, Loudonu, Talladeze, Texasu a Homesteadu a dokázal získat titul vlastníků pro Toyotu s číslem 18 ve svém prvním roce působení v novém týmu, což se ještě nikdy nikomu nepovedlo v historii celé série. Také se mu povedlo vyhrát závod v Talladeze ve velmi těsném foto finiši, ve kterém zvítězil o pouhých 0,002 sekundy před Aricem Almirolou.

2011[editovat | editovat zdroj]

Během druhého závodního víkendu na trati Phoenix International Raceway zvítězil Kyle Busch v závodech série Camping World Truck a Nationwide. V závodě série Nationwide dokonce vedl poprvé v kariéře úplně všechna kola a byl opět blízko dalšímu tzv. weekend sweepu. Do té doby, dokud ho 9 kol před cílem závodu Sprint Cupu nepředjel Jeff Gordon a nedojel si pro vítězství. Kyle Busch si později během závodního víkendu na trati Bristol Motor Speedway spravil chuť, když vyhrál jak závod série Nationwide, tak závod nejvyšší série Sprint Cup. Na trati Richmond International Raceway dokázal vyhrát už svůj 3. jarní závod v řadě.

Kyle Busch na Martinsville Speedway (2011).

Během závodního víkendu na trati Darlington Raceway se Kyle Busch dostal do křížku s Kevinem Harvickem poté, co ho údajně úmyslně poslal do smyku, když nad svým vozem ztratil lehce kontrolu. Oba pánové dostali pokutu 25 tisíc dolarů a dostali podmínku na 4 závody. Během závodu O'Reilly Auto Parts 250 na trati Kansas Speedway v sérii Camping World Truck se údajně dostal Kyle Busch do potyčky s Richardem Childressem poté, co lehce popostrčil Childressův Chevrolet s číslem 22 po dojetí závodu. Podle očitých svědků dokonce Richard Childress Kyla Busche fyzicky napadl a podle jeho slov bude brát každé další lehké poškození jeho vozů velmi osobně. Richard Childress dostal za tento incident pokutu 150 tisíc dolarů spolu s podmínkou do konce roku. Kyle Busch se bránil, že chtěl jen přátelsky pogratulovat vítěznému vozu.

Kyle Busch dokázal vyhrát vůbec první závod nejvyšší série Sprint Cup na trati Kentucky Speedway a pro 4. vítězství sezóny si dojel na trati Michigan International Speedway. Tímto vítězstvím si jako první zajistil účast v playoff Chase for the Cup.

Během závodu O'Reilly 200 na trati Bristol Motor Speedway byl Kyle Busch poslán do zdi Elliottem Sadlerem. Kyle Busch využil čekání na žlutou vlajku a počkal na Elliotta Sadlera, až ho o kolo předjede, aby mu oplatil předešlý kontakt. Později se nechal slyšet, že ho Sadler úmyslně vyřadil proto, že je to jezdec týmu Kevin Harvick Incorporated v Nationwide Series. Elliott Sadler a Kevin Harvick ale popřeli fakt, že svoje problémy tahají i do jiných sérií.

O 2 dny později dokázal Kyle Busch v sérii Nationwide vyhrát už svůj 50. závod a překonal tak dosavadní rekord Marka Martina se 49 vítězstvími. Aby toho nebylo málo, jeho 50. vítězství mělo rozestup pouhých 0,019 sekundy před druhým Joeym Loganem, týmovým kolegou.

Incident s Ronem Hornadaym, Jr.[editovat | editovat zdroj]

4. listopadu 2011 při závodě série Camping World Truck na trati Texas Motor Speedway se Kyle Busch dostal do konfliktu s veteránem série, Ronem Hornadaym, Jr. Ron Hornaday, Jr. se vyhýbal pomalejšímu vozu Johnnyho Chapmana, ale došlo ke kontaktu s Kylem Buschem a oba se lehce otřeli o zeď. Kylu Buschovi poté doslova ruply nervy a natlačil vůz Rona Hornadayho, Jr. do zdi, čímž ukončil své naděje na vítězství v závodě a Hornadayho naděje na titul šampióna. Vedení závodu okamžitě stáhlo Toyotu s číslem 18 ze závodu za agresivní řízení. Ron Hornaday, Jr. se vyjádřil, že pokud nebude Busch suspendován, bude na něho čekat u něj doma.

Následující den bylo oznámeno, že Kyle Busch má přísný zákaz startovat v dalších závodech závodního víkendu (v závodech série Nationwide a nejvyšší série Sprint Cup). Denny Hamlin nahradil Kyla Busche v Toyotě s číslem 18 v sérii Nationwide a Michael McDowell v Toyotě číslo 18 v sérii Sprint Cup. Jednalo se teprve o druhý podobný incident. V roce 2002 byl za agresivní řízení ze závodu na trati Martinsville Speedway v sérii Craftsman Truck stažen Kevin Harvick, který doslova prohlásil, že Coye Gibbse "zabije". A o chvíli později ho úmyslně poslal do smyku. Dostal stejný trest jako Kyle Busch, protože byl v podmínce.

Toto rozhodnutí eliminovalo teoretickou šanci Kyla Busche na titul ve Sprint Cupu. Kyle Busch se poté omluvil za své chování a sám přiznal, že to byl krok zpět. Jako kompenzaci nabídl Ronu Hornadaymu, Jr. jeho Toyotu s číslem 18, se kterou by mohl jezdit příští rok o titul, protože Hornadayho současný tým Kevin Harvick Incorporated po roce 2011 končí své působení v této sérii. Ron Hornaday, Jr. tuto nabídku odmítl, protože má dlouhodobý vztah k Chevroletu.

7. listopadu 2011 dostal Kyle Busch pokutu 50 tisíc dolarů, dostal podmínku do konce roku a také varování, že jestli ještě něco provede do konce sezóny, bude s okamžitou platností suspendován na dobu neurčitou.

10. listopadu 2011 bylo oznámeno, že M&M's (Kylův dlouholetý a primární sponzor v sérii Sprint Cup) odmítá sponzorovat někoho, kdo se neumí chovat. Kyle Busch dokonce nějakou dobu uvažoval o tom, že úplně vynechá všechny zbývající závody do konce sezóny (jako náhradník byl už připraven Aric Almirola), ale nakonec se rozhodl spolu se sekundárním sponzorem Interstate Batteries dokončit sezónu. V sérii Nationwide ale nebyl Kylův hlavní sponzor Z-Line Designs stejně vstřícný jako Interstate Batteries. Požadoval okamžité ukončení smlouvy s Buschem a aby už do konce sezóny nestartoval v žádném závodě série Nationwide.


Kyle Busch tak zakončil sezónu 2011 s celkem 4 výhrami a 12. místem v průběžném bodování nejvyšší série Sprint Cup. V sérii Nationwide vyhrál z 20 startů 8 závodů (Phoenix, Bristol, Fontana, Talladega, Darlington, Loudon, Bristol a Richmond) a v sérii Camping World Truck zvítězil šestkrát z 16 startů (Phoenix, Nashville, Dover, Charlotte, Kentucky, Loudon).

2012[editovat | editovat zdroj]

Kyle Busch začal sezónu 2012 velkým oznámením, že v Nationwide Series nebude tento rok jezdit pro Joe Gibbs Racing, ale pro svůj vlastní tým Kyle Busch Motorsports, který se rozhodl expandovat. Dále oznámil, že se spolu se svým bratrem Kurtem Buschem budou střídat v Toyotě číslo 54 ve všech závodech sezóny a také, že v sérii Camping World Truck drasticky omezí své působení pouze na 3 závody nejen kvůli pár měsíců starému incidentu s Ronem Hornadaym, Jr., ale také proto, že si to přeje J. D. Gibbs, syn majitele týmu Joe Gibbs Racing Joa Gibbse.

Kyle Busch ve smyku v Las Vegas (2012).

Jeho sezóna ve Sprint Cupu začala vítězstvím v exhibičním závodě Budweiser Shootout, ve kterém sice dvakrát málem boural, ale nakonec dokázal zvítězit ve foto finiši o 0,013 sekundy před druhým Tonym Stewartem. Byl to nejtěsnější dojezd v historii této exhibice. Samotná sezóna ale už tak úspěšná nebyla, Kyle Busch dokázal zvítězit pouze v jednom závodě a to na trati Richmond International Raceway, kde rozšířil svou sérii vyhraných závodů na této trati na jaře na 4 závody v řadě. Málem vyhrál závod ve Watkins Glen, ale v posledním kole dostal smyk na oleji. Stejně jako v roce 2009, i v roce 2012 se nedokázal probojovat do playoff Chase for the Cup, ze kterého ho tentokrát vyšoupl Jeff Gordon o pouhé 3 body. Navzdory těmto neúspěchům jezdil až překvapivě velmi dobře během všech závodů playoff Chase for the Cup. Sice ani jednou nevyhrál, ale dokázal nasbírat 8 dojezdů v první desítce (top 10) z 10 závodů a málem vyhrál dokonce 4 závody (v Doveru, Martinsvillu, Phoenixu a Homesteadu). A pokud by se Kyle Busch dokázal probojovat do playoff Chase for the Cup, skončil by teoreticky na 2. místě o pouhých 10 bodů za šampiónem Bradem Keselowskim. Sezónu zakončil jako suverénně nejlepší vůz mimo playoff Chase for the Cup na 13. místě.

Smolnou sezónu prožil i v sérii Nationwide, kde poprvé v kariéře nedokázal ani jednou zvítězit navzdory 22 startům. Nejblíže vítězství byl na trati Kansas Speedway, kde v posledním kole vedl, ale došlo mu palivo. A nebyl to pouze Kyle Busch, kdo se v Toyotě číslo 54 trápil. Jeho bratr Kurt Busch sice dokázal zařídit jediné vítězství týmu Kyle Busch Motorsports na trati Richmond International Raceway, ale v ostatních závodech se mu také nijak extra nevedlo.

Ani v sérii Camping World Truck se smůla Kyla Busche nepustila. I zde skončil poprvé v kariéře bez jediného vítězství ze 3 startů v Atlantě, Texasu a Homesteadu. V posledním závodě sezóny na trati Homestead-Miami Speedway to vypadalo, že si Kyle Busch konečně jede pro vítězství, ale Cale Gale ho při nájezdu na cílovou rovinku přistrčil ke zdi a vyhrál ve foto finiši o 0,014 sekundy.

2013[editovat | editovat zdroj]

Před začátkem sezóny 2013 Kyle Busch oznámil, že se jeho Toyota s číslem 54 v sérii Nationwide přesune do týmu Joe Gibbs Racing a že spolu se svým týmem Kyle Busch Motorsports budou tvořit alianci Joe Gibbs Racing/Kyle Busch Motorsports pro Toyotu číslo 77, kterou dostal na plný úvazek Parker Kligerman.

Kyle Busch začal svou sezónu vítězstvím ve kvalifikačním závodě na slavnou Daytonu 500. V závodě Daytona 500 mu ale vypověděl službu motor po 150 kolech. Během závodního víkendu na trati Auto Club Speedway Kyle Busch dominoval závodu nejvyšší série Sprint Cup, ve kterém vedl 125 kol a v posledním kole předjel Dennyho Hamlina a Joeyho Logana, kteří se vzájemně vyřadili ze závodu. O dva závody později si dojel pro 2. vítězství v sezóně na trati Texas Motor Speedway. V závodě na trati Darlington Raceway naprosto dominoval, když vedl 265 kol, ale pomalý defekt zapříčinil propad až na 6. místo v cíli. Později bylo zjištěno, že jedna z jeho pneumatik měla po dojezdu do cíle v sobě pouhých 12 liber vzduchu.

Kyle Busch slaví vítězství na Atlanta Motor Speedway (2013).

V nejdelším závodě sezóny Coca-Cola 600 na trati Charlotte Motor Speedway se Kylu Buschovi přihodila nečekaná událost. Když ve 121. kole vedl, uvolnil se jeden z kabelů televizní společnosti FOX Sports, která závod vysílala, a spadl na trať u výjezdu ze 4. zatáčky. Uvolněný kabel zranil 10 diváků a několik jezdců včetně Kyla Busche uvolněný kabel přejelo, což způsobilo poškození spodní části vozu. Za normálních okolností není možné provádět na voze pod červenou vlajkou jakékoliv změny, ale tentokrát měly všechny týmy 15 minut na to, aby zkontrolovaly a opravily případná poškození. Ve 258. kole ale Kylu Buschovi selhal motor.

Ve 22. závodě sezóny na trati Watkins Glen International si Kyle Busch dojel pro 3. vítězství v sezóně a dokázal za sebou udržet dotírajícího Brada Keselowskiho. O 3 závody později získal na trati Atlanta Motor Speedway své 4. a poslední vítězství v sezóně po správně zvolené strategii na závěr závodu.

S přehledem si zajistil účast v playoff Chase for the Cup, ve kterém podával podobně dobré výsledky jako předchozí rok. Pouze jedno 34. místo na trati Kansas Speedway zhoršilo jeho pozici v průběžném bodování, jinak si bez větších problémů dojel pro 4. místo v průběžném bodování, což byl jeho zatím nejlepší výsledek. Dokázal nasbírat 7 dojezdů v první desítce z 10 závodů.

V sérii Nationwide se vše vrátilo do zajetých kolejí. Už ve druhém závodě sezóny na trati Phoenix International Raceway si Kyle Busch dojel pro vítězství, kterým ukončil téměř rok a půl trvající sérii bez jediného vítězství v této sérii. Sezónu ukončil se 26 starty a 12 vítěznými závody na tratích ve Phoenixu, Bristolu, Fontaně, Texasu, Darlingtonu, Charlotte, Loudonu, Indianapolisu, Bristolu, Chicagolandu, Charlotte a Phoenixu. Navzdory této dominanci ale skončila Toyota týmu Joe Gibbs Racing s číslem 54 na 2. místě v bodování vlastníků za vítězným Fordem týmu Penske Racing s číslem 22, který byl podobně úspěšný a získal titul o pouhý jeden jediný bod.

V sérii Camping World Truck odstartoval Kyle Busch 11 závodů a zvítězil pětkrát (Charlotte, Dover, Bristol, Chicagoland a Homestead). Díky vítězství na trati Charlotte Motor Speedway ukončil skoro rok a půl trvající sérii bez jediného vítězného závodu a jeho Toyota s číslem 51 vyhrála šampionát vlastníků díky většímu počtu vítězných závodů nad druhou Toyotou Matta Craftona s číslem 88, která měla stejný počet bodů.

2014[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 Kyle Busch oznámil, že bude opět závodit v sérii Nationwide s Toyotou číslo 54 pro tým Joe Gibbs Racing, se kterou se bude dělit se Samem Hornishem, Jr. Také oznámil, že i v sérii Camping World Truck zůstane všechno při starém, tedy opět Toyota s číslem 51, se kterou se bude dělit s Erikem Jonesem.

Vítězný Kyle Busch v sérii Trucků v Doveru (2014).

Sezóna 2014 se nezačala vyvíjet zrovna podle ideálních představ. Kyle Busch sice dokázal zvítězit na trati Auto Club Speedway díky restartu závodu pouhá 2 kola do cíle, ale zbytek sezóny byl pouze a jen marný boj o další vítězství. V závodě na trati Richmond International Raceway předvedl neskutečnou stíhací jízdu, ve které předjel 13 vozů během několika kol, ale stačilo to pouze na 3. místo. V závodě na trati Talladega Superspeedway měl dominantní vůz, který ale skončil v obří bouračce. V závodě na trati Dover International Speedway vedl prvních 81 kol, ale ve 126. kole měl kontakt s Clintem Bowyerem, při kterém narazil tvrdě do zdi. V závodě na trati Kentucky Speedway vedl závěrečná kola, než ho 16 kol před cílem předjel Brad Keselowski. V závodě na trati Daytona International Speedway jezdil celý závod v první desítce do té doby, než vypukla velká bouračka, ve které se vůbec poprvé v kariéře převrátil v nejvyšší sérii na střechu.

Navzdory všem těmto nezdarům se Kyle Busch s přehledem dostal do playoff Chase for the Cup, která měla pro sezónu 2014 nová pravidla a jedno z nich bylo, že stačí vyhrát závod, zůstat v průběžném bodování v top 30 a účast je zaručená. Tam se mu navzdory nezvykle slabšímu vozu dařilo držet krok s vedoucími jezdci jak bodově, tak na trati. Do té doby, než přišel závod na trati Talladega Superspeedway, ve kterém se držel strategicky vzadu. Jenže při jedné z nehod ho zezadu popostrčil Austin Dillon, Kyle Busch nezvládl řízení a naboural. Pro Kyla Busche to znamenalo vypadnutí z 2. kola playoff Chase for the Cup spolu s koncem nadějí na titul a sezónu dokončil na 10. místě.

Navzdory trochu smolné sezóně v nejvyšší sérii Sprint Cup se sezóna v sérii Xfinity opět povedla. Kyle Busch dokázal zvítězit v 7 závodech (Phoenix, Bristol, Dover, Richmond, Dover, Kansas a Texas) a dokončil všechny závody až na jeden vždy mezi pěti nejlepšími (top 5) z 26 startů. Bohužel ani takovéto výsledky nestačily v bodování vlastníků na Ford Penske Racing s číslem 22, který opět získal titul.

A působení v sérii Camping World Truck také přineslo své ovoce. Kyle Busch odstartoval v 10 závodech a 7 z nich dokázal vyhrát (Daytona, Kansas, Charlotte, Dover, Kentucky, Chicagoland, Texas). V závodě na trati Daytona International Speedway si Kyle Busch perfektně načasoval předjížděcí manévr a dokázal zvítězit o 0,016 sekundy před druhým Timothy Petersem. Podobně jako v roce 2009, i v tomto roce se mu povedlo vyhrát 5 závodů v řadě, ve kterých startoval a pro Toyotu s číslem 51 s pomocí velmi mladého Erika Jonese opět získal titul vlastníků.

2015[editovat | editovat zdroj]

Kyle Busch začal sezónu 2015 druhým místem ve kvalifikačním závodě na slavnou Daytonu 500, ve kterém dominoval, ale penalizace stop-and-go ho odsunula na 23. místo. Po zbytek závodu se snažil dostat zpět do vedení, ale pouze Jimmie Johnson byl lepší a zvítězil.

Zranění v Daytoně[editovat | editovat zdroj]

21. února 2015 se Kyle Busch zapletl do nehody v závodě série Xfinity (dříve Nationwide) na trati Daytona International Speedway, ve které v rychlosti přes 90 mil za hodinu narazil tvrdě do betonové zdi nezabezpečené SAFER bariérou. Jezdec z vozu sice vylezl bez pomoci a posadil se na hranu kokpitu, ale ihned se snažil lékaře informovat, že má něco s nohami. Lékaři ho opatrně umístili na nosítka a odvezli do nemocnice Halifax. O pár hodin později bylo oznámeno, že Kyle Busch utrpěl masivní otevřenou zlomeninu v dolní části pravé nohy, lehčí zlomeninu levého chodidla a narazil si prst na levé ruce. Matt Crafton byl oznámen jako náhradník za zraněného Kyla Busche pro Daytonu 500 a pro další závody od Atlanty po Talladegu byl oznámen jako náhradní jezdec David Ragan. Na závod v Kansasu byl jako náhradník povolán Erik Jones. Kyle Busch poté 12. března informoval, že se mu daří dobře a dokonce se uzdravuje rychleji, než čekal.

Tato nehoda stejně jako nehoda Jeffa Gordona v Atlantě o týden později po závodě Daytona 500 zapříčinila, že většina tratí, na kterých se závody NASCAR konají, chtěla okamžitě nainstalovat SAFER bariéry po celé délce trati. Vedení závodu série Xfinity v Daytoně téměř okamžitě převzalo veškerou zodpovědnost za nehodu se slovy, že je to jejich chyba, ty SAFER bariéry tam měly být a okamžitě s tím začneme něco dělat.

Kyle Busch se poprvé od nehody veřejně ukázal 15. dubna. Přijel na invalidním vozíku a vysvětlil, že ta nehoda byla jeho chyba, protože moc tlačil na pilu. Téměř okamžitě po nárazu věděl, že si zlomil pravou nohu. Proslov zakončil slovy, že se samozřejmě chce vrátit k závodění co nejrychleji, ale také nechce nic uspěchat, protože má před sebou ještě dlouhou kariéru.

Návrat[editovat | editovat zdroj]

12. května 2015 oznámil Kyle Busch prostřednictvím Twitteru, že se vrací k závodění a že pojede v exhibičním závodě All-Star na trati Charlotte Motor Speedway. Jeho návrat dopadl dobře a v exhibičním závodě si dojel pro 6. místo. Vedení NASCAR také oznámilo, že pokud Kyle Busch dokáže během zbývajících 15 závodů do začátku playoff Chase for the Cup vyhrát alespoň jeden závod a bude v průběžném bodování mezi nejlepšími 30, bude se moct zúčastnit souboje o titul navzdory tomu, že musel vynechat 11 závodů sezóny. Následující závody byly jako na houpačce. V nejdelším závodě Coca-Cola 600 v Charlotte dokončil všechna kola a skončil na 11. místě. V Doveru se pohyboval v první desítce do té doby, než měl kontakt s pomalejším vozem o kolo zpět a skončil na 36. místě. V Poconu si dojel bez větších problémů pro 9. místo. V Michiganu ztratil nad vozem kontrolu a narazil do zdi, což mělo za následek poslední 43. místo.

Vítězný návrat Kyla Busche po zranění (Sonoma 2015).

Zlí jazykové začali pomalu prohlašovat, aby se radši na nějaké honění za titulem vykašlal a radši se dal dohromady pro příští sezónu, protože očividně není v pohodě. Kyle Busch ale v závodě na klasické trati Sonoma Raceway všem ukázal, že na kritiku neslyší. Dokázal si dojet pro první vítězství v sezóně a vše, co musel udělat, bylo už jen dostat se mezi nejlepších 30 jezdců v průběžném bodování. Příští závod v Daytoně "přežil" a dojel si pro 17. místo. Následující 3 závody byly ale jen pouhopouhá The Kyle Busch Show. V Kentucky si dojel pro 2. vítězství v sezóně, na které navázal hned v dalším závodě v Loudonu a hatrick zakončil prvním vítězstvím na slavné trati Indianapolis Motor Speedway. Během 5 závodů tak Kyle Busch dokázal zvítězit hned čtyřikrát a stáhnout obrovskou bodovou ztrátu -173 bodů na pouhých -23 bodů na 30. jezdce v průběžném bodování. A vůbec poprvé v kariéře dokázal vyhrát 3 po sobě jdoucí závody v nejvyšší sérii. Kyle Busch si dokázal matematicky zajistit účast jeden závod před začátkem playoff na trati Darlington Raceway.

Závody v playoff Chase for the Cup pojal Kyle Busch metodou "radši dobré výsledky než bezhlavé honění se za výhrami, které nemusí skončit dobře". Takto překonal všechny nástrahy playoff a probojoval se až do posledního kola, které se tradičně konalo na trati Homestead-Miami Speedway. V závodě dokázal zvítězit a získal tak svůj první titul v nejvyšší sérii Sprint Cup. Po závodě se rovněž objevily velké spekulace o tom, jestli bylo moudré nechat někoho, kdo vynechal 11 závodů v sezóně, závodit o titul.

Kyle Busch se také zúčastnil opět několika závodů v sériích Xfinity a Camping World Truck. Původně měl jet opět 26 závodů v sérii Xfinity, ale jeho zranění v Daytoně změnilo plány a tak startoval pouze v 15 závodech, ze kterých si odnesl 6 vítězství z Michiganu, Indianapolisu, Bristolu, Chicagolandu, Kansasu a Phoenixu. Jeho vítězství v Michiganu byl první start v této sérii od zranění v Daytoně. A s jeho pomocí skončila Toyota s číslem 54 opět na druhém místě v bodování vlastníků opět za vítězným Fordem Penske Racing s číslem 22.

V sérii Camping World Truck odjel pouze 4 závody a 2 z nich vyhrál (Pocono a Michigan). Měl ale důvod k radosti, protože jeho svěřenec Erik Jones dokázal získat titul nejlepšího jezdce sezóny, titul nejlepšího nováčka roku a také titul vlastníků. Jednalo se o vůbec první titul nejlepšího jezdce sezóny pro tým Kyle Busch Motorsports a o už 4. titul vlastníků za 6 let existence týmu (dokonce o 3. titul vlastníků v řadě).

2016[editovat | editovat zdroj]

Předtím, než sezóna vůbec začala, oznámil Kyle Busch, že se už nikdy nehodlá účastnit závodů série Xfinity a Camping World Truck na tratích Daytona International Speedway a Talladega Superspeedway z bezpečnostních důvodů, které by mohly ohrozit jeho primární kariéru v nejvyšší sérii Sprint Cup. Sezónu začal vítězstvím ve kvalifikačním závodě na slavnou Daytonu 500. V prvních 4 závodech v Daytoně, Atlantě, Las Vegas a Phoenixu nasbíral dvě 3. a dvě 4. místa, díky čemuž se stal vedoucím mužem průběžného bodování. Po neúspěšném závodě ve Fontaně, kde mu praskla pneumatika 2 kola před cílem, když jezdil na druhém místě, dokázal Kyle Busch vést enormních 352 z 500 kol a vůbec poprvé v kariéře zvítězit na trati Martinsville Speedway. Na toto vítězství navázal za týden triumfem na trati Texas Motor Speedway.

V Bristolu Kylu Buschovi praskla třikrát pneumatika, což zapříčinilo 38. místo v cíli a v Richmondu si jel pro své 3. vítězství v sezóně, jenže jeho týmový kolega Carl Edwards ho odstrčil v poslední zatáčce posledního kola z cesty a zvítězil. Následující závod v Talladeze dokončil sice na druhém místě, ale spolu s několika dalšími jezdci se kriticky vyjádřil ohledně závodění na těchto dlouhých tratích, že stojí za nic takhle zbytečně riskovat, když pomalu vůz za vozem létá vzduchem. 35 ze 40 vozů se totiž buď zapletlo do nehody, nebo utrpělo nějaké poškození. Chuť si spravil vůbec prvním vítězstvím na trati v Kansasu, kde se v minulosti neskutečným způsobem trápil a smůla se mu lepila na paty, kde se dalo. Díky tomuto vítězství se stal jediným aktivním jezdcem, kterému chybělo zvítězit pouze na dvou tratích z celkových 23 v závodním kalendáři. V Kylově případě Charlotte Motor Speedway a Pocono Raceway.

Vítězný Kyle Busch dodržuje tradici - po svém vítězství spolu s týmem líbá cihly (Indianapolis 2016).

Následující 4 závody v Charlotte, Doveru, Poconu a Michiganu nasbíral Kyle Busch vždy 30. a horší místo. Chuť si spravil až v závodě na trati Indianapolis Motor Speedway, kde jako první jezdec v historii vyhrál jak Pole Position, tak závody série Xfinity a Sprint Cup. Do toho Kyle Busch vyhrál ještě všechny tréninky včetně zahřívacího závodu v sérii Xfinity a jeden ze dvou tréninků v sérii Sprint Cup. V závodě série Sprint Cup vedl rekordních 149 ze 170 kol.

V závodě na trati Bristol Motor Speedway vedl 252 z prvních 419 kol, jenže pomalu ztrácel nad svým vozem kontrolu, až dostal smyk a Justin Allgaier se mu nedokázal vyhnout. Kyle Busch se kriticky vyjádřil, že Allgaier a jeho spotter jsou ti největší blbouni široko daleko, když okamžitě nezpomalí, jakmile zavlaje žlutá vlajka.

Kyle Busch si díky 4 výhrám zajistil účast v playoff Chase for the Cup, ve které předváděl opravdu neskutečné výkony. Neměl ani jeden velký problém s vozem a v každém z 10 závodů playoff kromě Talladegy, kterou úmyslně bojkotoval z důvodu slušného bodového náskoku na postup do dalšího kola, získal dojezd mezi 10 nejlepšími. Přidal se tak k Jeffu Gordonovi, Carlu Edwardsovi, Jimmiemu Johnsonovi, Martinu Truexu, Jr. a svému bratrovi Kurtu Buschovi jako jediní jezdci, kteří za celou historii playoff také dokázali dokončit 9 z 10 závodů mezi 10 nejlepšími. V posledním závodě sezóny v Homesteadu dojel na 6. místě a v šampionátu obsadil 3. místo. Ale pokud by ještě teoreticky platila stará pravidla playoff Chase for the Cup, Kyle Busch by se stal šampiónem o 5 bodů před druhým Joeym Loganem.

V sérii Xfinity startoval Kyle Busch v 17 závodech a dokázal zvítězit hned desetkrát (v Atlantě, Las Vegas, Phoenixu, Texasu, Kentucky, Loudonu, Indianapolisu, Richmondu, Kansasu a Phoenixu). V závodě ve Fontaně v posledním kole vedl a jel si pro 4. vítězství v řadě, ale praskla mu levá přední pneumatika. Jeho týmový kolega Daniel Suarez ho předjel, ale vzápětí mu došlo palivo, takže Kyle Busch opět převzal vedení. A při výjezdu ze 4. zatáčky ho dokázal dojet a předjet Austin Dillon, který zvítězil. Kyle Busch nebyl po závodě vůbec nadšený z toho, že úlomky z jeho pneumatiky mohly snadno ohrozit ostatní vozy, ale závod se dojel pod zelenou vlajkou. Dokonce obvinil vedení závodu z toho, že úmyslně nevyvěsilo žlutou vlajku, aby nezvítězil. Kyle Busch dostal pokutu 10 tisíc dolarů a podmínku na 4 závody.

V sérii Camping World Truck startoval opět pouze ve 4 závodech a opět 2 z nich vyhrál. Tentokrát dokázal vůbec poprvé zvítězit na trati Martinsville Speedway a dosáhl tak historického milníku jako první jezdec, který kdy dokázal vyhrát na všech tratích, na kterých jezdí nejvyšší série Sprint Cup alespoň v rámci třech nejvyšších sérií NASCAR. Později v sezóně přidal ještě druhé vítězství na trati Chicagoland Speedway.

2017[editovat | editovat zdroj]

Kyle Busch zahájil sezónu 2017 bouračkou v závodě Daytona 500, když mu praskla zadní pneumatika, narazil do zdi a způsobil hromadnou havárii. V rozhovoru se poté kriticky vyjádřil k pneumatikám Goodyear, že moc v sobě neumí držet vzduch. Po 16. místě v následujícím závodě v Atlantě se během závodu Kobalt Tools 400 v Las Vegas dostal do kontaktu s Joeym Loganem při souboji o pozici v top 5. Po kontaktu se vůz Kyla Busche roztočil a zastavil se na boxové uličce. Po závodě si to Kyle Busch namířil k Joeymu Loganovi a bez jakýkoliv slov se ho pokusil udeřit pěstí do obličeje. Mechanici Joeyho Logana Kyla Busche zpacifikovali a Kyle utrpěl během šarvátky krvavou ránu na čele. V rozhovoru se poté vyjádřil, že ho Joey Logano prostě a jednoduše popostrčil a takhle holt Joey závodí, takže to schytá. Bylo to vůbec poprvé v kariéře Kyla Busche, co se rozhodl si to s někým vyříkat z očí do očí pěstmi.

V příštím závodě ve Phoenixu vedl Kyle Busch nejvíc kol (114) a závěrečná kola, jenže Joeymu Loganovi praskla pneumatika a závod byl přerušen žlutou fází. Toho využil Ryan Newman, který nezajel k mechanikům pro čerstvé pneumatiky a dojel si pro vítězství. Kyle Busch dojel na 3. místě. Tento závod odstartoval smolnou sérii Kyla Busche, kdy byl velmi blízko výhře, ale ta ne a ne přijít v následujících závodech. Po 8. místě z Fontany vedl nejvíc kol v závodě v Martinsvillu (274), jenže dojel na 2. místě za vítězným Bradem Keselowskim. Po třech méně vydařených závodech v Texasu, Bristolu a Richmondu vedl závěrečná kola v Talladeze, ale byl v posledních kolech předjet Rickym Stenhousem, Jr., který si dojel pro první vítězství v kariéře. Po solidním 5. místě z Kansasu si Kyle Busch dojel pro první vítězství v All Star závodě (nebodovaná exhibice, ve které se závodí o 1 milión dolarů), jenže v nejdelším závodě Coca-Cola 600 skončil na 2. místě za vítězným Austinem Dillonem, který dokázal ušetřit dostatek paliva. Kyle Busch byl po závodě docela naštvaný, že se našel "nějaký blbec", kterému vyšel risk s palivem. Na tiskové konferenci jen sarkasticky prohlásil: "Nejsem překvapen vůbec ničím. Gratuluji...". Po ne příliš vydařeném závodě v Doveru skončil po chybné strategii v Poconu na 9. místě, kde vedl nejvíc kol (100). Poslední smolný závod pro něj byl v Indianapolisu, kde s Martinem Truexem, Jr. bojoval o vítězství, ale ten udělal chybu, roztočil se a strhl Kyla Busche s sebou do zdi.

Kyle Busch po vítězství na Pocono Raceway (2017).

V následujícím závodě v Poconu ale Kyle Busch konečně prolomil smůlu – po ne příliš vydařené poslední zastávce v boxech ztrácel na vedoucí vozy 6 sekund, které během pár kol dojel, předjel a ujel jim o dalších 6 sekund. Dojel si pro 39. vítězství v kariéře a stal se historicky prvním jezdcem nejvyšší série, který dokázal vyhrát na všech tratích včetně nebodovaných závodů. Podobný úspěch už kdysi dokázali získat Richard Petty, Cale Yarborough a David Pearson, jenže všem těmto jezdců pomohl fakt, že vedení NASCAR stáhlo ze závodního kalendáře trať, na které ještě nevyhráli. Kyle Busch byl prvním, který to dokázal bez pomoci vedení NASCAR. Díky tomuto vítězství mu chybělo vyhrát pouze v Charlotte. V závodě v Bristolu byl Kyle Busch lepší v předjíždění pomalejších vozů než Erik Jones, dojel si pro 2. vítězství v sezóně a podruhé v kariéře dokázal vyhrát všechny 3 závody během jednoho víkendu (poprvé v roce 2010).

Po závodě v Richmondu Kyle Busch postoupil do playoff a už ve 2. závodě v Loudonu dokázal zvítězit. Zajistil si tak postup do dalšího kola, ale Kyle Busch vyhrál i následující závod v Doveru, ve kterém během závěrečných kol dokázal dojet a předjet vedoucího Chase Elliotta. Druhým kolem playoff se Kyle Busch spíše protrápil – v Charlotte skončil až na 29. místě a v Talladeze se zapletl do velké bouračky a skončil na 27. místě. V posledním závodě 2. kola v Kansasu dojel na solidním 10. místě a to mu stačilo na postup dál. Třetí kolo playoff zahájil Kyle Busch vítězstvím v Martinsvillu, které mu zaručilo postup do finále v Homesteadu. Zbývající závody v Texasu a Phoenixu dokončil na 19. a 7. místě. V posledním závodě sezóny v Homesteadu dojel na 2. místě za vítězným Martinem Truexem, Jr. a v šampionátu také obsadil 2. pozici. Kyle Busch tak zakončil sezónu s 5 výhrami a 2023 koly strávenými ve vedení.

V sérii Xfinity a Camping World Truck byly pro sezónu 2017 nově zavedeny limity pro jezdce z nejvyšší série, kteří zde mají více než 5 let zkušeností (10 závodů v Xfinity a 7 závodů v Trucích, žádné playoff závody). Kyle Busch tak mohl startovat pouze v 10 závodech. Hned ve svém prvním startu si dojel pro vítězství v Atlantě, na které poté navázal vítězstvími v Kentucky a Loudonu. Ve Watkins Glen si dojel pro první vítězství na této klasické trati a nechal tak relativně nový závod této série v Poconu jako jedinou trať, na které ještě nikdy nevyhrál v této sérii (pouze tratě z nejvyšší série). Poslední 5. vítězství získal v Bristolu. Kyle Busch také během sezóny prohlásil, že hodlá ukončit své působení v Xfinity Series poté, co zde získá své 100. vítězství. Nezapomněl ale dodat, že pokud ho bude jeho šéf Joe Gibbs potřebovat, bude velmi ochotný čas od času nějaký závod odstartovat.

V sérii Camping World Truck oproti minulému roku navýšil Kyle Busch svůj počet závodů na maximum, které může odstartovat (7). Dokázal zvítězit v Kansasu, kde mu pomohly problémy s motorem vedoucího Bena Rhodese. Následující závod v Charlotte také vyhrál a poslední 3. vítězství přidal v Bristolu. Svůj počet vítězství dokázal navýšit na 49 a pouze 2 další vítězství mu chyběly na vyrovnání rekordmana této série, Rona Hornadayho, Jr., který má 51 vítězství.

2018[editovat | editovat zdroj]

Sezóna roku 2018 začala pro Kyla Busche bouračkou v závodě Daytona 500. Byl ale schopen s vozem dojet ke svým mechanikům, kteří jeho vůz opravili a nakonec skončil v závodě na 25. místě se ztrátou 7 kol na vítězného Austina Dillona. Po 7. místě z Atlanty skončil dvakrát druhý za vítězným Kevinem Harvickem v Las Vegas a na ISM Raceway (původně Phoenix International Raceway). V následujícím závodě ve Fontaně skončil na 3. místě a po dalším 2. místu z Martinsvillu převzal Kyle Busch vedení v průběžném bodování jezdců. V příštím závodě v Texasu dokázal zvítězit, když za sebou dokázal udržet dotírajícího Kevina Harvicka a získal tak své 44. vítězství, čímž vyrovnal Billa Elliotta, šampióna z roku 1988. Následující závod v Bristolu, který byl kvůli dešti dojet až v pondělí, také vyhrál, když v závěrečných kolech předjel Kyla Larsona a po ne příliš vydařené kvalifikaci na závod v Richmondu (startoval až 32.) dokázal znovu zvítězit a podruhé v kariéře se mu povedlo vyhrát 3 závody v řadě v nejvyšší sérii Monster Energy Cup (poprvé v roce 2015). V Talladeze měl Kyle Busch šanci vyhrát dokonce 4 závody v řadě, ale závod dokončil na 13. místě. V závodě v Doveru skončil až na 35. místě po problémech s hnacím ústrojím a závod v Kansasu dokončil na 10. místě.

V nejdelším závodě sezóny Coca-Cola 600 v Charlotte Kyle Busch naprosto dominoval – vedl neskutečných 372 ze 400 kol, vyhrál všechny 3 etapy závodu a s přehledem si dojel pro vůbec první vítězství v nejvyšší sérii Monster Energy Cup na této trati. Díky tomuto vítězství se stal prvním jezdcem v historii a také na světě, který dokázal zvítězit v nějaké sérii na všech tratích, na kterých odstartoval aspoň jeden závod. Něco podobného se nikdy nikomu v žádné sérii motorsportu nepodařilo dokázat hlavně díky tomu, že se jinde než v NASCAR kalendáře závodů často mění. Následující 3 závody v Poconu, Michiganu a Sonomě dokončil Kyle Busch na 3., 4. a 5. místě. V Chicagolandu vedl závěrečná kola, jenže Kyle Larson se velmi rychle přibližoval a v posledním kole dokázal Kyla Busche dojet. Zkusil ho agresivně předjet vnitřní stopou v 1. a 2. zatáčce, jenže jel příliš rychle a následoval kontakt s Kylem Buschem, který se jen díky SAFER bariéře nedostal s vozem do smyku. Kyle Larson se dokázal dostat před Kyla Busche, jenže ten mu tento kontakt oplatil tvrdším popostrčením zezadu ve 3. a 4. zatáčce, což poslalo Kyla Larsona do smyku a Kyle Busch narazil do zdi. Jelikož ale byl na 3. místě jedoucí Kevin Harvick daleko, dokázal Kyle Busch s poškozeným vozem projet pod šachovnicovou vlajkou jako první a zvítězit. Po závodě v rozhovoru prohlásil, že jestli někteří diváci mají problém s tímto stylem závodění, tak ať radši vůbec NASCAR nesledují. Narážel tím na to, že dosavadní závody neměly ani jednu vzrušující bitvu o vítězství v posledních kolech. V Daytoně skončil po bouračce až na 33. místě a v Kentucky si dojel pro 4. místo.

V závodě v Loudonu vedl Kyle Busch závěrečná kola, jenže ho dokázal dojet Kevin Harvick a nejprve ho lehce popostrčil, aby ho předjel. Povedlo se mu dostat se téměř bok po boku vedle Kyla, ale poté začal do zatáčky brzdit trochu víc, aby se dostal znovu za něj a popostrčil ho podruhé. Tentokrát ale až tak, že Kyla Busche úplně rozhodil. Kevin Harvick si tak v klidu dojel pro vítězství a po závodě neměl Kyle Busch s těmito dvěma manévry až překvapivě žádný problém, protože je považoval za normální tvrdší závodění o vítězství. Kyle Busch si o týden později dojel už pro 6. vítězství v sezóně v Poconu a díky tomuto 49. vítězství vyrovnal další legendu v počtu výher – tentokrát to byl Tony Stewart. Poté ve Watkins Glen dojel Kyle Busch na 3. místě navzdory tomu, že se jeho mechanikům nepodařilo vůz plně natankovat a musel tak absolvovat jednu zastávku v boxech navíc. V následujícím závodě v Michiganu skončil na 3. místě a v Bristolu dojel na 20. místě se ztrátou 3 kol po problémech v závěrečných kolech závodu. Poslední dva závody v Darlingtonu a Indianapolisu před playoff dokončil na 7. a 8. místě a zajistil si tak titul šampióna regulérní části sezóny před playoff.

Kyle Busch s trofejí šampióna regulérní části sezóny (2018).

Do playoff Kyle Busch suverénně postoupil spolu s Kevinem Harvickem na prvním místě se 6 výhrami a 50 extra body. V prvním kole dojel v Las Vegas na 7. místě a hned v následujícím závodě v Richmondu dokázal vyhrát už svůj jubilejní 50. závod, čímž vyrovnal Neda Jarretta s Juniorem Johnsonem, zajistil si postup do druhého kola a také se stal prvním jezdcem, který dokázal získat alespoň 50 vítězství ve všech třech nejvyšších sériích NASCAR. Také se mu povedlo získat své 7. vítězství v sezóně a vyhrát oba závody v Richmondu. Poslední závod prvního kola na nové trati Charlotte Roval dokončil až na 32. místě po nehodě v závěrečných kolech závodu. Ve druhém kole skončil Kyle Busch v Doveru na 8. místě, v Talladeze se musel spokojit se 26. místem a v posledním závodě druhého kola v Kansasu dojel na 2. místě, což stačilo na postup dál. Ve třetím kole dojel Kyle Busch v Martinsvillu na 4. místě a v následujícím závodě v Texasu se sice trochu trápil, ale nakonec dokázal dojet alespoň na 17. místě. V dalším závodě ve Phoenixu, respektive na ISM Raceway, si ale spravil chuť už 8. vítězstvím v sezóně (vyrovnal tak své maximum z roku 2008, kdy také dokázal zvítězit osmkrát), zaručeným postupem do finále v Homesteadu a faktem, že jeho číslo vozu (18) dokázalo kromě nové tratě Charlotte Roval vyhrát také úplně všude jako jeho jezdec. Phoenix, respektive ISM Raceway, byla jediná současná trať, kde číslo 18 do té doby s nikým nikdy nevyhrálo. V posledním závodě sezóny v Homesteadu dojel na 4. místě a v šampionátu také obsadil 4. pozici. Kyle Busch tak zakončil svou zatím nejlepší sezónu s 8 vítězstvími, 22 dojezdy v top 5, 28 dojezdy v top 10 a teoretickým titulem šampióna, pokud by žádný systém playoff neexistoval.

V sérii Xfinity a Camping World Truck byly pro sezónu 2018 zpřísněny limity oproti loňskému roku pro jezdce z nejvyšší série, kteří zde mají více než 5 let zkušeností (z 10 na 7 závodů v Xfinity a ze 7 na 5 závodů v Trucích, opět žádné playoff závody). Kyle Busch tak mohl startovat už pouze v 7 závodech. Ve svém prvním závodě v Las Vegas překvapivě nevedl ani jedno kolo a skončil až na 14. místě bez jakýchkoliv problémů. Ve svém 2. a 3. startu na ISM Raceway a v Charlotte už vedl nějaká kola, ale stačilo to pouze na 3. a 8. místo. Až ve svém 4. startu v Poconu si Kyle Busch spravil chuť a povedlo se mu vyhrát už svůj 92. závod. Díky této výhře dokázal nejen zvítězit na všech tratích z nejvyšší série v sérii Xfinity, ale také se mu povedlo vyhrát aspoň jeden závod v každé ze tří nejvyšších sériích na tratích, které jsou součástí všech tří nejvyšších sérií. V 5. a 6. startu v Michiganu a v Kentucky dojel na 6. a 3. místě a svůj poslední 7. závod musel předčasně ukončit kvůli nehodě a skončil až na 36. místě. Ze 7 startů tak dokázal Kyle Busch zvítězit pouze jednou.

V sérii Camping World Truck se musel Kyle Busch spokojit pouze s 5 závody. Ve svém prvním startu v Atlantě vedl závěrečná kola, jenže přišla žlutá fáze, zajel spolu s ostatními ke svým mechanikům pro čerstvé pneumatiky a po opuštění boxové uličky mu upadlo kolo, které mechanici zapomněli pořádně upevnit. Musel se tedy spokojit až s 21. místem. Kyle Busch si pak v následujícím závodě v Las Vegas spravil chuť už jubilejním 50. vítězstvím. Díky této výhře dokázal zvítězit na všech tratích z nejvyšší série v sérii Camping World Truck. Svůj 3. a 4. start v Kansasu a v Charlotte dokončil na 2. místě a ve svém posledním 5. startu v Poconu dokázal zvítězit a přepisovala se historie. Kylovo vítězství v Poconu bylo už jeho 51. a vyrovnal tak rekordmana této série, Rona Hornadayho, Jr., kterému se také povedlo vyhrát 51 závodů.

2019[editovat | editovat zdroj]

Kyle Busch začal sezónu 2019 druhým místem v závodě Daytona 500, ve kterém vedl závěrečná kola, ale 3 velké bouračky v závěru závodu zamíchaly pořadím a poslední restart se mu příliš nevydařil, čehož využil Denny Hamlin, který nakonec zvítězil. V následujícím závodě v Atlantě dojel na 6. místě a v Las Vegas skončil třetí. V dalším závodě ve Phoenixu, respektive na ISM Raceway, dokázal Kyle Busch zvítězit a na toto vítězství navázal hned v následujícím závodě ve Fontaně 53. výhrou v nejvyšší sérii Monster Energy Cup, ale hlavně 200. výhrou napříč všemi 3 nejvyššími sériemi NASCAR, čímž vyrovnal rekord "Krále NASCAR" Richarda Pettyho, který má také na svém kontě nejen 200 vítězství v nejvyšší sérii NASCAR, ale i 200 vítězství napříč sériemi. Po jubilejním 200. vítězství napříč sériemi dojel v Martinsvillu na 3. místě a závod v Texasu dokončil na 10. místě, čímž si jen tak tak zachránil svou sérii top 10 dojezdu v každém závodě od začátku sezóny. V následujícím závodě v Bristolu Kyle Busch zvítězil a získal své 54. vítězství v nejvyšší sérii NASCAR, čímž vyrovnal legendárního Lee Pettyho, trojnásobného šampióna z let 1954, 1958 a 1959. Díky tomuto vítězství také stanovil nový rekord moderní éry v podobě 7 závodních víkendů v řadě, ve kterých dokázal vyhrát alespoň jeden závod, čímž překonal svůj původní rekord z roku 2009 a také rekordy Harryho Ganta z roku 1991 a Kevina Harvicka z roku 2015, kdy všichni tito jezdci dokázali vyhrát alespoň jeden závod ve 4 závodních víkendech v řadě napříč sériemi. Kyle Busch totiž vyhrál závod Trucků v Atlantě, závody Trucků a Xfinity v Las Vegas, závody Xfinity a Cupu na ISM Raceway, závod Cupu ve Fontaně, závod Trucků v Martinsvillu, závody Trucků a Xfinity v Texasu a závod Cupu v Bristolu.

V Richmondu skončil Kyle Busch na 8. místě a díky 10. místu z Talladegy a Doveru se mu povedlo vyrovnat rekord Morgana Shepherda, který v roce 1990 dokázal dojet 11krát v top 10 v každém závodě od začátku sezóny. Tento rekord se mu ale překonat nepodařilo, protože v následujícím závodě v Kansasu skončil až na 30. místě poté, co musel neplánovaně do boxů kvůli prasklé pneumatice po kontaktu s Clintem Bowyerem a Erikem Jonesem. V nejdelším závodě sezóny Coca-Cola 600 v Charlotte dojel Kyle Busch na 3. místě a v následujícím závodě v Poconu si dojel pro 4. vítězství v letošní sezóně a pro 55. výhru v nejvyšší sérii NASCAR, čímž vyrovnal další legendu NASCAR. Tentokrát to byl Rusty Wallace, šampión z roku 1989. V Michiganu dojel na 5. místě a v Sonomě se pokusil v závěrečných kolech závodu stahovat náskok Martina Truexe, Jr., ale nakonec se musel spokojit s 2. místem. V Chicagolandu se Kyle Busch musel v posledních kolech závodu prát s kouřem v kokpitu, ale závod nakonec dokončil na 22. místě a v Daytoně jakžtakž přežil hromadnou havárii v posledních kolech závodu, než byl závod předčasně ukončen kvůli dešti, a skončil na 14. místě. V Kentucky bojoval se svým bratrem Kurtem Buschem o vítězství až do posledního kola, ale nakonec prohrál ve foto finiši o pouhých 0,076 sekundy a svému bratrovi poté pogratuloval, že ho konečně dokázal v nejvyšší sérii NASCAR také jednou porazit, protože do té doby to byl vždycky Kyle, kdo porazil svého bratra v souboji o vítězství. V následujícím závodě v Loudonu dojel na 8. místě, v Poconu skončil devátý, ve Watkins Glen mu o jednu pozici utekl top 10 dojezd, v Michiganu skončil na 6. místě a v Bristolu si dojel pro 4. místo. V příštím závodě Southern 500 v Darlingtonu Kyle Busch stahoval v závěrečných kolech závodu Erika Jonese, ale dvakrát narazil do zdi, což ho sice vyřadilo z boje o vítězství, ale spolu s Kylem Larsonem měli takový náskok na své soupeře, že i navzdory poškozenému vozu dojel na 3. místě. Poslední závod před začátkem playoff se Kylu Buschovi moc nepovedl, protože mu vypověděl službu motor a skončil až na 37. místě. V průběžném bodování se ale dokázal udržet na prvním místě a dokázal tak obhájit titul šampióna regulérní části sezóny před playoff.

Kyle Busch - 2019 Monster Energy NASCAR Cup Series šampión.

Do playoff Kyle Busch suverénně postoupil se 4 výhrami a díky 45 extra bodů měl na druhého Dennyho Hamlina náskok 15 bodů. První závod prvního kola playoff v Las Vegas se mu moc nepovedl a skončil na 19. místě. Ve druhém závodě v Richmondu ho v závěrečných kolech předjel Martin Truex, Jr. a Kyle Busch se tak musel spokojit s 2. místem, díky kterému si zajistil bodově postup do dalšího kola. V posledním závodě prvního kola na nové trati Charlotte Roval mu praskla v průběhu závodu pneumatika a než se dokázal dostat ke svým mechanikům, ztratil spoustu času a pozic. Jelikož měl ale postup do dalšího kola už zaručený z minulého závodu, rozhodl se v závodě nepokračovat a nakonec byl klasifikován na 37. místě. Ve druhém kole playoff dojel Kyle Busch v Doveru na 6. místě, povedlo se mu přežít nástrahy závodu v Talladeze, kde skončil na 19. místě a poslední závod tohoto kola v Kansasu dokončil na 3. místě, což mu stačilo na postup dál. Ve třetím kole playoff v Martinsvillu se Kyle Busch dostal do kontaktu s Aricem Almirolou a nakonec skončil na 14. místě. Závod v Texasu dokončil na 7. místě a díky 2. místu ze závodu ve Phoenixu (ISM Raceway) si bodově zajistil postup do finále v Homesteadu, kam se mu povedlo postoupit už popáté v řadě. Poslední závod playoff dokázal Kyle Busch vyhrát a získal tak nejen 56. vítězství v nejvyšší sérii NASCAR, ale také svůj 2. titul šampióna nejvyšší série Monster Energy Cup. Kyle Busch tak zakončil tuto sezónu 5 výhrami, 2. titulem šampióna a stejně tak teoretickým 2. titulem šampióna v řadě, pokud by žádný systém playoff neexistoval.

V sérii Xfinity a Gander Outdoors Truck (dříve Camping World Truck) zůstaly limity pro jezdce z nejvyšší série, kteří zde mají více než 5 let zkušeností, překvapivě nezměněny (opět 7 závodů v Xfinity a 5 závodů v Trucích, znovu žádné playoff závody). Kyle Busch tak mohl opět startovat v 7 závodech stejně jako v minulé sezóně. Ve svém prvním závodě v Las Vegas s novým sponzorem iK9 vedl nejvíc kol, zvítězil a na toto vítězství navázal hned následující týden vyhraným závodem na ISM Raceway a opět nejvíce koly strávenými ve vedení. Ve Fontaně útočil na své 3. vítězství v řadě, ale nepovedená zastávka v boxech a následná penalizace zapříčinily, že Kyle Busch nedokázal dojet a předjet vítězného Cola Custera. Chuť si ale spravil v následujícím závodě v Texasu, který po správně zvolené strategii vyhrál a získal své už 95. vítězství v této sérii. Po delší pauze se Kyle Busch do této série vrátil ve Watkins Glen, kde mu ale prasklo zavěšení, musel odstoupil a skončil až na 31. místě. Závod v Bristolu se mu také nepovedl, protože motor vypověděl službu a Kyle Busch skončil na 29. místě. Ve svém posledním startu v Indianapolisu ale dokázal zvítězit a vyhrát svůj 96. závod v této sérii.

V sérii Gander Outdoors Truck měl Kyle Busch k dispozici opět 5 závodů stejně jako v minulé sezóně. Ve svém prvním závodě v Atlantě vedl nejvíc kol, zvítězil a získal své 52. vítězství, čímž překonal dosavadní rekord Rona Hornadayho, Jr., kterému se v této sérii povedlo vyhrát 51 závodů. V následujícím závodě v Las Vegas také vedl nejvíc kol a vyhrál a totéž se opakovalo i v Martinsvillu a Texasu. Kylu Buschovi se tak konečně podařilo v nějaké sérii NASCAR vyhrát 4 závody v řadě a stal se teprve 11. jezdcem moderní éry napříč všemi 3 nejvyššími sériemi, komu se tohle povedlo. Ve svém posledním startu v Charlotte také zvítězil, získal 56. vítězství v této sérii a povedlo se mu vyhrát ve všech 5 závodech, ve kterých startoval. Tím překonal dosavadní rekord Dala Earnhardta, Jr., který v roce 2003 dokázal v tehdejší Busch Series (dnes Xfinity Series) vyhrát 3 závody ze 3 startů.

2020[editovat | editovat zdroj]

Sezóna roku 2020 pro Kyla Busche začala 34. místem z Daytony 500, když mu ve 184. kole vypověděl službu motor. Následující závod v Las Vegas dokončil na 15. místě, na které navázal 2. místem z Fontany a 3. místem z Phoenixu. Poté byla sezóna na 2 měsíce přerušena kvůli koronavirové krizi, což vedlo k velkým změnám v závodním kalendáři a také ke zrušení tréninků a kvalifikací. Jelikož se vedení NASCAR rozhodlo do listopadu odjet všech 36 závodů, jak bylo původně v plánu, musely se některé závody uskutečnit uprostřed týdne. V polovině května se tedy uskutečnil závod v Darlingtonu, ve kterém Kyle Busch obsadil 26. místo a hned ve středu se jel další závod opět v Darlingtonu, který dokončil na 2. místě za vítězným Dennym Hamlinem. Podobně tomu bylo i v Charlotte, kde Kyle Busch v prvním závodě skončil na 4. místě a ve druhém závodě na 29. místě. Následoval závod v Bristolu, kde Kyle Busch vedl 100 kol, ale na lepší než 4. místo v cíli to nestačilo. V Atlantě dojel na solidním 2. místě, v Martisvillu na 19. místě a podobný trend v podobě lepšího a horšího dojezdu se opakoval i v dalších závodech v Homesteadu (6. místo), Talladeze (32. místo), dvojzávodě v Poconu (5. a 38. místo), Indianapolisu (6. místo) a Kentucky (21. místo). Vítězství v závodě stále nepřicházelo a nejinak tomu bylo i v dalších závodech v Texasu (4. místo), Kansasu (11. místo), Loudonu (38. místo) a dvojzávodě v Michiganu (5. a 4. místo). Do závodního kalendáře se kvůli koronaviru dostal dokonce i tzv. Roval v Daytoně (kombinace oválu a klasické trati s pravotočivými zatáčkami), ale tento závod se Kylu Buschovi moc nepovedl a skončil na 37. místě. Ve dvojzávodě v Doveru dojel na 3. a 11. místě a poslední závod regulérní části sezóny v Daytoně dokončil na 33. místě. Díky 9. místu v průběžném bodování postoupil Kyle Busch do playoff, ale oproti svým soupeřům měl značnou nevýhodu v podobě nízkého počtu tzv. playoff bodů (bonusové body v každém kole).

Kyle Busch na boxové uličce po dojetí exhibičního All-Star závodu (2020).

První závod prvního kola v Darlingtonu dokončil Kyle Busch na 7. místě, druhý závod v Richmond dojel na 6. místě a ve třetím závodě v Bristolu vedl 159 kol a byl velmi blízko vítězství, na které nakonec nedosáhl, protože nedokázal v posledních kolech předjet vedoucího Kevina Harvicka. Na postup do dalšího kola to ale stačilo. Kyle Busch nicméně bez legrace prohlásil, že s největší pravděpodobností na konci druhého kola vypadne, když ho čekal závod v Talladeze a na tzv. Rovalu v Charlotte. Druhé kolo sice zahájil 6. místem v Las Vegas, ale jeho slova se naplnila a v Talladeze skončil na 27. místě a na Rovalu v Charlotte dojel na 30. místě. Kyle Busch tak poprvé od roku 2014 mohl zapomenout na to, že by si to v závěrečném závodě sezóny rozdal o titul šampióna. Po vypadnutí dojel v Kansasu na 5. místě a v Texasu se konečně dočkal - vedl 90 kol a dokázal poprvé v sezóně zvítězit. Získal své 57. vítězství a povedlo se mu tak zachránit svoji sérii v podobě alespoň jedné výhry v každé sezóně od debutu v roce 2005 (16 let v řadě s alespoň jednou výhrou), čímž si stále udržel naději na vyrovnání a překonání rekordu Richarda Pettyho, kterému se povedlo 18 let v řadě vyhrát alespoň jeden závod v letech 1960-1977. Předposlední závod v Martinsvillu dokončil na 5. místě a v posledním závodě sezóny, kterým se nově stal Phoenix, dojel na 11. místě. Kyle Busch tak zakončil tuto koronavirem ovlivněnou sezónu pouze jednou výhrou a 8. místem v průběžném bodování.

V sérii Xfinity byl pro sezónu 2020 opět zpřísněn limit pro jezdce z nejvyšší série, kteří zde mají více než 5 let zkušeností (ze 7 na 5 závodů, znovu žádné playoff závody). Kyle Busch tak mohl startovat pouze 5krát stejně jako v sérii Gander Outdoors Truck. Ve svém prvním startu ve Phoenixu vedl 78 kol, ale skončil na 3. místě. V dalším závodě v Darlingtonu svedl Kyle Busch v závěrečných kolech velký souboj s Chasem Briscoem, který ho nakonec dokázal o 0,086 sekundy porazit. V následujícím závodě v Charlotte si ale Kyle Busch už nenechal vítězství nikým vzít, vedl 94 kol a dojel si pro 97. výhru. V Texasu se sice povedlo Kylu Buschovi zvítězit, ale během pozávodní inspekce se zjistilo, že zadní část jeho vozu byla příliš nízko a podle nových pravidel se takovéto porušení trestá diskvalifikací ze závodu. Kyle Busch tak byl odsunut až na poslední 37. místo a vítězem závodu se stal Austin Cindric. Ve svém 5. a posledním startu v Richmondu dojel na 3. místě.

V sérii Gander Outdoors Truck zůstaly limity pro jezdce z nejvyšší série znovu překvapivě nezměněny stejně jako v uplynulé sezóně, takže Kyle Busch měl k dispozici opět 5 závodů. Ve svém prvním závodě v Las Vegas vedl nejvíc kol a zvítězil. Jelikož se jednalo už o 7. výhru v řadě v závodech, ve kterých Kyle Busch startoval, Kevina Harvicka tato výhra inspirovala k výzvě a rozhodl se dát 100 000 dolarů jako odměnu tomu jezdci, který v této sérii dokáže na férovku Kyla Busche porazit. Toho využil Chase Elliott, kterému se už v následujícím závodě v Charlotte podařilo Kyla Busche porazit a zvítězil. Kyle Busch se musel spokojit s 2. místem. V následujícím závodě v Atlantě dojel až na 21. místě po kontaktu s pomalejším vozem, ale chuť si spravil v závodech v Homesteadu a Texasu, ve kterých vedl nejvíc kol, zvítězil a svůj počet vyhraných závodů navýšil na číslo 59.

Závodění s Late Modely[editovat | editovat zdroj]

Kyle Busch na trati Slinger Speedway (2012).

Kyle Busch není jen závodní nadšenec jezdící pouze ve třech nejvyšších sériích NASCAR, často se také věnuje závodění pro svůj tým Kyle Busch Motorsports v tzv. Late Modelech. Jeho největší vítězství přišlo v roce 2009 na trati Five Flags Speedway v Pensacole na Floridě v závodě Snowball Derby. V roce 2017 dokázal Kyle Busch tento závod opět vyhrát.

10. července 2011 vyhrál Kyle Busch závod Slinger Nationals na trati Slinger Speedway ve Wisconsinu. O 2 týdny později vyhrál závod TD Bank 250 na trati Oxford Plains Speedway. Stal se pouze druhým aktivním jezdcem nejvyšší série Sprint Cup po Kevinu Harvickovi, který ten závod dokázal vyhrát.

Kyle Busch také zvítězil v závodě Prelude to the Dream na trati Eldora Speedway v roce 2012 a zde porazil Tonyho Stewarta, bývalého týmového kolegu.

V červenci 2013 zvítězil Kyle Busch v závodě Howie Lettow Memorial 150 na trati Milwaukee Mile poté, co vyhrál všechny tréninky.

Formule 1[editovat | editovat zdroj]

Kyle Busch byl jeden z amerických jezdců, kteří byli bráni do úvahy jako perfektní jezdci pro nový tým Formule 1 US F1. Nabídku odmítl, protože si rozhodnutí podle jeho slov špatně načasovali. Navíc tým US F1 sužovaly problémy finančního rázu a brzy zanikl. Kyle Busch měl otestovat vůz Toyota F1 na konci sezóny 2008, ale byl donucen naplánovaný test zrušit kvůli účasti na závěrečném ceremoniálu série Nationwide.

Charita[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 Kyle Busch založil svou vlastní nadaci Kyle Busch Foundation se zaměřením na pomoc chudým dětem po celé zemi.

Během sezóny 2008 oznámil Kyle Busch, že vytvoří program Kyle's Miles jako pomoc pro opuštěné psy a jejich záchranné organizace.

Po Kylově prvním vítězství v nejvyšší sérii Nextel Cup v roce 2005 na trati Auto Club Speedway daroval on a majitel týmu Hendrick Motorsports Rick Hendrick vyhrané peníze ze závodu americkému červenému kříži jako pomoc těm, kteří to co nejvíce potřebovali po spoušti, kterou zanechal hurikán Katrina. Kvůli tomu se Kyle Busch objevil v The Oprah Winfrey Show, kde veřejně oznámil tento dar.

Problémy se zákonem[editovat | editovat zdroj]

24. května 2011 se Kyle Busch řítil rychlostí 128 mil za hodinu v zóně s rychlostním limitem 45 mil za hodinu poblíž Troutmanu v Severní Karolíně. Veřejně se za to omluvil s odůvodněním, že se prostě a jednoduše nechal unést při testování Lexusu LFA. 23. srpna 2011 dostal pokutu tisíc dolarů a na 45 dní přišel o řidičský průkaz. Také mu bylo nařízeno, aby odpracoval 30 hodin veřejných prací a dostal podmínku na jeden rok.

29. dubna 2014 se Kyle Busch řítil rychlostí 60 mil za hodinu v zóně s rychlostním limitem 45 mil za hodinu v Denveru v Severní Karolíně. Obhajoval se, že si myslel, že rychlostní limit je 55 mil za hodinu. Policista, který ho zastavil, tvrdil, že je Kyle Busch dost nezodpovědný.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Kyle Busch a jeho žena Samantha v dubnu 2013.

Během závodního víkendu série Busch na trati Nazareth Speedway v roce 2004 potkal Kyle Busch svou první přítelkyni Ericu Dewey, ale trochu netradičním způsobem. Kyle poslal svého řidiče autobusu koupit nějaké zásoby na víkend do místního obchodu s potravinami. Řidič v obchodě náhodou potkal matku Ericy Dewey, dali se do řeči a když zmínil, že pracuje pro Kyla Busche, dala mu fotku její dcery s telefonním číslem na zadní straně, ať jí Kyle zavolá, jestli bude mít zájem. Erica Dewey tak zavítala do světa závodů NASCAR jakožto přítelkyně Kyla Busche a tento pár spolu vydržel 3 roky, než se v létě roku 2007 rozešli za nejasných okolností. Někteří lidé tvrdí, že si Kyle našel novou přítelkyni a Ericu Dewey podváděl.

Krátce po tomto rozchodu potkal Kyle Busch během závodního víkendu na trati Indianapolis Motor Speedway Samanthu Sarcinellu, která se stala jeho novou přítelkyní a kterou si 31. prosince 2010 vzal po 3 letech vztahu. Samantha Sarcinella je bývalá modelka a rodačka ze St. John ve státě Indiana, která úspěšně vystudovala psychologii na Purdueské univerzitě. 18. května 2015 se jim narodil syn Brexton Locke Busch.

Kylu Buschovi se často přezdívá "Rowdy", což je asociace na postavu Rowdyho Burnse z filmu Bouřlivé dny (v originále Days of Thunder), nebo také "Wild Thing" kvůli jeho agresivnějšímu stylu závodění. Kromě toho je také často oslovován jako "Shrub" kvůli tomu, že je to mladší bratříček Kurta Busche. Rovněž si vysloužil od některých fanoušků přezdívku "The Little League Maestro" za jeho hojnou účast v nižších sériích NASCAR. Někdy se mu přezdívá i "Bossman" kvůli tomu, že jednak v sérii Gander Outdoors Truck vlastní tým a také je velmi úspěšným jezdcem jak Xfinity Series, tak Gander Outdoors Truck Series.

Kyle Busch je také fanouškem profesionálního wrestlingu. V roce 2009 se spolu s Joeym Loganem účastnili jako speciální hosté jedné epizody pravidelné týdenní show Monday Night RAW a o 10 let později se do této show vrátil. Tentokrát ale pouze v roli diváka, který se rozhodl využít situace a od profesionálního wrestlera R-Trutha se mu povedlo s pomocí Michaela Waltripa získat 24/7 titul. Během oslavy zisku titulu po show se ale R-Truthovi povedlo Kyla Busche zaskočit a titul získal zpátky.

Kompletní výsledky[editovat | editovat zdroj]

NASCAR[editovat | editovat zdroj]

(Tučně – Pole Position získáno nejrychlejším časem v kvalifikaci. Kurzívou – Pole Position získáno prvním místem v průběžném bodování nebo nejrychlejším časem v tréninku. * – Nejvíce kol strávených ve vedení. ** – Všechna kola strávená ve vedení. 1 – Jezdec nemůže sbírat body.)

NASCAR Cup Series[editovat | editovat zdroj]

NASCAR Cup Series výsledky
Rok Tým Číslo Značka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 Pozice Body
2004 Hendrick Motorsports 84 Chevy DAY CAR LVS
41
ATL DAR BRI TEX
DNQ
MAR TAL CAL RCH CLT
32
DOV POC MCH SON DAY CHI NHA
DNQ
POC IND GLN MCH
DNQ
BRI CAL
24
RCH NHA DOV TAL KAN
37
CLT
34
MAR ATL
43
PHO DAR HOM 52. 345
2005 5 DAY
38
CAL
23
LVS
2
ATL
12
BRI
28
MAR
39
TEX
21
PHO
8
TAL
41
DAR
23
RCH
4
CLT
25
DOV
2
POC
4
MCH
9
SON
40
DAY
31
CHI
14
NHA
4
POC
39
IND
10
GLN
33
MCH
43
BRI
33
CAL
1*
RCH
4
NHA
27
DOV
2
TAL
33
KAN
21
CLT
39
MAR
9
ATL
12
TEX
40
PHO
1
HOM
41
20. 3753
2006 DAY
23
CAL
10
LVS
3
ATL
12
BRI
8
MAR
5
TEX
15
PHO
36
TAL
32
RCH
5
DAR
7
CLT
38
DOV
5
POC
22
MCH
14
SON
11
DAY
2
CHI
3
NHA
1*
POC
12
IND
7
GLN
9
MCH
39
BRI
2
CAL
8
RCH
2*
NHA
38
DOV
40
KAN
7
TAL
11
CLT
6
MAR
18
ATL
27
TEX
4
PHO
38
HOM
38
10. 6027
2007 DAY
24
CAL
9
LVS
9
ATL
32
BRI
1
MAR
4
TEX
37
PHO
7
TAL
37
RCH
2
DAR
37
CLT
30
DOV
17
POC
8
MCH
6
SON
8
NHA
11
DAY
2
CHI
13
IND
4
POC
12
GLN
7
MCH
13
BRI
9
CAL
3*
RCH
20
NHA
4
DOV
5
KAN
41
TAL
36
CLT
3
MAR
4
ATL
20
TEX
4*
PHO
8
HOM
20
5. 6293
2008 Joe Gibbs Racing 18 Toyota DAY
4*
CAL
4
LVS
11
ATL
1*
BRI
17
MAR
38
TEX
3
PHO
10
TAL
1
RCH
2
DAR
1*
CLT
3
DOV
1
POC
43
MCH
13
SON
1*
NHA
25
DAY
1
CHI
1*
IND
15
POC
36
GLN
1*
MCH
2
BRI
2*
CAL
7
RCH
15
NHA
34
DOV
43
KAN
28
TAL
15
CLT
4
MAR
29
ATL
5
TEX
6
PHO
8
HOM
19
10. 6186
2009 DAY
41*
CAL
3
LVS
1
ATL
18
BRI
1*
MAR
24
TEX
18
PHO
17
TAL
25*
RCH
1
DAR
34
CLT
6*
DOV
23
POC
22
MCH
13
SON
22
NHA
7
DAY
14
CHI
33
IND
38
POC
16
GLN
4
MCH
23
BRI
1
ATL
13
RCH
5
NHA
5
DOV
31
KAN
12
CAL
24
CLT
8
MAR
4
TAL
15
TEX
11*
PHO
12
HOM
8
13. 4457
2010 DAY
14
CAL
14
LVS
15
ATL
25
BRI
9
MAR
22
PHO
8*
TEX
3
TAL
9
RCH
1*
DAR
7
DOV
1
CLT
3
POC
2
MCH
20
SON
39
NHA
11
DAY
40
CHI
17
IND
8
POC
23
GLN
8
MCH
18
BRI
1*
ATL
5
RCH
2
NHA
9
DOV
6
KAN
21
CAL
35
CLT
2*
MAR
4
TAL
25
TEX
32
PHO
13
HOM
32
8. 6182
2011 DAY
8
PHO
2
LVS
38
BRI
1
CAL
3*
MAR
3*
TEX
16
TAL
35
RCH
1*
DAR
11
DOV
4
CLT
32
KAN
12
POC
3
MCH
3
SON
11
DAY
5
KEN
1*
NHA
36
IND
10
POC
2
GLN
3*
MCH
1
BRI
14
ATL
23
RCH
6
CHI
22
NHA
11
DOV
6
KAN
11
CLT
2*
TAL
33
MAR
27*
TEX
QL
PHO
36
HOM
23
12. 2246
2012 DAY
17
PHO
6
LVS
23
BRI
32
CAL
2*
MAR
36
TEX
11
KAN
10
RCH
1
TAL
2
DAR
4
CLT
3
DOV
29
POC
30
MCH
32
SON
17
KEN
10*
DAY
24
NHA
16
IND
2
POC
33
GLN
7*
MCH
13
BRI
6
ATL
6
RCH
16
CHI
4
NHA
28
DOV
7*
TAL
3
CLT
5
KAN
31
MAR
2
TEX
3
PHO
3*
HOM
4*
13. 1133
2013 DAY
34
PHO
23
LVS
4
BRI
2
CAL
1*
MAR
5
TEX
1*
KAN
38
RCH
24
TAL
37
DAR
6*
CLT
38
DOV
4*
POC
6
MCH
4
SON
35
KEN
5
DAY
12
NHA
2
IND
10
POC
8
GLN
1
MCH
31
BRI
11
ATL
1
RCH
19
CHI
2
NHA
2
DOV
5
KAN
34
CLT
5
TAL
5
MAR
15
TEX
13
PHO
7
HOM
7
4. 2364
2014 DAY
19
PHO
9
LVS
11
BRI
29
CAL
1
MAR
14
TEX
3
DAR
6
RCH
3
TAL
12
KAN
15
CLT
9
DOV
42
POC
12
MCH
41
SON
25
KEN
2
DAY
28
NHA
2
IND
2
POC
42
GLN
40
MCH
39
BRI
36
ATL
16
RCH
14
CHI
7
NHA
8
DOV
10
KAN
3
CLT
5
TAL
40
MAR
11
TEX
4
PHO
34
HOM
39
10. 2285
2015 DAY
INQ
ATL LVS PHO CAL MAR TEX BRI RCH TAL KAN CLT
11
DOV
36
POC
9
MCH
43
SON
1
DAY
17
KEN
1*
NHA
1
IND
1
POC
21
GLN
2
MCH
11
BRI
8*
DAR
7
RCH
2
CHI
9*
NHA
37
DOV
2
CLT
20
KAN
5
TAL
11
MAR
5
TEX
4
PHO
4
HOM
1
1. 5043
2016 DAY
3
ATL
3
LVS
4
PHO
4
CAL
25
MAR
1*
TEX
1
BRI
38
RCH
2
TAL
2
KAN
1
DOV
30
CLT
33
POC
31
MCH
40
SON
7
DAY
2
KEN
12
NHA
8*
IND
1*
POC
9
GLN
6
BRI
39*
MCH
19
DAR
11
RCH
9
CHI
8
NHA
3
DOV
2
CLT
6
KAN
5
TAL
30
MAR
5
TEX
5
PHO
2
HOM
6
3. 5035
2017 DAY
38
ATL
16
LVS
22
PHO
3*
CAL
8
MAR
2*
TEX
15
BRI
35
RCH
16
TAL
3*
KAN
5
CLT
2
DOV
16
POC
9*
MCH
7
SON
5
DAY
20
KEN
5
NHA
12
IND
34*
POC
1*
GLN
7
MCH
10
BRI
1
DAR
2
RCH
9
CHI
15
NHA
1*
DOV
1
CLT
29
TAL
27
KAN
10*
MAR
1*
TEX
19
PHO
7
HOM
2
2. 5035
2018 DAY
25
ATL
7
LVS
2
PHO
2*
CAL
3
MAR
2
TEX
1*
BRI
1
RCH
1
TAL
13
DOV
35
KAN
10
CLT
1*
POC
3
MCH
4
SON
5
CHI
1
DAY
33
KEN
4
NHA
2
POC
1*
GLN
3
MCH
3
BRI
20
DAR
7
IND
8
LVS
7
RCH
1
CLR
32
DOV
8
TAL
26
KAN
2
MAR
4
TEX
17
PHO
1*
HOM
4
4. 5033
2019 DAY
2
ATL
6
LVS
3
PHO
1*
CAL
1*
MAR
3
TEX
10*
BRI
1
RCH
8
TAL
10
DOV
10
KAN
30
CLT
3
POC
1*
MCH
5
SON
2
CHI
22
DAY
14
KEN
2*
NHA
8*
POC
9
GLN
11
MCH
6
BRI
4
DAR
3*
IND
37
LVS
19
RCH
2*
CLR
37
DOV
6
TAL
19
KAN
3
MAR
14
TEX
7
PHO
2
HOM
1*
1. 5040
2020 DAY
34
LVS
15
CAL
2
PHO
3
DAR
26
DAR
2
CLT
4
CLT
29
BRI
4
ATL
2
MAR
19
HOM
6
TAL
32
POC
5
POC
38
IND
6
KEN
21
TEX
4
KAN
11
NHA
38
MCH
5
MCH
4
DAY
37
DOV
3
DOV
11
DAY
33
DAR
7
RCH
6
BRI
2
LVS
6
TAL
27
CLT
30
KAN
5
TEX
1*
MAR
9
PHO
11
8. 2341
– Kvalifikoval se, ale byl nahrazen Michaelem McDowellem · – Kvalifikoval se, ale byl nahrazen Mattem Craftonem

Xfinity Series[editovat | editovat zdroj]

NASCAR Xfinity Series výsledky
Rok Tým Číslo Značka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 Pozice Body
2003 NEMCO Motorsports 87 Chevy DAY CAR LVS DAR BRI TEX TAL NSH CAL RCH GTY NZH CLT
2
DOV NSH KEN MLW DAY CHI NHA PPR IRP
33
MCH BRI DAR
2
RCH DOV
15
KAN CLT MEM
16
ATL
43
PHO CAR
7
HOM 48. 827
2004 Hendrick Motorsports 5 Chevy DAY
24
CAR
7
LVS
15
DAR
17
BRI
3
TEX
2*
NSH
6
TAL
4
CAL
7
GTY
5
RCH
1*
NZH
10
CLT
1*
DOV
5
NSH
17
KEN
1
MLW
16
DAY
11
CHI
12*
NHA
25
PPR
17
IRP
1
MCH
1*
BRI
3
CAL
9
RCH
5
DOV
9
KAN
29
CLT
5
MEM
14
ATL
2
PHO
2*
DAR
33
HOM
3
2. 4943
2005 DAY
32
CAL MXC LVS
11
ATL NSH BRI TEX
DNQ
PHO TAL
40
DAR RCH
23
CLT
1*
DOV
36
NSH KEN MLW DAY
27
CHI
36
NHA PPR GTY IRP GLN MCH BRI
38
CAL RCH
14
DOV
37
KAN
8
CLT
41
MEM TEX
5
PHO HOM 44. 1206
2006 DAY
25
CAL
23
MXC
7
LVS
19
ATL
40
BRI
1
TEX
4
NSH
30
PHO
12
TAL
3
RCH
9
DAR
6
CLT
23
DOV
6
NSH
31
KEN
13*
MLW
24
DAY
16
CHI
42
NHA
16
MAR
20
GTY
8
IRP
21
GLN
37
MCH
14
BRI
7
CAL
11
RCH
12
DOV
7
KAN
3
CLT
12
MEM TEX
32
PHO
10
HOM
41
7. 3921
2007 DAY
37*
CAL
3
MXC LVS
2*
ATL
3*
BRI
3
NSH TEX
7*
PHO
37
TAL
39
RCH
5
DAR CLT
8
DOV NSH KEN MLW NHA DAY
1*
CHI
5*
GTY IRP CGV GLN MCH BRI
4
CAL
2
RCH
1*
DOV KAN
1
CLT
2
MEM TEX
2
PHO
1*
HOM 16. 2943
2008 Joe Gibbs Racing 18 Toyota DAY
2*
LVS
31
TEX
1*
PHO
1*
TAL
16
KEN
30*
MLW NHA
3
DAY
2
CHI
1*
GTY IRP
1*
CGV MCH BRI
7
CAL
1*
DOV
1*
CLT
1*
MEM TEX
1*
HOM
2*
6. 4461
Braun Racing 32 Toyota CAL
2
BRI
42
RCH
3
DAR
31
CLT
1*
DOV
28
NSH
20
RCH
10
KAN
35
PHO
5
Joe Gibbs Racing 20 Toyota ATL
24*
NSH
16*
MXC
1
D'Hondt Motorsports 92 Toyota GLN
2
2009 Joe Gibbs Racing 18 Toyota DAY
4
CAL
1*
LVS
39
BRI
6*
TEX
1*
NSH
2
PHO
10
TAL
10*
RCH
1*
DAR
16*
CLT
3*
DOV
17*
NSH
1*
KEN
2*
MLW
2*
NHA
1
DAY
2
CHI
2
GTY
1
IRP
2
IOW
2
GLN
2
MCH
3
BRI
28
CGV
10
ATL
2
RCH
3
DOV
4*
KAN
2*
CAL
31*
CLT
1*
MEM
2
TEX
1*
PHO
9
HOM
1*
1. 5682
2010 DAY
18
CAL
1
LVS
16
BRI
3
NSH
3
PHO
1*
TEX
1*
TAL
34
RCH
4
DAR
2
DOV
1*
CLT
1
NSH KEN ROA NHA
1*
DAY
7
CHI
1*
GTY IRP
1*
IOW
1*
GLN
5
MCH
3
BRI
1*
CGV ATL
2*
RCH
9
DOV
1*
KAN
3*
CAL
1
CLT
6*
GTY TEX
2*
PHO
16
HOM
1*
3. 4934
2011 DAY
7
PHO
1**
LVS
30*
BRI
1*
CAL
1
TEX
34
TAL
1
NSH
2
RCH DAR
1*
DOV
2
IOW CLT
3
CHI MCH
3
ROA DAY
4
KEN
3
NHA
1
NSH IRP IOW GLN
4*
CGV BRI
1*
ATL
2
RCH
1
CHI DOV KAN CLT
2
TEX
QL
PHO HOM 89. 01
2012 Kyle Busch Motorsports 54 Toyota DAY
18
PHO
11
LVS
33
BRI
17
CAL
8
TEX RCH TAL
2*
DAR IOW CLT
3
DOV MCH ROA KEN DAY
23
NHA
28
CHI
27
IND
22*
IOW GLN
6
CGV
10
BRI
3
ATL
7
RCH CHI
2
KEN DOV
5
CLT
4
KAN
6
TEX
3
PHO
4
HOM
2*
100. 01
2013 Joe Gibbs Racing 54 Toyota DAY
32
PHO
1*
LVS
2
BRI
1*
CAL
1*
TEX
1*
RCH
3
TAL DAR
1*
CLT
1*
DOV
5*
IOW MCH
4
ROA KEN
5*
DAY
11
NHA
1*
CHI IND
1*
IOW GLN
24
MOH BRI
1*
ATL
2
RCH
4
CHI
1*
KEN DOV
8
KAN
4
CLT
1
TEX
26
PHO
1*
HOM
3
89. 01
2014 DAY
4*
PHO
1*
LVS
2
BRI
1
CAL
3
TEX
2
DAR
4*
RCH
3
TAL IOW CLT
3
DOV
1*
MCH
4
ROA KEN
3
DAY
17
NHA
2
CHI IND
2
IOW GLN
2
MOH BRI
2*
ATL
4
RCH
1**
CHI
3*
KEN DOV
1*
KAN
1
CLT
2
TEX
1*
PHO
2*
HOM
2
77. 01
2015 DAY
26
ATL LVS PHO CAL TEX BRI RCH TAL IOW CLT DOV MCH
1
CHI DAY KEN
3*
NHA
4
IND
1*
IOW GLN MOH BRI
1
ROA DAR
2
RCH
2
CHI
1*
KEN DOV
3*
CLT
31*
KAN
1
TEX
14
PHO
1*
HOM
30
80. 01
2016 18 Toyota DAY ATL
1*
LVS
1*
PHO
1*
CAL
2*
TEX
1*
BRI
2
RCH TAL DOV CLT POC
4
MCH
2*
IOW DAY KEN
1*
NHA
1*
IND
1*
IOW GLN
37
MOH BRI
24
ROA DAR RCH
1*
CHI
13*
KEN DOV
QL
CLT KAN
1*
TEX PHO
1*
HOM 85. 01
2017 DAY ATL
1
LVS
7
PHO CAL
3
TEX BRI RCH TAL CLT DOV POC MCH
5
IOW DAY KEN
1
NHA
1
IND
12*
IOW GLN
1*
MOH BRI
1*
ROA DAR RCH
2*
CHI KEN DOV CLT KAN TEX PHO HOM 88. 01
2018 DAY ATL LVS
14
PHO
3
CAL TEX BRI RCH TAL DOV CLT
8*
POC
1*
MCH
6*
IOW CHI DAY KEN
3*
NHA IOW GLN MOH BRI
36
ROA DAR IND LVS RCH CLR DOV KAN TEX PHO HOM 86. 01
2019 DAY ATL LVS
1*
PHO
1*
CAL
2*
TEX
1
BRI RCH TAL DOV CLT POC MCH IOW CHI DAY KEN NHA IOW GLN
31
MOH BRI
29*
ROA DAR IND
1*
LVS RCH CLR DOV KAN TEX PHO HOM 79. 01
2020 54 DAY LVS CAL PHO
3*
DAR
2
CLT
1*
BRI ATL HOM HOM TAL POC IND KEN KEN TEX
37
KAN ROA DAY DOV DOV DAY DAR RCH
3
RCH BRI LVS TAL CLT KAN TEX MAR PHO 73. 01
– Kvalifikoval se, ale byl nahrazen Dennym Hamlinem · Kvalifikoval se, ale byl nahrazen Drewem Herringem

Gander Outdoors Truck Series[editovat | editovat zdroj]

NASCAR Gander Outdoors Truck Series výsledky
Rok Tým Číslo Značka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 Pozice Body
2001 Roush Racing 99 Ford DAY HOM MMR MAR GTY DAR PPR DOV TEX MEM MLW KAN KEN NHA IRP
9
NSH CIC
17
NZH RCH
22
SBO
33
TEX
25
LVS
9
PHO CAL 42. 642
2004 Morgan-Dollar Motorsports 47 Chevy DAY ATL MAR MFD CLT DOV TEX MEM MLW KAN KEN GTW MCH IRP
11
NSH BRI RCH NHA LVS CAL TEX MAR PHO DAR HOM 82. 130
2005 Billy Ballew Motorsports 15 Chevy DAY CAL ATL MAR GTY MFD CLT
1*
DOV
1
TEX MCH
2
MLW KAN KEN MEM IRP NSH BRI
5
RCH
30
NHA
9
LVS MAR
5
ATL
1
TEX
3
PHO
11
HOM
6
27. 1734
2006 51 DAY CAL ATL MAR GTY CLT
1*
MFD DOV
10
TEX MCH MLW KAN KEN MEM IRP NSH 32. 1107
15 BRI
6
NHA
3
LVS TAL MAR
6
ATL TEX
2
PHO
9
HOM
2007 51 DAY CAL ATL MAR KAN CLT
11
MFD DOV
12
TEX MCH
2*
MLW MEM KEN IRP NSH BRI
15
GTW NHA
33
LVS TAL
14
MAR
31
ATL
1*
TEX
29
PHO
1
HOM
2*
26. 1466
2008 Toyota DAY
2
CAL
1*
ATL
1
MAR
26
KAN CLT
8*
MFD DOV
27*
TEX
2
MCH
7
MLW MEM KEN
6
IRP
8
NSH BRI
1*
GTW NHA
6
LVS TAL
3
MAR
4
ATL
8
TEX
2*
PHO
2*
HOM
4*
14. 2854
2009 DAY
2
CAL
1*
ATL
1
MAR
17*
KAN CLT
2
DOV
9*
TEX MCH
2*
MLW MEM KEN IRP
10
NSH BRI
1
CHI
1*
IOW GTW NHA
1
LVS MAR TAL
1
TEX
1*
PHO
2
HOM
13
17. 2583
2010 Kyle Busch Motorsports 18 Toyota DAY
22
ATL
2
MAR NSH
1*
KAN DOV
16*
CLT
1*
TEX MCH
3
IOW GTY IRP
2
POC NSH DAR BRI
1*
CHI
1*
KEN
7*
NHA
1*
LVS MAR
2
TAL
1
TEX
1*
PHO
2
HOM
1*
14. 2798
2011 DAY
5
PHO
1*
DAR MAR
2
NSH
1*
DOV
1*
CLT
1
KAN
6
TEX KEN
1*
IOW NSH IRP POC
2
MCH
25
BRI
30
ATL
3
CHI
5
NHA
1*
KEN LVS TAL
9
MAR TEX
33
HOM 81. 01
2012 DAY MAR CAR KAN CLT DOV TEX KEN IOW CHI POC MCH BRI ATL
2*
IOW KEN LVS TAL MAR TEX
4
PHO HOM
2
82. 01
2013 51 DAY
2
MAR CAR KAN
27
CLT
1*
DOV
1
TEX KEN
3
IOW ELD POC MCH
2
BRI
1
MSP IOW CHI
1*
LVS TAL
10
MAR TEX
28
PHO HOM
1
84. 01
2014 DAY
1
MAR KAN
1*
CLT
1*
DOV
1*
TEX GTY KEN
1*
IOW ELD POC MCH
5
BRI
24
MSP CHI
1*
NHA LVS TAL MAR TEX
1*
PHO HOM
4
88. 01
2015 DAY ATL MAR KAN CLT DOV TEX GTW IOW KEN ELD POC
1*
MCH
1*
MSP CHI NHA
11
LVS TAL MAR TEX PHO HOM 80. 01
54 BRI
2
2016 18 DAY ATL MAR
1*
KAN DOV CLT
2
TEX IOW GTW KEN
30
ELD POC BRI MCH MSP CHI
1*
NHA LVS TAL MAR TEX PHO HOM 80. 01
2017 51 DAY ATL
26
MAR KAN
1*
CLT
1*
DOV TEX GTW IOW ELD POC
25*
MCH
3
MSP CHI NHA LVS TAL MAR TEX PHO HOM 76. 01
46 KEN
6
BRI
1*
2018 4 ATL
21*
KAN
2
92. 01
51 DAY LVS
1*
MAR DOV CLT
2
TEX IOW GTW CHI KEN ELD POC
1*
MCH BRI MSP LVS TAL MAR TEX PHO HOM
2019 DAY ATL
1*
LVS
1*
MAR
1*
TEX
1*
DOV KAN CLT
1*
TEX IOW GTW CHI KEN POC ELD MCH BRI MSP LVS TAL MAR PHO HOM 97. 01
2020 DAY LVS
1*
CLT
2
ATL
21
HOM
1*
POC KEN TEX
1*
KAN KAN MCH DAY DOV GTW DAR RCH BRI LVS TAL KAN TEX MAR PHO 78. 01

K&N Pro Series East[editovat | editovat zdroj]

K&N Pro Series East výsledky
Rok Tým Číslo Značka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Pozice Body
2009 Joe Gibbs Racing 18 Toyota GRE TRC IOW
1*
SBO GLN NHA THO ADR LRO NHA DOV 44. 190

ARCA Racing Series[editovat | editovat zdroj]

(Tučně – Pole Position získáno nejrychlejším časem v kvalifikaci. Kurzívou – Pole Position získáno prvním místem v průběžném bodování nebo nejrychlejším časem v tréninku. * – Nejvíce kol strávených ve vedení. ** – Všechna kola strávená ve vedení.)

ARCA Racing Series výsledky
Rok Tým Číslo Značka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 Pozice Body
2002 WP Motorsports 22 Chevy DAY ATL NSH SLM KEN CLT KAN POC MCH TOL SBO KEN BLN POC NSH ISF WIN DSF CHI SLM TAL CLT
12
122. 170
2003 Hendrick Motorsports 87 Chevy DAY ATL NSH
1*
SLM TOL KEN
1*
CLT
11
BLN KAN MCH
36
LER POC POC
25*
NSH ISF WIN DSF CHI SLM TAL
28
CLT
17
SBO 22. 1170
2004 DAY
1*
NSH SLM KEN TOL CLT KAN POC MCH SBO BLN KEN GTW POC LER NSH ISF TOL DSF CHI SLM TAL 97. 225

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]