Kultura Chłopice-Veselé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kultura Chłopice–Veselé je archeologická kultura konce eneolitu a počátku starší doby bronzové pojmenovaná podle lokalit Chłopice v Malopolsku a Veselé na jihozápadním Slovensku. Vyskytovala se na západní Ukrajině, v jižním Polsku, v Horním Slezsku, na Moravě a jihozápadním Slovensku. Na Moravě a na Slovensku je základem pro vznik nitranské skupiny.[1]

Formování a šíření[editovat | editovat zdroj]

Kultura Chłopice–Veselé se vytvořila na sklonku eneolitu na území severně od Karpat v jižním Polsku a na západní Ukrajině. Začala pronikat směrem na jih Moravskou branou a podél levého břehu Moravy až na jihozápadní Slovensko po Dunaj. Další proud šíření vedl přes Malé Karpaty taktéž na jihozápad Slovenska, kde kultura dospěla až po tok Nitry. Slabý proud pronikl na východě přes Karpaty do Košické kotliny.[1] Rozšíření kultury dále zasáhlo oblast Visly v Polsku, severní část horního Slezska a Zakarpatsko.[2]

Sídliště[editovat | editovat zdroj]

Sídliště této kultury se vyskytují na terasách vodních toků na půdách typu černozem, hnědozem a na nivních půdách.[2]

Hmotná náplň[editovat | editovat zdroj]

Výzdoba keramických nádob této kultury, provedená textilní šňůrou, prozrazuje její návaznost na kulturu se šňůrovou keramikou pozdního eneolitu. Tento vliv je patrný zejména v severní části rozšíření. Typologie a technologie nádob jižní části osídlení na Dunaji ukazuje na vlivy kultury se zvoncovitými poháry.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PODBORSKÝ, Vladimír; A KOLEKTIV. Pravěké dějiny Moravy. Redakce Jaromír Kubíček. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost V Brně, 1993. 543 s., 102. S. 258. 
  2. a b FURMÁNEK, Václav; VELIAČIK, Ladislav; VLADÁR, Jozef. Slovensko v dobe bronzovej. Redakce Andrej Šumec, Viera Miková, Laura Mešková; překlad Edita Gromová, Berta Nieburová. první. vyd. Bratislava: Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1991. 408 s., 16. ISBN 80-224-0350-4. S. 50. (slovensky (anglicky, německy)) 
  3. Furmánek (1991), s. 57.