Kula (Bulharsko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kula
Кула
Kula kastra martis.jpg
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška204 m n. m.
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
oblastVidinská
obštinaKula
Kula
Kula
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha63,7 km²
Počet obyvatel3 081 (2020[1])
Hustota zalidnění48,3 obyv./km²
Etnické složeníBulhaři
Náboženské složenípravoslaví
Správa
Oficiální webobshtina-kula.com/bg
Telefonní předvolba0928
PSČ3800
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kula (bulharsky Кула) je město ležící v severozápadním Bulharsku, v Předbalkánu, podblíž Dolnodunajské nížiny. Je správním střediskem stejnojmenné obštiny a má přibližně 3 100[2] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Archeologické nálezy svědčí o přítomnosti člověka v této oblasti na prahu hor již v pravěku. První skutečné sídlo zde však založili až Římané poté, co území v roce 29 dobyli. Nazývali je Castra Martis a v 7. století se stalo součástí středověkého bulharského státu.

Během osmanské vlády se městu říkalo Adlie. Na konci 18. a na počátku 19. století se zde usadili osadníci z oblasti Tetevenu a dodnes se místní nářečí liší od okolního.[3]

V roce 1858 postavili místní obyvatelé kostel svatého Petra a Pavela.[4] Fresky jsou dílem Danaila Nestorova z roku 1902.[5][p 1] Kula byla vyhlášena městem v roce 1919.[6] V prvních letech dvacátého století bylo město známé svou trvalou podporou Demokratické strany.[7]

Během kolektivizace ve zde bylo založeno zemědělské družstvo Mičurin, pojmenované podle sovětského agronoma Ivana Mičurina. V letech 1950 až 1951 bylo z města komunistickým režimem násilně vystěhováno osm rodin (31 osob).[8]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Ve městě žije 2 806 obyvatel a je zde trvale hlášeno 3 081 obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[9][p 2]

BulhařiRomovéostatní: 11 (0.4 %)Circle frame.svg
  •   Bulhaři: 3 010 (97.3 %)
  •   Romové: 74 (2.4 %)
  •   ostatní: 11 (0.4 %)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle nápisu na obraze sv. Mikuláše donátorem byla rodina Dičovů.
  2. Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Тримесечни таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.09.2020 г. (по области, общини и населени места) [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2020-09-15 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. (bulharsky) 
  2. Dostupné online.
  3. От къде идват власите. Vidin Online [online]. Vidin-online.com, 2012-05-03 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (bulharsky) 
  4. Gergova, s. 45.
  5. Gergova, s. 46.
  6. Oбщина Кула. Kapitola Ифромация за града. KMETA.bg - ПОРТАЛЪТ НА БЪЛГАРСКИТЕ ОБЩИНИ [online]. [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (bulharsky) 
  7. MILJUKOV, Pavel. Живата истина (Студии за България). [s.l.]: Изток-Запад, 2015. 292 s. ISBN 9786191521623. S. 162. (bulharsky) 
  8. GRUEV, Michail. Преорани слогове: колективизация и социална промяна в Българския северозапад, 40-те - 50-те години на XX век. [s.l.]: Cиела, 2009. 362 s. ISBN 978-954-28-0450-5. S. 123, 205. (bulharsky) 
  9. НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GERGOVA, Ivanka. Православно изкуство във Видинско. Предварителни наблюдения. Проблеми на изкуството. Sofie: Институт за изследване на изкустватапри БАН, 2015, roč. 48, čís. 4. Dostupné online [pdf, cit. 2020-12-08]. ISSN 0032-9371. (bulharsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]