Kuupik Kleist
Kuupik Kleist | |
---|---|
4. předseda vlády Grónska | |
Ve funkci: 12. červen 2009 – 5. duben 2013 | |
Panovník | Markéta II. (dánská královna) |
Předchůdce | Hans Enoksen |
Nástupce | Aleqa Hammondová |
Předseda Inuitského společenství | |
Ve funkci: 10. červen 2007 – 31. březen 2014 | |
Předchůdce | Josef Motzfeldt |
Nástupce | Sara Olsvig |
Poslanec Grónského parlamentu | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 8. únor 2002 | |
Ve funkci: 1995 – 1996 | |
Poslanec Dánského parlamentu | |
Ve funkci: 20. listopad 2001 – 13. listopad 2007 | |
Ministr veřejných prací a dopravy Grónska | |
Ve funkci: 1991 – 1995 | |
Předseda vlády | Lars Emil Johansen |
Nástupce | Daniel Skifte |
Stranická příslušnost | |
Členství | Inuitské společenství |
Narození | 31. března 1958 (66 let) Qullissat Grónsko, Dánsko |
Alma mater | Univerzita v Roskilde |
Profese | politik |
Náboženství | katolicismus |
Ocenění | Nersornaat in gold (2010) Cena Ebbeho Muncka (2017) |
Commons | Kuupik Kleist |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jakob Edvard Kuupik Kleist (*31. března 1958, Qullissat) je grónský politik, který byl v letech 2009–2013 čtvrtým předsedou vlády Grónska. Je členem strany Inuit Ataqatigiit a byl prvním premiérem, který nebyl spojen se stranou Siumut.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mládí a studia
[editovat | editovat zdroj]Kleist se narodil 31. března 1958 jako nemanželské dítě neslyšící Anny Marie Geislerové a dánského řemeslníka v Qullissatu. Byl vychováván tetou a strýcem Nikolajem Kleistem.[1][2] Základní školu navštěvoval v Qullissatu od roku 1966 do roku 1972, kdy bylo hornické město opuštěno.[3] Poté navštěvoval nižší střední školu v Sisimiutu do roku 1975. Když mu bylo 17 let, byl sám a bez předchozí znalosti dánštiny poslán do Dánska. V letech 1975 až 1978 navštěvoval státní školu Birkerød v Dánsku. V roce 1983 Kleist absolvoval magisterské studium sociální práce na univerzitě v Roskilde. V letech 1988 až 1991 vyučoval žurnalistiku v Nuuku.[3]
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Snahy o zvolení
[editovat | editovat zdroj]Kuupik Kleist poprvé kandidoval jako náhradník za Sakariase Kvaniu v parlamentních volbách v roce 1984.[4][5] V roce 1985 byl jmenován zástupcem ředitele grónského ředitelství pro vzdělávání. V parlamentních volbách v roce 1987 poprvé sám kandidoval, ale nebyl zvolen.[6] V témže roce také neúspěšně kandidoval ve volbách do Folketingu. V roce 1988 se vzdal funkce zástupce ředitele a stal se vedoucím grónského novinářského školství. V roce 1988 se stal ředitelem grónského školství.
V parlamentních volbách v roce 1991 opět kandidoval a opět nebyl zvolen, nicméně po volbách byl jmenován ministrem pro bydlení a technické záležitosti v prvním Johansenově kabinetu. Ve volbách do Folketingů v roce 1994 byl prvním náhradníkem za Aqqaluka Lyngeho.
Poslanec Folketingu a grónského parlamentu
[editovat | editovat zdroj]Poprvé byl zvolen do grónského parlamentu v parlamentních volbách v roce 1995. V listopadu 1996 se mandátu vzdal.[7] V roce 1996 byl Kleist jmenován ředitelem zahraničního úřadu grónské autonomní vlády.
Ve volbách do Folketingu v roce 2001 Kuupik Kleist znovu kandidoval za stranu Inuit Ataqatigiit. Poprvé se mu podařilo získat jedno ze dvou grónských míst v dánském parlamentu, která předtím vždy obsazovaly strany Siumut a Atassut. Od 20. listopadu 2001 do 13. listopadu 2007 byl poslancem dánského parlamentu. Po grónských parlamentních volbách roku 2002 se vrátil i do grónského parlamentu. V roce 2005 byl znovu zvolen ve volbách do Folketingu a svůj mandát obhájil i v grónských parlamentních volbách v roce 2005.[8]
V červnu 2007 byl zvolen novým předsedou strany Inuit Ataqatigiit, kde vystřídal Josefa Motzfeldta. Současně oznámil, že v příštích volbách do Folketingu již nebude kandidovat, což znamenalo, že ještě v listopadu téhož roku odstoupil.[9]
Předseda vlády
[editovat | editovat zdroj]Pod jeho vedením strana v parlamentních volbách v roce 2009 drtivě zvítězila, což znamenalo, že Siumut poprvé nemohl stanout v čele vlády. Premiérem se stal Kuupik Kleist, který sestavil vládu společně s Demokraty a Kattusseqatigiit Partiiat.
Ve volbách v roce 2013 se Siumut opět stal nejsilnější stranou a Kuupika Kleista na premiérskem postu nahradila Aleqa Hammondová.[10][11] V roce 2014 se vzdal postu předsedy strany ve prospěch Sary Olsvigové po kritice, že radil firmám ohledně investičních příležitostí v Grónsku.[12] Ve volbách v roce 2014 již nekandidoval a ukončil svou politickou kariéru. Občas se vyjadřuje k politickým otázkám, v například záměr prezidenta USA Donalda Trumpa zakoupit Grónsko označil v roce 2020 za „obnovení studené války“. Taktéž uvedl, že „Grónsko se stává středem velmocenských bojů o Arktidu“.[13]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Kuupik Kleist je známý také jako hudebník a byl nazýván „grónskou odpovědí na Leonarda Cohena“. V roce 2017 obdržel čestnou cenu Ebbeho Muncka za „významné úsilí ve prospěch grónské společnosti při přechodu od domovské správy k samosprávě, včetně jeho konstruktivního úsilí o rozvoj a modernizaci spolupráce v rámci společenství národů“.[14] 17. května 2010 byl vyznamenán zlatým Nersornaatem.[15]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kuupik Kleist na německé Wikipedii a Kuupik Kleist na anglické Wikipedii.
- ↑ Kuupik Kleist. 1. e-bogsudgave. vyd. [s.l.]: Politikens Forlag 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-87-400-5754-6, ISBN 87-400-5754-2. OCLC 1103916733
- ↑ PREVIEW: Troubled Greenland looks inward amid greater autonomy - Mons…. archive.ph [online]. 2012-12-10 [cit. 2022-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-10.
- ↑ a b Grønlands nødvendige stemme. Information [online]. 2012-01-15 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (dánsky)
- ↑ JUNI 2009, Onsdag d 03; ARTIKEL, kl 07 40 Del denne artikel Del denne. Hvem er Kuupik Kleist?. Berlingske.dk [online]. 2009-06-03 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (dánsky)
- ↑ HÁSKÓLABÓKASAFN, Landsbókasafn Íslands-. Tímarit.is. timarit.is [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (islandsky)
- ↑ HÁSKÓLABÓKASAFN, Landsbókasafn Íslands-. Tímarit.is. timarit.is [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (islandsky)
- ↑ Grønlands grønne bog 2001-02. København: Tusagassiivi, Grønlands Hjemmestyres Informationskontor 142 s. Dostupné online. ISBN 87-89685-16-4, ISBN 978-87-89685-16-8. OCLC 961298489
- ↑ Kuupik Kleist. Folketinget [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (dánsky)
- ↑ Kuupik Kleist genopstiller ikke til Folketinget. KNR [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (dánsky)
- ↑ Kuupik Kleist | lex.dk. Den Store Danske [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (dánsky)
- ↑ TVEDT, Knut Are. Kuupik Kleist. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (norsky (bokmål))
- ↑ Kuupik trækker sig. KNR [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (dánsky)
- ↑ JACOBSEN, From Marc. Kuupik Kleist: The Cold War is Re-Introduced in Greenland. www.highnorthnews.com [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Grønlands Leonard Cohen hædret. jv.dk [online]. 2017-11-16 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (dánsky)
- ↑ ZDB-Katalog - Detailnachweis: Ordenshistorisk tidsskrift.... zdb-katalog.de [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kuupik Kleist na Wikimedia Commons