Kulička (povídka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kulička
Boule de Suif.jpg
AutorGuy de Maupassant
Původní názevBoule de Suif
Jazykfrancouzština
Datum vydání1880
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kulička (La Boule de Suif) je povídka Guy de Maupassanta napsaná v roce 1879. Veřejně ji autor poprvé přečetl svým přátelům v literárním kroužku Médan v lednu 1880. Následně byla publikována[1] ve sbírce Les Soirées de Médan, a to 15. dubna 1880. Je to jedna z nejznámějších Maupassantových povídek a pod stejným názvem autor publikoval i sbírku svých krátkých povídek na téma francouzsko-pruské války.

Autor velice realisticky popisuje tehdejší rozdělení francouzské společnosti do socialních vrstev. V díle jsou zastoupeny všechny z nich a jsou nuceny spolu vycházet a koexistovat, přičemž vychází najevo jejich pravé charaktery. Maupassant tak dokonale nastiňuje kontrast mezi společenskou rolí (stavem) a skutečností.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Dějištěm je Normandie, rok 1870, období prusko-francouzské války. Několik dní po sobě už táhly přes město trosky rozprášené armády. Vojáci nacházeli útočiště v domech nepřátelských poražených Francouzů. Ti na veřejnosti předstírali, že je nechtějí znát, ale doma s nimi byli vcelku zadobře. Někteří obyvatelé si dodali odvahy a obchodníkům znovu ovládly mysl potřeby obchodu. Někteří měli v sázce velké peníze v Havru – chtěli po souši dojet do Dieppu, odkud by se do Havru snad dostali lodí. Použili vlivu německých důstojníků, s nimiž se znali, dostali povolení k odjezdu podepsané velícím generálem.

Byla zima. Na cestu se vydali v půl páté ráno od Normandského hotelu. Nasedli do vozu a pomalu, pomaloučku, krok za krokem se vydali na cestu. Byli to zámožnější občané z Rouenu: pán a paní Loiseauovi, majitelé velkoobchodu s vínem. Loiseau začínal kdysi jako příručí u majitele firmy, který pak přišel na mizinu a Loiseau po něm obchod odkoupil a vydělal pěkné jmění. Velmi lacino prodával špatné víno a mezi svými známými se těšil pověsti prohnaného filuty, taškáře a především veselé kopy. Byl malé postavy s objemným bříškem. Jeho žena byla vysoká, statná, rázná a vnášela řád a ducha do jejich obchodu. Vedle nich seděl pan Carré-Lamadon se svou ženou Carré-Lamadonovou. Lamadon zaujímal pevné postavení v bavlnářském průmyslu, byl důstojníkem Čestné legie a členem krajské rady. Jeho žena – drobná a roztomiloučká – byla mnohem mladší. Šestici dotvářeli hrabě Hubert de Bréville s chotí. Honosili se jedním z nejstarších a nejzvučnějších šlechtických jmen v celé Normandii. Ve voze byly také dvě jeptišky, demokrat Cornudet (zrzavý pán, který již propil jmění po otci cukráři) a vedle něj tělnatá žena lehčích mravů Alžběta Roussetová, přezdívaná Kulička. Žena to byla vskutku velmi vábná a velmi vyhledávaná. Přítomné dámy si o ní povídaly jako o nevěstce, která je všem pro hanbu.

Vůz na cestě zapadl. Cestující dostali po několika hodinách hlad. Byla to právě Kulička, která jako jediná s sebou měla košík plný jídla. S ostatními se rozdělila. Toto hodování přivedlo všechny k řeči, a začali si spolu povídat, i přes jejich rozličnost. Konečně přijeli do Tôtes. Pruští vojáci zkontrolovali jejich povolení k cestě a oni se mohli ubytovat v hospodě.

Pruský důstojník drží všechny v hospodě proto, že chce Kuličku. Ta ho vlastenecky odmítá. Zpočátku jsou s ní všichni zajedno, avšak jak dny ubíhají, jejich soudržnost opadá. Jednou, když se Kulička jde podívat na místní křtiny (sama měla dítě), začnou ostatní kout plány a pikle. U večeře, oběda i během dne všichni mluví o ženách, jež se obětovaly za vlast, víru apod. Hostinský Follenvie se vždy večer objevil s dotazem od pruského důstojníka na slečnu Alžbětu Rousettovou. Jednoho večera se Kulička omluvila z večeře – všem bylo jasné, že polevila a začali oslavovat. Všichni až na Cornudeta. Sám o ni usiloval, avšak ona jej odmítla.

Ráno byl připravený vůz, všichni si zabalili jídlo a vydali se na cestu. Kulička se cítila zostuzená. Nikdo s ní nemluvil. Během cesty dostali cestující hlad a počali hodovat. Jen Kulička si ve spěchu nestihla vzít jídlo s sebou. Nikdo se s ní nepodělil. Seděla tam, nejdříve plná zlosti. Nakonec začala plakat, aniž by ji kdokoli utěšil…

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Online dostupné dílo[editovat | editovat zdroj]